Proti předlohám na rozšíření nutné obrany v trestním zákoníku se postavilo jak Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti, tak Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud. Ministerstva označila novelu trestního zákoníku, podle níž by lidé mohli i se zbraní zasáhnout prakticky bez omezení proti každému, kdo by násilně a neoprávněně vnikl do jejich obydlí, za nadbytečnou.

Před dvěma týdny i minulá vláda odmítla podobnou senátní novelu, která by mohla podmínky pro nutnou obranu rozšířit.

Podle Ministerstva spravedlnosti by obránce nemohl nutnou obranu použít, pokud nebude bezpečně vědět, že někdo vnikl do obydlí neoprávněně. Hrozí také to, že by obránce mohl použít zbraň například proti záchranářům, varovalo ministerstvo.

Možnost zakročit i se zbraní v ruce by podle poslanecké předlohy dostali lidé v případě, že by někdo neoprávněně vnikl do jejich obydlí za použití násilí či pohrůžky násilím a vyvolal by oprávněnou obavu, že ohrožuje život či zdraví bránící se a případně i jiné osoby. Úprava podle předkladatelů zakotvuje zásadu známou jako „můj dům, můj hrad“.

Senátní novela je méně radikální. Má v souladu s nepřijatou předlohou z roku 2006 stanovit, že soudy by měly nutnou obranu posuzovat nejen z hlediska způsobu útoku, ale také s ohledem na čas útoku, jeho místo a okolnosti vztahující se k osobě útočníka nebo osobě obránce. Novela má také stanovit, že obránce by nebyl trestně odpovědný, pokud by nesplnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, ale jednal „v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem“.

Nyní vymezuje trestní zákoník nutnou obranu jako čin, který by byl jinak trestný, ale protože odvrací hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestními předpisy, se za trestný čin nepovažuje. O nutnou obranu nejde, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com