Záleží mi na tom, aby se lidé na advokáty obraceli s důvěrou. A aby, pokud si myslí, že na ně nemají nebo je nechtějí navštívit, využili raději služeb bezplatné právní pomoci než pokoutných vinklářů, kteří jim uškodí.

Česká advokátní komora má na svém webu záložku pojmenovanou jako „Deska (ne)cti„. Upozorňuje na ní jazykem, který bych od advokátů vůbec nečekal (cit.: „Pozor na právní šmejdy! Šmejdi s tradicí.“) na nebezpečí výskytu lidí i firem, co se za skutečné advokáty jen vydávají a veřejnosti nabízejí a poskytují rady a služby, které se těm advokátním sice podobají, ač jimi ve skutečnosti nejsou. Tak jako ve skutečnosti nejsou advokáty ani ti, kdo je nabízejí a poskytují.

Upozorňovat na nebezpečí podloudného vinklaření je v pořádku. Stejně jako hlásit výskyt vinklářů ministerstvu spravedlnosti, které je může pokutovat. Souhlasím i s tím, že od ledna příštího roku bude přestupkem už i jen pouhé nabízení těchto služeb-neslužeb, a ne až jejich opakované poskytování za úplatu.

Označovat vinkláře za „právní šmejdy“ a vytvářet na webu advokátní komory něco jako jejich seznamy však podle mne v boji s nimi mnoho úspěchu nepřinese. Proč? Protože každý, kdo se jen trochu vyzná v médiích, výrobě reklamních spotů a marketingu, řekne, že je to negativní kampaň zacílená na ty spotřebitele, kteří na web Komory ani za advokáty vůbec nechodí, jelikož chodí rovnou za vinkláři.

Můžeme spekulovat o důvodech. Advokátů se mohou bát. Anebo nevědí, že advokáti nesmí nikomu prozradit jejich identitu ani to, s čím se na ně obrací. Anebo na advokáty nemají, stydí se za to a neví nic o bezplatné právní pomoci zajišťované hustou sítí neziskovek i advokátní komorou.

Bojovat s vinklařením však neznamená koncentrovat svou energii převážně jen do represí proti němu. Znamená to řešit i jeho příčinu. A k tomu je třeba oslovit ty, kdo vinkláře vyhledávají. Oslovit konkrétní lidi. Tak, že jim do jejich rukou (ne obrazně, ale do jejich skutečných rukou) dáme varování před škodami, jež jim mohou vinkláři svými neodbornými radami způsobit (např. že si nevšimnou promlčení, nepoužijí správný právní předpis, sepíší špatnou smlouvu apod.).

Problém vinklaření je podle mne důsledkem nedůvěry určité části společnosti (zřejmě asi té znevýhodněné vzděláním, zázemím, přístupem k informacím, žijící v hmotné nouzi apod.). Pokud se tito lidé raději upínají k naději v pomoc mimo systém (tedy mimo advokátní služby a mimo bezplatnou právní pomoc), než aby tohoto systému využili, pak něco není v pořádku.

Jak hluboký tento problém ve skutečnosti je – a že „Deska (ne)cti“ na webu advokátní komory řeší až jeho poslední článek – si uvědomíme, podíváme-li se na něj nejen očima práva, ale i medicíny. Všichni víme, že k tomu, aby někdo svému zdraví ubližoval konzumací drog, potřebuje jiného, kdo mu je pravidelně obstarává. Zatímco právo stíhá drogové dealery, medicína zbavuje závislosti na drogách jejich uživatele. Tím chci říct, že bez prevence, osobního kontaktu a nabídnuté pomoci těm, kdo jsou zvyklí vinkláře vyhledávat a odebírat od nich jejich neprávní služby, tento problém nevyřešíme.

Pokud bych na boji s tímto celospolečenským problémem mohl něco zlepšit, dát nějaká doporučení, tak bych ho (1) zaměřil i na jeho příčinu a (2) bojoval vlídně a neagresivně, abych (3) pro něj získal podporu veřejnoprávních médií a díky nim i celé veřejnosti.

Advokátní komoře by se podle mne vyplatilo investovat do výroby přehledných, srozumitelných a jednoduchých letáků, v nichž by na konkrétních příkladech varovala před škodami napáchanými důvěřivým lidem neodbornými radami vinklářů. Současně by v nich popsala i systém bezplatné právní pomoci pro ty, kdo si advokáty nemohou z různých důvodů dovolit. Jak to chodí, na koho se mohou obrátit. Letáky by nechala doručit do všech domovních schránek v ČR. Česká pošta takovou službu nabízí. Věřím, že by se i ona jako společensky odpovědný státní podnik ztotožnila s tím, že jde o celospolečenský problém, a proto by Komoře za poštovní služby neúčtovala plnou cenu.

Součástí kampaně by mohly být i krátké rozhlasové spoty. Deset patnáct vteřin. Obsah podobný tomu v letácích by namluvil důvěryhodný herec nebo herečka anebo jiná veřejně známá osobnost. Vstříc Komoře a její iniciativě by tak jako Česká pošta vyšel určitě i Český rozhlas. Možná by se přidala i Česká televize. A třeba i ministerstvo spravedlnosti.

Své zamyšlení končím krátkou rekapitulací. Chceme-li nějaký problém vyřešit, musíme se kromě jeho potírání zabývat i jeho příčinou. Protože lidé, kteří služeb pokoutných vinklářů využívají, na web advokátní komory nejspíše nechodí a advokátům se programově vyhýbají, míří současná kampaň Komory mimo ně. Komora se proto za nimi musí vydat. Osobní sdělení ve formě srozumitelného, přehledného a jednoduchého letáku, z něhož budou patrné jak upřímná snaha pro pochopení situace těch, co pod tíhou svých životních problémů vinkláře vyhledávají, tak podání pomocné ruky, bude mít obrovský účinek. Čím větší, lepší a společensky odpovědnější kampaň advokátní komora povede, tím víc si jí všimnou média a tím spíše s ní Komoře pomohou.

JUDr. Tomáš Nahodil, advokát
kandidát platformy Otevřená advokacie do představenstva ČAK