Vztahy s klienty řešíme každý den – mladí kolegové, nejste v tom sami!

Exministryně spravedlnosti, prezidentka Unie rodinných advokátů a advokátka JUDr. Daniela Kovářová je autorkou řady odborných článků, samostatných odborných publikací nejen z oblasti rodinného práva a podílela se na tvorbě několika komentářů včetně Etického kodexu advokáta. V knižním světě je však známá i jako autorka povídek, fejetonů, románů i ironických detektivek.

Daniela Kovářová

Jejím posledním spisovatelským počinem je kniha „Advokát a jeho klient“, jejíž slavnostní křest se uskutečnil 9. června 2021 v budově České advokátní komory. Advokátní deník se při této příležitosti autorky zeptal, co bylo tím hlavním podnětem k napsání knihy rad pro mladé advokáty?
Léta přednáším koncipientům o odměně advokáta a moje přednášky se během let proměnily. Vedle výkladu advokátního tarifu věnuji stále větší pozornost vztahu advokáta a klienta, což potvrzují i debaty, které vedeme v Unii rodinných advokátů. S právem si nakonec každý advokát poradí, ale co mu komplikuje život nejvíce, jsou vztahy ke klientům a k jiným advokátům a také vše dosud nepopsané, co se vedle tvrdého práva v advokátní praxi odehrává. Došlo mi, že české advokacii podobná kniha chybí, tak jsem se ji pokusila napsat. Moc ráda bych si totiž nějakou podobnou knihu bývala přečetla, když jsem před lety v advokacii začínala.


Jaké znalosti a dovednosti, které Vám, jako mladé advokátce nebo koncipientce, tehdy chyběly, byste bývala při jednání s klientem ocenila?

V počátcích mi chyběla odvaha nesouhlasit s klientem a schopnost nastavit mu hranice. Neuměla jsem klienta odmítnout a věnovala se pak práci na úkor své rodiny, spánku, odpočinku. Advokacie jako každá pomáhající profese láká osobnosti připravené pomáhat druhým, což s sebou nese riziko přetížení i vztahových komplikací. Vzpomínám si, že v začátcích své praxe jsem neuměla klienta slušně vyprovodit z kanceláře, takže kdo si chtěl povídat, zůstal sedět na židli, aniž bych mu byla schopná říct, že jeho čas vypršel. Také jsem si nedokázala říct o peníze, takže mnohé klienty jsem zastupovala skoro zadarmo.


Kdo Vám tedy dával dobré rady v začátcích kariéry?

Prvním advokátem, kterého jsem ve svém životě potkala, byl současný předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek. Ten mě svým pojetím advokacie okouzlil natolik, že jsem se rozhodla si profesně vybrat právě tuto práci. Na můj přístup ke klientům pak měl zásadní vliv můj první školitel Jaroslav Liška. Moc mě mrzí, že nemůže být u představení knihy, protože nás počátkem letošního roku opustil.


Zasloužilí advokáti ale nebyli jedinými rádci…

To je pravda, v posledních letech jsem si stále intenzivněji uvědomovala, že podstatnou částí advokacie je terapie, kterou klientovi poskytujeme. Začala jsem proto spolupracovat s psychology a terapeuty, abych získala širší rozhled a odbornou podporu pro mé pocity a zkušenosti. Bez těchto profesí a spolupracovníků bych nebyla schopna knihu napsat.


Jak dlouho jste pro ni shromažďovala podklady?

V knize se zrcadlí všechny mé advokátní zkušenosti. Popisuji tam své chyby a omyly, slepé cesty, jimiž se jít nedá, ale i vše, co se mi v praxi osvědčilo. Nápad na knihu ve mně uzrával posledních pět let. Obsahuje nejen moje praktické advokátní zkušenosti, ale i poznatky z dvacetileté spolupráce s ČAK, z mnoha orgánů, v nichž jsem působila a také z dotazů advokátů a ze stovek rozhovorů s mými kolegy.


Dostala jste se někdy s klientem do úzkých, kdy jste opravdu nevěděla, jak z dané situace se ctí “vybruslit”?

Do úzkých se čas od času dostane každý advokát. Na počátku nevíte, jak reagovat na smutek klienta, na jeho pláč, na nátlak, na manipulaci. Snažila jsem se radit se zkušenějšími kolegy a zjistila jsem, že každý si časem vybuduje vlastní systém. Knihu jsem napsala také proto, aby mladší a začínající kolegové věděli, že podobné problémy řeší všichni kolegové, že v tom nejsou sami.


Máte již zpětnou vazbu od koncipientů, kteří knížku četli? A pokud ano, co je na ní zaujalo nejvíc?

Mám zatím velmi příznivou zpětnou vazbu od koncipientů, kteří se účastní mých přednášek. Nerada jen chrlím informace, mnohem raději mám dialog a výměnu názorů. Zdá se mi, že tuto otevřenou formu komunikace koncipienti také dobře přijímají. Výsledkem naší společné komunikace je moje kniha, kde jim nabízím své cesty a návod. Teď už je jen na nich, zda se jimi nechají inspirovat, nebo si vymyslí vlastní.


Redakce AD
Foto: ČAK

 

 

Go to TOP