Vězni mohou své dluhy začít řešit už v době, kdy jsou ve výkonu trestu, a to tak, že požádají o oddlužení. Podle nově vzniklé Platformy organizací pomáhajících odsouzeným a propuštěným je tato forma řešení nejvýhodnější pro vězně, kteří mají ve výkonu trestu strávit zhruba dva až pět let. Experti z neziskových organizací na konferenci dne 29. června 2021 uvedli, že v rámci dluhového poradenství zjistili mezi vězni mediánový dluh ve výši 608 000 korun na osobu.

„Je velmi důležité začít řešit dluhy už ve výkonu trestu, aby odsouzení po propuštění neupadli do šedé ekonomiky. Může je to motivovat k tomu, aby začali legálně pracovat,“ vysvětlil Zbyněk Škodáček z obecně prospěšné společnosti Volonté Czech. Oddlužení může být pro dlužníky výhodné i z toho hlediska, že část věřitelů, kterým jde jen o menší částky, se do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásí.

Oddlužení zpoza mříží má oproti osobním bankrotům lidí na svobodě svá specifika. Podle Škodáčka odsouzení velmi často nemívají ke svým dluhům žádné dokumenty, takže poradenství začíná zjišťováním toho, komu vlastně dluží, kolik a za co. Komplikací bývá ověřování podpisů matrikářkou uvnitř věznice, takže se může stát, že mezi sepsáním insolvenčního návrhu a jeho podáním uplyne několik měsíců. Vězeň nemá přístup k internetu, a tak nemůže nahlížet do insolvenčního rejstříku. Problematické ohledně hrazení stanovených splátek je pak třeba to, že výše pracovní odměny vězňů může v jednotlivých měsících kolísat.

Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse uvedl, že oddlužení je řešením zejména pro střednědobé tresty. Vězni s krátkými tresty totiž za mřížemi nestihnou absolvovat programy dluhového poradenství. Vzhledem k úkonům spojeným s nástupem do věznice či s pracovním zařazením vězně mohou poradci s klientem začít pracovat obvykle až mezi šestým až osmým měsícem po jeho příchodu. U delších trestů je zase zapotřebí zvážit, zda lze oddlužení celé splnit v podmínkách výkonu trestu.

Pro vězně, který se v mezičase dostane na svobodu, oddlužení také znamená, že si musí okamžitě najít práci a dál plnit splátkový kalendář. Vězni také často mají soudem uloženou povinnost k náhradě škody způsobené trestnou činností a ani úspěšné oddlužení je tohoto dluhu nezbaví. Přesto pro ně oddlužení představuje příslib návratu k normálnímu životu.

Na zmíněné konferenci to prostřednictvím videohovoru potvrdila i jedna z žen, které si odpykávají trest ve Světlé nad Sázavou. „Insolvence pro mě znamená jedinou možnost nového začátku. Od nuly se to zvládnout dá, ale když člověk musí začínat od minusu, tak je to skoro nemožné a je strašně jednoduché sklouznout zpět k trestné činnosti, což je bohužel často jediný způsob, jakým si peníze dokážeme obstarat,“ uvedla žena, které zbývají čtyři roky trestu a za rok si může požádat o podmíněné propuštění. „Dluhy jsou ve věznici velké téma. Vylezete ven a exekutoři na vás naskáčou,“ popsala obavy vězeňkyň ze Světlé. Sama má dluhy ve výši zhruba 1,4 milionu korun. Podle ní na tuto částku narostly tím, že původní výrazně nižší dluhy nijak neřešila.

Po novele zákona 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), která začala být účinná před dvěma lety, je oddlužení dostupnější, protože má mírnější podmínky. Lidé mohou splatit věřitelům za tři roky nejméně 60 procent dluhu, nebo by měli za pět let dorovnat aspoň 30 procent dlužné částky. Legislativa přitom povoluje soudům udělit na konci oddlužení výjimku, a to v případě, kdy dlužník sice nesplatil alespoň 30 procent závazků, ale insolvenční správce se vyjádří, že se dlužník snažil splácet, jenže ani jeho velká snaha nestačila ke splnění podmínky. Řada dlužníků přesto o oddlužení zájem nemá. Negativní roli hraje šedá zóna ekonomiky, v níž si mnoho dlužníků již zvyklo žít. Oficiální příjem lidí pohybujících se v šedé zóně je v exekuci nepostižitelný a zbytek peněz jim zaměstnavatel vyplácí takzvaně na ruku.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com