Dovolím si ještě jednou reagovat na repliku JUDr. Tomáše Sokola, kterou jsme společně otevřeli téma, na kterém se očividně neshodneme – tedy do jaké míry by měla advokátní komora vedle toho, že dohlíží a kárá, také pomáhat advokátům zpřehlednit jejich povinnosti vůči komoře a dalším orgánům a podat pomocnou ruku při organizačním zajištění výkonu advokacie. Jinými slovy, jak moc by tady měla být komora „pro advokáty“.

Osobně věřím, že komora, která advokátům bude (třeba i díky transparentnějším informacím) užitečnější, bude advokáty lépe vnímanou, a tedy i silnější komorou. K tomu pak míří naše shrnující manuály a nápomocné steplisty.

Z reakce pana kolegy chápu, že ho tento přístup (na rozdíl od mnohých našich kolegů) rozhodně nenadchl. Své výhrady podkládá na jednu stranu přesvědčením, že jde o „manuály na něco, co řadí do kategorie elementárních znalostí“, zároveň ale předestírá obavu o odpovědnost v případě, že se nám to ani na úrovni advokátní komory nepovede udělat správně. Argumentovat obojím současně není podle mého názoru šťastné.

Pan kolega se dále obává, že informační shrnutí a materiály „krom zbytečně investovaného času a peněz mohou jeho i ostatní kolegy dost ohrozit“. Tomuto postoji lze snad rozumět z pozice běžného advokáta (byť úplně nesdílím obavu z toho, co zlého s advokátním trhem udělá, pokud budeme mít organizační komorové informace uceleněji dostupné). Z pozice advokáta kandidujícího do vedení České advokátní komory mi podstata argumentu uniká – v této roli přece uvažujeme nad rámec prospěchu vlastní kanceláře a naším cílem je (a má být) pomoci advokacii a advokátům jako celku. A je spousta cest, jak toho dosáhnout. Diskutované nápomoci advokátům jsou jen jednou z nich.

Srovnání s kolegou Sokolem uvažovaným manuálem týkajícím se stanovení, co je ještě poskytování právní služby, a co už zločin, nepovažuji za přiléhavé. Vracím se k tomu, že my se nebavíme o vzorech pro to, jak poskytovat právní služby klientům. Jde nám primárně o vztah advokáta a komory (potažmo dalších institucí) a zpřehlednění povinností advokátů tak, ať mají více času se (už každý dle svých schopností) věnovat poskytování právních služeb.

Určitě souhlasím s tím, že budou oblasti, kde manuály, rady a návody mohou být z pohledu obsahu sporné. Ale není to právě situace, která nám ukáže, kde nemáme jasné odpovědi? A dá nám možnost je společně hledat dřív, než až na osobním příkladu při trestání advokáta, který tuhle mezeru nějak rozlousknul? Případně dřív, než se nám do té debaty vloží vlivy, které by ohrožovaly nezávislost advokacie?

Za mě věřím, že při zachování všeho, co se daří komoře už nyní, by bylo fajn pootočit kormidlo v nadcházejícím období i tím námi navrhovaným směrem – k efektivnější digitalizaci a přívětivějšímu přístupu k advokátům. Protože to jednak bude šetřit čas na obou frontách, a jednak lepší pocit sounáležitosti nevyhnutelně povede k silnější komoře jako celku. A o to nám všem přece jde.

JUDr. Michala Plachká, LL.M., kandidátka do představenstva České advokátní komory za platformu Komora 2.0