Právní věty občanskoprávního a obchodního kolegia NS
Právní věty rozhodnutí, schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 13. října 2021:
Společné jmění manželů, § 742 odst. 1, písm. b) o. z., § 690 obč. zák.
Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020)
Úroky, Neplatnost právního jednání (o. z.), Dobré mravy, Lichva (o. z.), Podnikatel, Spotřebitel, § 1 odst. 2 o. z., § 433 o. z., § 547 o. z., § 576 o. z., § 580 o. z., § 588 o. z., § 1796 o. z., § 1797 o. z., § 1798 o. z., § 1799 o. z., § 1800 o. z., § 1801 o. z., § 419 o. z.
Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).
Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem.
Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z.
Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z.
Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže.
Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.
Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019)
Pojištění odpovědnosti za škodu, Náhrada škody, § 24 odst. 2 písm. b) předpisu č. 168/1999 Sb., § 427 obč. zák., § 430 odst. 1 obč. zák., § 441 obč. zák., § 24 odst. 9 předpisu č. 168/1999 Sb.
Právní vztahy, z nichž vyplývá právo poškozeného na pojistné plnění podle § 6 a § 24 zákona č. 168/1999 Sb., i postižní právo České kanceláře pojistitelů podle § 10 i § 24 odst. 9 tohoto zákona, se posuzují podle zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném k datu škodní události.
Vznikla-li škoda vlastníku (provozovateli) nepojištěného vozidla při provozu jeho vozidla, které řídila jiná osoba, jež také odpovídá za škodu, má vlastník právo na plnění z garančního fondu pouze v rozsahu nároku na náhradu škody na zdraví (včetně náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a regresního nároku podle § 6 odst. 4 tohoto zákona), již může uplatnit vůči České kanceláři pojistitelů podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., avšak jen v rozsahu, v němž za škodu tato jiná osoba (řidič) odpovídá.
Poškozený provozovatel, jemuž vznikl podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. nárok na plnění z garančního fondu, ale současně podle § 24 odst. 9 téhož zákona povinnost nahradit toto plnění České kanceláři pojistitelů, nemá právo na výplatu plnění z garančního fondu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 171/2019)
Náhrada škody, Pojištění odpovědnosti za škodu, § 45 předpisu č. 37/2004 Sb., § 8 předpisu č. 168/1999 Sb.
Uhradil-li škůdce (pojištěný) na základě rozhodnutí státního orgánu v řízení o náhradu škody poškozenému náklady řízení, má, za splnění podmínek § 45 zákona č. 37/2004 Sb. a § 8 zákona č. 168/1999 Sb., právo na náhradu těchto nákladů vůči pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, s nímž uzavřel pojistnou smlouvu před 1. 1. 2014
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 700/2019)
Vyklizení nemovitosti, Výprosa (o. z.), Společná domácnost, § 659 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013, § 2189 o. z., § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Užívá-li někdo nemovitost (byt) jako člen domácnosti výprosníka, jehož výprosa doposud trvá, může souhlas s jeho užíváním nemovitosti odvolat a požadovat jeho vyklizení jen výprosník, od kterého odvozuje právní důvod užívání, nikoliv půjčitel.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1588/2020)
Vlastnictví bytů, Byt, Jednotka, § 1168 o. z., § 19 předpisu č. 131/2000 Sb., § 34 odst. 3 předpisu č. 131/2000 Sb., § 5 o. s. ř., § 91 odst. 2 o. s. ř., § 118a o. s. ř., § 159a odst. 1 o. s. ř., § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Městská část spravující jednotky, které jí svěřil vlastník – hlavní město Praha, má právní zájem na odstranění vad prohlášení podle § 1168 o. z.
Účastníky řízení podle § 1168 o. z. o odstranění vad prohlášení musí být všichni vlastníci jednotek dotčení vadami prohlášení.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1811/2020)
Zmírnění křivd (restituce), § 16 odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb., § 28a předpisu č. 229/1991 Sb., předpis č. 182/1988 Sb. ve znění od 1. 9. 1990
Za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze pokládat (s výhradou změny poměrů) šestinásobek ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018)
Oddlužení (povolení, schválení), Oddlužení (společné oddlužení manželů), § 389 odst. 2 písm. a) předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019, § 389 odst. 2 písm. a) předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017, § 403 odst. 2 předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019
To, zda věřitel hlasuje o přijetí způsobu oddlužení, nemá vliv na právní účinky jeho nesouhlasu s oddlužením dlužníka podle § 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sen. zn. 29 NSČR 129/2019)
Oddlužení (povolení, schválení), Insolvenční řízení, § 395 odst. 3 předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 6. 2019
Ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 6. 2019, jež ukládá insolvenčnímu soudu zamítnout návrh na povolení oddlužení, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, se použije pouze tehdy, bylo-li v (předchozím) insolvenčním řízení takové rozhodnutí vydáno (až) v době od 1. 6. 2019.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sen. zn. 29 NSČR 38/2020)
Odpovědnost státu za újmu, Způsobilost procesní, Rodičovská odpovědnost (o. z.), Podmínky řízení, Zastoupení, § 104 odst. 2 o. s. ř., čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb., čl. 36 odst. 3 předpisu č. 2/1993 Sb., čl. 3 odst. 1 předpisu č. 104/1991 Sb.
Dospěje-li v řízení o žalobě nezletilých žalobců – cizinců zastoupených jejich rodiči soud k závěru, že žalobci nemají procesní způsobilost a jejich rodiče v rámci rodičovské odpovědnosti za ně nemohou před soudem jednat, a proto pro podání žaloby je třeba schválení opatrovnického soudu, nemůže bez dalšího rozhodnout o zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s ř. pro nedostatek podmínky řízení, který se nezdařilo odstranit, jestliže předtím opatrovnický soud zastavil řízení o schválení úkonu z důvodu nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti). Dojde-li soud k závěru, že zde není jiný (mezinárodně příslušný) soud, který by o udělení souhlasu mohl rozhodnout, případně že rozhodnutí takového soudu je pro žalobce (jejich rodiče) reálně nedosažitelné, musí si v takovém případě otázky jinak vyhrazené opatrovnickému soudu posoudit sám se závěrem o tom, zda je nedostatek podmínky řízení vůbec dán.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3169/2019)
Pojištění, § 2809 o. z.
Ustanovení § 2809 o. z. nebrání smluvním stranám pojistné smlouvy sjednat si možnost odmítnutí pojistného plnění pro případ, že se oprávněná osoba bude domáhat pojistného plnění uvedením vědomě nepravdivých údajů o vzniku a okolnostech tvrzené pojistné události.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020)
Mzda (a jiné obdobné příjmy), § 110 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 24. 11. 2015, § 1a odst. 1 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 11/24/2015, § 16 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 11/24/2015, § 109 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 11/24/2015
Z hlediska zásady rovného odměňování podle ustanovení § 110 zák. práce nejsou pro posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o stejnou práci nebo o práci stejné hodnoty, významné (nepředstavují komparační kritérium ve smyslu ustanovení § 110 odst. 2 zák. práce) sociálněekonomické podmínky a jim odpovídající výše nákladů na uspokojování životních potřeb v místě, kde zaměstnanec na základě pracovní smlouvy pro zaměstnavatele vykonává práci.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018)
Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com