Z poctivého advokáta se po přidělení politicky citlivé kauzy stala lovná zvěř

Po pražském jaru přišla normalizace, která zasáhla celou společnost konce 60. a začátku 70. let. Zase se vrátilo pokřivené fungování soudního systému včetně politických procesů. Opět byli nevinní lidé zavíráni do věznic. Klíčovou roli přitom pro ně měli advokáti. Těch, kteří brali svou profesi poctivě, byla jen malá skupina, ale přesto se našli. Například JUDr. Otakar Motejl, JUDr. Dagmar Burešová nebo JUDr. Ján Čarnogurský, na které jako na významné osobnosti z knihy Advokáti proti totalitě vzpomíná její spoluautor advokát JUDr. Petr Toman, LL.M. (na snímku vlevo).

„Na rozdíl ode dneška, kdy jsou advokáti nezávislí a advokacie je samosprávná, byli advokáti v 60. a 70. letech vlastně zaměstnanci Ústředí české advokacie. Pokud jde o procesní postavení, tak to bylo stejné, v trestním řízení obhajovali, v civilním řízení poskytovali právní službu. Ovšem jen do okamžiku, než se setkali s politicky citlivou osobou nebo kauzou. Tam se i z advokátů stala lovná zvěř, protože i proti nim státní bezpečnost podnikala různá opatření, sledovala je, odposlouchávala.“ 

To se stalo i v případě „pana advokáta“ Otakara Motejla, nebo první dámy české justice JUDr. Dagmar Burešové, které JUDr. Toman, včetně řady jejich klientů – Vladimíra Škutiny, Karla Kincla, Jiřího Gruntoráda, Jiřiny Šiklové, Pavla Tigrida, Ivana Medka a mnohých dalších – v pořadu připomněl. Stejně jako to, že žádný z nich nevěděl, kdy přijde řada i na něj, kdy bude vyhozen z advokacie a sám se stane disidentem.

„Přesto tito advokáti dělali svoji práci nejlépe, jak mohli. Vzpomínáme na ty, kteří dostáli své morální cti, dostáli povinnosti svého povolání a obhajovali disidenty i s nasazením svého zdraví nebo rodinného zázemí. Jsme prostě na ně náležitě hrdí,“ uzavřel další díl cyklu Českého rozhlasu JUDr. Toman.

Více si o době normalizace v advokacii můžete poslechnout v podcastu Jak to bylo doopravdy

Redakce AD
Foto: ČAK

Go to TOP