Jaké jsou předpoklady zastavování tzv. marných bagatelních exekucí?

Od 1. 1. 2022 nastaly v oblasti exekučního práva významné legislativní změny.  Prostřednictvím zákona č. 286/2021 Sb. (dále jen „novela“) došlo k jedné z nejrozsáhlejších novel výkonu rozhodnutí a exekuce.  Dále je od 1. 1. 2022 v účinnosti také vyhláška č. 517/2021 Sb., kterou se mění některé vyhlášky z oblasti výkonu rozhodnutí a exekucí. Konkrétně se jedná o vyhlášky č. 485/2000 Sb., č. 330/2001 Sb. a č. 418/2001 Sb.

 

JUDr. Ing. Martin Štika

Podstatou zastavování tzv. marných bagatelních exekucí je zastavení exekučních řízení, ve kterých pohledávka oprávněného nepřesahuje částku 1 500 Kč bez příslušenství a v posledních třech letech před účinností zákona nebylo nic vymoženo. V takovém řízení exekutor vyzve do 3 měsíců od účinnosti novely oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce, která činí 500 Kč, přičemž oprávněný ji musí uhradit do 30 dnů od doručení výzvy. Nesložení zálohy má za následek zastavení exekuce. V opačném případě, tzn. složením zálohy oprávněným, nemůže soud v dalších třech letech řízení pro nemajetnost zastavit.

Po zkušenostech z formulování výkladových pravidel tzv. veřejnoprávního milostivého léta nelze vyloučit, že právní výklad významným způsobem ovlivní politická diskuze a zájmy některých neziskových organizací.

 

Základní právní předpoklady

Hypotéza právní normy je vystavěna na několika předpokladech. Všechny musí být splněny kumulativně a exekutorem jsou zkoumány ke dni 1. 1. 2022. Jsou jimi temporální určení právní moci usnesení o nařízení exekuce, výše pohledávky oprávněného a období, ve kterém nebylo nic vymoženo.

 

Temporální určení exekučního řízení

První část hypotézy normy určuje okruh exekučních řízení, který je vymezený na temporálním základě. Norma se aplikuje na exekuční řízení, ve kterém:

– usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety přede dnem nabytím účinnosti zákona č. 286/2021 Sb.,

– skutečnosti podle § 52 odst. 3 písm. a) ex. ř. (uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 ex. ř.) nastaly před více než třemi lety přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb.

Na exekuční řízení, ve kterých uvedené podmínky (právní moc usnesení o nařízení exekuce, uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 ex. ř.)  nastaly až po datu 1. 1. 2019 norma již nedopadá.

Pro určení okruhu exekučních řízení je zcela nerozhodné vymezení subjektů. Úprava dopadá na řízení, ve kterých jsou subjekty fyzické i právnické osoby, in eventum jsou subjekty v pluralitě.

 

Výše pohledávky oprávněného

Určení předmětu exekučního řízení je druhou částí hypotézy normy. Norma dopadá na ta řízení, ve kterých ke dni nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo ke dni kdy došlo k uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 ex. ř., pohledávka oprávněného nepřevyšuje částku 1 500 Kč bez příslušenství. Následkem nedokonalého legislativního textu může být, že vedle přímočarého gramatického výkladu normy bude při její aplikaci uplatňován výklad značně rozšiřující.

 

Výkladová pravidla

Užitá terminologie, pohledávka oprávněného nepřevyšující částku 1500 Kč bez příslušenství, je tou částí komentované normy, ve která zcela absentuje tolik požadovaná hlubší míra kazuistiky.

Podle gramatického výkladu bude postup exekutora takový, že při zkoumání splnění podmínky předmětu řízení (pohledávka oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství) provede součet všech jednotlivých nároků navržených oprávněným k vymáhání jedním exekučním návrhem. Na exekuční řízení, ve kterých jsou vymáhány jednotlivé exekuční tituly nepřevyšující jistinu ve výši 1 500 Kč, avšak jejich součet je vyšší než horní zákonná hranice 1 500 Kč bez příslušenství, norma dopadat nebude.

A priori však nelze vyloučit ani výklad largo sensu. Jeho podstatou je zkoumání splnění podmínky předmětu řízení podle jednotlivých exekučních titulů, byť byly oprávněným navrženy v jednom exekučním návrhu. Lze tak akceptovat i výklad, kdy se nepřesáhnutí pohledávky oprávněného v částce 1500 Kč bez příslušenství bude zkoumat nikoliv podle výše celkové povinnosti v exekučním řízení, ale podle výše peněžité povinnosti stanovené v jednotlivých exekučních titulech, které jsou exekucí vymáhány. V takovém případě by norma byla aplikována pouze na tzv. bagatelní část exekuce, v důsledku čehož může být exekuce zastavena jen částečně.

Každý z uvedených variantních výkladů mají svůj racionální základ.  Jak bylo uvedeno, jsou výsledkem především nedokonalého legislativního textu. Byť oba zjevně sledují stejný záměr, jejich volba ovlivní zejména množství řízení, na která může být norma aplikována.

 

Příslušenství

Pro účely zkoumání částky nepřevyšující 1 500 Kč se k příslušenství nepřihlíží. Takovým příslušenstvím jsou podle § 513 o. z. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Lze doplnit, že náklady řízení spojené s uplatněním pohledávky představují samostatný skutkový základ v okamžiku, kdy o nich rozhodne soud. Předtím jsou toliko nárokem na příslušenství podle hmotného práva.

Dočasně přijatý závěr stran penále ve smyslu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění by v aplikační praxi komentované normy užíván být neměl.

 

Vymožené plnění v posledních třech letech

Poslední částí z hypotézy je vymezení období, ve kterém nebylo nic vymoženo. Je jím období posledních tří let přede dnem nabytí účinnosti komentované normy. Časovým vyjádřením se jedná o období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. K předmětné problematice je nutné reflektovat i § 46 odst. 4 ex. ř., které definuje pojem vymožené plnění.

Pro naplnění komentované hypotézy je také zcela nerozhodný okruh zjištěného a zajištěného majetku a vydané exekuční příkazy. Mohou však být pro oprávněného jedním z ukazatelů k učinění rozhodnutí, zda složit zákonem stanovenou zálohu či nikoliv.

 

Časový test vymoženého plnění

Je-li v exekučním řízení vymožené plnění, musí exekutor pro správnou aplikaci normy provést tzv. časový test získaného vymoženého plnění.

Plnění vymožené před 1. 1. 2019 a od 1. 1. 2022 má na aplikaci normy vliv pouze ve vztahu k bodu 21 komentované právní úpravy, kdy se náhrada snižuje o výši uhrazené částky. S absencí jakéhokoliv dalšího plnění v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 exekutor postupuje podle dispozice právní normy.

Jakékoliv vymožené peněžité plnění v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 má za následek, že hypotéza normy není naplněna a exekutor dále podle komentované úpravy nepostupuje.

Exekutor postupuje podle dispozice právní normy i v případě plnění vymoženého v období od 1. 1. 2022, ledaže by došlo k úplnému vymožení pohledávky a jejího příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného do doby právní moci usnesení o zastavení exekuce podle bodu 18.

 

Výzva ke složení zálohy na náklady exekuce

Bude-li splněna hypotéza právní normy ke dni 31. 12. 2021, postupuje exekutor podle její dispozice tím, že vyzve oprávněného do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti novely, tj. nejpozději do 31. 3. 2022, ke složení zálohy na náklady exekuce, která činí 500 Kč.

Norma výslovně neukládá, že výzva ke složení nákladů exekuce má být ve formě usnesení. Zvolí-li však exekutor formu usnesení, nebude proti němu na základě § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání přípustné. Za nesprávný nebude považován postup exekutora, pokud oprávněnému zašle tzv. hromadnou výzvu.

Protože zákon ve vztahu k doručování výzvy výslovně nezakládá, že se musí jednat o doručení do vlastních rukou adresáta, postačí doručení podle § 50 o. s. ř. S největší pravděpodobností však bude exekutor doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě podle § 46 o. s. ř.

 

Záloha na náklady exekuce

Zálohu na náklady exekuce upravuje čl. IV Přechodné ustanovení vyhl. č. 517/2021 Sb. Její výše činí 500 Kč. Oprávněný ji musí uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Pokud jí nesloží, bude exekuce zastavena. Její určení nemá žádný vliv na to, pokud již v minulosti exekutor od oprávněného požadoval přiměřenou zálohu na náklady exekuce podle § 90 odst. 3 ex. ř.

Zálohu musí oprávněný zaplatit i v případě, pokud je v období od 1. 1. 2022 v exekuci vymoženo plnění (např. započetím srážek ze mzdy atd.). Na zálohu se nevztahuje zákonné zproštění povinnosti zálohy, dle § 30 písm. b) a 55 odst. 9 ex. ř. Nelze však vyloučit, že oprávněný v případě zálohy na náklady exekuce může na základě § 138 o. s. ř. požádat exekutora o osvobození od zálohy.

Bude-li exekutor aplikovat výklad largo sensu, pak ovšem ve vztahu k určení výše zálohy, respektive počtu záloh není podstatný počet samostatně hodnocených výší pohledávek podle jednotlivých exekučních titulů, ale počet samostatně zahájených exekučních řízení. Lze tak formulovat zjednodušující princip: jeden exekuční návrh, jedna záloha in eventum, jedna náhrada nákladů exekuce.

Složením zálohy ve stanovené lhůtě, tj. do 30 dnů od doručení výzvy, soud po dobu 3 let od složení zálohy na náklady exekuce nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost bez návrhu. Návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost podaný před složením zálohy na náklady exekuce, o kterém nebylo do složení zálohy na náklady exekuce rozhodnuto, soud zamítne. V obou případech má však oprávněný možnost kdykoliv po složení zálohy na náklady exekuce postupovat podle § 55 odst. 4 ex. ř. Pokud oprávněný složí zálohu opožděně, avšak dříve, než bude rozhodnuto o zastavení exekuce, měl by exekutor k tomu přihlédnout a v exekuci pokračovat. Naopak v případě, že oprávněný i před uplynutím lhůty ke složení zálohy výslovně sdělí, že zálohu nezaplatí, a je srozuměn s podmínkami zastavení exekuce, lze tomu rozumět tak, že se své lhůty vzdal a může být rozhodnuto o zastavení exekuce ihned.

 

Lhůta ke zkoumání podmínek

Exekutor zkoumá podmínky stanovené komentovanou normou k 1. 1. 2022. Výzvu má zaslat nejpozději do 31. 3. 2022. Nelze vyloučit, že exekutor v zákonem stanoveném rozmezí tří měsíců od účinnosti zákona, ať už z objektivních, či subjektivních důvodů nezjistí, že v konkrétní exekuční věci má oprávněného ke složení zálohy vyzvat na zálohu. Oprávněný se nezbavuje povinnosti složit zálohu, bude-li k ní důvodně vyzván i později.  A naopak exekutor, který nevyzval ke složení zálohy ve lhůtě, je tak povinen učinit přiměřeně podle bodu 19 a 20 komentované úpravy i po třech měsících, jakmile to bude možné.

Domnívá-li se oprávněný, že by v řízení měl být aplikován postup podle komentované normy, pak mu nic nebrání, aby kdykoliv od účinnosti zákona sám exekutora upozornil a zálohu složil. Eventuálně exekutorovi sdělil ex ante doručení výzvy, že zálohu nesloží a je srozuměn se zastavením exekuce.

 

Výjimky

V bodě 19 norma uvádí taxativní výčet procesních situací a pohledávek, na které právní úprava zastavování tzv. marných bagatelních exekucí nedopadá. Exekutor výzvu ke složení zálohy nezašle a exekuci nezastaví, probíhá-li proti povinnému insolvenční řízení. Výzvu exekutor nezašle ani v případě vymáhání některých pohledávek, které shodně patří do množiny přednostních podle § 279 odst. 2 o. s. ř.

Bod 20 dopadá na situace, kdy v exekučním řízení je splněna hypotéza normy, ovšem z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení proti povinnému, nemůže exekutor v souladu s bodem 19 komentované úpravy zaslat oprávněnému výzvu ke složení zálohy. Lhůta tří měsíců běží od skončení insolvenčního řízení. Obligatorním předpokladem je, že insolvenční řízení skončilo jinak než osvobozením dlužníka od placení neuspokojených pohledávek.

 

Náhrada oprávněného

Oprávněnému náleží za exekuci zastavenou podle dispozice komentované normy náhrada ve výši 30 % vymáhané pohledávky bez příslušenství (tj. maximálně 450 Kč) a to formou daňové slevy na dani z příjmů. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Bylo-li však na jistinu pohledávky v řízení před zastavením exekuce něčeho vymoženo, pak se náhrada snižuje o výši uhrazené částky.

Ve vztahu k určení náhrady oprávněného jsou jako v případě posouzení předmětu exekučního řízení přípustná dvě výkladová pravidla. Bude-li exekutor aplikovat gramatický výklad, bude určovat náhradu oprávněného za zastavenou exekuci. Rozšiřujícím výkladem však lze dovodit, že oprávněný má nárok náhrady za jednotlivě zastavené exekuční tituly vymáhané v exekučním řízení, které naplňují hypotézu komentované normy.

Lze však přisvědčit tomu, že pokud je v bodu 21 zvolena terminologie „oprávněnému za zastavenou exekuci náleží náhrada“ směřuje legislativní záměr spíše k náhradě za exekuci, a nikoliv za dílčí exekuční tituly v rámci jednoho exekučního řízení.

O přiznání náhrady rozhoduje exekutor v usnesení o zastavení exekuce, proti kterému se podle § 55c odst. 1 ex. ř. připouští odvolání. Pro oprávněného pak pravomocné rozhodnutí o náhradě bude podkladem pro uplatnění slevy při podání přiznání k dani z příjmů.

 

Náhrada exekutora

Exekutorovi náleží za úkony spojené se zastavením exekuce paušální náhrada ve výši 30 % paušální náhrady nákladů podle § 13 odst. 1 exekučního tarifu. Je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k náhradě nákladů rovněž odpovídající sazba daně z přidané hodnoty. Zvýšení paušální náhrady podle § 13 odst. 9 exekučního tarifu při mnohosti účastníků se nepoužije.

Lze přisvědčit tomu, že pokud je v bodu 22 zvolena terminologie „za úkony spojené se zastavením exekuce náleží exekutorovi paušální odměna“, směřuje legislativní záměr k náhradě paušálních nákladů exekutorovi spíše k náhradě za exekuci, a nikoliv za dílčí exekuční tituly v rámci jednoho exekučního řízení.

O přiznání náhrady rozhoduje exekutor v usnesení o zastavení exekuce, proti kterému se podle § 55c odst. 1 ex. ř. připouští odvolání. Tuto náhradu vyplatí exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu. Určení nároku na náhradu a výši náhrady stanoví exekutor sám a náhradu mu proplatí z rozpočtových prostředků exekuční soud.

Úprava dále zakládá, že další náklady exekuce není možné povinnému uložit, čímž vylučuje jak přiznání náhrady nákladů oprávněného, tak i nákladů exekutora.  Tím však není vyloučeno uložit náhradu nákladů exekuce k tíži oprávněného, tam, kde to bude odpovídat dikci § 89 věta třetí ex. ř., tedy tam, kde si oprávněný s exekutorem sjednali pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost výši účelně vynaložených nákladů, které je oprávněný povinen nahradit.

Úprava obsahuje zákonnou limitaci paušální náhrady exekutorovi. Zastavil-li exekutor více exekucí proti témuž povinnému, náleží má náhrada nejvýše za 5 exekucí.

 

Zastavení exekuce

Nesloží-li oprávněný podle bodu 18 komentované normy do 30 dnů od doručení výzvy zálohu na náklady exekuce, postupuje exekutor podle dispozice normy a exekuci zastaví. Společné řízení vedené podle § 37 odst. 5 a 6 ex. ř. zastaví částečně. Bude-li exekutor aplikovat výklad largo sensu, zastaví exekuční řízení částečně ohledně exekučních titulů, ve kterých bude splněna hypotéza normy.

Právní mocí usnesení o zastavení exekuce nastávají k pohledávce, která byla předmětem zastavení exekuce, dva účinky. Předně ve vztahu k ní nelze podat exekuční návrh a nemůže být uplatněna před soudem ani jiným orgánem.  Druhým účinkem je její zánik v rozsahu, v jakém byla oprávněnému přiznána náhrada podle bodu 21 komentované normy.

Podá-li oprávněný návrh na zastavení exekuce v období od 1. 1. 2022 do té doby, než mu bude doručena výzva ke složení zálohy, musí se exekutor takovým návrhem procesně zabývat a rozhodnout o něm. Rozhodne-li exekutor o zastavení exekuce podle § 55 odst. 4 ex. ř., ztrácí povinný i exekutor nepochybně nárok na náhradu podle bodu 21 a 22 komentované normy. Na takto zastavenou exekuci však nedopadají omezení podle bodu 24.

 

Autor JUDr. Ing. Martin Štika je soudním exekutorem v Hradci Králové, přidruženým členem Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR a doktorandem na Katedře občanského práva Právnické fakulty ZČU v Plzni
Foto: canva.com

Go to TOP