ÚS k rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu

Ústavní soud zveřejnil dne 23. listopadu 2021 nález sp. zn. III. ÚS 2667/21, podle kterého platí, že je-li člověk umístěný ve zdravotním ústavu propuštěn před rozhodnutím soudu o vyslovení přípustnosti převzetí do tohoto ústavu a pokračuje-li následně řízení podle § 72 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, na základě jeho prohlášení, že na projednání věci trvá, není soud vázán lhůtou sedmi dnů stanovenou v čl. 8 odst. 6 větě druhé Listiny základních práv a svobod a v § 77 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a tato skutečnost mu umožňuje provést dokazování v plném rozsahu. Neodůvodní-li obecný soud náležitě své rozhodnutí a přikloní-li se k závěrům vyplývajícím z jednoho z důkazů, aniž se jakkoliv vypořádá s důkazy, které jsou s prve uvedeným důkazem v rozporu, poruší ústavně zaručené právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 1. 2020 bylo zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí, přípustnosti omezení ve zdravotním ústavu a o dalším držení ve zdravotním ústavu umístěného stěžovatele J. B.

K převzetí muže do zdravotního ústavu (psychiatrické oddělení Nemocnice Pardubického kraje, a. s., pracoviště Svitavská nemocnice) došlo dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin. Usnesením téhož soudu ze dne 14. 1. 2020 bylo řízení zastaveno, neboť veškerá omezení volného pohybu stěžovatele byla ukončena dne 10. 1. 2020 v 8:00 a dne 13. 1. 2020 byl stěžovatel ze zdravotního ústavu propuštěn. Stěžovatel následně v podáních doručených soudu dne 31. 1. 2020 prohlásil, že na projednání věci trvá.

Ústavní stížností napadeným usnesením Okresní soud ve Svitavách rozhodl, že k převzetí stěžovatele dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů, které trvaly do dne 13. 1. 2020 do 17:05 hodin, dále že k omezení volného pohybu stěžovatele úchopem zdravotnickými pracovníky dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin, kurtací hrudním pásem od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin, kurtací dolních končetin od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin, kurtací horních končetin od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin a aplikací psychofarmak dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin došlo ze zákonných důvodů. Zbývajícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení ustanoveného opatrovníka, státu a účastníků řízení.

K odvolání stěžovatele proti I. a II. výroku usnesení okresního soudu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu v I. a II. výroku a v závislém IV. a V. výroku potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti soudům zejména vytýká, že se při svém rozhodování opřely víceméně pouze o jeho diagnózu (schizoafektivní porucha) a obecné poznatky s ní spojené, případně o medializované zkušenosti s lidmi, kteří trpí stejnou duševní poruchou. Zbavení osobní svobody výhradně z důvodu existence postižení je však v rozporu nejen s právy stěžovatele zaručenými Listinou, ale rovněž se standardy vyplývajícími z výše uvedených mezinárodních úmluv, na které stěžovatel obsáhle odkazuje. Dále uvedl judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že důvodem pro omezení osobní svobody člověka nemá být jeho permanentní zdravotní stav, nýbrž skutečnost, že tento člověk aktuálně v důsledku tohoto svého stavu ohrožuje sebe nebo své okolí.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí a seznámení se se spisem a vyjádřeními účastníků řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již dříve [srov. např. nález ze dne 23. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1974/14 (N 61/76 SbNU 825)] konstatoval, že případná závažná procesní pochybení v řízení, ve kterém došlo k rozhodnutí o detenci ve zdravotním ústavu, mohou vyústit nejen v porušení práva na soudní ochranu, ale i osobní svobody. ÚS proto ústavní stížnost posuzoval jak z hlediska práva na soudní ochranu, tak z hlediska osobní svobody.

Ústavní soud uvedl, že soudy nedostály požadavku na řádný přezkum převzetí stěžovatele do zdravotního ústavu, když uzavřely, že skutečnost, že jeho chování nebylo bezprostředně při přijetí zásadně výrazné, je vzhledem ke stanovené diagnóze bez významu.

Posouzení chování stěžovatele mělo ale zásadní význam při rozhodování o zákonnosti omezení volného pohybu stěžovatele, k němuž došlo úchopem zdravotnickými pracovníky, kurtací hrudním pásem, kurtací horních a dolních končetin a podáním psychofarmak.

Ústavní soud shledal pochybení rovněž v postupu Nejvyššího soudu, který odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné. ÚS zdůraznil, že posouzení přípustnosti dovolání, ať již má toto posouzení záviset na hodnotící úvaze soudu o naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 občanského soudního řádu, nebo na posouzení naplnění zákonných náležitostí dovolání podle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, je zásadně úkolem Nejvyššího soudu a ÚS jej nemíní v této úloze nahrazovat. S ohledem na okolnosti věci a shledaná pochybení obvodního soudu i městského soudu má Ústavní soud nicméně za to, že Nejvyšší soud měl při posuzování přípustnosti stěžovatelova dovolání pečlivěji zvažovat přinejmenším to, zda soudy skutečně dostály požadavkům vyplývajícím ze stěžovatelem odkazované judikatury Ústavního soudu (mimo jiné z nálezu sp. zn. II. ÚS 2545/17), z níž nevyplývala pouze povinnost soudů jmenovat znalce, ale především obecně povinnost provádět dokazování v plném rozsahu (srov. body 29 až 31 nálezu), což však neučinil.

Třetí senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti a zrušil některé výroky usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, neboť jimi byla porušena stěžovatelova osobní svoboda podle čl. 8 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

 

Právní věta:

Je-li člověk umístěný ve zdravotním ústavu propuštěn před rozhodnutím soudu o vyslovení přípustnosti převzetí do tohoto ústavu a pokračuje-li následně řízení podle § 72 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, na základě jeho prohlášení, že na projednání věci trvá, není soud vázán lhůtou sedmi dnů stanovenou v čl. 8 odst. 6 větě druhé Listiny základních práv a svobod a v § 77 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, a tato skutečnost mu umožňuje provést dokazování v plném rozsahu.

Neodůvodní-li obecný soud náležitě své rozhodnutí a přikloní-li se k závěrům vyplývajícím z jednoho z důkazů, aniž se jakkoliv vypořádá s důkazy, které jsou s prve uvedeným důkazem v rozporu, poruší ústavně zaručené právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

Celý text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2667/21 je dostupný ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com

Go to TOP