Institut spolupracujícího obviněného byl v § 178a tr. řádu vytvořen zákonem č. 41/2009 Sb. Po jeho dosud poslední novelizaci provedené zákonem č. 333/2020 Sb. může státní zástupce od 1. 10. 2020 označit obviněného za spolupracujícího nejen v obžalobě, tak jako dosud, nýbrž nově také v dohodě o vině a trestu. V tomto článku se zabývám některými aktuálními problémy, které se objevují v praxi při uplatňování tohoto institutu. Zejména odpovídám na otázku, zda může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu uzavřené v průběhu vyšetřování, nebo i po podání obžaloby v řízení před soudem, nebo také po nařízení hlavního líčení a v jeho průběhu. 

Institut spolupracujícího obviněného od 1. 1. 2010

Zákonem č. 41/2009 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2010 vytvořen v § 178a tr. řádu institut spolupracujícího obviněného. Jeho účelem je zjištění a odhalení pachatelů velmi závažných trestných činů prostřednictvím osob, které se na trestné činnosti podílely, avšak byly ochotny podílet se na rozkrytí struktury zločinecké organizované skupiny a sdělit podstatné skutečnosti o hlavních pachatelích a organizátorech.

V praxi byl institut spolupracujícího obviněného využíván jen výjimečně. Limitujícím faktorem byla v praxi možnost jeho využití jen v řízení o zvlášť závažných zločinech, mezi něž patří jen ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku). Proto zákonem č. 193/2012 Sb. došlo k novelizaci § 178a tr. řádu tak, aby bylo možné uplatňovat institut spolupracujícího obviněného u všech zločinů, jimiž jsou trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby od pěti let (srov. § 14 odst. 2 tr. zákoníku). Ani tato novelizovaná úprava institutu spolupracujícího obviněného nepřinesla nárůst jeho využití v praxi.

Spolupracující obviněný není korunním svědkem

Spolupracující obviněný je zejména ve sdělovacích prostředcích nezřídka mylně označován jako korunní svědek.[1] Tak je tomu přesto, že pojem korunní svědek se v § 178a tr. řádu nevyskytuje.[2] Pojem korunní svědek však používají v praxi i některé orgány činné v trestním řízení, a to někdy jako synonymum pro pojem spolupracující obviněný, jindy jako označení nejdůležitějšího ze svědků. Tento stav je pro veřejnost matoucí.[3]

Zákonem č. 41/2009 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2010 doplněn v § 178a tr. řádu institut spolupracujícího obviněného, nikoliv institut korunního svědka. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu této novely trestního řádu uvedla: „Po proběhlé rozsáhlé diskusi nad imunitou před podáním obžaloby (někdy také nazývanou institutem ‚korunního svědka‘) nebyl tento institut zařazen do souvisejících novelizací, neboť při něm dochází k podstatnému omezení zásad legality a oficiality trestního řízení, a také k zásadnímu zásahu do principu rovnosti před zákonem.“[4]

Přestože institut korunního svědka u nás nebyl vytvořen, v praxi i někteří soudci mylně hovoří o možnosti výslechu spolupracujícího obviněného jako o výslechu korunního svědka nebo jen svědka, i když to trestní řád neumožňuje. Je-li obviněný označen za spolupracujícího, má nadále práva obviněného dle § 33, § 90 a násl. tr. řádu, která jsou pouze doplněna povinnostmi dle § 178a tr. řádu, avšak nestává se svědkem, který má povinnosti a práva dle § 97 tr. řádu.

„Zavedení institutu spolupracujícího obviněného představuje i určité vyústění diskusí o tom, zda má být do českého právního řádu zaveden institut korunního svědka, kdy k úpravě tohoto specifického nástroje boje s vysoce závažnou trestnou činností (zejména organizovaným zločinem) ve formě podmíněného zastavení (nebo přerušení) trestního stíhání zatím nedošlo.“[5]

Institut korunního svědka nebyl vytvořen ani následnými novelizacemi trestního řádu, včetně dosud poslední, provedené zákonem č. 333/2020 Sb.

K využití institutu spolupracujícího obviněného v dohodě o vině a trestu

Po novelizaci institutu spolupracujícího obviněného má ust. § 178a tr. řádu mírně doplněné znění. Změny a doplňky, které se týkají pouze odst. 1 a 4, zde uvádím tučně:

„Odst. 1: V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný

a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,

b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a

c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný,

a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.

Odst. 4: Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám; porušení tohoto závazku může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného. O tom je třeba spolupracujícího obviněného poučit.“

• První a zásadní změnou, obsaženou v § 178a odst. 1 tr. řádu, je možnost, aby státní zástupce označil obviněného za spolupracujícího nejen tak jako dosud v obžalobě, nýbrž nově také v dohodě o vině a trestu.
• Druhá změna je obsažena v nově vytvořeném § 178a odst. 4 tr. řádu. Podle ní má spolupracující obviněný povinnost setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v § 178a odst. 1 tr. řádu i v dalším průběhu trestního řízení, pokud jeho trestní stíhání skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal. Pokud spolupracující obviněný odvolá své doznání nebo poruší jiné závazky dle § 178a odst. 1 tr. řádu, může to být důvodem pro povolení obnovy řízení v jeho neprospěch. Takto novela reaguje na případy, kdy někteří obvinění, které státní zástupce označil za spolupracující, následně porušili své povinnosti dle § 178a odst. 1 tr. řádu a nejčastěji v hlavním líčení odvolali své doznání, které podali před policejním orgánem konajícím vyšetřování. Tito spolupracující obvinění spoléhali na to, že porušení závazků obsažených v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu pro ně nemůže mít nepříznivé důsledky. To se nyní v novém § 178a odst. 4 tr. řádu změnilo možností povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného.

Obviněný se musí dle § 178a odst. 4 tr. řádu zavázat, že podá jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dle § 12 odst. 10 tr. řádu je pod pojem přípravné řízení zahrnuto vyšetřování (§ 160 až 170 tr. řádu) a také objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, v rámci postupu před zahájením trestního stíhání (§ 158 až 159b tr. řádu). Protože obviněným se podezřelý stává až po zahájení trestního stíhání, může se zavázat, že podá úplnou a pravdivou výpověď jen ve vyšetřování, tedy v jako druhé fázi přípravného řízení. „Vyjádření může být učiněno nejprve ve formě podání (§ 59 odst. 1), poté ve výslechu jako obviněného (nepřichází v úvahu, aby taková výpověď byla učiněna v postavení podezřelého, např. zadrženého podezřelého, podle § 76 odst. 3 tr. řádu).“[6]

V praxi se někteří obvinění odvolávají na své doznání, které učinili jako zadržení podezřelí, příp. i jako osoby podávající vysvětlení, v první fázi přípravného řízení. Proto by měl být v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu pojem přípravné řízení nahrazen pojmem vyšetřování.

De lege ferenda navrhuji, aby v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu měl spolupracující obviněný povinnost zavázat se, že podá jak ve vyšetřování, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 tr. řádu.

Ústavní soud označil institut spolupracujícího obviněného (§ 178a tr. řádu) za legitimní nástroj trestního řízení, jehož aplikace musí být podrobena velmi přísným nárokům. Proces hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného však musí být mimořádně pečlivý; musí být posouzeny mj. jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci (srov. III. ÚS 859/13).

To, co uvedl Ústavní soud v citovaném rozhodnutí, platí i v případech, kdy má dojít k využití institutu spolupracujícího obviněného v dohodě o vině a trestu po podání obžaloby, a obzvláště po nařízení hlavního líčení či v jeho průběhu. Mnohý obviněný v průběhu vyšetřování popíral spáchání trestné činnosti a příp. nespolupracoval s orgány činnými v přípravném řízení. Pak je otázkou, co jej motivuje k doznání, k zájmu o využití institutu spolupracujícího obviněného a celkově ke spolupráci se státním zástupcem při sjednávání dohody o vině a trestu. Tato motivace obviněných je vždy individuální. Přesto v ní lze shledat jeden společný rys projevující se buď po podání obžaloby, nebo až po nařízení hlavního líčení. Jde o obavu obviněného, že jej soud v hlavním líčení uzná vinným a uloží mu trest odnětí svobody v rámci trestní sazby. Protože se koná řízení o zločinu (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku), jedná se o všechny úmyslné trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby převyšující pět let. To se týká trestných činů, za něž pachateli hrozí v případě odsouzení trest odnětí svobody v trvání např. dvou až osmi let, pěti až deseti let a mnoha dalších. Ukazuje se, že u většiny obviněných, u nichž hrozí v případě odsouzení uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody převyšujícího tři léta, je podání obžaloby státním zástupcem nebo následné nařízení hlavního líčení důvodem k zásadní změně jejich postoje.

Autoři poslaneckého návrhu optimisticky očekávali, že k označení obviněného za spolupracujícího bude moci nadále docházet v průběhu vyšetřování, stejně jako v řízení před soudem, zejména pak v hlavním líčení. V praxi se však ukazuje, že státní zástupce označuje obviněné v průběhu vyšetřování za spolupracující v obžalobě stejně často jako před novelizací, avšak jen výjimečně v dohodě o vině a trestu. V rozporu s předpokladem autorů cit. novely trestního řádu však nedochází v praxi k očekávanému využívání institutu spolupracujícího obviněného v dohodě o vině a trestu po nařízení hlavního líčení.

K možnosti označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu v průběhu vyšetřování

V průběhu vyšetřování může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího buď jako dosud v obžalobě, jejímž podáním končí přípravné řízení i vyšetřování (§ 12 odst. 10 tr. řádu), nebo nově, od 1. 10. 2020 dle zákona č. 333/2020 Sb., také v dohodě o vině a trestu, kterou uzavře v průběhu vyšetřování s obviněným, jenž splní podmínky uvedené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu. V tom panuje shoda mezi státními zástupci a obhajobou (obviněnými, pokud se hájí sami, nejde-li o nutnou obhajobu, i obhájci, jde-li o nutnou obhajobu).

Je-li obviněný označen státním zástupcem za spolupracujícího v průběhu vyšetřování, pak může splnit podmínku dle písm. a) § 178a odst. 1 tr. řádu a podat ve vyšetřování i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo v její prospěch. Pokud obviněný v průběhu vyšetřování splní také podmínky uvedené pod písm. b), c) § 178b odst. 1 tr. řádu, tedy dozná se k činu, pro který je stíhán, nejsou důvodné pochybnosti o jeho doznání a prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného, tak splní všechny tři zákonné podmínky [§ 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu]. Pak jej může státní zástupce označit za spolupracujícího také v dohodě o vině a trestu podle § 175a tr. řádu, kterou s ním uzavře buď již v průběhu vyšetřování, nebo po jeho skončení.

Lze shrnout, že označení obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu dojednané se státním zástupcem v průběhu či po skončení vyšetřování, v případě, že obviněný splní podmínky dle § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, je v praxi možné.

Přesto však mnozí obvinění, i když jsou pachateli trestných činů, až na výjimky nemají nadále zájem být označeni za spolupracující obviněné. Někteří obvinění i v případech, kdy existují přesvědčivé důkazy o jejich vině, doufají, že na ně státní zástupce nepodá obžalobu.

K možnosti označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu po podání obžaloby

Po podání obžaloby je možnost označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu podmíněna buď aktivitou obhajoby, nebo státního zástupce, a příp. i předsedy senátu. Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 193/2012 Sb. může předseda senátu dle § 186 písm. g) tr. řádu nařídit předběžné projednání obžaloby, pokud vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhne-li takový postup státní zástupce nebo obviněný. V praxi však obhajoba i státní zástupci navrhují sjednání dohody v předběžném projednání obžaloby jen ojediněle. Také předsedové senátu nařizují předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu jen ve výjimečných případech.

„Předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) – tedy v případě, že se jeví vhodným a možným sjednat dohodu o vině a trestu – probíhá ve specifických formách upravených v § 187 odst. 4. Odchylný postup v těchto případech je opodstatněn zvláštní povahou toho, co je v nich předmětem předběžného projednání obžaloby. V rámci předběžného projednání obžaloby v těchto případech totiž nedochází k žádným jednáním o vině a trestu ani k vynesení žádných rozhodnutí týkajících se podstaty věci, ale toliko se v něm zjišťují stanoviska obviněného a státního zástupce k danému řešení věci.“[7]

Důvod pro předběžné projednání obžaloby uvedený v § 186 písm. g) tr. řádu existuje tehdy, jestliže okolnosti případu nasvědčují vhodnosti sjednání dohody o vině a trestu. Pokud tomu tak je, tedy i v případech, kdy to navrhuje obhajoba, má předseda senátu možnosti uvedené pod písm. a), b), c) § 314a odst. 1 tr. řádu.

„V rámci předběžného projednání obžaloby [u návrhu na potrestání platí speciální ust. § 314c odst. 1 písm. d)] je soudu svěřeno, aby v případě, že má vzhledem k okolnostem případu za to, že s ohledem na postoj stran obhajoby a obžaloby je dosažení takové dohody možné, vyvolal sjednání takové dohody postupem podle § 187 odst. 4. Takto postupuje především, když to navrhne státní zástupce nebo obviněný.“[8]

Má-li předseda senátu za to, že jsou tyto skutečnosti splněny [a nejsou dány důvody podle § 186 písm. a) až f)], přičemž v přípravném řízení ke sjednání dohody o vině a trestu z různých důvodů nedošlo, může sám vyvolat sjednání dohody o vině a trestu, tzn. konat předběžné projednání obžaloby podle § 187 odst. 4 tr. řádu. Důvod k předběžnému projednání obžaloby podle § 186 písm. g) tr. řádu může soud shledat také v případě, že v průběhu vyšetřování státní zástupce nejednal s obviněným o možnosti sjednání dohody o vině a trestu.

V takových případech předseda senátu nařizuje předběžné projednání obžaloby za účelem zjištění stanoviska obviněného a státního zástupce k možnosti jednání o dohodě o vině a trestu. Zákon přitom předpokládá, že obviněný i státní zástupce se k možnosti sjednání dohody vyjádří osobně před senátem, buď v neveřejném, nebo ve veřejném zasedání (§ 187 odst. 1 tr. řádu).

Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) tr. řádu, soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce ke sjednání dohody o vině a trestu. Pokud jedna strana, příp. obě, s jednáním o dohodě nesouhlasí, pak soud nařídí hlavní líčení.

Vyjádří-li státní zástupce i obviněný zájem jednat o dohodě o vině a trestu, tedy i v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s; v případech, kdy se věc vrací do přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188 (§ 187 odst. 4 tr. řádu).

Soud, tedy senát, zjišťuje stanovisko obviněného a státního zástupce k možnému sjednání dohody o vině a trestu, tedy i k označení obviněného za spolupracujícího, ve veřejném zasedání, které nařídí předseda senátu. Ten zde podá zprávu o stavu věci se zaměřením na možnost sjednání dohody o vině a trestu a pak požádá strany o vyjádření jejich stanovisek. Koná-li se předběžné projednání obžaloby na návrh obhajoby, jako první přednese své stanovisko obhájce, příp. obviněný, hájí-li se sám, nejde-li o nutnou obhajobu. Svá stanoviska musí obviněný i státní zástupce vyjádřit jasně a srozumitelně, a to i se stručným zdůvodněním. Pokud mají strany zájem na jednání o vině a trestu, stanoví soud ve veřejném zasedání státnímu zástupci přiměřenou lhůtu (nejčastěji jde o dny) k podání návrhu na schválení takové dohody. Tímto úkonem se předběžné projednání obžaloby odročuje za účelem sjednání dohody o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem.

Další postup soudu je závislý na výsledku jednání o dohodě o vině a trestu. V případě, že státní zástupce ve stanovené lhůtě návrh na schválení dohody o vině a trestu předloží, pak soud koná řízení o schválení této dohody podle § 314o až § 314s tr. řádu. Pokud státní zástupce ve stanovené lhůtě takový návrh nepodá, pak předseda senátu nařídí hlavní líčení.

O návrhu na schválení dohody o vině a trestu i v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, rozhoduje soud ve veřejném zasedání (§ 314q odst. 1 tr. řádu). Zde se obviněný pouze vyjadřuje k podanému návrhu dohody, avšak dokazování se neprovádí. O návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud rozhodnout několika způsoby. Dohodu neschválí a vrátí věc usnesením do přípravného řízení (§ 314r odst. 2 tr. řádu), a pak je možné její sjednání v průběhu vyšetřování, nebo ji schválí (§ 314r odst. 4 tr. řádu), nebo rozhodne ve věci dle § 314r odst. 5 tr. řádu.

Novelizace trestního řádu provedená zák. č. 333/2020 Sb. se týká také § 314r odst. 3 tr. řádu, do něhož byla nově začleněna věta vložená (tučně zvýrazněná).

„Soud může v případech, kdy dle § 314r odst. 2 tr. řádu neschválí dohodu o vině a trestu, místo vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří pak mohou navrhnout nové znění dohody. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned, tedy v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, i v případech kdy tomu tak není. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, soud původní znění dohody neschválí (§ 314r odst. 3 tr. řádu).“

Věta vložená do § 314r odst. 3 tr. řádu dává obviněnému a státnímu zástupci možnost dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu, i pokud je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, bez vrácení věci do přípravného řízení. Pro obviněného, který je pachatelem trestného činu a důkazy provedené ve vyšetřování jej usvědčují, je to vhodná možnost sjednání přijatelného znění dohody o vině a trestu, která může být využita již v předběžném projednání obžaloby, nikoliv po vrácení věci do přípravného řízení.

Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2 tr. řádu, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Může zde však dojít ke sjednání nové dohody (§ 314s tr. řádu).

„Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu, která následně již může být, na rozdíl od předchozí dohody, soudem také schválena. Pokud byl předchozí návrh soudem odmítnut, je však státní zástupce vysloveným právním názorem soudu vázán a případný nově předkládaný návrh na schválení dohody o vině a trestu jej tak musí odrážet.“[9]

Pokud však jde o skupinovou věc, kde se uvedený postup týká jen některého z obžalovaných, zatímco o ostatních obžalovaných se toto veřejné zasedání o předběžném projednání obžaloby nekonalo, nebrání to soudu, aby ve věci souběžně konal potřebné a nutné úkony vztahující se k těmto dalším obžalovaným, a to ať již ve směru možného nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů podle § 186 písm. a) až f) tr. řádu, které by však mělo zásadně být konáno společně s věcí obviněného, u něhož přichází v úvahu sjednání dohody o vině a trestu (nebrání-li tomu důležité důvody), anebo úkony směřující k nařízení hlavního líčení.

Kdy je v praxi reálně možné označení obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu dojednané se státním zástupcem po podání obžaloby? Možné to je v případech, kdy soud po předběžném projednání obžaloby dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Pak se může spolupracující obviněný v průběhu vyšetřování podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu v dohodě o vině a trestu uzavřené se státním zástupcem zavázat, že podá úplnou a pravdivou výpověď jak v přípravném řízení (konkrétně ve vyšetřování jako v jeho druhé fázi), tak v řízení před soudem. To je nepochybně možné zejména v případě, že obviněný v průběhu vyšetřování nevypovídal nebo trestnou činnost popřel, avšak neuvedl nic ve svůj prospěch.

Složitější je situace v případě, že obviněný ve své původní výpovědi podané ve vyšetřování spáchání trestného činu popřel a také odůvodnil. Pokud pak soud po předběžném projednání obžaloby dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátí věc státnímu zástupci k došetření, může obviněný podat úplnou a pravdivou výpověď nejen ve vyšetřování, nýbrž následně i v řízení před soudem, a tak splnit podmínku dle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. V takovém případě však musí být velmi pečlivě posuzována jak dřívější výpověď, v níž obviněný spáchání trestné činnosti popíral, tak jeho nová výpověď. Také musí být zvažována motivace obviněného ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Nezbytné je také posuzovat soulad jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci.

Pokud dojde k tomu, že obviněný, který v průběhu vyšetřování popíral spáchání trestné činnosti, z níž byl obviněn, a po vrácení věci státnímu zástupci k došetření se spontánně dozná, pak by se měl důvodem změny postoje obviněného pečlivě zabývat jeho obhájce. Mimořádně pozorný by měl být obhájce zejména v případech, kdy první výpověď obviněného podaná v průběhu ve vyšetřování byla konkrétním a spontánním popřením obvinění a druhá výpověď, po vrácení věci k došetření, která obsahuje doznání, působí účelově a nepřesvědčivě.[10]

V takových případech nelze vyloučit, že důvodem zásadní změny postoje obviněného, který není pachatelem trestné činnosti, avšak hrozí mu trest odnětí svobody převyšující pět let, je pouze obava z uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody soudem. Usoudí-li obhájce, že obviněný trestný čin nespáchal, a svědčí o tom i jiné důkazy, neměl by souhlasit s klientovým účelovým doznáním, zejména pokud dospěje k názoru, že cílem klienta je „zabezpečit“ si u soudu uložení mimořádně sníženého trestu odnětí svobody, podmíněně odloženého na zkušební dobu (§ 58 odst. 2, 3 tr. řádu).

Pokud by předseda senátu neshledal důvody k předběžnému projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu a ve veřejném zasedání by nedošlo k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, nemohl by obviněný podat ve vyšetřování úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny, jak mu to ukládá § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. To může učinit jen po vrácení věci do přípravného řízení.

K možnosti označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu po nařízení hlavního líčení nebo v jeho průběhu

Některá hlavní líčení začala před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., jiná až po této novelizaci. V obou případech probíhá v současnosti hlavní líčení, ve kterém se obžalovaný po 1. 10. 2020 od předsedy senátu dozví, že i po přednesení obžaloby může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu (§ 206b tr. řádu).[11] Nezřídka jej pak obhájce upozorní, že v této dohodě jej může státní zástupce označit za spolupracujícího obviněného (§ 178a tr. řádu). Některý obžalovaný pak zvažuje, zda by mohl splnit podmínky uvedené v § 178a odst. 1 tr. řádu a zavázat se, že podá v hlavním líčení úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny, doznat se k trestnému činu, pro který je stíhán, a prohlásit, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného.

Je možné, aby po přerušení či odročení hlavního líčení sjednal obviněný dohodu o vině a trestu se státním zástupcem, který v této dohodě označí obžalovaného za spolupracujícího, a aby soud tuto dohodu v hlavním líčení schválil?

Podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu se musí spolupracující obžalovaný v dohodě o vině a trestu zavázat podat jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu. Pokud však po podání obžaloby nebyly předsedou senátu shledány důvody k předběžnému projednání obžaloby [§ 186 písm. g) tr. řádu] a nedošlo k vrácení věci státnímu zástupci k došetření [§ 186 odst. 1 písm. e) tr. řádu], nemůže obviněný podat úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny již v přípravném řízení, konkrétně ve vyšetřování. To může učinit jen po vrácení věci do přípravného řízení. Pouze v takovém případě je možné, aby ve vyšetřování sjednal státní zástupce s obviněným dohodu o vině a trestu a aby v ní označil obviněného za spolupracujícího. Jen pak může obviněný splnit všechny podmínky dle § 178a odst. 1 tr. řádu a také se dle písm. a) zavázat, že podá jak v přípravném řízení, konkrétně v průběhu vyšetřování, tak i v hlavním líčení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

Po pouhém přerušení či odročení hlavního líčení není možné, aby obviněný sjednal dohodu o vině a trestu se státním zástupcem a aby státní zástupce v této dohodě označil obžalovaného za spolupracujícího. Pokud v řízení před soudem nedojde k vrácení věci do přípravného řízení, nemůže se obžalovaný zavázat, že podá již v přípravném řízení, konkrétně v průběhu vyšetřování, úplnou a pravdivou výpověď. Takový závazek může dát jen ve vztahu ke své výpovědi, již podá v hlavním líčení. Proto nemůže splnit podmínku dle písm. a) § 178a odst. 1 tr. řádu, neboť se bez vrácení věci do přípravného řízení nemůže zavázat, že podá jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

V praxi jsem zaznamenal také odlišný názor, který vyslovili i někteří státní zástupci. Zastánci tohoto názoru považují za podstatné, že doplněné ust. § 178a odst. 1 tr. řádu umožňuje, aby v řízení o zločinu označil státní zástupce obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu. Z toho pak dovozují, že pokud k tomu dojde po přerušení či odročení hlavního líčení, nelze po obžalovaném požadovat, aby podal úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu také v přípravném řízení, konkrétně ve vyšetřování, a proto musí postačovat, že takovou úplnou a pravdivou výpověď podá až v průběhu hlavního líčení.

S tímto názorem není možné souhlasit, protože je v rozporu se zákonnými podmínkami, taxativně stanovenými v § 178a odst. 1 tr. řádu. Nelze pominout, že nic nebránilo tomu, aby obviněný po vyrozumění o podání obžaloby, nebo poté co obdrží její opis, navrhl soudu předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) tr. řádu, pokud se mu jevilo vhodným a možným sjednat dohodu o vině a trestu se státním zástupcem a v ní být označen za spolupracujícího obviněného. Stejný návrh mohl podat i státní zástupce, pokud pro to shledal důvody.

Pokud by obviněný v přípravném řízení popíral spáchání zločinu a úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu by podal až v průběhu hlavního líčení, neměl by státní zástupce označit tohoto obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu. V případě, že by státní zástupce sjednal v průběhu hlavního líčení dohodu o vině a trestu s obviněným a označil jej za spolupracujícího, soud by tuto dohodu o vině a trestu nemohl schválit, protože by byla v rozporu s podmínkami uvedenými v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť podání pravdivé a úplné výpovědi obviněným v průběhu vyšetřování by bez vrácení věci k došetření do přípravného řízení již nebylo možné.

Závěr 

Zodpovídám otázku, kdy může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. Nepochybně je to možné tak jako dříve v obžalobě, jejímž podáním končí přípravné řízení i vyšetřování jako jeho druhá fáze, nebo od 1. 10. 2020 také v dohodě o vině a trestu, kterou uzavře s obviněným, který v průběhu vyšetřování splní podmínky stanovené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu.

Již po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 193/2012 Sb. mohl předseda senátu dle § 186 písm. g) tr. řádu nařídit předběžné projednání obžaloby, pokud bylo vzhledem k okolnostem případu vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný. Soud pak mohl dohodu o vině a trestu schválit odsuzujícím rozsudkem dle § 314r odst. 2 tr. řádu. K tomu však docházelo v praxi jen zcela výjimečně.

Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. v případech, kdy soud dle § 314r odst. 2 tr. řádu dohodu o vině a trestu neschválí, může místo vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří pak mohou navrhnout nové znění dohody a v ní může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned. Pokud ve stanovené lhůtě není soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, v níž je možné označit obviněného za spolupracujícího, soud původní znění dohody neschválí (§ 314r odst. 3 tr. řádu).

Chce-li obžalovaný, nejlépe po poradě s obhájcem, splnit podmínky dle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu až po podání obžaloby, měla by obhajoba navrhnout předběžné projednání dohody o vině a trestu dle § 186 písm. g) tr. řádu. Pokud by obžalovaný podal úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech uvedených v § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu až v průběhu hlavního líčení, scházelo by podání jeho úplné a pravdivé výpovědi také v přípravném řízení, konkrétně ve vyšetřování. Proto by možnost jeho označení za spolupracujícího v hlavním líčení nepřicházela v úvahu.

Obhájce by měl obviněnému vysvětlit, že na status spolupracujícího obviněného nemá právní nárok. Podstatné je i to, že státní zástupce v této otázce nerozhoduje formou usnesení, a proto nemůže obhajoba rozhodnutí státního zástupce napadnout opravným prostředkem.

Po splnění zákonných podmínek je státní zástupce oprávněn zvážit, zda považuje za nezbytné navrhnout v obžalobě výjimečně upuštění od potrestání nebo dle § 58 odst. 4 tr. zákoníku uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby, aniž by byl vázán limity obsaženými v § 58 odst. 3 tr. zákoníku. Je třeba zdůraznit, že označení obviněného za spolupracujícího podle § 178a tr. řádu není pro soud závazné v tom ohledu, že by soud automaticky bez dalšího byl povinen uložit trest pod dolní hranicí trestní sazby, nýbrž je povinen tak učinit, pokud sám dle svého nezávislého posouzení dospěl k názoru, že byly všechny zákonné podmínky naplněny (srov. k tomu NS 8 Tdo 661/2015).

Každý obviněný, který má zájem o získání statutu spolupracujícího obviněného, by se měl dozvědět od svého obhájce, že pokud jej státní zástupce označí za spolupracujícího obviněného v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu, tak z tohoto označení neplyne soudu povinnost uložit mu trest pod dolní hranicí trestní sazby, příp. upustit od jeho potrestání. To je v pravomoci soudu poté, co sám zhodnotí chování spolupracujícího obviněného a zjistí, jak významně přispěl k dosažení účelu sledovaného tímto institutem.

 

doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je bývalým advokátem a vysokoškolským učitelem.

---

 

[1] Srov. M. Chaloupská: Korunní svědek proti Krejčířovi se otrávil v cele, 18. 2. 2010, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/korunni-svedek-proti-krejcirovi-se-otravil-v-cele/r~i:article:661170/; Korunní svědek v kauze Opencard měl znovu vykradený byt, 13. 5. 2013, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/korunni-svedek-v-kauze-opencard-mel-znovu-vykradeny-byt-190724; M. Holakovský: Korunní svědek v Rittigově kauze dostal podmínku, 18. 9. 2015, https://prazsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/korunni-svedek-v-rittigove-kauze-dostal-podminku-20150918; M. Holakovský: Mluvil pravdu korunní svědek v kauze upálení bezdomovce? 9. 11. 2016, https://prazsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/mluvil-pravdu-korunni-svedek-v-kauze-upaleni-bezdomovce-20161109.

[2] Důvody pro i proti vytvoření institutu korunního svědka popsal prof. Jan Musil. Srov. blíže: J. Musil: Korunní svědek – ano, či ne? Trestní právo č. 4/2003, str. 21.

[3] V roce 2005 byly předloženy Poslanecké sněmovně i Senátu Parlamentu ČR postupně dva návrhy na vytvoření institutu korunního svědka. Nejprve nebyl schválen vládní návrh na vytvoření institutu korunního svědka (sněmovní tisk č. 746). Pak byl v obou komorách parlamentu schválen poslanecký návrh na vytvoření právní úpravy institutu korunního svědka (sněmovní tisk č. 802). Prezident však zákon nepodepsal a vrátil jej zpět Poslanecké sněmovně, kde však vrácený návrh zákona nebyl přijat.

[4] Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zák. č. 41/2009 Sb. k bodu 29, kde se vytváří institut spolupracujícího obviněného v § 178a tr. řádu.

[5] P. Šámal a kol.: Trestní řád II., Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2315.

[6] Tamtéž, str. 2320.

[7] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 64.

[8] Op. cit. sub 5, str. 2456.

[9] Op. cit. sub 7, str. 843.

[10] V některých případech se po vrácení věci státnímu zástupci k došetření obviněný chce spontánně doznat k trestné činnosti a obhájce mu to nedoporučuje, protože má pochybnosti o tom, že je pachatelem. Nejednou se pak obviněný táže obhájce: „Můžete mně garantovat, že pokud se nedoznám k trestné činnosti, budu zproštěn obžaloby, nebo mě soud uzná vinným, avšak uloží mně podmíněný trest odnětí svobody, i když mně nyní hrozí přes pět let nepodmíněně?“ Protože obhájce, na rozdíl od soudu, nerozhoduje o vině a trestu, nemůže dát obviněnému garanci, kterou požaduje. Pak je pouze na obviněném, zda se účelově dozná ke spáchání trestné činnosti, jíž se nedopustil, a to ve snaze vyhnout se u soudu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. To by však nemělo být důvodem k využití institutu spolupracujícího obviněného v dohodě o vině a trestu.

[11] Srov. blíže P. Vantuch: K dohodě o vině a trestu mezi obžalovaným a státním zástupcem po přednesení obžaloby, Bulletin advokacie č. 4/2021, str. 26-30.