Ústavní soud zveřejnil dne 9. června 2021 svůj nález sp. zn. II. ÚS 871/21, podle kterého platí, že správní soud si musí být vědom toho, jaké rozhodnutí správního orgánu je správní žalobou napadeno, kdo jsou osoby zúčastněné na řízení a že přiznáním odkladného účinku žaloby může dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv těchto osob.  Byť rozhodnutí soudu o přiznání odkladného účinku žaloby představuje dílčí rozhodnutí dočasné povahy, ani u něj nemůže Ústavní soud připustit, aby bylo projevem soudní svévole.

Pobočný spolek Arnika – Centrum pro podporu občanů (v tomto řízení vedlejší účastník) se správní žalobou ze dne 23. 12. 2020, spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25. 11. 2020 o zamítnutí odvolání vedlejšího účastníka a dalších osob proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 ze dne 17. 4. 2020. Tím bylo na žádost stěžovatelky společnosti Prague CBD, s. r. o., jako stavebníka rozhodnuto podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, o umístění stavby „Polyfunkční objekt Masaryk Centre 1, včetně připojení na technickou infrastrukturu Praha, Nové Město, ul. Na Florenci“ a dále byla podle § 94 ve spojení s § 79 a § 92 stavebního zákona vydána změna územního rozhodnutí. Ve správní žalobě vedlejší účastník uvedl jako osobu zúčastněnou na řízení podle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen s. ř. s.), mimo jiné též stěžovatelku. Podáním ze dne 29. 1. 2021, doručeným téhož dne městskému soudu, stěžovatelka oznámila, že se dozvěděla o probíhajícím soudním řízení, resp. že se považuje za osobu zúčastněnou na řízení podle § 34 s. ř. s. a hodlá uplatňovat práva s tím spojená. Současně požádala městský soud „o zaslání kopie žaloby včetně jejích příloh do datové stránky svého právního zástupce za účelem přípravy podrobného vyjádření“ a z „procesní opatrnosti“ navrhla, aby městský soud „nerozhodoval o případném návrhu … na vydání předběžného opatření nebo přiznání odkladného účinku … do doby jejího vyjádření k žalobě“.

Ústavní stížnostní napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze rozhodl o přiznání odkladného účinku správní žaloby vedlejšího účastníka podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Rozhodnutí zdůvodnil tak, že stavba může představovat významnou změnu krajiny v lokalitě, pročež je dána podmínka hrozící nenahraditelné újmy nepřiznáním odkladného účinku. Dále uvedl, že „nemá pochyb o tom, že přiznání odkladného účinku zasáhne do práv stavebníka, která na základě vydaného rozhodnutí o umístění stavby nabyl. Je však především na něm, aby tuto újmu specifikoval a alespoň rámcově doložil, tj. aby návrhu na přiznání odkladného účinku nějakým způsobem oponoval. Soud při úvaze o splnění této podmínky vzal proto do úvahy především skutečnost, že přiznání odkladného účinku žalobě neznamená úplné zastavení prací na přípravě předmětné stavby, neboť pochopitelně není na překážku přípravným pracím, koupi stavebních materiálů a podobně…“

Městský soud též zdůraznil, že „určitá časová prodleva, kdy stavebník nebude moci žádat o vydání stavebního povolení, dle názoru soudu nepředstavuje takovou újmu, která by odůvodňovala zamítnutí návrhu, protože případná újma jiných osob je pouze dočasného charakteru, a tak nemůže převážit nad nevratnou újmou hrozící žalobci…“

Před vydáním napadeného usnesení zaslal městský soud správní žalobu vedlejšího účastníka spolu s výzvou k zaslání stanoviska k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby toliko Magistrátu hl. m. Prahy jako žalovanému, který vyjádřil názor, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku správní žaloby. Vyrozumění o probíhajícím řízení ze dne 2. 2. 2021 bylo vyvěšeno na úřední desce městského soudu dne 8. 2. 2021, tj. až po vydání napadeného rozhodnutí ze dne 1. 2. 2021. Kopie žaloby pak byla stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, doručena do datové schránky prokazatelně až dne 15. 3. 2021, a to spolu s usnesením o přiznání odkladného účinku správní žaloby a stejnopisem vyjádření magistrátu s tím, že případné vyjádření k předmětu řízení lze městskému soudu doručit do 30 dnů ode dne doručení přípisu. Ještě předtím, dne 24. 2. 2021, nahlédla stěžovatelka z vlastní iniciativy do soudního spisu.

Jak uvedla stěžovatelka v ústavní stížnosti, skutečnost, že o přiznání odkladného účinku je nutno rozhodnout rychle, podle ní neznamená, že jí městský soud nemusel dát možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřit a doručit jí tento návrh adresně podle § 34 odst. 2 s. ř. s. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4468/12, v němž řešil Ústavní soud totožnou situaci.

ÚS ve svém nálezu konstatoval, že z postupu městského soudu jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka nebyla před vydáním napadeného usnesení o přiznání odkladného účinku vyrozuměna MS o probíhajícím soudním řízení, a zejména jí pak nebyla zaslána správní žaloba s návrhem na přiznání odkladného účinku (ačkoliv o to soud žádala), pročež se k ní nemohla ani vyjádřit. Předmětné vyrozumění byl přitom městský soud povinen doručit stěžovatelce coby žadatelce o vydání správního rozhodnutí adresně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011 č. j. 1 As 115/2011-168). Pouhé tři dny poté, co stěžovatelka oznámila, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení a požádala o zaslání kopie správní žaloby, rozhodl městský soud napadeným rozhodnutím bez dalšího o přiznání odkladného účinky žaloby. Před vydáním napadeného rozhodnutí zaslal správní žalobu s výzvou k vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku pouze magistrátu. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že se stěžovatelka přípisem ze dne 3. 2. 2021 taktéž domáhala nahlédnutí do soudního spisu, přičemž městský soud na tuto žádost reagoval až dne 19. 2. 2021 po urgenci stěžovatelky ze dne 12. 2. 2021.

Byť představuje rozhodnutí správního soudu o přiznání odkladného účinku žaloby dílčí rozhodnutí dočasné povahy (obdobně jako např. rozhodnutí o nařízení předběžného opatření), ani u něj nemůže Ústavní soud připustit, aby bylo projevem soudní svévole, neboť tento „dočasný“ stav může s ohledem na délku soudního řízení trvat poměrně dlouhé časové období a nemůže být již napraven v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu.

V nálezu sp. zn. II. ÚS 310/04 shledal ÚS jako svévolný postup soudu, který stěžovatelce (stavebníkovi) jako osobě zúčastněné na řízení neumožnil vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby. ÚS přitom zdůraznil, že si soud musí být vědom toho, jakého rozhodnutí se správní žaloba týká a že se přiznání odkladného účinku žaloby může dotknout práv stavebníka. V důsledku tohoto pochybení zrušil usnesení o přiznání odkladného účinku správní žaloby vedlejšího účastníka pro porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny.

Obdobně v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4468/12, na který též poukázala stěžovatelka v ústavní stížnosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že „ustanovení § 34 odst. 3 s. ř. s. zaručuje osobě zúčastněné na řízení právo vyjadřovat se … k projednávané věci… V projednávané věci stěžovatelce nebyla před vydáním napadeného rozhodnutí dána možnost se k projednávané věci vyjádřit a toto počínání městského soudu považuje Ústavní soud za rozporné s uvedeným ustanovením soudního řádu správního … Soud navíc o postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení věděl již z podané žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku. Pokud tedy městský soud přiznal žalobě odkladný účinek, musel si být vědom, že zasahuje do práv stěžovatelky. To, že bylo nutno o přiznání odkladného účinku rozhodnout rychle, neznamená, že městský soud nemusel dát stěžovatelce možnost se k návrhu vyjádřit a že nemusel stěžovatelce návrh adresně doručit dle § 34 odst. 2 s. ř. s. Přitom zákonná lhůta pro rozhodnutí o odkladném účinku žaloby podle názoru Ústavního soudu skýtá pro získání vyjádření osoby zúčastněné na řízení dostatečný prostor“. Současně ÚS zdůraznil, že „právní postavení osoby zúčastněné na řízení před správním soudem může tedy být (v obecné rovině) dotčeno daleko více než např. žalovaného správního orgánu. A je to také právě tato osoba, která může soudu uvést konkrétní skutečnosti rozhodné pro posouzení míry zásahu rozhodnutí o odkladném účinku žaloby do jejích práv v dané věci (ve stavebnictví např. průběh navazujících správních řízení) …“

Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1839/19, v němž uvedl, že „přiznáním odkladného účinku žalobě … soud zasáhl do práv stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení, aniž by měla stěžovatelka možnost do daného řízení v rozhodné době aktivně vstoupit. Soud sice stěžovatelku vyrozuměl o vedení řízení ve věci a poučil ji o jejím právu podle § 34 odst. 2 s. ř. s., avšak k doručení této výzvy došlo až … den po vydání napadeného usnesení. Stěžovatelka tak reálně neměla možnost se jakkoli vyjádřit před vydáním napadeného usnesení, jímž byla zásadně omezena její veřejná subjektivní práva, čímž došlo k protiústavnímu zásahu do jejího práva na spravedlivý proces garantovaného Listinou a konkrétněji upraveného v § 34 s. ř. s. ve formě práva osoby zúčastněné na řízení předkládat soudu vlastní argumentaci ve věci, která se jí týká“.

Přestože městský soud v odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl, že je především na stěžovatelce (stavebníkovi), aby návrhu na přiznání odkladného účinku oponovala a doložila svou újmu, neposkytl jí k tomu (stejně jako ve shora uvedených případech) reálnou možnost. Byť stěžovatelka dokonce výslovně upozornila soud na to, aby „nerozhodoval o případném návrhu … na vydání předběžného opatření nebo přiznání odkladného účinku … do doby jejího vyjádření k žalobě“, městský soud vydal napadené usnesení o přiznání odkladného účinku, aniž předtím stěžovatelce zaslal správní žalobu a vyzval ji k vyjádření se k návrhu na přiznání odkladného účinku za stejných podmínek jako magistrát. Správní žaloba s návrhem na přiznání odkladného účinku a výzvou k vyjádření se byla navíc stěžovatelce doručena dokonce až poté, co z vlastní iniciativy dne 24. 2. 2021 nahlédla do soudního spisu.

ÚS dále uvádí, že rovněž podle názorů odborné literatury je třeba „potenciální osoby zúčastněné na řízení vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat je k oznámení, zda budou v řízení uplatňovat svá práva, v takovém okamžiku, aby nebyly v řízení zkráceny na svých procesních právech… Je-li podán návrh na přiznání odkladného účinku žalobě nebo návrh na vydání předběžného opatření, je třeba zaslat vyrozumění potenciálním osobám zúčastněným na řízení bezodkladně, aby se mohly k těmto návrhům vyjádřit… Pokud soud své povinnosti nedostojí … zatíží tím řízení vadou …“

Jelikož městský soud vydal usnesení o přiznání odkladného účinku správní žaloby vedlejšího účastníka, aniž by stěžovatelce jako osobě zúčastněné na řízení poskytl reálnou možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřit, Ústavní soud obdobně jako v nálezech sp. zn. II. ÚS 310/04, sp. zn. IV. ÚS 4468/12 a sp. zn. II. ÚS 1839/19 shledal, že postupem městského soudu došlo k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny.

S hledem na výše uvedené dospěl ÚS k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, proto jí vyhověl a napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil

Právní věta:

1. Správní soud si musí být vědom toho, jaké rozhodnutí správního orgánu je správní žalobou napadeno, kdo jsou osoby zúčastněné na řízení a že přiznáním odkladného účinku žaloby může dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv těchto osob.  Byť rozhodnutí soudu o přiznání odkladného účinku žaloby představuje dílčí rozhodnutí dočasné povahy, ani u něj nemůže Ústavní soud připustit, aby bylo projevem soudní svévole.
2. Povinností správního soudu je vyrozumět osoby zúčastněné na řízení o probíhajícím soudním řízení, vyzvat je, aby ve stanovené lhůtě oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, a doručit jim žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Osobě uplatňující práva osoby zúčastněné na řízení pak musí být dána možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby vyjádřit před rozhodnutím soudu o tomto návrhu. Vydal-li správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu usnesení o přiznání odkladného účinku žaloby, aniž by předtím osobě zúčastněné na řízení zaslal návrh na přiznání odkladného účinku žaloby a poskytl jí reálnou možnost se k němu vyjádřit, porušil tím její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 871/21 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com