Následující článek se věnuje nové právní úpravě nahrazení úředního ověření u elektronických podpisů, která nabude účinnosti v červenci 2022. Nejprve stručně shrnuje stávající právní úpravu funkce a využití vlastnoručních a elektronických podpisů. Těžištěm článku je představení právní úpravy nahrazení úředního ověření elektronických podpisů, obsažené v obecné rovině v zákoně o právu na digitální služby a konkretizované ve speciálních zákonech – zákoně o ověřování, notářském řádu a zákoně o advokacii, včetně poznámek k praktickému využití.

S postupující elektronizací každodenního života dochází i k elektronizaci právního styku, včetně podepisování písemných právních jednání. Před více než dvaceti lety[1] byl do české právní úpravy zaveden elektronický podpis, jehož používání dnes považujeme za celkem běžné. O šestnáct let později došlo k nahrazení dřívější právní úpravy přímo aplikovatelným nařízením Evropské unie eIDAS,[2] kterým byla provedena výrazná unifikace a zjednodušení používání elektronických podpisů v přeshraničním styku v rámci Evropské unie. Vedle toho byla již v roce 2009 čistě vnitrostátní právní úpravou přidána možnost nahradit v elektronickém úředním styku vlastnoruční podpis fikcí při využití informačního systému datových schránek.[3]

V roce 2020 se rozhodl zákonodárce učinit v oblasti elektronického podepisování další významný krok přijetím právní úpravy úředního ověření elektronického podpisu, a to hned několika různými způsoby. Stalo se tak přijetím zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby[4] a o změně některých zákonů, nová právní úprava ověřování elektronických podpisů nabývá účinnosti ke dni 1. 7. 2022. V roce 2021 pak byl přijat obsáhlý změnový zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci,[5] novelizující řadu speciálních zákonů, mj. v návaznosti na novou právní úpravu ověřování elektronických podpisů, a dále související novela notářského řádu.[6]

Vlastnoruční podpis 

Ačkoli právní řád požaduje podpis dokumentu poměrně často, vlastnoruční podpis v obecné rovině nedefinuje. Na tuto otázku je nutné hledat odpověď v právní teorii a judikatuře. Definici podpisu omezenou na speciální účely vydání občanského průkazu lze nalézt v zákoně č. 328/1991 Sb., o občanských průkazech, podle kterého se podpisem občana rozumí vlastní rukou občana provedené písemné vyjádření jeho jména i příjmení, popř. pouze příjmení. Obdobné chápání podpisu se objevuje i v právní teorii pro účely obecné definice podpisu. Podle Polčáka se v případě podpisu jedná o významný právní obyčej, zahrnující rovněž domněnku projevu vůle.[7] Podpis je zpravidla grafickým zachycením osobního jména a příjmení či pouze příjmení nebo pouze osobního jména nebo pseudonymu konkrétního člověka.[8] K požadavkům kladeným na podpis se v minulosti vyjadřovala částečně judikatura. Nejvyšší soud tak mj. dospěl k závěru, že nečitelnost podpisu není na závadu jeho právním účinkům[9] a že podpis samotným příjmením je dostačující.[10] Takovéto závěry Nejvyššího soudu ostatně odpovídají každodenní praxi. Z hlediska práva je pak zejména významné určení funkce, jakou podpis má. Rovněž funkce podpisu je dovozována právní teorií a judikaturou, nikoli přímo stanovena právními předpisy.

Funkce podpisu 

Funkcí podpisu se zabývali různí autoři, v českém právním prostředí v poslední době zejména Polčák[11] nebo Korbel a Melzer.[12] Podrobnou sumarizaci funkcí podpisu uvádí s odkazem na německou doktrínu Kment,[13] který rozlišuje celkem sedm funkcí podpisu:

a) Ověřovací – srovnáním se známými vzorky podpisu lze ověřit pravost podpisu.

b) Identifikační – podpis se váže k osobě určité totožnosti.

c) Pravostní – podpis stvrzuje pravost písemnosti.

d) Uzavírací – podpis potvrzuje konečnost projevu vůle obsažené v písemnosti.

e) Varovací – vytvoření podpisu upozorňuje podepisujícího na závaznost učiněného jednání.

f) Zachovávací – podpis a písemnost umožňují trvalé zachycení obsahu právního jednání.

g) Důkazní – písemnost s podpisem lze použít k důkazním účelům.

Nikoli všechny funkce podpisu se realizují samy o sobě, např. pro naplnění ověřovací a identifikační funkce je nutné mít k dispozici další informace, jako úřední ověření podpisu nebo srovnávací pravé vzorky podpisu a doklad totožnosti. Všechny funkce podpisu mají samozřejmě svoje meze, např. zachovávací funkce trvá pouze po dobu existence hmotného substrátu, na kterém je právní jednání zachyceno a podepsáno. Identifikační funkce vlastnoručního podpisu je velice omezená – bez úředního ověření podpisu nebo provedení písmoznalecké analýzy lze identifikovat podepisující osobu pouze na základě důvěry obsahu listiny s oporou v právní zásadě povinnosti každého jednat v právním styku poctivě.[14] Pokud je podpis nečitelný a není uvedeno jméno podepisujícího, není identifikace ze samotného podpisu možná vůbec. Posílení identifikační funkce podpisu pak nabízí úřední ověření (legalizace) podpisu. 

Ověření vlastnoručního podpisu 

Podstatou úředního ověření podpisu je jednoznačné spojení podpisu na dokumentu s identifikací osoby, která jej učinila. Identifikaci provádí na základě zákonem stanoveného osobního dokladu k tomu oprávněná osoba.

V zásadě je možné rozlišovat dvě situace, kdy je prováděno úřední ověření (dále jen „ověření“ nebo „legalizace“) podpisu:

a) ověření je vyžadováno zvláštním právním předpisem, zpravidla jako podmínka platnosti hmotněprávního právního jednání nebo procesního úkonu,[15]

b) ověření nevyžaduje speciální zákon, ale pro posílení právní jistoty a důkazních účinků písemnosti ho požaduje adresát právního jednání nebo jednající osoba.

Z pohledu vlastního provedení lze ověření provést tak, že:

a) jednající osoba před ověřujícím písemnost vlastnoručně podepíše; nebo

b) jednající osoba předloží písemnost již podepsanou a před ověřujícím prohlásí, že uznává podpis uvedený na písemnosti za vlastní.

Legalizace neověřuje správnost ani pravdivost údajů uvedených v dokumentu ani jejich soulad s právními předpisy. Ověřující neodpovídá za obsah dokumentu, na kterém je uveden legalizovaný podpis, je tedy možné ověření podpisu i na dokumentu obsahujícím neplatné právní jednání.

Základním právním předpisem upravujícím úřední ověření podpisu je zák. č. 21/2006 Sb., o ověřování,[16] podle kterého provádějí legalizaci krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, újezdní úřady, držitel poštovní licence a Hospodářská komora České republiky, dále upravuje ověřování podpisů také notářský řád.[17]

Ověření podpisu se na příslušnou písemnost vyznačuje připojením ověřovací doložky, která je umístěna natištěním či nalepením štítku přímo na dokumentu nebo na samostatném listu pevně s ním spojeném. Ověřovací doložka vyhotovená notářem nebo ověřující osobou na základě OvěřZ je veřejnou listinou.[18] Evidence legalizací je vedena ve zvláštní ověřovací knize, jejíž obsah stanoví zákon.

Vedle shora uvedených úkonů, které jsou skutečně legalizací podpisu, existuje možnost nahrazení úředního ověření podpisu prohlášením advokáta o pravosti podpisu podle § 25a zák. o advokacii.[19] Na rozdíl od shora uvedených postupů podle OvěřZ a not. řádu se v tomto případě nejedná o legalizaci, ale o postup, kterým lze legalizaci nahradit, výhradně však v případech, kdy úřední ověření podpisu vyžaduje zvláštní právní předpis. Prohlášení učiněné advokátem nemá, jak dovodil ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud,[20] povahu veřejné listiny. Zákon o advokacii výslovně vyžaduje vlastnoruční podepsání listiny jednající osobou, čímž je provedení prohlášení o pravosti elektronického podpisu fakticky vyloučeno.

Z praktického hlediska je důležité, že dokument s úředně ověřeným podpisem (vč. nahrazení úředního ověření prohlášením advokáta) je možné využít i v zahraničí. Vedle samotné legalizace je zpravidla nutné provést vyšší ověření, tzv. superlegalizaci, nebo opatřit dokument apostilou ve smyslu Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961,[21] ledaže příslušná mezinárodní smlouva stanoví jinak.

Pokud je třeba využít elektronickou podobu dokumentu s ověřeným podpisem, je možné provést jeho autorizovanou konverzi z listinné do elektronické podoby, včetně ověřovací doložky podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.[22] Dokument, který provedením konverze vznikne, má právní účinky originálu.[23] Z hlediska osoby, která dokument pořizuje, resp. v elektronické podobě potřebuje, se však jedná o dvojí náklad, protože jak legalizace, tak autorizovaná konverze na žádost jsou zpoplatněnými úkony.

Elektronický podpis

Na rozdíl od vlastnoručního podpisu, jehož používání a účinky jsou důsledkem právního a společenského vývoje trvajícího několik tisíciletí, je elektronický podpis a jeho používání stále relativní novinkou. Proto jej, na rozdíl od vlastnoručního podpisu spoléhajícího do značné míry na ustálené právní obyčeje, právo detailně reguluje, když stanoví nejen jeho právní účinky, ale i definuje, co vůbec je elektronickým podpisem.

Nařízení eIDAS[24] definuje elektronický podpis jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“.[25] Podepisující osobou může být stejně jako u vlastnoručního podpisu pouze osoba fyzická, v případě elektronického podpisu to však není dáno přirozenou vlastností podepisování, ale stanoveno právním předpisem.[26]

Na rozdíl od vlastnoručního podpisu právo rozlišuje různé druhy elektronických podpisů v závislosti na zvoleném technickém způsobu řešení. Jedná se o:

a)zaručený elektronický podpis;

b)kvalifikovaný elektronický podpis;

c)elektronický podpis bez přívlastku, v praxi se pro něj vžilo označení „prostý elektronický podpis“.

Český SlužET[27] vytvořil čtvrtou, specificky českou, podmnožinu elektronických podpisů – uznávané elektronické podpisy.

Pouze kvalifikovanému podpisu přiznává eIDAS účinky podpisu vlastnoručního, pro ostatní elektronické podpisy pouze stanoví, že jim nesmí být upírány právní účinky a nesmí být odmítány jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z důvodu elektronické podoby nebo pro nesplnění požadavků na kvalifikované elektronické podpisy.

Ačkoli definice zaručeného elektronického podpisu[28] výslovně uvádí, že tento podpis umožňuje identifikaci podepisující osoby, z čehož by se mohlo zdát, že zaručený elektronický podpis má plnit funkci identifikační, je nutné zohlednit, že umožnění identifikace není totéž jako provedení jednoznačné identifikace. Naopak eIDAS jasně rozlišuje mezi elektronickým podepisováním a elektronickou identifikací, kterou se rozumí postup používání osobních identifikačních údajů v elektronické podobě, které jedinečně identifikují určitou fyzickou či právnickou osobu nebo fyzickou osobu zastupující právnickou osobu,[29] čímž na rozdíl od předchozí právní úpravy obsažené ve směrnici[30] a již zrušeném zákoně o elektronickém podpisu[31] jasně vymezuje, že elektronický podpis k jednoznačné identifikaci podepisující osoby neslouží.[32]

Česká právní úprava ve SlužET pak doplňuje vnitrostátní pravidla pro použití jednotlivých druhů elektronických podpisů v právním styku.

Žádný z právních předpisů účinných do 30. 6. 2022 nepřiznával žádnému typu elektronického podpisu stejné právní účinky jako ověřenému (vlastnoručnímu) podpisu, což potvrdila i judikatura.[33]

Speciální úpravy použití elektronického podpisu namísto ověření 

Český zákonodárce do doby přijetí DigiSl neřešil praktickou potřebu využití elektronického podpisu v situacích, kdy je právem vyžadován podpis ověřený, obecně, ale šel cestou dílčích úprav v jednotlivých speciálních zákonech.[34] Tím vznikly přinejmenším dva negativní jevy:

1. nejednotnost právní úpravy a
2. zmatení adresátů právních norem z řad laické (rozuměj neprávnické) veřejnosti.

Provedení dílčích úprav vedlo mj. k tomu, že nebylo vždy zvoleno stejné znění právní normy, a jednotlivé speciální zákony připouštějící nahrazení úředního ověření podpisu elektronickým podpisem pro konkrétní právní jednání nebo úkony se proto liší. Nabízí se otázka, zda se jednalo o úmysl, nebo chybu zákonodárce.

Ověření elektronického podpisu 

Neutěšenou situaci na poli užití elektronických podpisů v situacích vyžadujících podpis ověřený má změnit nová právní úprava účinná od 1. 7. 2022. Její těžiště je obsaženo v § 6 DigiSl, který zároveň novelizoval některé změnou dotčené právní předpisy. Další navazující změny s účinností od 1. 7. 2022 přináší DEPO, který v oblasti ověřování elektronických podpisů novelizuje zákon o ověřování a zákon o advokacii. Posledním ze souvisejících právních předpisů je novela not. řádu provedená zákonem č. 300/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 

Ověření elektronického podpisu podle zákona o právu na digitální služby

Ust. § 6 DigiSl nepoužívá výrazy „legalizace“ ani „úřední ověření elektronického podpisu“, ale nahrazení úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu. S ohledem na použitou formulaci považuje se za splněný se vlastně jedná o fikci ověření podpisu.

V ust. § 20 DigiSl, kterým je novelizován OvěřZ, se však termín „legalizace“ již používá. Stejně je tomu v příslušných ustanoveních DEPO.[35] V obou případech však termín „legalizace“ označuje pouze jednu z možností nahrazení úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu, zakotvených v ust. § 6 DigiSl.

Důvodová zpráva k DigiSl i odborná literatura[36] běžně po­užívají slovní spojení „ověření elektronického podpisu“ rovněž pro případy nahrazení úředně ověřeného podpisu postupem podle § 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 DigiSl, bude tedy po­užíváno i v tomto článku, byť s vědomím jeho nepřesnosti.

Ust. § 6 DigiSl upravuje v odst. 1 a 2 celkem tři možné scénáře ověření elektronického podpisu. Ve všech případech však uvozuje příslušné ustanovení větou „stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření…“, z čehož je patrné, že zákonodárce v § 6 DigiSl upravil legalizaci elektronického podpisu pouze pro případ, že použití ověřeného podpisu je vyžadováno právním předpisem, nikoli pouze účastníky právního vztahu. Komentář k DigiSl uvádí,[37] že ust. § 6 DigiSl lze vy­užít i tehdy, když je požadavek úředního ověření podpisu vyžadován toliko smlouvou, s tímto názorem však nesouhlasím.

Textace ust. § 6 odst. 1, 2 DigiSl výslovně stanoví, že se jedná pouze o případy úředního ověření požadovaného právním předpisem. Jedná se o formulaci obdobnou ust. § 25a zák. o advokacii ve znění účinném do 30. 6. 2022, u kterého není v praxi ani odborné literatuře[38] pochyb o tom, že advokát může svým prohlášením nahradit úřední ověření podpisu jen v případech, kdy ověření požaduje právní předpis. Pokud by zákonodárce zamýšlel možnost ověření elektronického podpisu v DigiSl nijak neomezovat, zvolil by zřejmě formulaci obdobnou současnému znění OvěřZ, který obě zmíněné situace nerozlišuje.

Nicméně novelizací OvěřZ provedenou DigiSl a DEPO (a obdobně u not. řádu) bylo ověření elektronického podpisu podřazeno pod úpravu legalizace bez jakýchkoli dalších omezení, včetně ust. § 10 odst. 3 OvěřZ umožňujícího legalizaci na žádost. Z toho vyplývá, že legalizaci elektronického podpisu lze provést i na žádost podepisující osoby bez toho, aby ověření podpisu vyžadoval právní předpis, nikoli však na základě DigiSl, ale ust. § 10 odst. 1 OvěřZ ve znění účinném ode dne 1. 7. 2022.

Možnosti ověření elektronického podpisu budou od 1. 7. 2022 následující:

a) ověření (legalizace) jakéhokoli elektronického podpisu osobou oprávněnou provádět ověřování pravosti podpisu [§ 6 odst. 1 písm. a) DigiSl];

b) ověření jakéhokoli elektronického podpisu prostřednictvím informačního systému veřejné správy [§ 6 odst. 1 písm. b) DigiSl];

c) ověření (pouze) uznávaného elektronického podpisu s využitím registru obyvatel jako jednoho ze základních registrů (§ 6 odst. 2 DigiSl).

První dvě možnosti [sub a) a b)] umožňují nahradit zákonný požadavek na ověření podpisu nebo na uznávaný elektronický podpis, možnost sub c) pak logicky nahrazuje pouze úřední ověření podpisu, protože uznávaný elektronický podpis je zde přímo použit.

Ověření elektronického podpisu osobou oprávněnou k ověřování 

V tomto případě se jedná skutečně o legalizaci elektronického podpisu postupem, který se podobá legalizaci podpisu vlastnoručního.

Podepisující může využít jakýkoli z druhů elektronického podpisu, tedy i elektronický podpis prostý. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. a) DigiSl podepisující buď přímo před ověřující osobou tímto elektronickým podpisem příslušný dokument podepíše, nebo u již podepsaného dokumentu uzná elektronický podpis za vlastní. Ověřující osoba ověří totožnost podepisujícího a k dokumentu připojí svůj kvalifikovaný elek­tronický podpis a kvalifikované elektronické časové razítko. Obdobně jako v případě ověření vlastnoručního podpisu se i k elektronickému dokumentu připojí ověřovací doložka a záznam o ověření bude učiněn do ověřovací knihy.

V původním návrhu DigiSl[39] byl obsažen i návrh právní úpravy nové centrální elektronické ověřovací knihy. Elektronická ověřovací kniha měla být informačním systémem veřejné správy vedeným Ministerstvem vnitra způsobem umožňujícím dálkový přístup a měla sloužit k evidování legalizací elektronických podpisů. Tento návrh však nebyl přijat.

Na základě novelizace OvěřZ provedené DEPO bude, na rozdíl od ust. § 6 odst. 1 písm. a) DigiSl, docházet pouze k uznání elektronického podpisu za vlastní.[40] Zároveň má být omezena možnost legalizace elektronického podpisu obecními úřady, kdy oprávnění ji provádět budou mít jen obecní úřady, které jsou kontaktními místy veřejné správy. Vzor ověřovací doložky, způsob jejího připojení i formát a náležitosti dokumentu v elektronické podobě, u nějž lze provést legalizaci, a postup při provádění legalizace na dokumentu v elektronické podobě stanoví prováděcí právní předpis.[41]

Součástí DEPO je i novelizace zák. o advokacii.[42] Podle nové právní úpravy mohou advokáti nahradit úřední ověření podpisu svým prohlášením o pravosti podpisu i v případě, že podepisující osoba uznala před advokátem elektronický podpis na dokumentu za vlastní. Kromě toho je advokátům nově umožněno nahradit úřední ověření podpisu i pouze na žádost podepisující osoby bez toho, že by požadavek na ověření podpisu stanovil právní předpis. Zároveň bude mít prohlášení advokáta stejné účinky jako úřední ověření podpisu. Prohlášení má obsahovat obdobné náležitosti jako ověřovací doložka podle OvěřZ, v případě advokátů se na rozdíl od jiných ověřujících osob požaduje kromě připojení kvalifikovaného elektronického podpisu advokáta i připojení jeho kvalifikovaného časového razítka. Zřejmě se jedná o chybu zákonodárce, protože advokáti zpravidla kvalifikovaná elektronická časová razítka nevydávají a nakupují je nejčastěji jako službu od kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru, hovořit o kvalifikovaném časovém razítku advokáta je tak poněkud zavádějící. Zákonodárce zřejmě chtěl zdůraznit, že kvalifikované časové razítko má k dokumentu připojit přímo advokát, nikoli osoba, jejíž podpis je ověřován.

Rovněž notáři mají oprávnění provádět legalizaci elektronických podpisů, jestliže podepisující osoba elektronický podpis připojený k dokumentu v elektronické podobě uzná před notářem (resp. jeho pověřeným zaměstnancem) za vlastní. Navrhovaný postup je obdobný jako podle OvěřZ. Zajímavou novinkou je evidence ověřených podpisů, která je nově vedena jak pro notáři provedené legalizace vlastnoručních, tak i elektronických podpisů a přístupná dálkovým přístupem.[43] Každý má možnost v této evidenci ověřit, který notář v České republice legalizaci provedl, a zjistit označení listiny nebo jiného dokumentu s legalizovaným podpisem.

Ověření informačním systémem veřejné správy 

Ve druhém případě nedochází k provedení legalizace elektronického podpisu člověkem, ale namísto toho je vy­užit informační systém veřejné správy společně s provedením elektronické identifikace. Rovněž v tomto případě je možné ověřit jakýkoli elektronický podpis.

Při tomto způsobu ověření je nutné připojit k elektronickému dokumentu s ověřovaným elektronickým podpisem namísto ověřovací doložky záznam informačního systému veřejné správy,[44] který bude opatřen kvalifikovanou elektronickou pečetí a kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem jeho správce a bude dokládat provedení identifikace podepisující osoby prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace s úrovní záruky vysoká.[45] K ověření podpisu v tomto případě bude docházet automatizovaně bez účasti člověka. Konkrétní technické řešení je ponecháno na správci příslušného informačního systému veřejné správy.

Ověření uznávaného elektronického podpisu s využitím ROB

Poslední možnost ověření je určena pouze pro uznávané elektronické podpisy. V tomto případě odpadá připojení záznamu o ověření, ať již formou ověřovací doložky, nebo záznamu informačního systému veřejné správy. Při samotném podepisování ani k ověření elektronického podpisu a zjištění totožnosti jednající osoby nedochází, protože zákon pouze stanoví, že musí být možné stanoveným způsobem ověřit, že kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis použitý k vytvoření podpisu patří podepisujícímu. Zda bude toto ověření skutečně provedeno, závisí na adresátovi příslušného právního jednání. V tomto případě je skutečně namístě hovořit spíše o nahrazení ověření podpisu než o skutečném ověření elektronického podpisu.

Podmínkami tohoto způsobu ověření jsou:

(i) použití uznávaného elektronického podpisu a

(ii) možnost ověření, že použitý kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis patří podepisujícímu.

Toto ověření je zároveň připuštěno pouze prostřednictvím základního registru obyvatel nebo portálu veřejné správy.

V návaznosti na § 6 DigiSl byl novelizován také zákon o informačních systémech veřejné správy tak, že portál veřejné správy nově bude umožňovat fyzické osobě zápis sério­vého čísla, vydavatele a platnosti kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis,[46] a dále zákon o základních registrech, který umožní vedení údajů o sériovém čísle, vydavateli a platnosti kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis v registru obyvatel.[47]

Pohled praxe 

Důvodová zpráva k DigiSl i autoři zákona[48] zdůrazňují pozitivní přínosy možnosti ověření elektronického podpisu pro běžný život. Na zhodnocení přínosů je samozřejmě příliš brzy, protože právní úprava se teprve bude do praxe zavádět.

Jako praktikující advokát jsem toho názoru, že přínosem bude tato právní úprava pouze pro některé životní situace, naopak v jiných případech potřeby praxe vyslyšeny nebyly. V rámci výkonu advokacie se setkávám s potřebou ověření podpisu nejčastěji v souvislosti s převody vlastnického práva nebo zřizováním věcných práv k nemovitým věcem, a dále v oblasti práva obchodních korporací.[49]

Pro nemovitostní transakce bude zřejmě možnost ověření elektronického podpisu nejpřínosnější. U transakcí uzavíraných na dálku nebude nutné zasílání smluv a dalších dokumentů poštou nebo osobní převážení mezi jednotlivými místy podpisu, usnadní se i podání katastrálnímu úřadu.

V korporátních transakcích bude přínos této právní úpravy omezený a nevyhovuje zcela potřebám praxe. Je tomu tak zejména z důvodu existence ust. § 6 odst. 3 DigiSl, které vylučuje využití způsobů ověření elektronického podpisu, u kterých nedochází k identifikaci podepisující osoby ověřující osobou [§ 6 odst. 1 písm. b) nebo odst. 2 DigiSl], pro plnou moc k právnímu jednání, které musí mít formu veřejné listiny. Např. společník společnosti s ručením omezeným tak bude moci využít automatické ověření elektronického podpisu pro podpis smlouvy o převodu obchodního podílu, pro ověření podpisu na plné moci k přijetí souvisejících korporátních rozhodnutí ve formě notářského zápisu už ale bude muset navštívit kontaktní místo veřejné správy, notáře nebo advokáta.

Celá právní úprava je využitelná pouze vnitrostátně. Zatímco v případě legalizace vlastnoručního podpisu je možné pro účely využití ověření podpisu v zahraničí připojit k listině apostilu nebo provést superlegalizaci, s možností připojení apostily k ověření elektronického podpisu Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin nepočítá, stejně tak superlegalizace je prováděna pouze v listinné podobě. Elektronické dokumenty s ověřenými elektronickými podpisy tak budou využitelné pouze v rámci České republiky.[50]

Závěr 

Nová právní úprava legalizace elektronických podpisů je přínosná v tom, že se jedná o úpravu obecnou, přinášející potřebné sjednocení.

Vedle postupu známého již z legalizace vlastnoručních podpisů, kdy totožnost podepisující osoby je zjištěna a ověřena ověřující osobou, přináší nová právní úprava i dvě možnosti ověření (resp. nahrazení úředního ověření) elektronického podpisu bez nutnosti fyzického kontaktu s ověřující osobou, pouze s využitím informačních systémů. Tuto možnost považuji za velký přínos, bohužel však oslabený tím, že ji nelze použít pro podpisy plných mocí zmocňujících k právnímu jednání ve formě veřejné listiny. Zároveň podstatný vliv na využitelnost nové právní úpravy bude mít také technická realizace v praxi, která by pro uživatele měla být co nejintuitivnější a snadno použitelná. V případě ověřování elektronických podpisů ověřující osobou považuji za zbytečný konzervatismus vedení ověřovacích knih i nadále v listinné (papírové) podobě. Významným modernizačním krokem je pak zavedení elektronické a dálkově přístupné evidence ověřených podpisů alespoň pro notáře.

 

JUDr. Zuzana Limbergová, LL.M., působí jako advokátka v Praze.

---

[1] Zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (eIDAS).

[3] Viz § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

[4] Dále v textu uváděn pod zkratkou DigiSl.

[5] Dále v textu uváděn pod zkratkou DEPO.

[6] Zák. č. 300/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

[7] R. Polčák: Praxe elektronických dokumentů, Bulletin advokacie č. 7-8/2011, str. 55.

[8] Srov. F. Korbel, F. Melzer: Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronickém právním jednání, Bulletin advokacie č. 12/2014, str. 32.

[9] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 940/2006.

[10] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1983, sp. zn. 4 Cz 82/82.

[11] Op. cit. sub 7, str. 55.

[12] Op. cit. sub 8, str. 31-36.

[13] V. Kment: Nahradí elektronický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční? Bulletin advokacie č. 12/2016, str. 32.

[14] § 6 odst. 1 o. z.

[15] Např. ust. § 209 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, nebo ust. § 22 odst. 2 zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.

[16] Dále v textu jako „OvěřZ“.

[17] Zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.

[18] Viz § 6 not. řádu a § 567 o. z. ve spojení s § 1 OvěřZ, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011.

[19] Zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii.

[20] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011.

[21] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/1999 Sb., o přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.

[22] § 22 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

[23] § 22 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb.

[24] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 10/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES.

[25] Čl. 3 bod 10) eIDAS.

[26] Čl. 3 bod 9) eIDAS.

[27] Zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

[28] Čl. 26 eIDAS.

[29] Čl. 3 bod 1) eIDAS.

[30] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy.

[31] § 2 písm. a) zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).

[32] Srov. V. Smejkal, J. Kodl, M. Uřičař: Elektronický podpis podle nařízení eIDAS, Revue pro právo a technologie č. 11/2015, str. 217, nebo F. Korbel, D. Kovář, P. Amler: Interpretace elektronického podpisu a související identifikace v soukromém právu, Právní prostor [online], 2020.

[33] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 NS 133/2017.

[34] Srov. např. § 22 odst. 3 zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, nebo § 7 odst. 1, 2 zák. č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí.

[35] Viz Čl. CXXIX DEPO.

[36] Srov např. F. Korbel, D. Kovář, P. Amler in Z. Zajíček, F. Korbel a kol.: Zákon o právu na digitální služby, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2021, § 6.

[37] Tamtéž.

[38] Viz např. D. Kovářová in K. Havlíček, D. Kovářová, R. Němec, T. Sokol, J. Syka, D. Uhlíř, M. Žižlavský: Zákon o advokacii, Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2017, § 25a.

[39] Návrh zákona o právu na digitální služby, sněmovní tisk č. 447/0.

[40] § 10 odst. 1 OvěřZ ve znění účinném od 1. 7. 2021, čl. CXXIX bod 3. DEPO.

[41] Čl. CXXIX bod 10. a bod 5. DEPO.

[42] Čl. XLIII DEPO.

[43] https://online.nkcr.cz/cis2-vyhledavani/#/veop.

[44] Informačním systémem veřejné správy se rozumí funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost pro účely výkonu veřejné správy. Viz ust. § 2 písm. b) ZISVS.

[45] Viz čl. 8 eIDAS.

[46] § 6 g odst. 5 ZISVS.

[47] § 18 odst. 1 písm. m) ZZR (ve znění účinném od 1. 7. 2022).

[48] Čerpám z informací prezentovaných na odborných seminářích a konferencích.

[49] Jedná se samozřejmě o pohled omezený rozsahem mojí právní praxe, která nezahrnuje všechna odvětví práva.

[50] Shodnou informaci jsem získala i v rámci zodpovězení dotazu na odborném semináři ze strany jednoho z autorů zákona, Mgr. Františka Korbela, Ph.D.