Advokáti znovu vyjíždějí za žáky do škol a sklízejí slova chvály
Projekt Advokáti do škol zahájila Česká advokátní komora v roce 2018, aktuálně je v něm zapojeno 160 advokátek a advokátů ze všech krajů
Projekt Advokáti do škol zahájila Česká advokátní komora v roce 2018, aktuálně je v něm zapojeno 160 advokátek a advokátů ze všech krajů ČR a další zájemci se průběžně hlásí. ČAK nejen pro ně připravila také doprovodné publikace Desatero pro školy (komiksy doplněné příběhy z právní praxe) a Metodiku pro advokáty, které jsou k dispozici v elektronické podobě na stránkách projektu.
„Průběžně tyto materiály aktualizujeme a jednou až dvakrát ročně nabízíme advokátům zapojeným do projektu seminář, v němž nabízíme výměnu zkušeností a vzdělávání v souvisejících dovednostech. Ten poslední se uskutečnil v listopadu loňského roku,“ uvedla JUDr. Daniela Kovářová, která je garantem tohoto projektu a na jejíž e-mailovou adresu přišla před vánočními svátky děkovná zpráva: „Ráda bych touto cestou poděkovala za projekt Advokáti do škol. Dne 22. listopadu mé páťáky ze ZŠ Na Stráni v Děčíně navštívila advokátka Mgr. Jana Labutová. Dětem připravila úžasnou přednášku na téma Je lepší se soudit nebo dohodnout? Děti sledovaly výklad i prezentaci velmi bedlivě, neustále se dotazovaly a zapojily se do připravených scének, které modelovaly dané situace. Paní magistra Labutová trpělivě odpovídala na dětské dotazy a velmi pěknou formou, přiměřenou věku, dětem vše vysvětlovala. Pro děti přednáška určitě velkým přínosem,“ napsala třídní učitelka těchto dětí Mgr. Blanka Průšová.
Advokátní deník se proto advokátky Mgr. Jany Labutové zeptal jak na její čerstvé zkušenosti ze setkání se školáky, tak její další plány v projektu Advokáti do škol.
Jak dlouho v projektu Advokáti do škol působíte?
Vstoupila jsem do něj v březnu roku 2020, bohužel v té nejhorší době, kdy začala pandemie koronaviru, takže mé začátky byly covidem a následnou distanční výukou zásadně ovlivněny a nebylo tedy ani možné se víc zapojit.
I přesto jste už několik přednášek stihla absolvovat…
Dosud jsem měla pouze čtyři přednášky pro páté ročníky, a to v základních školách ve Varnsdorfu a v Děčíně, a všechny měly jedno společné a doporučené téma, a to Dohoda je vždy lepší než soudní spor. Další z přednášek, kterou mám připravenou, je o uzavírání smluv (kupních a pracovních, i obecně o smlouvách) a jisté finanční a právní gramotnosti. Měla se uskutečnit pro deváté ročníky základní školy v Jablonném v Podještědí, kde jsou hojně zastoupeny i děti z místního dětského domova, tedy skupina nejvíce ohrožená dluhy, ale kvůli distanční výuce bohužel odpadla a dosud jsme nedomluvili nový termín. Ale určitě ji plánuji uskutečnit.
Když jste si připravovala své přednášky, čerpala jste z poznatků kolegů, nebo jste si vytvořila svůj vlastní scénář?
Kvůli epidemii koronaviru jsem nebyla na žádném ze seminářů, ale bedlivě jsem si přečetla veškerá doporučení, brožury a dostupné materiály, které kolegové v projektu Advokáti do škol na stránkách ČAK publikovali, a vytvořila jsem si svůj vlastní plán prezentace. Dbala jsem hlavně na to, aby „slides“ k mému tématu byly přehledné, krátké a výstižné a ke každému byl připojen korespondující barevný obrázek, který vypovídal o obsahu přednášeného tématu. Zjednodušeně – méně psaného textu, který má spíše informativní charakter, a více verbálního projevu.
Čím konkrétně se Vám podařilo vtáhnout děti do debaty?
Snažila jsem se je pomalu vést cílenými otázkami k tomu, co je to dohoda, jak se uzavírají dohody, jaké jsou druhy dohod, zda jsou dohody součástí jejichž běžného života (školního, domácího atp.). V podstatě, než jsem jakoukoliv část svého tématu odpřednášela, nechala jsem děti pracovat a „napovídala“ jim tak, aby došly ke správným závěrům. Používala jsem projektor, obrázky a hrála s nimi scénky na uzavírání dohod a smluv v jejich běžném dětském školním i domácím životě. Snažila jsem se propojit verbální projev s neverbálním – tedy gesta, jako je podání ruky – „kopyto, jelito, platí to“😊… Bavili jsme se společně o tom, jak uzavírali dohody třeba Indiáni, kteří spolu vykouřili dýmku míru, nebo Eskymáci, kteří si obsah domluveného vyzpívávali, a jak to dělají Japonci a další odlišné kultury. Základem výuky pro děti je vždycky dané téma nějak oživit a propojit s obrázky. Prostě mít pořád na mysli, že musí být vědomostní obsah přednášky podán zábavnou formou.
Vypadá to, jako byste měla nějakou pedagogickou průpravu?
Také jsem měla, ještě před studiem PF UK jsem absolvovala po střední ekonomické škole i pomaturitní studium na střední pedagogické škole a následně jsem krátký čas také učila, a to i tanec 😊, takže jsem určitým způsobem byla připravená předstoupit před žáky.
Využila jste při přípravě scének některý z komiksů z příručky pro advokáty?
Vzhledem k vybranému tématu jsem využila komiksu NEJLEPŠÍ JE SE DOHODNOUT, jež částečně korespondoval s mou přednáškou a s vědomím, že řada dětí má za sebou rozchod či rozvod rodičů. Dohoda ohledně výchovy a výživy či styku s dítětem tedy byla jedním z podtémat, o kterém jsme společně mluvili.
Jakou zkušenost vlastní si ze setkání ve školách odnášíte a jak ji případně zakomponujete do další přednášky?
Jde o živé téma, takže i každá přednáška je trochu jiná. Hlavní zkušeností je nutnost děti co nejvíce zaujmout, aby byly ochotny spolupracovat. Nechat je pracovat samostatně a nepracovat za ně. Nechat je si hrát, ale udržet přitom pořádek ve třídě, aby byly stále zaujaté tématem. Nesmí se nudit.
Proto jsem si připravila i hrané scénky, do kterých jsem děti zapojila, takže uzavíraly mezi sebou směnnou smlouvu – výměnou předmětů, jež si rády do škol v tomto věku nosí, ale i kupní smlouvu, darovací smlouvu, inominátní smlouvu – dohodu s rodičem o úklidu, a co za to? Děti, které chtěly scénky sehrát, jsem zvala k tabuli, a těch ochotných bylo víc, než mnou připravených scénářů, tudíž jsem nemohla všem vyjít vstříc, a to i s ohledem na vyhrazený čas. Takže pro příště se musím naučit lépe pracovat s časem a mít připraveno více interaktivních hraných scének, protože se domnívám, že právě z nich si děti odnesly nejvíc informací.
Mají podle Vás děti alespoň základní povědomí o právu?
Základní povědomí tyto desetileté děti mají. Byť velmi omezené. Obyčejně odpovídaly děti, jejichž rodiče prošli rozvodovým řízením, jehož nedílnou součástí bylo jednání o výchově a výživné nezletilých, které se jich samotných dotklo. Nebo se o slovo hlásily děti, jejichž rodiče kupovali nemovitost či byli ve sporu kvůli majetku. V jedné páté třídě ve Varnsdorfu jsem dokonce zaznamenala, že děti věděly, co je mediace. Taktéž řada dětí dokázala odpovědět na otázku, kdo je to právník, kdo je to soudce, již méně na otázku, kdo je to advokát, státní zástupce, notář, exekutor nebo mediátor. Dokázaly dát dohromady velice zjednodušenou odpověď na otázku, co je smlouva a co obecně dohoda.
Na co se Vás v diskusi nejčastěji ptaly?
Jelikož jsme téma dohody zcela vyčerpali a myslím si, že mu děti porozuměly, nejčastěji se mě spíše ptaly na výkon mé profese. Jak to vypadá u soudu? Zda mi nevadí hájit zločince? Jaký případ byl pro mě nejtěžší? Vzhledem k tomu, že jsem jim na ukázku přinesla komentovaný občanský zákoník a o. s. ř., tak se ptaly i na to, co obnáší studium práva.
Dostala Vás některá jejich otázka do „úzkých“?
Děti také velice zajímalo, kolik takový advokát vydělává a zda je bohatý? Což je otázka, která mě sice do úzkých nepřivedla, ale musela jsem si odpověď promyslet. Vzhledem k tomu, že se zatím jednalo o malé děti, nebyla jsem postavena před otázku, na kterou bych nedokázala odpovědět, ale dokážu si představit, že u studentů středních škol by taková mohla přijít. Pak jsem připravena přiznat se, že prostě odpověď neznám, ale nastuduji ji.
Měla jste před dětmi někdy trému?
Musím se přiznat, že měla, a hlavně jsem cítila odpovědnost za to, abych dětem předala správné informace hravou formou a učila je k odpovědím si s rozumem dojít. Aby pouze slepě neposlouchaly přednášené téma a takzvaně jim to jedním uchem nešlo tam a druhým ven. Všechna tréma byla ta tam, když mi děti spontánně zatleskaly. To byla největší odměna. Za sebe mohu říct, že projekt Advokáti do škol je skvělou myšlenkou, a jsem ráda, že jsem se do něj mohla zapojit.
V průběhu pandemie se advokáti zapojovali do projektu také distančně, čemuž výrazně napomohlo i krátké video. V současné době však neuhasíná naděje, že advokáti se budou moci znovu setkávat se svými malými i většími posluchači ve školách.
Redakce AD
Foto: ČAK; archiv Mgr. Labutové