Zákon č. 286/2021 Sb., který novelizuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, rozšiřuje exekuční právo o řadu nových institutů. V části druhé čl. IV bod 25 zákona č. 286/2021, který nabývá účinnosti dne 28. 10. 2021, je obsažena právní úprava tzv. veřejnoprávního milostivého léta. Jedná se o rozsáhlou právní normu, jejíž výkladová pravidla jsou nejasná. Praktická aplikace bude složitá a časově náročná. Obsahovou náplní tohoto příspěvku je výklad právních aspektů veřejnoprávního milostivého léta. Autor se zaměřuje nejen na jeho předpokládanou aplikační praxi, ale také na jeho výklad pohledem komplexní úpravy exekučního práva.

 

Podstatou veřejnoprávního milostivého léta je osvobození fyzických osob od placení veškerých dalších pohledávek přesahující zaplacenou jistinu v exekučním řízení a nákladů exekuce nad zaplacenou částku 750 Kč (zvýšenou o daň z přidané hodnoty). Přijaté úpravě nesvědčí, že neprošla připomínkovým řízením Legislativní radou vlády České republiky a nebylo provedeno hodnocení dopadů regulace (RIA).

Zařazením právní úpravy veřejnoprávního milostivého léta toliko do exekučního řádu je vyloučeno její uplatnění ve výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. De facto je tímto postupem založeno nerovné postavení pro dlužníky, v jejichž neprospěch jsou vedeny výkon rozhodnutí nebo daňová a správní exekuce[1]. Nemohou jej využít ani fyzické osoby, které svůj dluh plní formou splátkového kalendáře, a není tak nutné vůči nim zahajovat žádné vykonávací řízení.

 

1. Základní právní předpoklady

Právní úprava veřejnoprávního milostivého léta je obsažena v části druhé čl. IV bod 25 zákona č. 286/2021, který nabývá účinnosti dne 28. 10. 2021. Jedná se o rozsáhlou právní normu, jejíž výkladová pravidla jsou nejasná. Praktická aplikace bude složitá a časově náročná.

Prvním předpokladem je, že jej lze uplatňovat pouze v exekučních řízeních, která jsou zahájená nejpozději do 27. 10. 2021. Za použití jazykového výkladu lze interpretovat, že na exekuční řízení zahájená po 27. 10. 2021 veřejnoprávní milostivé léto již nedopadá. Povinný musí být vždy pouze fyzická osoba. Naopak okruh oprávněných je vymezený taxativně. Posledním zákonným předpokladem je splnění jedné ze dvou alternativ – uhrazení jistiny a na nákladech exekuce částky 750 Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty.

Při splnění všech podmínek vydá exekutor rozhodnutí, jímž povinného, který je fyzickou osobou, osvobodí od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících jistinu v exekučním řízení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny a exekuci (částečně) zastaví.

Úprava veřejnoprávního milostivého léta nedopadá na exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky, tzv. nepeněžité plnění. Naopak v exekuci prodejem zástavy lze aplikaci veřejnoprávního milostivého léta připustit. Výjimka je dále uvedena v čl. IV bod 25 odst. 8 zákona č. 286/2021 Sb.

 

1.1. Subjekty

První z hypotéz normy veřejnoprávního milostivého léta je vymezena v čl. IV bod 25 odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb. Aplikace je možná pouze v těch řízeních, která byla zahájena před dnem nabytí účinnosti úpravy veřejnoprávního milostivého léta (tj. 27. 10. 2021), ve kterých je povinným fyzická osoba a oprávněným je některý z taxativně vymezených subjektů uvedeného ustanovení pod písm. a) až n) téhož ustanovení.

Pro aplikaci veřejnoprávního milostivého léta je nerozhodné, jaký exekuční titul byl podkladem pro zahájení exekučního řízení (pohledávka veřejnoprávní, správní nebo civilní). Absenci vymezení právního důvodu vzniku pohledávky v hypotéze normy veřejnoprávního milostivého léta je nutné vykládat i ve spojení s možností postoupení pohledávek. Lze tak přijmout následující dílčí závěr. Došlo-li před splněním podmínek veřejnoprávního milostivého léta k postoupení pohledávky na subjekt, který není ve výčtu subjektů v čl. IV bod 25 odst. 1 písm. a) až n) zákona č. 286/2021 Sb., účinky veřejnoprávního milostivého léta na takové exekuční řízení nedopadají.

 

1.2. Způsoby úhrady jistiny a nákladů exekuce

Druhou z hypotéz normy veřejnoprávního milostivého léta obsahuje čl. IV bod 25 odst. 1 č. 1) a č. 2) zákona č. 286/2021 Sb. Jedná se o dvě alternativy, jejichž společným znakem je uhrazení jistiny vymáhané v exekučním řízení a na nákladech exekuce částky 750 Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty (je-li exekutor plátcem DPH). Každá z nich je vymezena na odlišném temporálním základě. Bude-li alespoň jedna z nich splněna, exekutor i bez souhlasu oprávněného a bez návrhu exekuci zastaví.

 

1.2.1 Alternativa č. 1

Podle první alternativy (část druhá čl. IV bod 25 odst. 1 č. 1) zákona č. 286/2021 Sb.) má povinný možnost do tří měsíců od dne nabytí účinnosti veřejnoprávního milostivého léta (tj. do 28. 1. 2022) uhradit nezaplacenou nebo jinak nezaniklou jistinu vymáhanou v exekučním řízení a na nákladech exekuce částku 750 Kč zvýšenou o daň z přidané hodnoty (je-li exekutor plátcem DPH). Její aplikace bude v těch exekučních řízeních, ve kterých k účinnosti této úpravy nebude zcela uhrazená jistina. Časové vymezení uvedené možnosti jsou tři měsíce (od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2020). V rozporu s podmínkou nebude, pokud povinný úhradu neprovede jednorázově, ale rozloží ji do celého časového období.

Užitou terminologii „uhradí povinný“ nelze vykládat než tak, že povinný provede úhradu nad rámec vymoženého plnění získaného prováděním exekuce způsoby podle § 59 odst. 1 ex. řádu (exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, exekuce přikázáním pohledávky, exekuce správou nemovité věci, exekuce prodejem movitých[2] a nemovitých věcí). Současně nelze než povinnému doporučit, aby plnění provedl s projevením vůle, že hradí v souladu s podmínkami veřejnoprávního milostivého léta. Projevení vůle může povinný učinit ústně do protokolu v sídle exekutorského úřadu nebo písemným podáním za přiměřeného splnění § 42 a násl. o. s. ř.

 

1.2.2 Alternativa č. 2

Druhá podmínka (část druhá čl. IV bod 25 odst. 1 č. 2) zákona č. 286/2021 Sb.) se časově vztahuje ke dni nabytí účinnosti úpravy veřejnoprávního milostivého léta. Exekutor i bez souhlasu oprávněného exekuci zastaví, pokud ke dni 28. 10. 2021 byla v exekučním řízení vymožena nejméně celá vymáhaná jistina a částka 750 Kč zvýšená o daň z přidané hodnoty. Takto vymožené plnění nesmí být dotčené právem třetích osob. Exekutor má nepochybně založenou zjišťovací povinnost, aby exekuční řízení, ve kterých byla podmínka nejpozději ke dni 28. 10. 2021 naplněna, i bez souhlasu oprávněného a bez návrhu zastavil. Odlišností od první alternativy je, že exekutor pro účely splnění druhé alternativní podmínky musí zohlednit veškeré získané vymožené plnění všemi způsoby provádění exekuce podle § 59 odst. 1 ex. řádu.

 

1.3 Penále ve smyslu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Pro plynulou praktickou aplikaci veřejnoprávního milostivého léta považuji ze nutné provést stručnou právní analýzu pojmu penále ve smyslu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, který je hmotně-právním předpisem upravujícím výběr penále a pojistného. Podle § 19 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění platí, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného. V okamžiku vyměření penále ve formě pravomocného platebního výměru se penále stává samostatně vymahatelnou pohledávkou a není již akcesorickým závazkem k pojistnému. Pravomocně vyměřené penále je exekučním titulem, který má svoji splatnost, vykonatelnost a promlčení (srov. NS 20 Cdo 2428/2011). Současně nemá ani žádný dopad na již vyměřené pojistné. Jako podpůrný argument vnímám také odkaz na § 172 odst. 2 ins. zák., který penále nepovažuje za podřízenou pohledávku.

Bude-li mít povinný jiný právní názor, může nepochybně využít postupu podle § 54 a § 55 ex. řádu. V této souvislosti je patrný tlak ze strany zástupců neziskových organizací a vybraných politiků, aby se zdravotní pojišťovny odchýlily od dosavadní judikatury včetně aplikační praxe a penále pro účely veřejnoprávního milostivého léta považovaly za příslušenství. Z uvedených důvodů předpokládám, že problematika vymezení penále bude předmětem výkladu vyšších soudů.

 

1.4 Vyvratitelná domněnka

Dále je stanovena vyvratitelná domněnka. Je-li exekuce vedena jen pro vymožení příslušenství vzniklého podle hmotného práva, má se za to, že celá jistina byla vymožena, a právní úprava veřejnoprávního milostivého léta se použije přiměřeně.

Uvádím ovšem, že právo na náhradu soudem přiznaných nákladů civilního řízení je, stejně jako smluvní pokuta, právem se samostatným skutkovým základem. O tomto právu totiž soud rozhoduje konstitutivně (srov. NS 20 Cdo 275/2008). Dalším argumentem je, že právo na náhradu nákladů civilního řízení lze přiznat z vícero důvodů. Může být přiznáno i bez příčinného vztahu k nějaké pohledávce. Lze doplnit, že náklady řízení spojené s uplatněním pohledávky představují samostatný skutkový základ v okamžiku, kdy o nich rozhodne soud. Předtím jsou toliko nárokem na příslušenství podle hmotného práva.

 

2. Rozdělení výtěžku v režimu veřejnoprávního milostivého léta

S institutem veřejnoprávního milostivého léta velmi úzce souvisí problematika zápočtu vymoženého plnění v exekučním řízení. Podle konstantní judikatury povinný nemůže určit, nač má být plněno při uspokojování pohledávky v exekučním řízení (srov. RC 56/2017, KS v Ústí nad Labem 14 Co 239/2019). Proto je třeba u platby provedené po doručení usnesení o nařízení exekuce (vyrozumění o zahájení exekučního řízení) použít zásadu, podle níž je takovou platbou přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění, bez ohledu na to, jaké prohlášení (určení platby) povinný při takovém plnění učinil, ledaže způsob započítání upravuje zvláštní právní předpis[3]. Citované závěry konstantní judikatury mohou být v exekučním řízení aplikovány nejpozději do 31. 12. 2021. Poté, tj. od 1. 1. 2022, nabude účinnosti nový § 265a o. s. ř.

 

2.1 Časový test

Pro správnou aplikaci právní úpravy veřejnoprávního milostivého léta je nutné provést tzv. časový test získaného vymoženého plnění včetně zjištění, jakým způsobem bylo vymožené plnění získáno.

Na veškerá vymožená plnění získaná nejpozději ke dni 28. 10. 2021 by se praxe započítávání výtěžku neměla odchylovat od výše citovaných závěrů konstantní judikatury (přednostní započítávání na příslušenství dluhu ke dni plnění), ledaže je započítávání upraveno zvláštním právním předpisem. K předchozímu prohlášení povinného o určení platby nemusí exekutor přihlížet.

Druhým časovým úsekem je období od 28. 10. 2021 do 31. 12. 2021. Na vymožená plnění získaná prováděním exekuce způsoby podle § 59 odst. 1 ex. řádu může exekutor aplikovat konstantní judikaturu a zvláštní právní předpisy. Pokud povinný provede plnění nad rámec způsobů provádění exekuce podle § 59 odst. 1 ex. řádu, musí exekutor postupovat podle dispozice právní normy veřejnoprávního milostivého léta. Výtěžek započte na jistinu a náklady exekuce a následně i bez souhlasu oprávněného a návrhu exekuci zastaví.

Od 1. 1. 2022, s účinností nového § 265a o. s. ř. bude i pro dříve zahájená exekuční řízení platit, že výtěžek se započte nejprve na náklady výkonu rozhodnutí (náklady exekuce), pak na jistinu, pak na úroky, pak na úroky z prodlení a nakonec na náklady oprávněného.

 

3. Náklady exekuce u veřejnoprávního milostivého léta

Úvodem musím vznést pochybnost nad tím, zda je určení částky 750 Kč na nákladech exekuce ústavně konformní. Lze do jisté míry pochopit, že zákonodárce může umožnit povinnému beneficium vůči státu a veřejným subjektům. Za veřejnoprávní subjekt ovšem nelze považovat fyzickou osobu, která v rámci výkonu svobodného povolání jedná nezávisle, neboť není začleněna do organizace veřejné správy, přestože při výkonu tohoto povolání využívá výsad veřejné moci (srov. SDEU C-235/85 Komise vs Holandsko, SDEU C-202/90 Recaudadores, SDEU C-154/08 Komise vs. Španělsko, SDEU C-456/07 Mihal). Institut soudního exekutora nelze z hlediska právní úpravy veřejnoprávního milostivého léta považovat za veřejnoprávní subjekt. Tím spíše nepřísluší zákonodárci, aby určil částku nákladů exekuce výslovně zahrnující i nárok na odměnu exekutora v nižší částce než podle § 6 odst. 3 ex. tarifu (2 000 Kč).  Bude patrně na Ústavním soudu, aby posoudil, zdali zvolený legislativní postup určení částky 750 Kč je souladný s Ústavou.

Právní úpravu veřejnoprávního milostivého léta lze částečně vnímat jako speciální úpravou nákladů exekuce v části odměny a hotových výdajů. Nelze však upozadit, že na další nároky exekutora stran nákladů exekuce nedopadá. Stejně tak nedopadá na zákonný režim složených záloh od oprávněného.

Upravuje-li část druhá čl. IV bod 25 odst. 2 zákona č. 286/2021 Sb. že částka 750 Kč se považuje za paušální výši nákladů exekuce zahrnující odměnu i jeho hotové výdaje, je nutné ji v části náhrady hotových výdajů restriktivně vykládat jako nárok exekutora na náhradu paušálně určených hotových výdajů. Nemůže tak být dotčen nárok exekutora podle § 13 odst. 2 ex. tarifu. Překročí-li výše hotových výdajů v souvislosti s prováděním exekuce částku 750 Kč (např. náklady za stěhovací služby, skladovné, náklady spojené s provedením elektronické dražby a její propagací atd.), náleží podle mého právního názoru exekutorovi, i v režimu právní úpravy veřejnoprávního milostivého léta, namísto náhrady 750 Kč náhrada hotových výdajů v plné (prokazatelné) výši. Tvrdím, že bez jejich úhrady nejsou z širšího pohledu naplněny podmínky veřejnoprávního milostivého léta. Exekutor ovšem má povinnost tyto hotové náklady prokázat a odůvodnit v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky do 8 dnů od doručení.

Dále nelze než dovodit, že skládá-li se částka 750 Kč pouze z odměny a náhrady hotových výdajů, má vedle toho exekutor nepochybně právo i na náhradu v exekučním řízení prokazatelně vzniklých náhrad za ztrátu času při exekuci a za doručení písemností. Stejnou optikou je nutné nahlížet i na náhradu nákladů vynaložených za znalecké posudky podle § 13 odst. 7 ex. tarifu.

 

3.1 Určení nákladů exekuce

Systematika určování nákladů exekuce u veřejnoprávního milostivého léta se odvíjí od toho, která ze dvou alternativních podmínek uhrazení jistiny byla naplněna.

Relativně výkladově jednoduchou je pro určení nákladů exekuce je procesní situace, kdy v exekučním řízení do doby účinnosti (do 28. 10. 2021) nebylo získáno žádné vymožené plnění. Uhradí-li povinný v časovém období od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2022 nezaplacenou jistinu nebo jinak nezaniklou jistinu včetně určených nákladů exekuce, vydá exekutor usnesení o částečném zastavení exekuce, kde mimo jiné určí náklady exekuce v částce 750 Kč a případně prokazatelné vzniklé náhrady nákladů (ztráta času a doručení písemnosti), obojí zvýšené o daň z přidané hodnoty, je-li exekutor jejím plátcem.

Pokud již byla jistina částečně vymožena před 28. 10. 2021, a stejně tak byly určeny dílčí náklady exekuce v příkazu k úhradě nákladů exekuce, musí povinný ke splnění podmínky doplatit zbytek vymáhané jistiny v exekučním řízení společně s určenými náklady exekuce ve výši 750 Kč a DPH.

Výkladově nejasnou je z hlediska určení nákladů exekuce procesní situace v souvislosti s nepravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce, který byl vydán ještě před účinností veřejnoprávního milostivého léta. Vycházím-li z toho, že v části druhé čl. IV bod 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb. je toliko upraven právní režim vymoženého a nevyplaceného plnění pro oprávněného, nemohu než konstatovat, že dílčí náklady exekuce určené v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který nabude právní moci až po 28. 10. 2021, může exekutor po právní moci příkazu z úschovního účtu převést do svého vlastnictví. Opačný výklad by zakládal retroaktivní působení normy veřejnoprávního milostivého léta.

 

4. Dosud vymožené a (ne)vyplacené plnění

Problematiku dosud vymoženého a vyplaceného plnění upravuje část druhá čl. IV bod 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb., podle něhož veškeré dosud vymožené a vyplacené plnění na jakýkoliv nárok, byť by přesahovalo vymáhanou jistinu v exekučním řízení, přísluší tomu, komu již bylo vyplaceno.

Legitimní otázkou je, zda stejné účinky dopadají na náklady exekuce. Za předpokladu, že exekutorem vymožené plnění bylo před účinností úpravy veřejnoprávního milostivého léta (tj. nejpozději do 28. 10. 2021) vyplaceno s tím, že exekutor určil dílčí náklady exekuce ve vydaném příkaze k úhradě nákladů exekuce, který ovšem do 28. 10. 2021 nenabyl právní moci, nárok exekutora na tyto prostředky nemůže zaniknout.

 

4.1 Použití nevyplaceného plnění

Úprava dále určuje, jakým způsobem exekutor postupuje v případě vymoženého a nevyplaceného plnění. Podle části druhé čl. IV bod 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb. se vymožené, avšak oprávněnému nevyplacené plnění použije na úhradu nezaplacených anebo nezaniklých pohledávek dalších oprávněných, pohledávek zajištěných zástavním právem a pohledávek přihlášených do exekuce podle pravidel pro rozvrh. Není-li jich, vyplatí se vymožené plnění povinnému.

Citovanou část právní úpravy veřejnoprávního milostivého léta považuji za nejméně povedenou a výkladově nejasnou. Domnívám se, že autor legislativního textu vycházel, ne zcela správně, z úpravy a řízení o výkon rozhodnutí, aniž by zohlednil, že veřejnoprávní milostivé léto dopadá výlučně na exekuční řízení.

Ustanovení lze patrně realizovat pouze za předpokladu, že exekutor má ke dni 28. 10. 2021 zaplaceno nejvyšší podání a současně nepřistoupil k rozvrhu rozdělované podstaty.

Nebude-li exekutorovi okruh určených subjektů znám, má podle právní úpravy vymožené, avšak nevyplacené plnění vyplatit povinnému. Nemohu ovšem dojít k jinému závěru, že nebude-li exekutorovi znám okruh subjektů pro použití vymoženého, ale nevyplaceného plnění, není vyloučená zákonná možnost postupu podle § 312 a násl o. s. ř. upravující přikázání jiných peněžitých pohledávek. Teprve nebudou-li splněny podmínky pro zákonnou aplikaci tohoto způsobu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), vyplatí exekutor vymožené, ale nevyplacené plnění povinnému.

 

5. Osvobození od placení

Budou-li naplněny všechny hypotézy normy veřejnoprávního milostivého léta, má exekutor dispozici postupovat podle části druhé čl. IV bod 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb. Vydá rozhodnutí, jímž povinného, který je fyzickou osobou, osvobodí od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahující zaplacenou jistinu v exekučním řízení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a povinným zaplacenou jistinu vyplatí oprávněnému, dalšímu oprávněnému, věřiteli ze zástavního práva anebo přihlášenému věřiteli podle toho, čí jistinu povinný zaplatil. S rozhodnutím o osvobození od placení spojí exekutor i bez návrhu rozhodnutí o částečném zastavení exekuce v rozsahu zaplacených anebo zaniklých pohledávek, ledaže jsou do exekuce přihlášeny pohledávky, které postupem podle tohoto odstavce nebo jinak nezanikly, a exekuce tak k jejich vymožení trvá.

Lze však předjímat, že se exekutor v řadě případů, před uplatněním dispozice osvobodit povinného a exekuci částečně zastavit, dotáže oprávněného za účelem postavení na jisto některých sporných skutečností (např. splnění podmínky subjektu, zjištění úhrad přímo k rukám oprávněného, zjištění plnění např. z daňové a správní exekuce atd.). Důvodem je především skutečnost, že exekutor má za nesprávný úřední postup hmotnou odpovědnost zvláště s ohledem na to, že jeho rozhodnutím ex lege zanikne nárok oprávněného na pohledávky přesahující zaplacenou jistinu, v němž dosud nebyly v exekučním řízení uspokojeny.

 

5.1 Zánik vymáhaného příslušenství

Podle části druhé čl. IV bod 25 odst. 3 zákona č. 286/2021 Sb. vymáhané příslušenství pohledávky, od jehož placení je dlužník osvobozen (i toho, které není vymáhané exekučně), zaniká právní mocí usnesení exekutora o osvobození od placení. Proti takovému usnesení se připouští odvolání. Taxativně je může učinit pouze oprávněný, další oprávněný, věřitel ze zástavního práva a přihlášený věřitel, v případě, že jejich pohledávka na jistině nebyla v exekučním řízení zcela uspokojena. Jako odvolací důvod je výslovně připuštěno toliko to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození povinnému.

Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči povinnému pro tyto pohledávky právo postihu. Zákonodárce tak výslovným způsobem vylučuje možnost následných regresů oprávněného vůči vyjmenovaným subjektům.

 

5.2 Spory při osvobození povinného od placení

S účinností úpravy veřejnoprávního milostivého léta nelze vyloučit spory o splnění podmínek. Spornou agendu může rovněž představovat dosavadní právní výklad penále ve smyslu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění do té doby, než bude uvedená problematika rozhodnuta vyššími soudy.

Dojde-li ke sporné situaci, měl by exekutor povinného poučit o možnosti využití tradičních prostředků procesní ochrany povinného, zejména návrh na zastavení exekuce, eventuálně společně s návrhem na odklad exekuce. Důvodem zastavení exekuce bude tvrzení povinného, že splnil všechny podmínky veřejnoprávního milostivého léta. Pohled některých praktikujících soudců je ovšem i takový, že exekutor by měl o návrhu povinného na osvobození od placení meritorně rozhodnout s možností odvolání účastníků řízení.[4]

 

 

Autor JUDr. Ing. Martin Štika je soudním exekutorem v Hradci Králové, přidruženým členem Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR a doktorandem na Katedře občanského práva Právnické fakulty ZČU v Plzni
Foto: canva.com

 

---

[1] Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

[2] Úhrada povinného při tzv. mobiliární exekuci.

[3] Např. zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

[4] JUDr. M. Kasíková dne 4. 10. 2021 na semináři v Praze pořádaným Exekutorskou komorou České republiky.