Nejvyšší soud zamítl dovolání Nymburka ve sporu kvůli zápachu z lakovny

Nejvyšší soud (NS) zveřejnil dne 4. května 2021 rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3223/2020-930, jímž zamítl dovolání města Nymburk ve sporu se společností Automotive Painting Partners (APP, dříve AZOS) kvůli zápachu z lakovny. Definitivně tak potvrdil verdikt, podle kterého provoz uvedené společnosti neobtěžuje okolí zápachem víc než ostatní podniky v průmyslové zóně.

 

Jako soud prvního stupně se případem zabýval Okresní soud v Nymburku. Ten vyslechl řadu svědků a dospěl k závěru, že imise nepřekračují přiměřenou míru, což později potvrdil odvolací Krajský soud v Praze.

Nejvyšší soud ale konstatoval, že justice předčasně rozhodla o tom, že provoz je úředně schválený. Kvůli dříve provedeným stavebním úpravám bylo nutné nové kolaudační rozhodnutí. K zahájení provozu po stavebních úpravách byla – podle NS – nezbytná další rozhodnutí správních orgánů, při nichž je schvalující orgán povinen zabývat se účinky provozu na okolí.

Krajský soud v Praze však i napodruhé zamítl odvolání města. Vycházel z toho, že stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby nebylo vydáno a že za takové povolení nelze považovat rozhodnutí z 60. let minulého století. Proto je třeba věc posuzovat podle občanského zákoníku jako klasické imise, které nesmějí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousední nemovitosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce, město Nymburk, dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 o. s. ř. Měl za to, že skutková zjištění (o míře zápachu pocházejícího ze závodu žalované) jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (především se znaleckým posudkem znalkyně). V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16. Uvedl, že odvolací soud, potažmo soud prvního stupně, opomenul vzít v potaz rozdíl mezi intenzitou zápachu ostatních závodů v okolí závodu žalované měřenou přímo na výduchu a intenzitu zápachu ze závodu žalované měřenou několik desítek metrů od zdroje tohoto zápachu. Namítal také, že provoz závodu žalované, v jehož důsledku vniká na pozemky žalobce zápach, není úředně schválen a žalovaná proto zasahuje neprávem (§ 1042 o. z.) do vlastnického práva žalobce. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Jak stojí v rozsudku, „zásadní pro posouzení této právní otázky je, že § 1013 odst. 1 o. z. rozlišuje imise na přímé a nepřímé. Pouze imise přímé jsou zakázány bez ohledu na jejich míru. Naproti tomu ochrany proti nepřímým imisím se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům, a které podstatně omezují obvyklé užívání pozemku (k rozlišení přímých a nepřímých imisí srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020)“.

Nejvyšší soud nepřiznal městu Nymburk nárok na ochranu před imisemi způsobovanými závodem žalované s tím, že „ jsou přiměřené místním poměrům“. V souladu s § 1013 odst. 1 věta první o. z. NS posoudil imise jako nepřímé, nedosahující takové intenzity, která by umožnila účinnou obranu prostřednictvím negatorní žaloby.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce není důvodné a Nejvyšší soud ho podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

 

Zdroj: NS, ČTK
Foto: Zdeněk Fiedler/Wikimedia

Go to TOP