III. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) vyhověl ústavní stížnosti a dne 18. srpna svým rozhodnutím zrušil výroky usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů exekuce, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Přerově rozhodl o zastavení exekuce vedené proti stěžovatelce z toho důvodu, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (včetně neplatnosti rozhodčí doložky, tedy právní neexistence titulu pro zahájení exekučního řízení). Zároveň stanovil, že společnost poskytující úvěr (v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejší účastnice) je povinna zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení. Odvolací krajský soud však výrok o náhradě nákladů řízení změnil a rozhodl, že žádný z účastníků na ni nemá nárok.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že pokud se krajský soud řádně nezabýval důvody svědčícími pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení stěžovatelce, a naopak aplikoval nepřiléhavou judikaturu, představuje jeho rozhodnutí zásah do jejích ústavních práv, zejména do jejího práva na soudní ochranu. Stěžovatelka považuje za nespravedlivé, že krajský soud neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, protože je toho názoru, že vědomě nechal nařídit exekuci a po jejím nařízení po několik let zachovával protiprávní stav.

Ústavní soud konstatuje, že při určení toho, kdo zavinil zastavení exekuce, je nutné vzít v úvahu i tu skutečnost, že smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Přestože krajský soud zohlednil absenci exekučního titulu s ohledem na neplatnost rozhodčí doložky, měl posoudit i shora zmíněnou neplatnost celé smlouvy o úvěru, která je sice v jeho rozhodnutí dostatečně zohledněna, nepromítá se však do úvah o nákladech řízení. Pokud je krajský soud toho názoru, že celkový rozpor smlouvy o úvěru s dobrými mravy není relevantní skutečností a pouze zdánlivě ovlivňuje posouzení rozhodnutí o nákladech řízení, je přesto skutečností natolik významnou, že ji v odůvodnění nelze pominout a je nutné zhodnotit tento prvek s ohledem na to, kdo zavinil zastavení exekučního řízení.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 308/21 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com