Lidé jsou sice různí, nicméně málokdo rád dostává pokuty, ať již v klasickém správním řízení, nebo v jeho komprimované verzi – v příkazním řízení.

 

V českém veřejném právu již pár let platí, že správní orgán může příkazem na místě uložit toliko pokutu, jestliže nestačí domluva. Dále je zde nutné, aby osoba obviněná, eventuálně osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasila se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku.

Dodejme, že příkazem na místě je možné uložit pokutu nanejvýš deset tisíc korun. Nadto mladistvému obviněnému lze příkazem na místě uložit pokutu maximálně dva a půl tisíce korun. Tato výjimka ovšem neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou.[1]

Kdo ji dnes může legálně udělit? Mimo příslušného správního orgánu může citovanou pokutu příkazem na místě uložit i orgán Policie České republiky, a to za přestupek proti pořádku ve státní správě v působnosti Policie České republiky, za přestupek proti pořádku v územní samosprávě, za přestupek proti veřejnému pořádku, přestupek proti občanskému soužití a přestupek proti majetku.[2]

Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že je-li příkazem na místě ukládána pokuta nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, musí ex lege obviněný obdržet tzv. příkazový blok. Je dobré podtrhnout, že vlastnoručním signováním příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává jednak pravomocným a současně vykonatelným!

Nemůže-li obviněná osoba předmětnou peněžitou povinnost provést na místě, vydá se jí ze zákona příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení.

Starší, pardon zkušenější právníci možná podotknou, že institut příkazního řízení, při němž je příkaz vydáván na místě, kterému se nyní věnujeme, jest de facto obdobou dřívějšího blokového řízení modifikovaného do 30. 6. 2017 zákonem číslo 200/1990 Sb., o přestupcích.[3] Lidověji řečeno, že se zmíněný „příkazní institut“ velice podobá – svým pojetím a parametry – bývalé „blokovce“ podle minulého přestupkového zákona, který nás „opustil“ před skoro pěti lety. Připomeňme, že aktuální (nová) přestupková legislativa je v účinnosti od 1. července 2017.

 

Hlavní řešená otázka: Je možné se bránit správní žalobou? 

Správní žaloba je nepochybně zásadní zárukou zákonnosti v moderním právním státě. V následující části článku se budeme zaobírat důležitou otázkou, zda je možné pokutu uloženou v příkazním řízení napadnout správní žalobou.

Podíváme-li se na věc optikou historické komparace, pak je nutné si uvědomit, že dnešní institut příkazní řízení je velice blízký institutu (bývalé) blokové pokuty, jak jsme si připomenuli výše. Proto jsou zde využitelné mj. i poznatky z doktríny a judikatury k tomuto institutu.

In medias res: Dle majoritní judikatury NSS platilo, že přímé napadení rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení správní žalobou není možné.[4]

Nejvyšší správní soud také opakovaně dozrál k závěru[5], že úspěšně se domoci zrušení rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení je v podstatě možné pouze žádostí o obnovu řízení – § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu –, ale nikoliv správní žalobou v rámci našeho správního soudnictví.

Proč tomu tak je? Souhlasem s uložením pokuty v blokovém (nyní příkazním) řízení podezřelý z přestupku uznává skutková zjištění, jejich právní kvalifikaci a taktéž skutečnost, že předmětný přestupek nepostačilo vyřídit domluvou.

V důsledku toho nabývají závěry správního orgánu, který pokutu v blokovém (příkazním) řízení udělil, de facto povahu nesporných nálezů.

Je nutné si taktéž uvědomit, že osoba podezřelá z přestupku se svým souhlasem s uložením pokuty v blokovém (příkazním) řízení dobrovolně zříká podrobnějšího a intenzivnějšího zjišťování skutkového stavu v „běžném – plnohodnotném“ správním řízení o přestupku.

V souladu s většinovou judikaturou NSS je možné dojít k nevyvratitelnému závěru – jestliže soudní řád správní stanovuje za nepřípustnou žalobu proti takovému správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky, tím spíše [6] musí být nepřípustná správní žaloba proti rozhodnutí, které bylo řádně vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení. A tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v „kompletním“ správním řízení, jehož objektem by bylo plné skutkové i právní posouzení jeho jednání.[7]

 

Závěrem

Podtrženo a sečteno: Žaloba proti příkazu vydanému na místě podle § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, není přípustná. Může se to někomu nelíbit, může s tím leckdo[8] nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Jak autor článku jasně konstatoval výše, doktrína a judikatura k blokovému řízení (resp. blokové pokutě) upravené zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je plně využitelná i pro aktuální institut pokuty uložené příkazem na místě.

Ergo kladívko, bylo by podivné (takřka kafkovské) umožnit správně-soudní přezkum tam, kde se přestupce svým vědomým souhlasem vzdal projednání přestupku v „běžném“ správním – přestupkovém řízení. Jinak proneseno – šlo by zde určitě o absolutně nesystémové řešení.

Soudní přezkum by tady zbytečně zatížil již tak hodně zavalené české správní soudnictví, a hlavně by neměl z povahy věci hlubší odborně-právní smysl.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., autor působí jako právník a VŠ pedagog
Foto: canva.com, archiv AD

 

---

[1] Viz ustanovení § 91 odst. 1 zákona o přestupcích.

[2] Srov. ustanovení § 91 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích.

[3] Srov. judikatura českého ústavního soudu – in concreto: usnesení ÚS ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. III ÚS 2622/19, bod 13. Tedy nic zcela nového pod naším právním sluncem.

[4] Srov. judikát NSS ze dne 14. 12. 2016, čj. 10 As 228/2016-38.

[5] Srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65, č. 2838/2013 Sb. NSS, či rozsudky ze dne 26. 8. 2014, čj. 6 As 96/2014-31, a ze dne 27. 10. 2016, čj. 2 As 183/2016-38 a další.

[6] A minori ad maius

[7] Srov.  rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/2010-65, č. 2837/2013 Sb. NSS, nebo nověji usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 1. 2020, čj. 50 A 1/2020-14.

[8] Logicky zejména z řad přestupců.