ÚS zamítl stížnost firmy figurující v kauze solární elektrárny na Přerovsku

Ústavní soud dne 20. dubna 2021 nálezem ve věci sp. zn. IV. ÚS 3418/18 zamítl stížnost společnosti Sunpema Energy, která figurovala v kauze podvodu se solární elektrárnou v Hustopečích nad Bečvou na Přerovsku. Soudy nižších instancí uložily firmě peněžitý trest 800 000 korun a rozhodl o propadnutí 3,4 milionu korun, což byl podle soudů neoprávněný příjem firmy.

Nedávno ÚS odmítl také stížnost revizního technika M. M., který podle pravomocného verdiktu vyhotovil nepravdivou revizní zprávu. Na jejím základě firma získala licenci na provoz elektrárny. Minařík za to dostal tři roky vězení s podmínečným odkladem na pět let a také čtyřletý zákaz činnosti.

Společnost Sunpema Energy ve stížnosti popírala jakýkoliv podíl na podvodném jednání, důkazy prý neexistují a odůvodnění soudního verdiktu je svévolné a překvapivé. Podle ústavních soudců se však “nad míru rozumných pochybností” prokázalo, že podvodné jednání skupiny lidí vedlo k neoprávněnému obohacení firmy.

„Obecně lze považovat za vyloučené, že by kdokoliv nezaujatý svým jednáním „přihrál“ nevědomé právnické osobě celý mnohamilionový zisk z úmyslného podvodného jednání,“ stojí v nálezu.

Podvod se odehrál v době, kdy se řada podnikatelů snažila rychle dokončit své solární elektrárny, aby získali nárok na výhodnější cenové podmínky pro výkup elektřiny. Technik podle státního zástupce zhotovil revizní zprávu, kde nepravdivě popsal elektrárnu jako zcela hotovou. V době vystavení zprávy přitom elektrárna ještě neměla nainstalované ani fotovoltaické panely. I na základě zprávy tak elektrárna dostala licenci. Revizní technik se u soudů hájil tím, že nešlo o celkovou revizi, ale pouze o její části.

Právní věta:

I. Zásada subsidiarity řízení o ústavní stížnosti podle § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má mimo formálního rovněž materiální rozměr, spočívající v tom, že Ústavní soud zpravidla nemůže vyhovět námitkám, s nimiž neměly obecné soudy možnost se vypořádat. Avšak posouzení toho, zda jsou splněny ústavní požadavky čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, stanovující podmínky trestnosti činu, doby jeho spáchání a uložení určitého trestu určitému pachateli podle trestního zákoníku je v trestním řízení povinností obecného soudu bez ohledu na to, zda taková námitka byla obviněnou osobou v průběhu trestního řízení vznesena, či nikoliv. Odsuzující rozsudek obecného soudu, nerespektující tuto ústavní kautelu, by byl neslučitelný s principy právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

II. Zákaz retroaktivity podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je podstatnou náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 Ústavy České republiky, stanovující meze výkonu trestní spravedlnosti. S tím však není v rozporu postup, který zdánlivě retrospektivně postihuje část pokračujícího trestního jednání po nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů. Neuvedl-li nově trestně odpovědný subjekt své jednání do souladu s předpisy trestního práva, ač měl takovou možnost, je trestně postižitelný za svou účast na jednání, následujícím po vzniku jeho trestní odpovědnosti, vyplývá-li trestnost takového jednání ze zákona v souladu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. To však platí pouze za předpokladu, kdy k naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty došlo po datu účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

III. Námitka extrémního rozporu v rozhodnutí obecného soudu je fakticky námitkou kvalifikované vady spadající pod obecné vady nelogického nebo svévolného hodnocení důkazů. Je-li pochybení spočívající v tzv. extrémním rozporu zároveň porušením příkazu logického hodnocení důkazů, pak nejde de facto o novou námitku, byla-li nelogičnost, libovůle či svévolnost namítána již v předchozích fázích trestního řízení.

IV. Prolomení zásady kontradiktornosti trestního řízení, spočívající v nezaslání vyjádření státního zástupce dovolateli, lze připustit pouze tehdy, rozhodoval-li by Nejvyšší soud ve prospěch obviněné osoby. Porušení ústavních práv obviněné osoby s nutností kasačního zásahu Ústavního soudu je však z hlediska hodnocení ústavní konformity napadeného rozhodnutí významné jen za předpokladu, že vyjádření státního zástupce přináší pro postup nebo výsledek trestního řízení nějaké nové relevantní argumenty nebo důkazní návrhy vedoucí ke zvrácení výsledku řízení.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3418/18 vyhlášený dne 20. dubna 2021 zde.

Zdroj: Ústavní soud; ČTK
Foto: www.canva.com

Go to TOP