MS v Praze: Krátkodobý pronájem je ubytovací služba, měl by se danit

Komentováno pro AD

 Městský soud v Praze minulý týden rozhodl, že krátkodobý pronájem přes platformy typu Airbnb spadá pod ubytovací služby, a měl by se proto danit jako podnikatelská činnost. Informovaly o tom dne 24. srpna Hospodářské noviny. Podle listu může rozhodnutí soudu výrazně ovlivnit majitele tisíců bytů, kteří v nich poskytují ubytování prostřednictvím platformy Airbnb a Booking.com.

 

Pražský městský soud řešil případ žalobkyně zastoupené advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., která se loni v březnu ohrazovala proti tomu, že jí finanční správa za rok 2017 doměřila daň z podnikatelské činnosti a musela podat opravné daňové přiznání. Šlo o příjmy z krátkodobých pronájmů nemovitosti prostřednictvím platformy Airbnb. Podle Městského soudu v Praze nejde o tak­zvanou „nesouvislou podnikatelskou činnost“, za niž žalobkyně pronájem považovala, ale o „podnikatelskou činnost v ubytovacích službách“.

Rozhodnutí soudu uvítala Finanční správa ČR. „Rozsudkem byl akceptován závěr finanční správy, že příjmy plynoucí z činnosti ubytování je nutné klasifikovat jako ubytovací službu, jelikož dochází k uspokojování potřeby na ubytování, nikoliv potřeby bydlení, jak je tomu v případě nájmu,“ uvedla FS na twitteru s odkazem na svůj postoj ke krátkodobému pronájmu z roku 2017.

„Může to ještě skončit u Nejvyššího správního soudu, žalobkyně může ještě podat kasační stížnost. Já však rozsudek považuji za přesvědčivý,“ komentoval rozhodnutí MS v Praze daňový poradce Ing. Tomáš Hajdušek.

Rozsudek se opírá i o nález Ústavního soudu, který specifikuje, co je nájem bytu a k čemu slouží a v čem se oproti ubytování liší. Ubytování má oproti pronájmu zásadní rozdíl, že poskytuje určité služby.

 

„V dané věci šlo o to, zda činnost, kterou žalobkyně vykonávala, byla nájmem nebo poskytováním ubytování,“ sdělila redakci Advokátního deníku JUDr. Mgr. Petra Nováková, Ph.D. „Zákon o daních z příjmů ani živnostenský zákon žádnou definici neposkytuje. Finanční správa vydala v závěru roku 2017 Informaci, ve které pro účely DPH (které má vlastní definici tzv. ubytovacích služeb) uvedla, že služby spočívající v ubytování, které jsou zprostředkovány prostřednictvím internetových platforem, lze na základě charakteru těchto služeb v zásadě považovat za ubytovací služby, a nikoliv za nájem. Pro účely daně z příjmů Informace stanovila několik kritérií, na jejichž základě bylo možné posoudit, zda je služba nájem či ubytováním (jednalo se např. o charakter a časový úsek pobytu, účelu pobytu, poskytování doprovodných služeb, provádění drobné údržby).“

Jak dále uvedla JUDr. Nováková, co se judikatury týče, otázka zdaňovaní nebyla řešena. Byl ale řešen rozdíl mezi nájmem a ubytováním z hlediska stavebních předpisů, kde bylo řečeno, že pro užívání bytu není rozhodné, jakým způsobem je byt užíván (dlouhodobě, krátkodobě atd.), neboť stavební předpisy nestanoví podmínky pro užívání staveb. Je tak zřejmé, se jedná o materii značně složitou, ve které se střetává veřejnoprávní regulace hned na několika polích (daňové právo, živnostenské právo, stavební právo). Pro daňového právo platí pravidlo obsah nad formu, tj. je nerozhodné, zda z hlediska soukromého práva je uzavírána nájemní smlouva či smlouva o ubytování, podstatné jsou konkrétní znaky konkrétního nájmu/ubytování. Rozhodnutí soudu JUDr. Nováková komentovala takto: „S ohledem na uvedené nemohu souhlasit s vyzněním rozsudku Městského soudu v Praze, který (ve shodě s uvedenou Informací) paušálně uvádí, že ubytování poskytnuté přes Airbnb je vždy a priori ubytováním. Soud argumentuje odkazem na „historický“ nález Ústavního soudu z roku 2001, který v souvislosti se sporem o přechod nájmu na pozůstalého syna definoval potřebu bydlení. Ta dle soudu nespočívá toliko v přenocování, ale v celém komplexu zajišťování potřeb člověka. Městský soud je toho názoru, že bydlení poskytnuté pomocí platformy Aribnb potřebu bydlení v celém jejím rozsahu a priori saturovat nemůže. Domnívám se, že tento názor není správný, neboť vychází z rigidního pojetí bydlení, které s globální ekonomikou a např. i s fenoménem tzv. digitálního nomádství dávno neplatí. Uspokojení potřeby bydlení nemusí být vázáno na jeden byt, stejně jako není vyloučeno, aby nomád či kdokoliv jiný nevyžadoval provádění pravidelného úklidu či provádění údržby (jako součást bydlení), proto, aby se o takové věci nemusel starat sám (ostatně typicky i v případě SJV je např. na společný úklid či údržbu najímána externí firma). O připojení k internetu, které je v dnešní době spíše standardem, nemluvě. I přes to městský soud právě v úklidu, údržbě či připojení k internetu vidí základní znaky ubytování. Rovněž nelze souhlasit s hodnocením váhy jednotlivých kritérií, které finanční správa ve své Informaci stanovila pro odlišení nájmu od ubytování, městský soudem. Z rozsudku je totiž seznatelné, že fakticky jediným kritériem, kterému je hodnoceno, je délka bydlení. Další kritéria jako např. poskytování „holého“ nájmu bez služeb či úklidu jsou nerozhodná.“

„Zamýšlel-li městský soud dát svým rozsudkem určité obecné vodítko pro řešení podobných situací, jsem tohoto názoru, že dosáhl spíše opačného,“ uzavřela JUDr. Novotná. „Obecným problémem je rovněž i problematika důkazního břemene. V předmětné věci to byl správce daně, kdo příjmy žalobkyně z Airbnb klasifikoval jako příjmy z podnikání, a nikoliv jako příjmy z pronájmu (jak byly v daňovém přiznání klasifikovány žalobkyní). Mám proto za to, že to byl správce daně, kdo byl povinen prokázat, že příjmy žalobkyně jsou skutečně příjmy z pronájmu. Důkazní břemeno tak netížilo žalobkyni, neboť ta žádné tvrzení stran zdanění svých příjmů jako příjmů z podnikání uváděla. Bohužel, i v této otázce městský soud uvedl, že žalobkyně měla doložit, proč se jedná o příjmy z pronájmu.“

 

Současnou praxí poskytování krátkodobých ubytovacích služeb v bytech určených k trvalému bydlení se zabýval i veřejný ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček, který ve svém stanovisku uvedl, že není v souladu s legislativou a měla by být vyžadována rekolaudace těchto bytů na odpovídající typ provozoven. S rozsahem a cíli svého šetření, které k této problematice zahájil, seznámil letos v červnu zástupce hlavního města Prahy.

O změně legislativy se jedná jak na Ministerstvu pro místní rozvoj, tak i na Magistrátu hlavního města Prahy. Návrh novely živnostenského zákona, který se týká krátkodobého ubytování a který Praha předložila jako svou zákonodárnou iniciativu, čeká již déle než rok v Poslanecké sněmovně na projednání.

 

Přes platformu Airbnb se podle údajů Českého statistického úřadu ubytovalo v roce 2018 v České republice 1,16 milionu zahraničních turistů. Při domácích cestách ji využilo 115 000 Čechů. Nejvíce lidí využilo krátkodobé ubytování v Praze, v níž se podle odhadů k těmto účelům využívá kolem 11 500 bytů. Po loňském nástupu pandemie onemocnění covid-19 se počet těchto bytů snížil. Platformy jako Airbnb čelí nejen v ČR kritice z různých důvodů, nejčastějšími argumenty pražských kritiků je negativní vliv na dostupnost bydlení v metropoli a fakt, že si na chování hostů bytů mnohdy stěžují stálí obyvatelé domů.

 

Zdroj: ČTK, HN
Foto: canva.com

Go to TOP