V souladu se svým nálezem sp. zn. II. ÚS 2148/21, zveřejněným dne 19. října 2021, Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti Roberta Tempela a konstatoval, že jiným zásahem Okresního soudu v Sokolově, spočívajícím v nevydání příkazu k propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody, byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Zároveň okresnímu soudu zakázal, aby v tomto jiném zásahu pokračoval. V reakci na nález ÚS Okresní soud v Sokolově dne 20. října ráno rozhodl o propuštění Roberta Tempela z vězení. 

Stěžovateli byl v roce 1996 uložen trest odnětí svobody v délce pěti let a šesti měsíců. Z výkonu tohoto trestu byl později podmíněně propuštěn, avšak jelikož se ve zkušební době dopustil trestného činu loupeže, rozhodl soud, že vykoná zbytek trestu v délce 457 dní, a za loupež mu uložil trest odnětí svobody v délce 10 let. Jelikož byl následně stěžovatel odsouzen za spáchání další loupeže ve stejném období, byl tento trest nahrazen souhrnným trestem v délce 13 let a šest měsíců.

S výkonem zbytku trestu v délce 457 dní mělo být započato po vykonání souhrnného trestu dne 27. 5. 2015. V průběhu výkonu souhrnného trestu byl však stěžovatel odsouzen pro trestný čin vraždy k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí, jímž byl současně zrušen předchozí souhrnný trest.

Rozsudek ve věci vraždy však byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. 7. 2021.

Po zrušení výjimečného trestu stěžovateli vězeňská služba dne 5. 8. 2021 přikázala nastoupit výkon zbytku trestu v délce 457 dní. Stěžovatel, který měl za to, že všechny nezrušené tresty již vykonal, se proto obrátil na Okresní soud v Sokolově s návrhem, aby nařízení výkonu zbytku trestu bylo zrušeno či aby byl nařízen odklad výkonu předmětného zbytku trestu do doby, než okresní soud rozhodne o jeho promlčení či o započítání nezákonně vykonávaného předmětného výjimečného trestu. Vyjádřením ze dne 6. 8. 2021 okresní soud stěžovateli bez bližšího odůvodnění sdělil, že se s jeho právním názorem neztotožňuje, že stěžovateli byl řádně nařízen výkon předmětného zbytku trestu, který stěžovatel bude vykonávat a který nelze odložit ani započíst a ani není promlčen.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítl, že uvedený zbytek trestu vykonávat nemá, protože buď již byl promlčen, nebo měl být započítán do zrušeného doživotního trestu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

I v případě, že je odsouzenému uloženo postupně více trestů odnětí svobody, z nichž alespoň jeden je výjimečným trestem odnětí svobody na doživotí, se uplatní § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a tedy z hlediska výkonu se tyto tresty považují za jediný.

Je-li následně doživotní trest zrušen či prominut, počítá se doba strávená jeho výkonem i do doby výkonu ostatních trestů, které s ním byly ve smyslu § 77 zákona o výkonu trestu považovány z hlediska výkonu za trest jediný. Opačný výklad by vedl k popření fikce jedinosti výkonu trestu dle § 77 zákona o výkonu trestu, a byl by tedy ústavně nekonformním pro rozpor s čl. 8 odst. 2 Listiny.  

V nynější věci je tak zřejmé, že stěžovatel od počátku výkonu výjimečného trestu ze společné doby odpovídající zbytku jeho života a zbytku trestu v délce 457 dní vykonal jednoznačně dobu přesahující 457 dní, a tedy jeho další výkon je nezákonný a porušující jeho ústavně garantovanou osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny a jeho ústavně garantované základní právo na zbavení osobní svobody toliko zákonným způsobem dle čl. 8 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud tedy uzavřel, že další držení stěžovatele ve výkonu trestu odnětí svobody je neústavní, a je proto úkolem Okresního soudu v Sokolově vydat bezodkladně příkaz k jeho propuštění.

Na základě rozhodnutí ÚS měl dát Okresní soud v Sokolově bezodkladně pokyn k propuštění Roberta Tempela na svobodu. Do datové schránky sokolovského okresního soudu ale nález ÚS do 15:00 dne 19. října, kdy na soudu končí pracovní doba, nedorazil. Podle ředitele věznice Bělušice Ondřeje Kroupy byli pracovníci zařízení připraveni pustit Tempela na svobodu i v noci, věznice však nedostala ze Sokolova signály, že soud pokyn vydá.

V ranních hodinách dne 20. října 2021, ihned po začátku pracovní doby, byl soudkyni předložen ústavní nález, ta se s ním seznámila a příkaz k propuštění Roberta Tempela z věznice Bělušice na Mostecku, kde si odpykával dřívější trest, vydala.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn II. ÚS 2148/21 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com