Nedávno mi advokátka z Brna připomněla, že předseda advokátní komory nás, malé advokáty, kdysi označil za tak zvané „dělníky práva“. Ano, to je vcelku výstižné. Jsme to my, „malí“ advokáti, kteří řešíme to, že musíme v neděli večer na „vazbu“, že nám soud proškrtal vyúčtování odměny anebo že místo platby za poskytnutou radu třeba občas dostaneme plato vajíček (jestli se vám to ještě nepoštěstilo, pak věřte, že domácí vejce za právní radu někdy opravdu stojí!). Neberte to jako stížnost, to je i jeden z důvodů, proč mě advokacie stále baví. To, co mě však mrzí, je, že Komora tuto část advokacie trochu přehlíží…

Pracujeme bez ohledu na pracovní dobu, a to i o víkendech, v noci, s Damoklovým mečem nad hlavou. Spousta mých kolegů advokátů na Komoru již rezignovala. Komora je pro ně záležitost prosince, kdy jí uhradí příspěvky a poplatky a pak rok doufají, že se s ní nebudou muset potýkat.

Komora disponuje rozsáhlými informačními zdroji, ale málokdo je používá. Semináře a školení byly až do covidu vždy jen prezenční, byť v jiných zemích EU ani Velké Británii (dnes už ji musím uvést takto zvlášť) není on-line školení nic neobvyklého.

Vše v rámci Komory se děje tak trochu mimo jakýkoliv vliv jejích členů, kteří se na Komoře podílí pouze tím, že mohou jednou za čtyři roky na sněmu zvolit její orgány. Ostatně, i na sněmy mnoho z nás již dávno rezignovalo. Svědčí o tom nízká účast. Důvody jsou různé. Jednak stále není možné hlasovat on-line a jednak sněmy žádnou reálnou změnu dosud nepřinesly.

My, „malí“ advokáti, se v praxi potýkáme s tím, že Komora za nás nelobbuje, že neprosazuje naše zájmy, a pokud ano, tak o tom nevíme. Výsledky, které potřebujeme vidět, vidět nejsou. O tom, co se děje, nás Komora neinformuje. Příkladem může být náš advokátní tarif. Komora nás informovala, že konečně dojde ke zrušení tak zvané „povodňové daně“, sice ještě nevíme přesně kdy, ale snad již konečně ano. Od ledna k tomu nedošlo, od července rovněž ne. Tak snad tedy od příštího roku? Můžeme jen doufat, že nebudeme mít „covidovou daň“. S advokátním tarifem se my, „malí“ advokáti, potýkáme denně, odměna za naši vykonanou práci je elementární potřeba, kterou by měla Komora řešit.

Pro svou práci potřebujeme ale také on-line zpřístupnit zdroje informací, třeba ty z knihovny Komory, tak, aby skutečně fungovaly pro potřeby všech advokátů.

Komora hospodaří s rozpočtem, který odpovídá středně velké obci, přesto advokáti dostávají jen kusé informace, jak skutečně je s jejich prostředky nakládáno, a ještě menší mají možnost ovlivnit, jak se s nimi hospodaří.

Komora by rovněž měla zlepšit svou komunikaci na venek. Pokud se na ni někdo zvenčí obrátí, odchází bohužel často s nepořízenou, ať se jedná o instituce, nebo o jednotlivce, případně s dojmem, že Komora je vlastně neefektivní úřad. Ve srovnání s notářskou komorou máme co dohánět.

Nemusíme vynalézat kolo, stačí se podívat do světa a zjistit, jak mohou věci fungovat. Například že skutečně můžeme mít on-line hlasování o důležitých věcech (jako advokáti v Mnichově), že můžeme mít k dispozici tzv. „neveřejné“ informace on-line přes registrovaný vstup na neveřejnou část webu (jako na Slovensku), že můžeme podporovat mladé advokáty a advokáty rodiče (jako v Anglii a Walesu), že můžeme proti vinklaření bojovat i tak, že veřejnost budeme vzdělávat a vysvětlovat, kdy lidem může advokát pomoci (jako to dělají notářská a exekutorská komora), že můžeme mít Komoru, která se stará i o náš wellbeing – o naše (nejen) dušení zdraví (jako třeba skotská komora).

Věřím, že nastal čas na změnu. A to je důvod, proč jsem se rozhodla letos spolu se svými kolegy z platformy Otevřená advokacie kandidovat do představenstva Komory. Nevzdávejme se. Nerezignujme. Skutečně můžeme mít Komoru takovou, jakou potřebujeme. Máme sílu to změnit. Pojďme na sněm a umožněme změnu. Jde to. Okolní země jsou toho důkazem.

JUDr. Alena Kojzarová, advokátka
kandidátka platformy Otevřená advokacie do představenstva ČAK