Ústavní soud zveřejnil dne 26. ledna 2022 usnesení sp. zn. Pl. ÚS 41/21, jímž odmítl podání České pirátské strany a hnutí Starostové a nezávislí směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatelů ohledně přepočtu hlasů podle nového volebního zákona. ÚS ve svém usnesení zdůraznil, že jediným prostředkem proti rozhodnutí (ať již Nejvyššího správního soudu nebo příslušné sněmovny Parlamentu) „ve věci ověření volby“ poslance nebo senátora je opravný prostředek podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy podaný v zákonem stanovené lhůtě a směřující k ochraně zájmu nositele veškeré státní moci (nikoli pouze osobního zájmu navrhovatele) na řádně zvoleném a řádně složeném orgánu moci zákonodárné podle čl. 2 odst. 1 a čl. 16 až 20 Ústavy.

Česká pirátská strana a politické hnutí Starostové a nezávislí (dále jen navrhovatelé) kandidující ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 8. až 9. 10. 2021 pod názvem „KOALICE PIRÁTI A STAROSTOVÉ“ se domáhali, aby Ústavní soud vyslovil, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jejich právo zaručené čl. 21 odst. 1 a 3, čl. 22 a 36 Listiny základních práva svobod, principy volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy České republiky, zásady poměrného zastoupení ve volbách do Poslanecké sněmovny podle čl. 18 odst. 1 Ústavy, a aby proto uvedené usnesení zrušil a věc vrátil Nejvyššímu správnímu soudu k dalšímu řízení. Navrhovatelé zejména namítali, že výklad zvolený Státní volební komisí není v souladu s nosnými důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 44/17 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde). Své podání výslovně označili jako stížnost podanou podle § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je spojení s § 72 odst. 1 a) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že návrh koalice, označený jako ústavní stížnost, napadá uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu vydané podle § 87 zákona o volbách do Parlamentu a § 90 soudního řádu správního. Takovéto usnesení, kterým se rozhoduje o platnosti voleb, popř. hlasování či zvolení poslance nebo senátora, lze podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy České republiky napadnout opravným prostředkem k tomu speciálně určeným a podaných nejpozději do 10 dnů od rozhodnutí příslušné komory Parlamentu o platnosti voleb jejích členů. To již vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 v roce 2005 a v nynější věci na tom setrval s tím, že nelze nadále očekávat, že by jako v případě několika usnesení bylo o takové otázce rozhodováno jako o ústavní stížnosti.

Při rozhodování o tomto speciálním opravném prostředku podle § 85 až 91 zákona o Ústavním soudu vystupuje Ústavní soud jako konečná či poslední instance volebního soudnictví, u které řízení končí. Proto na rozdíl od ústavní stížnosti se v případě vyhovění věc nevrací zpět, nýbrž Ústavní soud sám rozhodne, kdo byl platně zvolen a vydá mu o tom osvědčení. Ve volebním soudnictví v řízení před Ústavním soudem podle zákona o Ústavním soudu se neuplatní pravidla o řízení o ústavní stížnosti, protože jeho předmětem je ochrana veřejného zájmu na řádně složené a volbami legitimované komoře Parlamentu, nikoli ochrana ústavně zaručených práv a svobod jednotlivce. Zde Ústavní soud poukázal na nosné důvody usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017 č. j. Vol 58/2017-187, ve kterém jsou názorně vyloženy rozdíly při ochraně objektivního volebního práva a subjektivních ústavně zaručených práv. K jejich ochraně slouží řízení o ústavní stížnosti, pro které jsou stanoveny jiné předpoklady řízení – může ji podat jen ten, kdo je přímo dotčen na svých ústavně zaručených právech a svobodách, a to sám, ve svém zájmu, ve stanovené lhůtě (dva měsíce, popř. až jeden rok), po vyčerpání všech prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a s jinou právní povahou rozhodnutí (kasace), rozhoduje se v rovině ústavního pořádku, nikoli zákonů (podústavního práva).

V nynějším usnesení se Ústavní soud blíže vyjádřil k podmínkám, za kterých může takový opravný prostředek podat koalice podle § 31 zákona o volbách do Parlamentu, vyložil důvody, proč lze volební výsledek určení podle objektivního volebního práva napadnout pouze speciálně podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu k tomu určeným postupem a proč je třeba právní úpravu volebního soudnictví vykládat nejen podle stavu z let 1992 a 1993, nýbrž s přihlédnutím k podstatným změnám, které v této úpravě provedl zákonodárce v letech 1995, 2000, 2002 a 2016. Bez tohoto postupu by v podmínkách nové právní úpravy nebyly zajištěny účinné prostředky ochrany volebního práva v objektivním smyslu, např. by to znamenalo, že v některých případech (jako nyní u podání koalice) zůstal navrhovatel v rozporu s ústavním pořádkem bez možnosti opravný prostředek před Ústavním soudem uplatnit.

Tuto právní úpravu není možné obejít použitím jiného procesního prostředku. Oproti názoru koalice tak Ústavní soud konstatoval, že opravný prostředek z pohledu celkové úpravy verifikace voleb a volebního soudnictví využít mohla, podle obsahu podání jej také podle názoru Ústavního soudu využila a uplatnila. Ústavní soud mohl na jeho základě rozhodnout o zákonnosti (nikoli pouze neústavnosti jako v případě ústavní stížnosti) závěrů Nejvyššího správního soudu a případně o tom, kdo byl platně zvolen. Muselo by se tak ale stát v zákonem stanovené lhůtě.

Návrh však byl datován dnem 23. 11. 2021 a doručen do datové schránky Ústavního soudu téhož dne v čase 17:59:24 hodin. Napadené usnesení Nejvyššího správního soudu nabylo právní moci 5. 11. 2021. Nicméně nutno dodat, že dne 10. 11. 2021 Poslanecká sněmovna vzala na vědomí zprávu svého mandátového a imunitního výboru, podle které: „Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po úvodním vystoupení poslankyně Heleny Válkové, po ověření platnosti volby poslanců zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uskutečněných ve dnech 8. a 9. října 2021, podle příslušných ustanovení, tedy konkrétně § 45 odst. 1 písm. a) zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a po rozpravě I. konstatuje, že všichni poslanci Poslanecké sněmovny byli platně zvoleni a 196 z nich již obdrželo osvědčení o nabytí mandátu poslance; II. pověřuje poslankyni Helenu Válkovou, aby z titulu pověření řízením v té době ještě ustavující schůze mandátového a imunitního výboru seznámila s tímto zjištěním předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.“ Toto usnesení bylo schváleno, přičemž žádný z poslanců nehlasoval proti. Ani žádný z poslanců (popř. poslanecký klub) koalice nevznesl proti usnesení Poslanecké sněmovny námitku. Ústavní soud tak uzavírá, že desetidenní lhůta podle § 85 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, která se počítá až od usnesení Poslanecké sněmovny o ověření voleb [srov. čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy], počala běžet 11. 11. 2021 a skončila nejbližším pracovním dnem v týdnu, tj. v pondělí dne 22. 11. 2021. Podání navrhovatelů tak bylo i při započtení data rozhodnutí Poslanecké sněmovny podáno opožděně.

Ústavní soud v usnesení znovu zopakoval, že si je vědom procesní složitosti a komplikovanosti právní úpravy související s řízením ve věci čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy. Na tyto nedostatky zejména v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 důrazně, leč dosud bezvýsledně upozornil. To však nic nemění na tom, že ač by obsáhlá a důkladná argumentace koalice vyžadovala zaujetí stanoviska k tomu, jak se – a to je třeba v této souvislosti zdůraznit – podústavní zákonodárce „vypořádal“ s nosnými důvody nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/17, návrh byl podán po lhůtě deseti dnů stanovené v § 85 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Snahu napravit procesní pochybení pomocí použití jiného procesního prostředku Ústavní soud ve své judikatuře neakceptuje.

Proto je třeba zdůraznit, že jediným prostředkem proti rozhodnutí (ať již Nejvyššího správního soudu nebo příslušné sněmovny Parlamentu) „ve věci ověření volby“ poslance nebo senátora je opravný prostředek podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy podaný v zákonem stanovené lhůtě a směřující k ochraně zájmu nositele veškeré státní moci (nikoli pouze osobního zájmu navrhovatele) na řádně zvoleném a řádně složeném orgánu moci zákonodárné podle čl. 2 odst. 1 a čl. 16 až 20 Ústavy.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 41/21 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com