Česká advokacie si připomíná desáté výročí úmrtí Václava Havla

Zítra, v sobotu 18. prosince 2021 si celá Česká republika připomene desáté výročí úmrtí spisovatele, dramatika, disidenta a politika, posledního prezidenta Československé republiky a prvního prezidenta České republikyVáclava Havla. Při této příležitosti zmiňují jeho jméno nejrůznější média. I redakce Advokátního deníku chce svým čtenářům připomenout tuto významnou osobnost, a proto požádala advokáty a členy představenstva ČAK, aby se s ní podělili o své vzpomínky či názory na Václava Havla – člověka i politika.

 

JUDr. Robert Němec, LL.M., předseda ČAK

Václav Havel pro mě je a navždy zůstane symbolem demokratických změn, ke kterým došlo po roce 1989. Byl jsem studentem maturitního ročníku gymnázia a tyto události naprosto změnily můj život a otevřely cestu ke studiu práv. S Václavem Havlem jsem se nikdy osobně nesetkal, jeho fotku jsem poprvé viděl v proslulém přání k narozeninám v říjnu 1989 v Rudém právu a na chvíli jsem ho zahlédl na balkóně Pražského hradu při první inauguraci. Pro mě byl prvním a zatím posledním prezidentem, na kterého jsem byl bezvýhradně hrdý jak doma, tak v zahraničí.

 

JUDr. Petr Toman, LL.M., místopředseda ČAK

Na Václava Havla vzpomínám především z doby, kdy byl prezidentem a já hodně mladým poslancem Federálního shromáždění. Osobních setkání s ním bylo více, ale nejslavnostnější okamžik pro mě nastal v červenci 1990, kdy byl podruhé volen prezidentem. Byl jsem tehdy předsedou volební komise Sněmovny národů a ve Valdštejnském sále Pražského hradu jsem oznamoval jeho zvolení. Nepatřil jsem do okruhu jeho známých, ale pamatuji si, že mě při každém setkání s ním zaujala jeho skromnost až plachost ve srovnání s vlivem, který po celém světě měl, a statečností, kterou prokázal v době totality. Myslím, že bude trvat hodně dlouho, než prezidentský úřad nalezne alespoň trochu podobného nástupce.

 

JUDr. Monika Novotná, místopředsedkyně ČAK

Moje osobní vzpomínka se váže k 20. výročí 17. listopadu. Na koncertu, který proběhl k oslavě výročí, zpívala Joan Baez We shall overcome a jednu ze slok zazpívala česky – Jednou budeme dál. V první řadě seděl Václav Havel, zpíval s ní a dojetím se mu leskly oči. Dvě osobnosti, ona z úcty k němu zpívá česky, a on to s dojetím vnímá jako poctu. Všichni nemůžeme ovlivnit historii jako Václav Havel, ale myšlenku, že pokora, úcta a vděčnost není projevem slabosti, ale síly, tu si můžeme osvojit všichni.

 

JUDr. Michala Plachká, LL.M., místopředsedkyně ČAK

Václav Havel byl pro mě vždy symbolem vítězství demokracie, nadějné kolektivní víry ve svobodný český národ a důkazem, že na svého prezidenta můžeme být právem hrdí. Jeho citát o tom, že „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí“, si ráda připomínám, protože přesně odráží to, co sám reprezentoval – víru a naději.

 

JUDr. Martin Maisner, PhD, MCiARb, místopředseda ČAK

Neměl jsem tu čest a potěšení se s Václavem Havlem osobně setkat jinak než vysloveně letmo. Byl nejen velkou osobností ale i symbolem, kterým se dnes mnozí zaštiťují, aniž by jeho odkazu rozuměli nebo se s ním ztotožňovali. A jak je to bohužel v naší zemi tradicí, byl více ctěn a ceněn v zahraničí než doma.

 

Osobnost Václava Havla připomněl v jednom ze svých posledním úvodníku pro Bulletin advokacie i bývalý předseda Komory JUDr. Vladimír Jirousek citací slov prezidenta Václava Havla, jež v dobách rané a ještě zdravé demokracie pronesl v souvislosti s politickou diskusí o formě advokátní samosprávy na půdě Parlamentu ČR: „Advokáti, kteří nejednou hájí své klienty proti státu, musí být na státu nezávislí, a je věcí jejich vlastního zájmu i profesionální cti, aby si sami hlídali, jací lidé jejich profesi vykonávají.“ Tato slova by podle doktora Jirouska měla být vtesána do erbu advokacie, který by měl být ozdobou každé advokátní kanceláře, zároveň pak heslem zavazujícím kteréhokoli člena advokátního stavu, jenž se podílí nebo hodlá podílet na jeho samosprávě.

 

JUDr. Tomáš Sokol, člen představenstva ČAK

Mé první vizuální setkání s Václavem Havlem se událo díky ilegálně kolujícímu videu se záznamem prvé povolené demonstrace, tuším v roce 1988. Václav Havel tam promluvil k davům, já to přinesl domů a tehdy velmi nezletilý syn mé ženy po zhlédnutí prohlásil, že to by byl docela dobrý prezident. Osvědčiv odhad pro politický vývoj jsem mu řekl, aby laskavě držel hubu a neplácal nesmysly, neb můžeme být všichni rádi, že Havel není zase v lapáku.

O pár let později se mi, tehdy už prezidenta Václava Havla, podařilo nějak přesvědčit, že by bylo dobré, kdyby řadové policajty, v té době příslušníky Veřejné bezpečnosti, trochu podrbal za ušima, jelikož odevšad slyší, že jsou bolševické mlátičky. Čekal jsem nějaký dopis nebo zmínku při veřejném vystoupení. Pan prezident si ale napsal jiný scénář. Podle něj jsme se někdy tak v březnu 1991 sešli večer na Václaváku a vydali se za policejním lidem. Něco à la král a jeho kat. První zastávka byla na místním oddělení v Krakovské. Pak se šlo do služebny na Hlavním nádraží a myslím, že ještě někam, ale to už nevím jistě. Zcela přesně si zato vybavuju vytřeštěné oči příslušníků, když jim na vachcimru bez sebemenšího varování napochodoval živý prezident. Na některých bylo dokonce patrné, že ho považují za zjevení, jež záhy pomine A co teprve když zjevení promluvilo a interesovalo se o to, jak jde služba. No, neměl to špatně vymyšlené, pan prezident. Zpráva o jeho přepadovém večerním turné se mezi policajty šířila rychlostí stepního požáru a jsem přesvědčen, že mnohým z nich to pomohlo narovnat hřbet a vrátilo chuť do práce.

Setkání pak bylo víc. Na fotografii vpravo je pan prezident, když nás přišel navštívit do České národní rady. Já na fotce nejsem, byl jsem o čtyři ministry vlevo. Ta druhá černobílá je o tom, jak jsme dle hesla „dobré jitro, tady vnitro“, přišli navštívit pana prezidenta na Hrad. Prostě audience.


JUDr. Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK

Měl jsem možnost setkat se s Václavem Havlem osobně. Nejvíc na mě působila jeho opravdovost. Byl to člověk, kterému jste prostě věřili, ať už jste s ním souhlasili, nebo ne. Takových lidí je dnes málo.


JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová, LL.M., Ph.D., členka představenstva ČAK

Václav Havel je pro mě symbolem konce demogracie a znovuzrození demokracie, symbolem neutuchající víry v právní stát, jehož základy dokázal oprášit a postavit na nich Československo a poté Českou republiku jako moderní respektované státy. Jeho slova pro mě byla a stále jsou inspirací, korektivem i motivací.


Mgr. František Korbel, PhD., člen představenstva ČAK

To, co pro právníky byli lidé jako Dagmar Burešová či Otakar Motejl, byl Václav Havel pro celou naši zemi, společnost i celý svět.

 

Mgr. Lukáš Trojan, člen představenstva ČAK

Václav Havel byl pro mě celoživotní inspirací, že zlu, totalitě a bezpráví se nemá ustupovat. Díky za to, snažím se.

 

JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., člen představenstva ČAK

Václava Havla jsem bohužel nepoznal osobně, poznal jsem ho ale z vyprávění jeho přátel. Když jsem pak studoval a pracoval v zahraničí, tak byl Václav Havel zaručeně osobou, kterou si tam s naší republikou v pozitivním smyslu spojovali. Byl bezpochyby výjimečnou a inspirativní osobností, které tu dnes chybějí.

 

Korespondenční lístek (na snímku) získal Advokátní deník z osobní sbírky JUDr. Jiřího Machourka, člena Síně slávy Právníka roku, který mimo jiných disidentů obhajoval i Petra Cibulku. Václav Havel jeho obhájci děkoval za vypracování právního rozboru k petici “Několik vět” a připojil pozdrav právě pro jeho klienta a svého přítele Petra Cibulku.

 

Mgr. Hana Gawlasová, členka představenstva ČAK

Poklidné zimní nedělní ráno 18. prosince 2011 přerušila zpráva o úmrtí Václava Havla. Václav Havel je pro mě symbolem návratu Československa k demokracii a svobodnému životu. Byl to originální, charakterní člověk s promyšleným názorem na svět kolem sebe. Člověk jistě ne bez chyb. Vedl naši zemi v převratné dynamické době, která také jistě nebyla bez chyb. Domnívám se, že bez něj by naše cesta k demokracii a svobodě byla o dost složitější. A za to jsem mu vděčná.

 

Mgr. Pavel Kroupa, náhradník představenstva ČAK

Václav Havel mě nejvíc ovlivnil v době mého dospívání v devadesátkách. Nastavil mi tak jakýsi kompas, podle kterého poměřuji osobnosti pohybující se ve veřejném prostoru. Ta laťka je samozřejmě zatraceně vysoko. Jeho život i dílo jsou výjimečné a Česká republika může být pyšná, že právě on byl jejím prvním prezidentem po pádu komunistického režimu.


JUDr. Antonín Mokrý,
náhradník představenstva ČAK

Na Václava Havla jsem si vzpomněl v posledních letech poměrně často, zejména v konfrontaci s tím, jak se projevovali čelní politici období vlády Agrofertu, která snad už jednou provždy skončí. Byl to člověk, který pro tento národ udělal nesmírně mnoho, ať už jako jedna z vedoucích postav disentu, nebo jako pozdější československý a český prezident. Zatímco jeho projevy a statě pokaždé vedly lidi k nějakému hlubšímu etickému zamyšlení, politický marasmus posledních let v lidech systematicky prohluboval jenom nedůvěru v politiky a znechucení politikou jako takovou.

A je nutno připomenout i jeho skvělou činnost dramatickou. Ta absurdní dramata jako by v posledních letech opět ožila. Také nikdy nezapomenu, když jsem poprvé, tehdy ještě jako student práv, poslouchal na Hlasu Ameriky jeho stať o Moci bezmocných a tam jsem slyšel právě to nadějné poselství, které mi pak často znělo v uších a provázelo mne ještě několika dalšími lety v totalitě: „Ukazuje se, že jediný zdánlivě bezmocný člověk, který se odváží nahlas zvolat pravdivé slovo a který celou svou osobou a celým svým životem za ním stojí a je připraven za ně tvrdě zaplatit, má kupodivu větší moc, byť by byl formálně jakkoli nesprávný, než v jiných podmínkách tisíce anonymních voličů.“ Toto mi znovu plynulo hlavou i při demonstracích Milionu chvilek, které mi trochu připomínaly ty ikonické demonstrace v listopadu 1989. Václav Havel by se jich bezpochyby také zúčastnil, kdyby ještě žil.

 

Osobní vzpomínku připojila i šéfredaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku JUDr. Hana Rýdlová, jejímuž bratrovi kdysi osobně gratuloval Václav Havel k promoci na PF UK (na snímku).

Tehdejší setkání před Karolinem bylo letmé, ale milé a skutečně velmi lidské. Osobně mám osobu Václava Havla spojenou s heslem, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Kdykoli ztrácím naději, tato věta ve mně rezonuje a pomáhá mi. Děkuji, pane prezidente!


Redakce AD
Foto: ČAK; Knihovna Václava Havla + archivy JUDr. Sokola, JUDr. Tomana, JUDr. Machourka a JUDr. Rýdlové

 

Go to TOP