Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 31. března 2022 ve věci C-96/21 CTS Eventim Online, který se týkal nákupu vstupenek na kulturní nebo sportovní akce upřesnil případy, kdy vzniká právo na odstoupení od smlouvy. Stejně jako v případě nákupu přímo od pořadatele takových akcí, existuje právo na odstoupení od smlouvy v případě nákupu od zprostředkovatele, pokud ekonomické riziko spojené s výkonem tohoto práva dopadá na pořadatele.

Dne 12. listopadu 2019 si DM jako spotřebitelka objednala prostřednictvím online rezervační platformy provozované společností CTS Eventim, poskytovatelkou služeb prodeje vstupenek, vstupenky na koncert pořádaný třetí osobou. Tento koncert, který se měl uskutečnit dne 24. března 2020 v Brunswicku (Německo), byl zrušen z důvodu správních omezení přijatých německými orgány v souvislosti s pandemií covidu-19. Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, je možné, že tento koncert bude odložen na pozdější datum.

Dne 19. dubna 2020 DM požádala společnost CTS Eventim o vrácení kupní ceny vstupenek, jakož i souvisejících poplatků, a to v celkové výši 207,90 eur. Předkládající soud uvádí, že DM tím implicitně prohlásila, že odstupuje od smlouvy uzavřené se společností CTS Eventim. Následně společnost CTS Eventim, jednající na účet pořadatele koncertu, v souladu s německou právní úpravou týkající se zrušení volnočasových činností v kontextu pandemie covidu-19 zaslala DM poukaz vystavený tímto pořadatelem na částku 199 eur odpovídající kupní ceně vstupenek. DM před předkládajícím soudem požaduje od společnosti CTS Eventim vrácení kupní ceny vstupenek, jakož i souvisejících nákladů.

Okresní soud v Brémách (Německo), který projednával žalobu podanou spotřebitelem, se ptá, zda může spotřebitel odstoupit od smlouvy uzavřené se společností CTS Eventim podle směrnice o právech spotřebitelů.[1] Spotřebitel, který uzavře smlouvu na dálku s obchodníkem, má podle směrnice obecně po určitou dobu[2] právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu. Směrnice však stanoví výjimku z práva na odstoupení mimo jiné v případě poskytování služeb souvisejících s volnočasovými aktivitami, pokud smlouva stanoví konkrétní datum plnění.

Touto výjimkou má směrnice za cíl chránit organizátory volnočasových aktivit, jako jsou kulturní nebo sportovní akce, před rizikem souvisejícím s rezervací určitých volných míst, která by v případě uplatnění práva na odstoupení od smlouvy mohli mít problém znovu prodat. Vzhledem k tomu, že CTS Eventim nebyla sama organizátorem uvedeného koncertu, ale prodávala vstupenky svým jménem, ačkoli na účet pořadatele, okresní soud v Brémách se dotazuje, zda se tato výjimka v takovém případě uplatní.  Soud má za to, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy uvedená v čl. 16 písm. l) směrnice 2011/83 se nemůže ve věci v původním řízení uplatnit. Má totiž za to, že tato výjimka by se měla vztahovat pouze na přímého poskytovatele služby související s volnočasovou činností, a sice v projednávané věci na pořadatele koncertu, a nikoli na poskytovatele služeb prodeje vstupenek, jehož činnost se omezuje na postoupení práva na vstup na tento koncert. Dodává, že v důsledku odstoupení od smlouvy, ke kterému došlo ve lhůtě několika měsíců před plánovaným datem pro tuto činnost, má obchodník možnost využít vyhrazené kapacity jiným způsobem tím, že dotyčné vstupenky prodá jiným osobám.

Soudní dvůr ve svém rozsudku odpovídá kladně, ale pouze za předpokladu, že ekonomické riziko spojené s výkonem tohoto práva odstoupit od smlouvy nese organizátor dotčených volnočasových aktivit. Článek 16 písm. l) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES musí být vykládán v tom smyslu, že lze uplatnit výjimku z práva odstoupit od smlouvy stanovené v tomto ustanovení vůči spotřebiteli, který uzavřel se zprostředkovatelem jednajícím svým jménem, avšak na účet pořadatele volnočasové činnosti smlouvu uzavřenou na dálku, která se týká nabytí práva na přístup k této činnosti, pokud by v důsledku ukončení závazku plnit tuto smlouvu vůči spotřebiteli prostřednictvím odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 12 písm. a) této směrnice bylo riziko spojené s rezervací takto uvolněné kapacity přeneseno na pořadatele dotčené činnosti a dále pokud se má volnočasová činnost, k níž toto právo umožňuje přístup, uskutečnit v konkrétní den nebo dobu.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, o změně směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a o zrušení směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, s. 64).

[2] Lhůta je obvykle 14 dní, přičemž je upřesněno, že může být delší, pokud spotřebitel nebyl řádně informován o svém právu na odstoupení od smlouvy.

.