Slovenská policie v říjnu 2019 zadržela v rámci akce zaměřené na členy bratislavské skupiny Takáčovců advokáta JUDr. Martina Ribára. V posledních letech se přitom na Slovensku vyskytlo více takových případů, kdy podle orgánů činných v trestním řízení byl členem organizované skupiny také advokát – obhájce. Advokát JUDr. M. Ribár byl obviněn a vzat do koluzní vazby, v níž strávil 18 měsíců a následně mu byla Nejvyšším soudem vazba překvalifikována na preventivní a prodloužena.

Ústavní soud SR v minulém týdnu rozhodl, že pro koluzní ani preventivní vazbu nejsou důvody a nařídil advokáta M. Ribára okamžitě z vazby propustit. Ve vazbě ale dohromady strávil téměř 20 měsíců.

Martin Ribár se měl do­pus­tit tres­tné čin­nos­ti tím, že „byl minimálně od ro­ku 2006 oso­bou čin­nou pro spo­le­čen­ství, přičemž ta­to je­ho čin­nost ve pros­pěch sku­pi­ny by­la mas­ko­vána pos­ky­to­váním práv­ních slu­žeb z je­ho stra­ny čle­nům sku­pi­ny, vůči nimž by­lo ve­de­no tres­tní řízení, ovlivňoval čle­ny sku­pi­ny a us­měrňoval je  po dobu tres­tní­ho řízení takovým způsobem, aby nedošlo k oh­rožení osob pa­třících do řídících rozhodovacích a výkonných složek společenství, jakož i sa­mot­né­ho spo­le­čen­ství, přičemž za tu­to čin­nost byl od­mě­ňo­ván z fi­nan­čních pros­třed­ků ply­noucích ze společenství a jed­not­li­ví čle­nové za pos­ky­to­va­né práv­ní služ­by žád­nou su­mu neh­radi­li.“

Podle or­gá­nů čin­ných v tres­tním řízení se měl ob­hájce do­pus­tit skut­ku práv­ně kva­li­fi­ko­va­né­ho jako zlo­čin za­lo­že­ní, zos­no­vání a pod­po­ro­vání zlo­či­nec­ké sku­pi­ny pod­le § 296 Tres­tné­ho zá­ko­na (tedy slovenského trestního zákoníku), a skut­ku práv­ně kva­li­fi­ko­va­né­ho jako zlo­čin křivé vý­po­vědi podle § 346 ods. 1, ods. 3 písm. b) Tres­tné­ho zá­ko­na s pou­kazem na § 140 písm. c) Tres­tné­ho zá­ko­na na skut­ko­vém zá­kla­du, jak se uvádí v předmětném usnesení.

Obhájce M. Ribára podal 20. října 2020 k Ústavnímu soudu SR stížnost, a proti té části obvinění, které bylo naformulováno tak, že se jevilo jako běžná činnost advokáta-obhájce, se přidala také Slovenská advokátní komora.  Ta k ústavní stížnosti jako amicus curiae zaslala své vyjádření 12. listopadu 2020. V něm uvedla, že trestněprávní kvalifikace některých skutků, z nichž je stěžovatel obviněn, snižuje efektivitu poskytované právní pomoci klientům po dobu trestního řízení, protože se obvinění týká obsahu právní pomoci. Je toho názoru, že obsah právního poradenství je podmínkou vylučující protiprávnost řízení podle § 28 ods. 1 Trestného zákona. Dále uvedla, že zákaz poradenství směřujícího k popření viny likviduje „rovnost zbraní“, a akcentovala snahu advokáta chránit svého klienta, která ovšem může ztížit orgánům činných v trestním řízení snahu vyšetřit skutek anebo potrestat pachatele.

Orgány činné v trestním řízení nemohou posuzovat kvalifikovanost právní služby, což by v případě, pokud by k tomu docházelo, mohlo vést až ke strachu advokátů poskytovat právní služby v trestním řízení. Komora vyzvala soud, aby aspekty soudní ochrany práva posoudil také v kontextu působení advokátů v trestním řízení.

Dne 13. 5. 2021 Ústavní soud rozhodl svým nálezem o tom, že v tomto případě nejsou pro koluzní ani preventivní vazbu důvody a nařídil okamžitě advokáta M. Ribára propustit z vazby. K tomu došlo hned následující den – 14. 5. 2021.

Z nálezu ÚS SR ve věci sp. zn. III. ÚS 33/2021-80 vyplývá, že vazební stíhání osob, které působí v oblasti práva (soudci, prokurátoři, advokáti), musí být podrobeno nejpřísnějšímu posouzení. V případě advokátů je ve hře totiž nejen výkon svobodné profese advokáta, ale každé trestní stíhání advokáta související s výkonem jeho profese v sobě obsahuje také „ochromující, mrazicí“ účinek pro ostatní advokáty poskytovat tuto pomoc ve prospěch klienta, čímž se oslabuje důvěra v právní stát. Advokáti hrají klíčovou roli v rámci soudní moci, protože vystupují jako zprostředkovatelé mezi společností (klienty, které zastupují) a soudem. Jejich úkolem je zajišťovat důvěru mezi společností a soudy, čím je tato role nenahraditelná v demokracii a v právním státu. Proto je při trestním stíhaní advokátů, resp. jejich vazebním stíhání, nutné postupovat s nejvyšší mírou opatrnosti.

Slovenská advokátní komora vítá výše uvedený nález ÚS SR a konstatuje, že představuje významný přínos nejen pro uklidnění napjaté situace v advokátním stavu, která souvisela s nejasnými důvody koluzní vazby tohoto advokáta, ale také pro nastavení přísných limitů pro posouzení důvodů koluzní vazby soudy všeobecně.

Jak uvedl předseda SAK Viliam Karas: „Postup orgánů činných v trestním řízení vůči našemu kolegovi JUDr. Martinovi Ribárovi jsme na Komoře vnímali velmi citlivě jednak pro nejasnosti, které provázely vymezení skutku, který mu byl kladen za vinu a který spočíval ve výkonu jeho činnosti advokáta, jakož i pro neúměrnou délku trvání vazby. Vítáme konstatování Ústavního soudu, který ve shodě s ESLP je toho názoru, že vazební stíhání osob, které působí v oblasti práva (soudci, státní zástupci, advokáti), musí být podrobeno nejpřísnějšímu posouzení. V případě advokátů je podle nálezu Ústavního soudu ve hře totiž nejen výkon svobodné profese advokáta, ale každé stíhání advokáta související s výkonem jeho profese v sobě obsahuje i ochromující účinek pro ostatní advokáty poskytovat tuto pomoc ve prospěch klienta, a tím oslabuje důvěru v právní stát.“

Podle SAK právě ochromující účinek směrem k celému advokátnímu stavu, který doprovázel vazební stíhání JUDr. Martina Ribára, byl nejvíce devastující nejen pro samotné advokáty, ale nepřímo i pro naplnění idejí právního státu. Proto SAK vnímá nález Ústavního soudu z 13. 5. 2021 i jako potvrzení významu úlohy advokacie pro společnost. SAK připomíná, že Evropský soud pro lidská práva často zdůrazňuje absolutní nezbytnost existence nezávislé advokacie tím, že ji považuje za jeden z pilířů ochrany práva v demokratické společnosti.

Redakce AD
Zdroj: Slovenská advokátní komora
Foto: SAK – Fotografie byla pořízena ihned po propuštění z vazby zleva: Martin Ribár, Eva Ribárová, Matej Marhavý – obhájce.