Dne 1. 10. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. řád“), ve znění pozdějších předpisů, a některé další trestní předpisy (dále jen „novela“).

Novela se výrazným způsobem dotkla jak trestního práva hmotného, tak trestního práva procesního a rozšířila velmi výrazně okruh případů, které je možné řešit pomocí institutu dohody o vině a trestu a v návaznosti na tuto změnu i používání prohlášení viny jako skutečnosti, která může mít velmi značný dopad pro ukládání druhu a výměry trestu, včetně možnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Otázkám, které souvisí s přijetím novely, byla a je věnována pozornost i na stránkách Bulletinu advokacie.[1]

Formální náležitosti obžaloby a vyjádření k obžalobě

Ust. § 177 tr. řádu do doby účinnosti novely obsahovalo obligatorní náležitosti podané obžaloby pod písm. a) až d). Přijatou novelou došlo k rozšíření obligatorních náležitostí obžaloby o nově uvedené skutečnosti pod písm. d) § 177 s tím, že dosavadní písm. d) tohoto ustanovení bylo označeno jako písm. e). Nově novelou zakotvená náležitost obžaloby upravila, že obžaloba musí také obsahovat návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci, uvede se, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jeho výkonu.

Novela se také významným způsobem dotkla dosavadního ust. § 196 tr. řádu, a to tím, že za dosavadní odst. 1 tohoto ustanovení byl nově zařazen odst. 2 a 3 s tím, že dosavadní odst. 2 je po novele odst. 4 a dosavadní odst. 3 je odst. 5 tohoto ustanovení.

Podle nového znění § 196 odst. 2 tr. řádu předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména,

a) zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku nebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů,

b) zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu,

c) zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením a

d) které skutečnosti považuje za nesporné.

Toto ustanovení samozřejmě nevylučuje, aby se obžalovaný a jeho obhájce vyjádřili k jakýmkoliv skutečnostem, které považují s ohledem na vedené trestní řízení za důležité. Může být v tomto vyjádření samozřejmě navrhováno mj. to, aby obžaloba byla předběžně projednána a k tomuto návrhu aby byly uváděny z pohledu obhajoby podstatné skutečnosti.

Podle dalšího nového znění § 196 odst. 3 tr. řádu předseda senátu spolu s upozorněním podle odst. 2 poučí obžalovaného o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v § 196 odst. 2 tr. řádu; poučí jej zároveň o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo prohlášení viny, může za něj učinit jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti. Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu ho doručí státnímu zástupci.

V obecné rovině je nutné konstatovat, že velmi důležitou součástí obhajoby obviněného v řízení před soudem je také jeho obhajoba od podání obžaloby do doby nařízení hlavního líčení nebo do doby zahájení hlavního líčení, případně do doby rozhodnutí soudu podle § 188 tr. řádu, tj. do doby vydání rozhodnutí po předběžném projednání obžaloby.

Pokud to dostatečně odůvodňují výsledky vyšetřování, státní zástupce podá obžalobu proti obviněnému a připojí k ní spisy a přílohy. Státní zástupce je povinen podle § 176 odst. 1 věty druhé o podání obžaloby vyrozumět obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný advokátem, též ministra spravedlnosti a předsedu Komory. Vyrozumění o podané obžalobě se provádí ve stručném přípisu státního zástupce, ve kterém je obsaženo pouze sdělení, kdy byla na obviněného u konkrétního soudu podána obžaloba pro trestný čin označený názvem a ustanovením tr. zákoníku.

Zákonná úprava v žádném případě nevylučuje, aby soud doručil obžalobu obviněnému a jeho obhájci bezprostředně po jejím podání k soudu.[2] Předseda senátu může nechat opis obžaloby doručit tedy i dříve, než nařídí hlavní líčení, přičemž potřeba předběžného projednání obhajoby může vyvstat až v návaznosti na vyjádření k obžalobě, které k ní obhajoba poskytne ještě dříve, než soud ve věci nařídil hlavní líčení.[3]

Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo vyrozumění o něm, a to ve smyslu § 196 odst. 5 tr. řádu.

Většina předsedů senátů (samosoudců) však dává pokyn k doručení obžaloby společně s předvoláním obviněného k hlavnímu líčení a s vyrozuměním obhájce o jeho konání. Je však třeba poukázat na to, že pokud předseda senátu nedoručí obžalobu dříve, než nařizuje hlavní líčení, je z pohledu obhajoby žádoucí, aby o doručení této obžaloby po jejím podání požádal před nařízením hlavního líčení obhájce, a za situace, že této žádosti nebude vyhověno, aby si obhájce podanou obžalobu opatřil např. ofocením při nahlédnutí do spisu po doručení obžaloby u příslušného soudu.

Obhajoba obžalovaného má po vyrozumění o podání obžaloby fakticky dvě možnosti, a to vyčkat na doručení obžaloby soudem, nebo vyčkat na doručení rozhodnutí soudu např. učiněné po předběžném projednání obžaloby, nebo si obstarat obžalobu a po obeznámení se s ní rozhodnout o dalším postupu. Z pohledu obhajoby se jeví žádoucí a v některých případech i nutné opatření si této obžaloby poté, co obhájce obdržel vyrozumění o jejím podání k soudu. Je třeba poukázat na to, že pokud obhájce pouze bere na vědomí podání obžaloby, jejíž obsah nezná, potom nemůže bez znalosti obžaloby např. navrhnout, aby soud obžalobu předběžně projednal a učinil některá rozhodnutí uvedená v § 188 odst. 1 písm. a) až f) tr. řádu, a zejména s ohledem na současnou právní úpravu nemůže kvalifikovaně zpracovat a soudu doručit vyjádření k podané obžalobě, které je nově upraveno právě v § 196 odst. 2 tr. řádu. Je však třeba dodat, že ani právní úprava účinná do 1. 10. 2020 nevylučovala, aby obhájce učinil k podané obžalobě vyjádření. Pokud si obhájce neopatří podanou obžalobu poté, co byl vyrozuměn o jejím doručení k soudu, nemusel by takovýto pasivní přístup obhájce být v souladu s ust. § 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle něhož je advokát při výkonu advokacie povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klien­ta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Takovýto přístup advokáta by nebyl ani v souladu s § 41 odst. 1 tr. řádu, podle kterého je obhájce povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmu prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. V odborné literatuře jsou popisovány podrobně skutečnosti, které se vztahují k obhajobě obviněného v řízení před soudem od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do rozhodnutí podle § 188 tr. řádu.[4]

S přihlédnutím k nové právní úpravě a shora uvedeným skutečnostem je nepochybné, že by si měl obhájce, poté, co byl vyrozuměn státním zástupcem o podání obžaloby, opatřit obžalobu. Po vyhodnocení obsahu obžaloby by měl vyhodnotit veškeré skutečnosti vztahující se k obhajobě obžalovaného s tím, že pokud to bude považovat za prospěšné, měl by se k podané obžalobě vyjádřit.

Odměna obhájce za vyjádření k obžalobě

S ohledem na nově přijatou zákonnou úpravu upravující v § 196 odst. 2 tr. řádu i vyjádření k obžalobě se v jedné konkrétní věci[5] obhájce domáhal přiznání odměny za sepis vyjádření k obžalobě. Soud tuto odměnu obhájci nepřiznal s odůvodněním, že se nejedná o žádný úkon právní služby předpokládaný § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“).[6]

Obhájce podal proti usnesení, kterým nebyla přiznána tato odměna za sepis vyjádření k obžalobě, stížnost a ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze.[7] Tento soud podané stížnosti vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a obhájci přiznal odměnu za sepis vyjádření, když dospěl k závěru, že podle § 11 odst. 1 písmeno d) AT advokátu náleží mimosmluvní odměna za vyjádření k podané obžalobě.[8]

Toto rozhodnutí Vrchního soudu je nutné považovat za věcně správné.

Podle § 11 odst. 1 písm. d) AT advokátu náleží mimosmluvní odměna za písemné podání a návrh ve věci samé, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Věc sama je soudní praxí vykládána jako předmět, pro který se řízení vede, v řízení sporném je to nárok, o kterém má být v řízení věcně rozhodnuto. Předmětem, pro který se vede trestní řízení, je skutek, jehož podstatou je jednání pachatele a jím způsobený následek relevantní z hlediska trestního práva hmotného, resp. rozhodování o vině a trestu a nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení.[9] Podle § 11 odst. 3 AT náleží za úkony právní služby neuvedené v § 11 odst. 1, 2 AT odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Vyjádření k obžalobě v trestním řízení se dotýká samotné podstaty věci. Za situace, kdy obhájce obviněného činí vyjádření k obžalobě dokonce podle nové právní úpravy na podkladě výslovné výzvy soudu, dokonce v přesně vymezeném rozsahu a ve stanovené lhůtě v době před zahájením hlavního líčení, není možné dovodit, že vyjádření k obžalobě by nebylo plně účtovatelným úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) v návaznosti na § 11 odst. 3 AT.

Závěr 

Novela v § 196 tr. řádu zavedla institut vyjádření obžalovaného k podané obžalobě státního zástupce. V návaznosti na skutečnosti popisované v tomto článku je třeba dospět k závěru, že advokát by si měl po vyrozumění státního zástupce o podání obžaloby zásadně opatřit podanou obžalobu a v návaznosti na její obsah zvážit, zda pro obhajobu je účelné vyjádřit se písemně k podané obžalobě.

Vyjádření obhájce k podané obžalobě se dotýká samé podstaty trestní věci a za situace, že obhájce učiní vyjádření k podané obžalobě, jedná se o plně účtovatelný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT za použití § 11 odst. 3 AT.

 

Doc. JUDr. Jan Kocina, Ph.D., je advokátem a pedagogem Fakulty právnické ZČU v Plzni a Vysoké školy podnikání a práva, a. s.

---

[1] Např. P. Zaoralová: Dohodnut trest aneb chybějící právní úprava sankcí v řízení o dohodě o vině a trestu, Bulletin advokacie č. 11/2016, str. 38-42; J. Kocina: Aktuální otázky dohody o vině a trestu, Bulletin advokacie č. 11/2020, str. 17-20; P. Vantuch: K dohodě o vině a trestu mezi obžalovaným a státním zástupcem po přednesení obžaloby, Bulletin advokacie č. 4/2021, str. 24-29; Š. Gondeková: Prohlášení viny jako kvalifikované doznání nekvalifikovaného, Bulletin advokacie č. 5/2021, str. 40-43.

[2] P. Šámal a kol.: Trestní řád II, Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2516.

[3] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 146.

[4] P. Vantuch: Trestní řízení z pohledu obhajoby, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 511-559.

[5] Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 1/2021.

[6] Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 9. 2021, č. j. 34 T 1/2021-969.

[7] Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 98/21.

[8] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 9 To 98/2021.

[9] J. Fenyk, D. Císařová, T. Gřivna a kol.: Trestní právo procesní, 7. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2019, str. 29-32; J. Jelínek a kol.: Trestní právo procesní, 5. vydání, Leges, Praha 2018, str. 27-32.