Nejvyšší správní soud (NSS) zveřejnil dne 14. dubna 2021 svůj rozsudek 6 As 229/2019 – 42, jímž vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání kauzu týkající se pokuty ve výši 50 000 korun, kterou v roce 2018 uložil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Ministerstvu financí. 

Ministerstvo financí v roce 2013 podepsalo se společností A. C. E. zakázku na podporu a provoz informačního systému ARES, tedy administrativního registru ekonomických subjektů. Zadání zakázky bez tendru odůvodnilo technickými důvody. Podle ÚOHS ale Ministerstvo financí neprokázalo, že by z technických důvodů mohla zakázku provádět jen vybraná firma.

Jak již dříve uvedli zástupci Ministerstva financí, MF se pokusilo zakázku dvakrát zadat v otevřeném řízení. V obou případech však obdrželo pouze jednu platnou nabídku, proto muselo podle tehdejšího znění zákona o veřejných zakázkách obě řízení zrušit. Následně proto zadalo veřejnou zakázku konkrétní obchodní společnosti v jednacím řízení bez uveřejnění.

Ministerstvo se pokutě 50 000 korun bránilo žalobou u Krajského soudu v Brně a uspělo. Krajský soud rozhodnutí ÚOHS zrušil a vrátil případ k novému projednání.

Krajský soud nejprve neshledal důvodnou námitku žalobce, ÚOHS, že správní řízení bylo zahájeno na základě podnětu, aniž byl za podnět uhrazen poplatek podle § 259 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Nepřisvědčil ani argumentaci žalobce týkající se přenosu důkazního břemene v tomto řízení. S odkazem na judikaturu NSS soud uvedl, že pokud zadavatel v přezkumném řízení splní povinnost uloženou mu § 52 správního řádu a označí konkrétní důkazy na podporu svých tvrzení o splnění konkrétních podmínek opravňujících jej zadat veřejnou zakázku prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění, je na žalovaném, aby označené důkazy provedl a pak je hodnotil. Závěr ohledně neunesení důkazního břemena přichází podle krajského soudu v úvahu toliko v situaci, kdy zadavatel na podporu svých tvrzení ohledně naplnění podmínek opravňujících jej k použití jednacího řízení bez uveřejnění neoznačí žádné konkrétní relevantní důkazy anebo kdy provedením důkazů se tvrzení zadavatele ohledně splnění podmínek pro jednací řízení bez uveřejnění nepotvrdí. Podle krajského soudu „pokud by vskutku žalovaný vypořádal veškerou argumentaci žalobce, o kterou oprávněnost použití jednacího řízení bez uveřejnění opíral, a odůvodněně dospěl k závěru, že tato argumentace podepřená důkazy neosvědčuje důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, pak by závěr o neusnesení důkazního břemena, který by se takto promítl i do výroku rozhodnutí, měl své opodstatnění“.

V rámci hmotněprávního posouzení důvodů, které žalobce vedly k použití jednacího řízení bez uveřejnění, krajský soud vyšel z toho, že podmínkou postupu podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách je prokázání skutečnosti, že objektivně existuje pouze jediný dodavatel, který je plnění schopen (v požadované kvalitě, v požadovaném rozsahu, v požadovaných specifikacích a v požadovaném čase) realizovat, tj. že předmět veřejné zakázky je natolik specifický, že umožňuje realizaci výlučně jedním konkrétním dodavatelem, a to z důvodů technických či z důvodů potřeby ochránit existující výhradní práva.

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně se ÚOHS bránil podáním kasační stížnosti k NSS a ten mu vyhověl.

Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že se nezabýval okolnostmi, jež vedly žalobce k zadání předmětné veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Podle názoru stěžovatele se tyto důvody zakládají na nesprávném právním posouzení věci a napadený rozsudek je rovněž částečně nepřezkoumatelný. … Stěžovateli dále uvedl, že mu není zřejmé, z čeho krajský soud v napadeném rozsudku dovodil, že zadával-li žalobce veřejnou zakázku opakovaně neúspěšně v otevřených zadávacích řízeních, jedná se o technický důvod pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách Skutečnost, že se žalobce snažil plnění odpovídající veřejné zakázce zadané v jednacím řízení bez uveřejnění soutěžit v otevřených řízeních, totiž nic nevypovídá o tom, zda byly dány technické důvody ospravedlňující zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Krajský soud tento svůj právní názor nijak neodůvodnil (na rozdíl od stěžovatele, který svůj opačný názor odůvodnil v bodě 111 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí), a proto jej stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný.

…

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vypořádání žalobcem uváděných okolností ze strany správních orgánů nelze považovat za chybějící, resp. nepřezkoumatelné, a to s přihlédnutím k zásadě jednotnosti správního řízení (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, č. 534/2005 Sb. NSS). Pokud byly v prvostupňovém rozhodnutí okolnosti uváděné žalobcem zohledněny shora uvedeným způsobem, a žalobce v rozkladu proti takovému vypořádání nepostavil oponenturu, jejíž případné nevypořádání v napadeném rozhodnutí by mohlo z tohoto důvodu vést k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nelze přistoupit z tohoto důvodu ke zrušení napadeného rozhodnutí. Není-li nepřezkoumatelné vypořádání žalobcem uváděných okolností v prvostupňovém rozhodnutí, a z napadeného rozhodnutí není seznatelné, že by se žalovaný s takovým vypořádáním neztotožnil či že by jej vlastní argumentaci vyvrátil, nelze jen z tohoto důvodu vyhodnotit napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné.

…

Nejvyšší správní soud dále uvedl, že nemá prostor k tomu, aby přistoupil k hodnocení relevance uváděných skutkových okolností (tj. k „historii“ zadávání předmětné veřejné zakázky), neboť tak dosud neučinil krajský soud. V tomto ohledu si bude muset krajský soud v dalším řízení vyjasnit, zda uvedené skutkové okolnosti mohly ovlivnit naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách (tj. zda tyto okolnosti měly vliv na závěr o tom, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění) či zda se jedná o okolnosti, k nimž je nutno přihlédnout při úvahách o stanovení výše sankce (jak učinily správní orgány).

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud vázán právním názorem NSS.

Zdroj: NSS, ČTK
Foto: canva.com