Ústavní soud zveřejnil dne 27. srpna 2021 svůj nález sp. zn. II. ÚS 1440/21, podle něhož platí, že i na projev komerčního charakteru dopadají záruky plynoucí z práva na svobodu projevu dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li být komerční projev předběžným opatřením omezen z důvodu tvrzené nepravdivosti, musí se obecné soudy vypořádat v míře odpovídající charakteru řízení o předběžném opatření s tím, zda lze skutkový základ příslušného komerčního projevu skutečně hodnotit jako nepravdivý.

Stěžovatelka Kiwi.com, s. r. o., zprostředkovává uzavírání smluv o letecké přepravě – na webu a v souvisejících aplikacích umožňuje svým zákazníkům mimo jiné rezervovat si a zakoupit letenky různých dopravců. Jedním z nich je i RYANAIR DAC (vedlejší účastnice řízení), podnikající v oblasti letecké přepravy. Vedlejší účastnice se obrátila na obecné soudy s návrhem na nařízení předběžného opatření, protože podle ní stěžovatelka nesprávně informuje své zákazníky – cestující, že nepředají-li stěžovatelce údaje k online odbavení do 24 hodin před odletem, musí se odbavit za značný poplatek na letišti. Dále stěžovatelka vedlejší účastnici nepředává některé údaje o cestujících (jejich e-mail, bydliště a identifikaci platebních karet), a vedlejší účastnice tak nemůže přímo kontaktovat cestující a vracet prostředky přímo na jejich účet.

Krajský soud v Brně napadeným usnesením návrhu vedlejší účastnice vyhověl. Výrokem I uložil stěžovatelce povinnost zdržet se poskytování věcně nesprávných informací o podmínkách letecké přepravy a dalších službách poskytovaných vedlejší účastnicí, a to ve všech jazykových verzích webu kiwi.com a ve veškeré komunikaci a dokumentech, které stěžovatelka zasílá osobám, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí. Výrokem II krajský soud dále uložil stěžovatelce povinnost zdržet se předávání „nesprávných osobních údajů osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí, a to zejména údajů o e-mailu a bydlišti těchto osob a identifikaci jejich platební karty“. Výrokem III krajský soud uložil stěžovatelce povinnost odstranit závadný stav.

Podle Krajského soudu v Brně byla prokázána potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení. Kvůli jednání stěžovatelky údajně není vedlejší účastnice schopna při řešení problémů vzniklých v souvislosti s leteckou přepravou poskytovat cestujícím potřebné informace a řádně plnit své finanční závazky.

Stěžovatelka podala proti rozhodnutí krajského soudu odvolání. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud napadené předběžné opatření zrušil. Obecné soudy totiž zasáhly do základních práv stěžovatelky, a to jejího práva na svobodu projevu a práva podnikat, aniž by se dostatečně zabývaly tím, zda jejich zásah byl přiměřený. I na projev komerčního charakteru totiž dopadají záruky plynoucí z práva na svobodu projevu dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li být komerční projev předběžným opatřením omezen z důvodu tvrzené nepravdivosti, musí se obecné soudy vypořádat v míře odpovídající charakteru řízení o předběžném opatření s tím, zda lze skutkový základ příslušného komerčního projevu skutečně hodnotit jako nepravdivý.

Rozhodnutí obecných soudů jsou založena na dezinterpretaci posuzovaných sdělení stěžovatelky, tato sdělení nebyla hodnocena ve svém kontextu a výrok I rozhodnutí krajského soudu je zjevně excesivní i v rozsahu informací, které má stěžovatelka zakázáno poskytovat.

Z práva obou účastníků řízení na podnikání plynou pozitivní závazky státu zajistit prostředí pro podnikání a jinou hospodářskou činnost zajišťující rovnost podmínek soutěže v tržním prostředí. V posuzovaném případě tomu však obecné soudy nedostály a do stěžovatelčina práva na podnikání zasáhly, aniž by jasně vyslovily, jaké konkrétní zákonné ustanovení stěžovatelka měla porušit a jak. Soudy sice obecně odkázaly na zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník, avšak bez bližšího upřesnění, což pro odůvodnění tak zásadního omezení nepostačuje.

Byť jsou požadavky na odůvodnění předběžného patření s ohledem na charakter těchto rozhodnutí snížené, požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí plynoucí z práva na soudní ochranu dopadá i na rozhodování o nich. Soudy se vždy musí vypořádat s námitkami účastníka řízení, že předběžné opatření nepřiměřeně zasahuje do jeho základních práv, což však vrchní soud též nenaplnil.

Druhý senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky Kiwi.com, s. r. o., a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci o vydání předběžného opatření z důvodu porušení stěžovatelčina základního práva na svobodu projevu a práva podnikat ve spojení s právem na soudní ochranu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1440/21 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com