V článku s názvem „Příprava online soudních jednání za účasti zástupců ČAK je v plném proudu“, uveřejněném v Advokátním deníku dne 1. dubna 2021, informují autoři JUDr. Robert Němec, LL.M., a JUDr. Jiří Novák ml., o tom, že Česká advokátní komora aktivně podporuje a prosazuje činnost Ministerstva spravedlnosti na projektu online soudních jednání. Domnívám se, že přístup České advokátní komory, je-li nezbytně nutný, by v dané věci měl být spíše brzdou tohoto projektu.

Na první pohled vypadá možná lákavě, že se účastníci řízení a jejich advokáti nebudou muset trmácet k soudu přes půl republiky a budou moci absolvovat soudní jednání z pohodlí své kanceláře, jsem však toho názoru, že projekt online soudní jednání ohrožuje ústavou garantované právo na spravedlivý proces, který je postaven mimo jiné na principech veřejnosti (čl. 96, odst. 2 Ústavy ČR a čl. 38, odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a ústnosti (čl. 96, odst. 2 Ústavy ČR).

Předně mám za to, že online jednání nemůže plnohodnotně nahradit soudní jednání, kdy jsou soudce, advokáti, účastníci, svědci a znalci současně přítomni v jednací síni. Z pohledu advokáta přece neposuzuji projev zúčastněných osob pouze podle toho, co říkají, ale i jak se u toho tváří, jaká je řeč jejich těla, na koho se při projevu dívají, kdo se při projevu dívá na ně, či jak jinak nonverbálně reagují na slovní projevy ostatních zúčastněných osob apod.  To vše musí platit i pro osoby mimo aktuální záběr kamery.

Rozšiřováním online jednání se navíc jako advokáti zbavujeme do jisté míry možnosti přípustně působit díky své rétorice na osoby zúčastněné na soudním jednání. Toto vše zatím podle mě mimo jednací síň není technicky přenositelné.

Kladu otázku, jak bude zajištěno, aby například na účastníka vyslýchaného prostřednictvím platformy Skype pro firmy nebyl v době jeho výpovědi činěn nepřípustný nátlak mimo záběr kamery? Zní to možná nepravděpodobně, ale takováto možnost musí být absolutně vyloučena. Dále jsem přesvědčen, že každý, kdo vystupuje před soudem přímo v jednací síni, vnímá vážnost a důležitost svého projevu intenzivněji, než když bude činit svůj verbální projev prostřednictvím elektronické platformy.

Argumentace, že online jednání bude možné pouze za předpokladu, že soud bude takové řešení považovat za vhodné a všichni účastníci před samotným jednáním vysloví souhlas s konáním jednání touto formou, je podle mě slabá. Není výjimkou, že soudce zavalený prací a pod tlakem lhůt či nedodělků zvolí ten postup, který je pro něj v danou chvíli méně náročný, a lze předpokládat, že technický pokrok učiní online jednání i pro soudce pohodlnější. Stejně tak jsou advokáti, kteří doporučí svému klientovi online jednání, aby místo náročného cestování stihli ještě téhož dne několik schůzek či online soudních jednání ze své kanceláře. To je jen pár příkladů negativních dopadů online jednání na spravedlivý proces. Ulehčení práce soudcům a advokátům není dostatečný argument pro oslabování spravedlivého procesu jako základního pilíře právního řádu demokratického státu.

Dále je třeba vzít v úvahu, že po nekoncepčním rozšíření o. s. ř. o § 102 a) se jedná o další „otevírání dveří“ názorům, které – ve snaze zrychlit, zlevnit a elektronizovat soudní proces – budou postupně vytlačovat soudní jednání ve stávající podobě přinejmenším z civilního procesu. Dovedu si dokonce představit, že se v nedaleké budoucnosti najdou političtí progresivisté, kteří budou novátorsky navrhovat, že nejlépe bude princip veřejnosti soudního jednání garantován tak, že veškerá soudní jednání budou online veřejnosti přístupná prostřednictvím webových stránek daného soudu a laická veřejnost, tak milující televizní reality show, na to určitě „bude slyšet“.

Výše uvedené neznamená, že ve zcela výjimečných případech (např. výslech svědka, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí) nelze některé úkony provést formou videokonference za zcela jasných a pevných pravidel. Mělo by se ale jednat o zcela výjimečný procesní postup a nikoli pravidlo, což by mělo být explicitně uvedeno v připravované rekodifikaci civilního procesu.

Právě dnes, kdy se Česká advokátní komora stala uznávanou autoritou připomínkování legislativního procesu, by měla být ve svých stanoviscích k projektu online řízení zdrženlivá a odolávat módním vlivům a tlaku Ministerstva spravedlnosti. Pro zachování spravedlivého procesu by to bylo jenom dobře.

Autor JUDr. Lubor Bernatík působí jako advokát v Ostravě
Foto: canva.com