Evropská komise podala ve středu 9. června u Soudního dvora Evropské unie  žalobu na Českou republiku a Polsko kvůli tomu, že nedovolují cizincům z Evropské unie vstupovat do politických stran. Podle exekutivy EU tím obě země omezují jejich právo kandidovat v místních a evropských volbách za stejných podmínek, jaké mají čeští a polští občané. Komise o tom informovala na svém webu.

Česká republika a Polsko jsou podle Evropské komise jedinými zeměmi sedmadvacítky, jejichž právní předpisy členství v politických stranách občanům jiných států EU zakazují. EK dospěla k názoru, že tím porušují ustanovení unijní smlouvy, které zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti.

„Evropští občané, kteří si přejí uplatňovat svá politická práva v jiných členských státech EU, by měli mít možnost tak činit bez omezení. Zejména by měli mít možnost kandidovat v místních a evropských volbách v členském státě bydliště, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci daného členského státu,“ uvedla Evropská komise s tím, že „podporuje aktivní účast všech občanů EU na demokratickém procesu“.

Komise se českým omezením zabývá již od roku 2012, kdy formálně zahájila řízení pro porušování pravidel EU. Česká republika však podle unijní exekutivy na opakované výtky reagovalo tvrzením, že její zákony jsou v souladu se společnými předpisy evropského bloku. Naposledy adresovala EK do Prahy dopis s dotazem na nejnovější vývoj v prosinci 2021, podle EK však zůstal bez uspokojivé odpovědi. Podobně tomu je i v případě Varšavy.

Soudní dvůr EU nyní žalobu posoudí a bude mít možnost vyslechnout argumenty všech stran. Vzhledem k obvyklým lhůtám se dá očekávat vydání verdiktu nejdříve příští rok. Pokud SD EU žalobu shledá oprávněnou, může České republice a Polsku nařídit, aby své právní předpisy upravily. Pokud to tyto země odmítnou, má Evropská komise možnost požádat SD EU, aby jim udělil vysoké pokuty.

Sdružování v politických stranách upravuje v České republice zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který používá termín „občan“. Jak upozorňuje ve své studii z roku 2015 Parlamentní institut (servisní organizace sněmovny a Senátu), není v předpisu výslovně uvedeno, že se jedná o státního občana ČR. Stanovy některých politických stran však státní občanství ČR jako podmínku členství stanovují.

Většinový právní názor tvrdí, že členství v politických stranách na občanství ČR vázáno je, a v minulosti se tím zabýval i úřad veřejného ochránce práv. „… zákon o sdružování v politických stranách a hnutích toto právo přiznává pouze občanům ČR. Ani občané EU, kteří v ČR získají povolení k trvalému pobytu, se tak nemohou stát členy politické strany. Ve volbách jsou tak znevýhodněni. V případě voleb do Evropského parlamentu, kdy mohou své kandidáty nominovat výhradně politické strany, jsou tak cizinci z jiných zemí EU s pobytem v České republice přímo diskriminováni,“ stojí ve stanovisku ombudsmanky z roku 2014.

Výběr případů žalob Evropské komise na Českou republiku

27. ledna 2011 Evropská komise podala žalobu na ČR kvůli předpisům o dani z přidané hodnoty pro cestovní kanceláře. EK vadilo, že zvláštní režim DPH pro cestovní kanceláře byl uplatňován nejen u služeb pro „cestující“, ale i u služeb pro další osoby. Česko společně s dalšími sedmi zeměmi tato pravidla EU nezapracovalo do své legislativy. Podle EK tím tyto země narušily hospodářskou soutěž mezi cestovními kancelářemi.

V září 2013 SD EU žalobu zamítl. Jedinou ze žalovaných zemí, kde soud částečně žalující straně vyhověl, bylo Španělsko.

10. července 2014 Evropská komise se obrátila na Soudní dvůr Evropské unie kvůli českým pravidlům pro puncování šperků. Podle EK nebyl v souladu s právem na volný pohyb zboží požadavek, aby šperky dovážené z jiné země EU musely mít ještě doplňkový český punc. V září 2016 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o tom, že neuznáváním puncovních značek nizozemského puncovního úřadu WaarborgHolland porušuje Česká republika unijní právo. Český Puncovní úřad už dříve argumentoval tím, že nizozemský punc neumožňuje rozpoznat, zda šperk pochází z EU, anebo má původ mimo ni, například v Číně nebo Hongkongu.

25. února 2016 Evropská komise podala na Českou republiku žalobu u SD EU kvůli tomu, že Česko umožňuje vykonávat práci notáře jen svým vlastním občanům. Taková podmínka je podle exekutivy Evropské unie v rozporu s pravidly o svobodě usazování. V březnu 2018 SD EU rozhodl, že ČR porušila princip svobody usazování plynoucí ze smluv EU. Nápravu přinesla novela notářského řádu.

22. července 2016 Evropská komise zažalovala ČR u Soudního dvora EU, protože země nepřevzala od Polska zpět 20 000 tun údajně nebezpečného odpadu. Česká strana uváděla, že o odpad nejde, a proto nic zpět přebírat nebude. V březnu 2019 Soudní dvůr EU žalobu zamítl.

7. prosince 2017 První místopředseda EK Frans Timmermans oznámil, že EK posílá Česko, Polsko a Maďarsko k SD EU kvůli jejich odmítání přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót. V dubnu 2020 SD EU rozhodl, že Česko, Polsko a Maďarsko odmítáním povinného přerozdělování uprchlíků nesplnily své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie. Podle zástupců žalovaných zemí verdikt neměl žádné další důsledky, protože program přerozdělování žadatelů o azyl skončil v roce 2017.

25. ledna 2018 Soudní dvůr Evropské unie potvrdil názor EK, že Česká republika svými pravidly pro řidičské průkazy kategorií C/C1 a D/D1 (mikrobusy a nákladní vozidla) porušuje příslušnou směrnici EU. Ministerstvo dopravy ČR reagovalo připomínkou, že pravidla EU upravuje novela zákona, platná od července 2018. Na potřebu příslušné úpravy české legislativy upozorňovala EK Českou republiku od léta 2014, o rok později česká strana slíbila, že změny provede, nestalo se tak, a proto se EK po uplynutí příslušné lhůty obrátila na SD EU.

9. června 2021 Evropská komise zažalovala Česko a Polsko u SD EU kvůli tomu, že nedovolují cizincům z EU vstupovat do politických stran. Podle exekutivy EU tím obě země omezují jejich právo kandidovat v místních a evropských volbách za stejných podmínek, jaké mají čeští a polští občané.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com