„Sedmdesát pět let mého života dalo za pravdu těm, kteří tvrdí, že všechno souvisí se vším, a já musím konstatovat, že život se otáčí po spirále a ten můj si vybral nějakou obzvlášť zakřivenou,“ píše na úvod své knihy advokát a textař hitů, které zná snad každý Čech, JUDr. Ladislav Vostárek. Dne 29. dubna oslaví významné životní jubileum a oslaví je netradičně – vlastní knihou vzpomínek, historek, ale hlavně sbírkou svých textů k hudebním „peckám“ let minulých i současných, které proslavily nejednu skupinu.

„Kniha vznikla z mé zcela prozaické potřeby obrátit všeobecně zažité zvyklosti a při oslavách svých vlastních životních jubileí, které ještě stojí za oslavu, budu dárky rozdávat já, protože rozdávat mě těší mnohem víc než brát. Nápad napsat knihu jako můj dárek gratulantům mě nakonec uchvátil do té míry, že jsem rezignoval na společenský život (ono vlastně od loňska nebylo ani na co) a večery trávil za psacím stolem.“

Grafomanem se prý doktor Vostárek zatím necítí, ale psaní mu činilo skutečně potěšení, když se snažil o své historky podělit tak, aby čtenáře nejen zaujaly, ale především pobavily. „Důrazně varuji, neboť to, co kromě mých písňových textů budou číst, jsou historky o událostech a lidech, které popisuji tak, jak si je po těch bezmála padesáti letech, které od nich uplynuly, ještě dokážu z paměti vybavit. A vězte, paměť je velmi selektivním médiem, a proto je docela dobře možné, že si někdo může ty historky pamatovat úplně jinak. Jsem sice přesvědčen, že se opravdu udály tak, jak o nich píšu, ale vyloučit, že by to celé mohlo být úplně jinak, nemohu. Tímto se předem omlouvám čtenářům encyklopedistům, stejně jako těm z živých či mrtvých, kterých jsem se svým popisem událostí omylem dotkl…“

Ať už tomu bylo jakkoliv, většina čtenářů encyklopedisty není, takže při čtení knížky, kterou vydal autor vlastním nákladem a která je k dispozici na e-shopu nebo u vybraných prodejců, nebudou chtít bádat, ale raději se bavit.  A to se jim určitě povede!

JUDr. Ladislav VOSTÁREK (75) během svého života vystřídal mnoho profesí – od řidiče kropicího vozu přes producenta a manažera rockových skupin, redaktora kulturní rubriky v Mladé frontě, až po významného advokáta, arbitra u mezinárodních rozhodčích soudů nebo dlouholetého člena kontrolní rady České advokátní komory.

Vším čím byl, byl rád, a byl rád i textařem. Jeho podpis je proto díky tomu nesmazatelně a navěky spojen s hity skupin Katapult, Turbo nebo OK Band. Pokud byste položili deseti lidem otázku, jestli znají refrén písničky „Až“, která pomohla Katapultu v roce 1979 až ke Zlatému slavíkovi, tak jich určitě všech deset odpoví: „a co děti, mají si kde hrát?“

Autorem onoho textu je právě Ladislav Vostárek, který u příležitosti svého jubilea poskytl Advokátnímu deníku rozhovor.

Během svého života jste prošel opravdu mnoha profesemi. Platí i u Vás, že čím jste byl, tím jste byl rád?

Vším jsem byl opravdu rád. A také jsem se snažil řídit dvěma radami dědy Alexina. Ta první byla – ať děláš, co děláš, dělej to tak, abys byl nejlepší, a o peníze se nemusíš starat. A druhá – dělej pouze takové věci, abys nemusel, když u tebe někdo v noci zazvoní, utíkat oknem přes zahradu.

Právníkem jste asi přece jen chtěl být ze všeho nejvíce, když jste nezůstal v hudební branži a nakonec ani u žurnalistiky…

Nové milenky jsou vždy lákavější než žena, která vám zašívá ponožky. Ale upřímně, já si tu a tam k novinařině rád odskočím, naposledy těsně po loňských Vánocích do Lidových novin… Ani advokacie už není tak zajímavá, spíš mě těší svět arbitráží.

Měl jste, nebo máte jako advokát stejnou radost z vyhraného sporu jako textař z právě narozeného singlu?

Já se moc nespořím, tedy kromě strany Zelených. Mnohem raději se dohodnu. Respektuji pravidlo „lepší vyjednat smradlavý smír než dotlačit klienta k vítězství s poslední kapkou krve“. I v historii se najde příkladů nepočítaně…

Inspirací k psaní textů Vám byl v mnohém Váš vlastní život. Kde jinde jste ještě hledal invenci?

Myslím, že většinou v životě, v životě svém i v životech cizích. Láska, závist i nenávist jsou jenom jiné strany téže životní mince.

V knížce popisujete, jak k Vám přicházely nápady, třeba v autě, a text jste diktoval na stránky autoatlasu… Kde jinde Vás ještě „líbaly múzy“?

Kdy a kde se dalo, ale samota v autě dává prostor. I jeden z posledních textů Ty tělem svým i povahou jsi anděl vznikl de facto v autě.  Samozřejmě, že na něm byla ještě spousta práce, aby se na něj zpěvákovi a kytaristovi Mírovi Chrástkovi dobře psala melodie do nového alba skupiny Turbo Noční dravci.

Dostal jste v životě šanci ne jednu, ale mnoho, a když ne všechny, tak určitě většinu z nich jste vrchovatě využil. Co kdyby přišla ještě šance další – co byste ve svém životě udělal jinak?

Především bych byl pozornější a všímavější k vlastní ženě. Neznamená to rezignaci, ale pozdní sebereflexi a prohlédnutí! A kromě toho radu čtenářům, aby nemuseli tak jako já litoval toho, co své ženě nestihli sdělit.

Co pro Vás znamená štěstí? A cítil jste se někdy bezmezně šťastný?

Teď se pohybuji na jeho protipólu, od ledna roku 2019, kdy se díky astmatickému záchvatu udusila moje žena a až do loňského dubna byla ve vigilním kómatu, jsem neskonale nešťastný. Od loňského dubna jsem ještě nešťastnější, protože mi její skon vzal i tu poslední naději.

Máte nějaký dobrý recept na špatné dny, čím je „zaháníte“?

Většinou prací nebo spánkem, ale ani golf není v takovém případě marný.

Orel, nebo panna – kolikrát jste se v životě takhle musel rozhodovat a kdy to bylo pro Vás nejdůležitější?

Ono se to v životě vždycky nějak vyvrbí, jenom při závodech se musíte rozhodnout ve zlomku sekundy.

Muzika, rychlá auta, společenský život, cestování, právo – chybělo Vám v životě něco, co byste do něj chtěl ještě zařadit? Třeba naučit se hrát na kytaru…

To, že neumím na nic hrát a ani jsem nezkoušel pořádně zpívat, mi vadí, ale není všem dnům konec. Angličtinu i francouzštinu jsem také musel zvládnout hezkých pár let po padesátce.

Takže božského klidu si asi moc neužíváte…

Většinou zažívám božský neklid.

Tak jsem byl zase jednou „druhej“ – posteskl jste si takhle někdy a při jaké příležitosti?

Já jsem přece celý život tak trochu opožděný, a nevadí mi to. Kromě toho jsem celý život dělal pro nebo na někoho, ať to byl Ringo Čech, Katapult, Turbo nebo dnes mí korporátní klienti. Já přece nemusím být ten první, podstatné je, aby uspěli oni.

Jste celoživotní hráč. Máte v rukávu schované ještě nějaké trumfy?

Nejsem hráč ani hravý, z karet hraji pouze mariáš, ale svůj názor, že každý musí hrát s tím, co mu život rozdal, a záleží pouze na něm samotném, jak dobrý je, jsem nezměnil. Pro milovníky kvalitního hi-fi zvuku dobrá zpráva, před několika dny, 16. dubna 2021 vyšlo LP skupiny Turbo Noční dravci i s mými šesti texty na vinylu – jako za mlada.

Text písně „Až“ byl vizí, co bude za více než čtvrtstoletí. Dokázal byste dnes podobně předpovědět, co bude, až se třeba bude psát rok 2060? Co byste si přál, aby bylo?

Můj předčasně zesnulý děda říkával, že každá změna je k horšímu, a on na to měl po roce 1948 právo. A když vidím, co se na nás žene ze země, ke které jsme vzhlíželi, jako k symbolu svobody…

 

Ač máte za sebou i nešťastné období, čtenář po přečtení knížky získá pocit, že jste měl život, alespoň co se toho muzikantského týče, převážně „naladěný do C dur“…

Samozřejmě v něm zazněla spousta molových akordů, ale i s těmi křížky jsem se musel nějak vypořádat. Celý můj život je o tom, že mi pomohli lidé, od kterých jsem to nikdy neočekával, a že za to většinou ani nic nechtěli. Já jsem vlastně doposud žil ve znamení víry v dobrotu lidí, takže si na život, kromě úmrtí mé ženy, naříkat nemohu.

P. S. O zážitky nejen z muzikantského světa se Ladislav Vostárek podělí také s televizními diváky 4. května 2021 v talk show 7 pádů Honzy Dědka.

Redakce AD
Foto: archiv JUDr. Ladislava Vostárka