Úpravy exekučního řádu poškozují práva věřitelů, říká prezident ČAV P. Staněk

Před pár dny schválila Poslanecká sněmovna P ČR návrh novely exekučního řádu a s ním i řadu změn v této oblasti. Jednou z nich je zastavení

Před pár dny schválila Poslanecká sněmovna P ČR návrh novely exekučního řádu a s ním i řadu změn v této oblasti. Jednou z nich je zastavení dlouholetých exekucí, další omezení mobiliárních exekucí. Komentář k tomu, jaký je současný stav vymahatelnosti práva u nás, jaký dopad budou mít tyto změny nejen na dlužníky, ale i na věřitele, kteří se mnohdy neúspěšně domáhají svých práv, a jak vnímá navrhovanou teritorialitu, poskytl prezident České asociace věřitelů JUDr. Pavel Staněk.

V souladu s návrhem novely exekučního řádu, který před měsícem schválila sněmovna, by nově mohl exekutor – při splnění určitých podmínek – po šesti letech zastavit bezvýslednou exekuci. Vláda přitom původně navrhovala dokonce pouze tříletou lhůtu. Jaký je Váš názor na tuto úpravu novely exekučního řádu?

Automatické zastavování exekucí obecně nepovažuji za dobré opatření. Doba, po kterou jsou exekuce spláceny, a stejně tak i časový odstup od zahájení řízení do okamžiku, kdy se dlužník rozplatí, jsou velmi různorodé. Považoval bych proto za vhodnější, aby k zastavování bylo přistupováno individuálně, čemuž aktuální legislativa nijak nebrání.

Co se týče konkrétních projednávaných úprav, původní verze, kterou předložilo Ministerstvo spravedlnosti, jsme z pohledu věřitelů považovali za naprosto nepřijatelnou. Navrhovaná tříletá lhůta byla nepřiměřeně krátká. V praxi vidíme, že k první úhradě dluhu mnohdy dochází i po 5 a více letech. V důsledku opakovaného snižování srážek ze mzdy a dalších opatření lze předpokládat, že ta doba bude spíš stoupat, než že by se exekuce zrychlily. Návrh navíc počítal s tím, že by lhůta běžela i v případě, kdy dlužník splácí předchozí exekuci, nebo kdy je řízení zablokované různými odpory a průtahy, což rozhodně nelze považovat za dlužníkovu nemajetnost. Jsme rádi, že nakonec prošla aspoň varianta s prodlouženou šestiletou lhůtou, kde jsou tyto problémy do určité míry vyřešeny, a která tak lépe reflektuje reálné okolnosti. Byť ani tato verze není ideální.

Přestože z výsledku průzkumu, který na začátku tohoto roku provedla agentura STEM/MARK, vyplývá, že Češi s dalšími úlevami pro dlužníky nesouhlasí, dostalo se nyní do návrhu novely exekučního řádu i omezení mobiliárních exekucí, tedy omezení zabavování movitých věcí. Jak toto navrhované opatření vnímá Česká asociace věřitelů?

Omezení mobiliárních exekucí bude mít v praxi obrovské dopady. Troufám si říct, že je to možná vůbec nejzásadnější zásah do fungování exekucí od zřízení soukromých exekutorů, a bohužel si nejsem zcela jist, zda si zákonodárci jeho význam opravdu plně uvědomují. Pokud bude opatření přijato, tak nepochybně dojde ke značnému prodloužení délky řízení a zároveň i výraznému poklesu úhrad, protože exekuce budou v podstatě bezzubé.

Význam mobiliárních exekucí nespočívá jen v samotném prodeji majetku dlužníka, k tomu mnohdy ani nedojde. Jejich role je ve velké míře informační, neboť řada dlužníků až do chvíle, kdy jim vykonavatel zaklepe na dveře, ani netuší, že je na ně vedena exekuce. Kromě toho mají i další důležitý aspekt, kdy motivují dlužníky k tomu, aby řádně spláceli, a nemuseli tak být tomuto invazivnějšímu způsobu exekuce vystaveni. Tento význam mobiliárních exekucí velmi dobře ukázala covidová moratoria. Po jejich vyhlášení vždy asi třetina dlužníků okamžitě přestala platit, a to ne proto, že by opravdu nemohli, počet návrhů na odklad či snížení splátek se oproti normálu v podstatě nezměnil. Prostě věděli, že na ně exekutor nemůže. Po ukončení zase ihned platit začali.

Teritorialita exekutorů je dalším hojně diskutovaným tématem. Sněmovna žádnou z navrhovaných variant teritoriality exekutorů neschválila, domníváte se, že stejně – tedy zamítavým stanoviskem – dopadne i projednávání v Senátu?

To si popravdě vůbec netroufám predikovat. Názory mnohých senátorů se v této věci hodně liší od postojů poslanců, a to i v rámci týchž politických stran. Osobně předpokládám, že můžeme čekat ještě velké tlaky na to, aby některá z variant teritoriality byla prosazena.

Za věřitele samozřejmě pevně doufám, že k tomu nedojde. Je asi zbytečné zde znovu opakovat, proč jde o změnu naprosto nesmyslnou a nežádoucí – všechny tyto argumenty zazněly v odborných debatách i v médiích již mnohokrát. Pro mě je jasným varovným příkladem situace na Slovensku, kde byla teritorialita zavedena před čtyřmi lety. Jsme hodně v kontaktu s tamními věřiteli i advokáty a máme od nich bohužel hodně špatné zprávy. Úspěšnost vymáhání tam kvůli teritorialitě klesla, a to skutečně výrazně, řádově jde o desítky procent. Věřitelé už pohledávky mnohdy exekučně raději vůbec nevymáhají. To je pro mě jasným důkazem toho, že je potřeba mezi exekutory zachovat volnou soutěž. Nakonec fungují tak exekutoři i ve většině ostatních vyspělých států, takže nechápu, proč bychom to u nás měli měnit, a ještě si namlouvat, že to vyřeší problémy, které s tím vůbec nesouvisí.

Jak jsme se již zmínili, výzkum potvrdil, že Češi většinově podporují stávající pravidla exekucí – možnosti prodat dlužníkův movitý majetek či možnost vymáhat dluh tak dlouho, dokud ho dlužník nesplatí. Jak si vysvětlujete fakt, že i přesto je snaha exekuční řád neustále upravovat?

Obávám se, že to je ve velké míře dáno tím, že řada politiků více naslouchá zástupcům dlužnických organizací než občanům, natož pak věřitelům. Ochránci dlužníků dostávají dlouhodobě velký prostor v médiích, jsou aktivní na sociálních sítích a vytvářejí dojem, že dlužníci jsou v Česku nesmírně utlačováni – věřiteli, exekutory, inkasními agenturami, zkrátka všemi a všude. Přitom realita je hodně jiná. Ten, kdo tahá za kratší konec provazu, jsou dnes už bohužel jednoznačně věřitelé.

Naši asociaci dlouhodobě zajímá, co si o této problematice myslí nejen věřitelé, ale i celá společnost, protože přeneseně se tato problematika týká vlastně každého z nás. Proto jsme si před dvěma lety nechali udělat průzkum veřejného mínění agenturou STEM/MARK, který ukázal, že většina Čechů nemá zájem dlužníky jakkoli podporovat ani jim ještě více ulevovat. S ohledem na události posledního roku jsme si daný výzkum nechali letos zopakovat a jak uvádíte, výsledky jsou v podstatě stejné. Ve vztahu k odpouštění dluhů jsou dnes občané dokonce ještě o něco přísnější a nesouhlasí ani s aktuálními podmínkami oddlužení, natož jejich dalším umírňováním.

Na podzim loňského roku, po schválení úprav exekucí a insolvencí kvůli situaci související s onemocněním covid-19, jste se zmínil, že opatření vlády zásadně poškozují práva věřitelů, neboť vedou k výraznému snížení vymahatelnosti práva. Jaká je – z Vašeho pohledu – současná situace věřitelů. A jaký je výhled?

Tato slova se bohužel naplnila a výhled do budoucna je ještě daleko horší. Pokud bude přijata exekuční novela v podobě, kterou schválila sněmovna, tak to bude mít opravdu obrovský dopad. Bezprostředně po třetím čtení jsem zaznamenal komentáře, že se jedná pouze o „kosmetické“ změny, s tím ale v žádném případě nemohu souhlasit. Vedle již zmíněného zastavování exekucí po šesti letech je tam ještě plošné zastavení bagatelních exekucí, dále to velmi nežádoucí okleštění možnosti zabavit a prodat dlužníkův movitý majetek a v neposlední řadě zavedení povinných záloh na náklady exekuce, které řadu věřitelů donutí na vymáhání rezignovat. Minimálně u dluhů nižší hodnoty, odhadem do 5 000 korun, se dá celkem s jistotou očekávat, že se stanou nevymahatelnými. Přitom jde o více než 20 procent všech exekucí, typicky třeba nezaplacené povinné ručení, nedoplatky za energie a podobně. Opravdu tedy nejde o žádné drobnosti, ty změny jsou spíš „kosmické“. A to jsme ještě ani nezmínili navrhované zkrácení doby oddlužení, což by byla pro věřitele další obrovská rána.

Pevně doufám, že se alespoň ty největší zásahy do práv věřitelů podaří ještě zvrátit. I my jako asociace se samozřejmě dlouhodobě snažíme zákonodárcům ukazovat druhou stranu mince a upozorňovat je na problémy, které neuvážené změny mohou přinést. Obávám se, že pokud by všechny zmíněné úpravy prošly, tak dojde ke skutečně zásadnímu poklesu vymahatelnosti práva, což bude mít zdrcující dopady. Nejen pro věřitele, ale celou naši ekonomiku, společnost a základní důvěru lidí a firem v právní stát.

Děkujeme za rozhovor.

Redakce AD
Foto: archiv JUDr. P. Staňka

 

Go to TOP