Nejvyšší soud vyhověl ve svém rozsudku ze dne 13. července ve věci sp. zn. 25 Cdo 1271/2021-172  dovolání muže, kterému letecká společnost Deutsche Lufthansa zrušila lety kvůli stávce palubních průvodčích v Německu. Dosud se marně domáhal náhrady 600 euro (15 435 korun). Šlo o lety z Frankfurtu nad Mohanem do Mnichova a z bavorské metropole do Prahy. Případem se musí znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 6.

Ve sporu jde především o to, zda stávka zaměstnanců letecké společnosti představuje mimořádnou okolnost, které nebylo možné zabránit ani přijetím přiměřených opatření, a která tím pádem zprošťuje dopravce povinnosti poskytnout náhradu za zrušené lety.

Podle obvodního soudu i podle odvolacího Městského soudu v Praze skutečně šlo o mimořádnou okolnost, alespoň ve smyslu klíčového evropského nařízení stanovujícího společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím. Proto muž se žalobou na německého národního leteckého dopravce neuspěl.

Podle nejvyšší instance je však výklad pražských soudů v rozporu jak s nařízením samotným, tak s rozhodovací praxí Soudního dvora EU. Řádně vyhlášená stávka není pro dopravce neodvratitelnou mimořádnou okolností. „Taková stávka představuje skutečnost nacházející se v jeho sféře a skutečnost, která je vlastní jeho běžné činnosti,“ stojí v rozhodnutí.

Právní názor Nejvyššího soudu je závazný. Obvodní soud by se měl nyní zvláště zaměřit na požadavky stávkujících zaměstnanců Lufthansy. Kdyby jejich požadavky dokázala teoreticky splnit jen veřejná moc, mohla by stávka z hlediska Lufthansy výjimečně být mimořádnou okolností. „Naopak v případě, že byly vznášeny požadavky týkající se její sféry, nemůže se o ‚mimořádnou okolnost‘ jednat,“ zdůraznil Nejvyšší soud.

Zdroj: ČTK; NS
Foto: canva.com