Svět evropské justice není tak velký, aby se v něm česká soudkyně „ztratila“
Místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Barbara Pořízková, která byla koncem loňského roku jmenována členkou Výboru
Místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Barbara Pořízková, která byla koncem loňského roku jmenována členkou Výboru pro hodnocení kandidátů na soudce a generální advokáty Soudního dvora EU, se v polovině ledna v Lucemburku setkala s předsedou Soudního dvora Evropské unie Koenem Lenaertsem. Ve společné debatě se shodli na stěžejním významu právního státu jakožto základní hodnotě práva Evropské unie a jejích členských států. Věnovali se také tématům zachování nezávislosti výkonu soudnictví a diskutovali o roli a postavení soudní moci v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19.
U příležitosti této lucemburské pracovní cesty se setkala rovněž s Allanem Rosasem, předsedou tohoto Výboru, aby ještě před zahájením nového funkčního období výboru (od 1. 3. 2022) hovořili o nadcházející spolupráci. „Zastoupení v tomto prestižním panelu považuji nejen za osobní úspěch, ale i za velký úspěch České republiky, respektive české justice,“ uvedla JUDr. Barbara Pořízková na úvod rozhovoru, který poskytla Advokátnímu deníku.
Do Výboru pro výběr kandidátů SD EU Vás navrhl přímo předseda Soudního dvora EU Koen Lenaerts, což je jistě velká čest. Jak jste se k mezinárodní spolupráci s ním dostala?
Na začátku je třeba připomenout, že Nejvyšší správní soud je členem mezinárodní organizace sdružující vrcholné orgány správního soudnictví členských států Evropské unie, tzv. ACA-Europe, což je Asociace Státních rad a Nejvyšších správních soudů Evropské unie. Každé dva roky si generální shromáždění této asociace volí zemi, která bude předsedat. V roce 2014 generální shromáždění zvolilo Českou republiku, a tak se náš soud pod vedením tehdejšího předsedy JUDr. Josefa Baxy ujal dvouletého předsednictví, na kterém jsem se spolu s dalšími soudci NSS podílela.
To byl ale teprve první krok k současné funkci…
Následně jsem v roce 2016 absolvovala stáž na francouzském Conseil d´État, která mně nepochybně dveře do světa evropské justice ještě více pootevřela. Zahraniční spolupráce pak od roku 2018 patří do mé místopředsednické agendy, takže se mimo jiné pravidelně osobně účastním mezinárodních seminářů, těch v Lucemburku nevyjímaje. Svět evropské justice není zase tak veliký, aby se v něm ztratila žena, která působí ve vysoké justiční funkci, hovoří oběma jednacími jazyky a nebojí se diskutovat či vést mezinárodní panel.
Ve zdůvodnění Vaší kandidatury byla zmíněna právě Vaše práce v mezinárodním prostředí, stejně jako pozitivní přístup ke spolupráci se zahraničím. Na jakých mezinárodních projektech jste konkrétně pracovala?
Jak už jsem uvedla, oblast zahraniční spolupráce je nedílnou součástí mé běžné agendy. Pokud se ohlédnu zpět, tak v rámci německého předsednictví jsem například byla pověřena tehdejším předsedou Federálního správního soudu Klausem Rennertem vedením panelu v Berlíně, který byl vysoce hodnocen evropskými justičními špičkami. V roce 2020 jsem stále pod německým předsednictvím měla na starost celou přípravu mezinárodního semináře v Brně, a to jak po organizační, tak věcné stránce, tedy od výběru tématu, přes sestavení dotazníku a zpracování odpovědí jednotlivých Nejvyšších správních soudů a Státních rad členských států, až po složení panelů a výběr přednášejících.
Přece jen organizace mezinárodního semináře je na míle vzdálená od soudní praxe. Co bylo pro Vás nejtěžší?
Zorganizovat úspěšný seminář je docela alchymie, protože nestačí zvolit dobré téma a následně jen vybírat z nejzajímavějších odpovědí jednotlivých členských států, které mohou inspirovat právní úpravy či praxi správních soudů napříč Evropou. Musíte panely namíchat tak, aby v nich byli právě ti zástupci z různých jurisdikcí, kteří jsou schopni zaujmout své kolegy a vyprovokovat vzájemnou interakci navíc, diplomatické hledisko při obsazování panelů nevyjímaje.
Nebyla to ale jediná akce, díky které si NSS získal v evropské justici dobré jméno?
Základním kamenem velkého úspěchu NSS v rámci této mezinárodní akce byli zejména moji kolegové, a to nejen z řad soudců a asistentů NSS, kteří jsou patřičně jazykově vybaveni a vždy ochotni mi pomoci, ať už organizačně, společensky nebo právě svým uměním hovořit srozumitelně a se šarmem o složitých právních otázkách. Do přípravy i průběhu semináře se zapojili také naši bývalí kolegové – JUDr. Jan M. Passer, Ph.D., LL.M. (tehdy ve funkci soudce Tribunálu, nyní soudce Soudního dvora), a JUDr. Michal Bobek, Ph.D., (tehdy ve funkci generálního advokáta Soudního dvora). Byla to vyčerpávající, ale krásná práce.
Na jakých mezinárodních aktivitách pracujete právě nyní a co Vás tento rok ještě čeká?
Právě nyní se svým týmem zpracovávám zprávu týkající se judikatury v oblasti protipandemických opatření, kterou musím být připravena v případě zájmu prezentovat. Činnost ACA-Europe je založena na shromažďování informací, sdílení a rozvíjení databází, a v neposlední řadě na aktivní účasti na seminářích. A kromě běžné agendy v rámci ACA-Europe mě v létě čeká vedení mezinárodního panelu na celosvětovém kongresu Mezinárodní asociace Nejvyšších správních soudů a Státních rad IASAJ, jíž je NSS také členem. O vedení panelu mě požádal předseda belgické Státní rady Roger Stevens, který tuto akci, která se koná jednou za tři roky, organizuje. A v neposlední řadě na podzim připravujeme na NSS mezinárodní konferenci u příležitosti předsednictví České republiky v Evropské radě.
Dostala Vaše činnost ve Výboru SD EU po schůzce s jeho předsedou již nějakou konkrétní podobu?
Přirozeně jsme o mém působení hovořili, Výbor se v novém složení poprvé sejde 18. března a já jsem jeho předsedovi Allanu Rosasovi již svoji účast potvrdila. Práce Výboru je cyklická a je určována trváním funkčního období soudců a generálních advokátů Soudního dvora a Tribunálu. Značné pracovní vytížení Výboru přichází v průměru dva roky ze tří, kdy dochází k částečné obměně členů obou soudů.
Jak často obvykle Výbor zasedá a jak vypadá jeho „jednací den“?
V nejexponovanější době zasedá Výbor jednou za měsíc. Jednání Výboru se konají v Bruselu, obecně trvají jeden den, během kterého se uskutečňuje i slyšení kandidátů. Před jednáním obdrží každý ze 7 členů Výboru s předstihem materiály týkající se nominace jednotlivých uchazečů. Ve většině případů dochází téhož dne rovněž k doručení příznivého, či nepříznivého stanoviska. Usnesení se na stanovisku probíhá za zavřenými dveřmi, na což se opravdu velmi dbá. Úkolem Výboru je vybrat kvalitního kandidáta, nikoli ventilovat důvody jeho případného neúspěchu a uškodit jeho další kariéře.
Co následuje poté, kdy za zavřenými dveřmi padne definitivní stanovisko?
Jakmile je stanovisko vysloveno, dochází k jeho předání zástupcům vlád členských států. Stanovisko Výboru je doporučující, ale negativní stanovisko fakticky znamená pro vládu daného členského státu nutnost dalšího výběrového řízení na národní úrovni.
Jste patřičně jazykově vybavená, netoužíte tedy po tom, že byste někdy v budoucnu třeba zamířila k některému z evropských soudů?
Nikdy neříkej nikdy… nejsem ale jen soudkyně, jsem manželka, maminka a babička a samotné by se mně do Lucemburku či Štrasburku právě z těchto důvodů nechtělo.
Děkujeme za rozhovor!
Redakce AD
Foto: archiv JUDr. Barbary Pořízkové