ÚS k námitce promlčení a porušení práva na soudní ochranu

Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2983/20 vyhlášeného dne 29. března 2021 ÚS zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2020 č. j. 12 C 83/2020-48. Ústavní soud zjistil, že okresní soud se dopustil procesního pochybení s ústavně právní relevancí, protože – ačkoliv je to jeho povinností – nereagoval na stěžovatelovu námitku o promlčení nároku žalobkyně, kterou uplatnil ve vyjádření k žalobě. Tímto postupem okresní soud nedostál své povinnosti plynoucí z uvedených ustanovení občanského soudního řádu a v konečném důsledku (v souladu s citovaným nálezem sp. zn IV. ÚS 3441/11) porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu.

Obchodní společnost SVEA Ekonomi Cyprus Ltd. (dále jen „žalobkyně“) navrhla u Okresního soudu v Hradci Králové vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 000 Kč s příslušenstvím (návrh byl okresnímu soudu doručen dne 23. 4. 2020). Žalobkyně tvrdila, že žalovanou pohledávku nabyla na základě cese, přičemž postupitelka měla vůči stěžovateli pohledávku ze smlouvy o zápůjčce a zapůjčená částka měla být splacena nejpozději do 2. 12. 2016.

Okresní soud elektronický platební rozkaz vydal, ale protože se ho nepodařilo řádně doručit stěžovateli do vlastních rukou, rozhodl o jeho zrušení. Poté se k žalobě podáním ze dne 25. 5. 2020 vyjádřil stěžovatelův opatrovník, v němž uplatnil, kromě jiného, námitku promlčení.

Dne 24. 7. 2020 se uskutečnilo ústní jednání a téhož dne okresní soud rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobě vyhověl (I. výrok) a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že stěžovatel byl omezen ve svéprávnosti, tudíž nebylo schopen projevit právně významným způsobem vůli k uzavření smlouvy o zápůjčce, která byla proto absolutně neplatným právním úkonem. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla stěžovateli částku 10 000 Kč, kterou stěžovatel nevrátil, vyhodnotil okresní soud, že mu vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat, a z tohoto důvodu žalobě vyhověl.

Podle názoru stěžovatele se okresní soud dopustil procesního pochybení s ústavně právní relevancí, protože ignoroval relevantní stěžovatelovu námitku o promlčení nároku žalobkyně, řádně a včas uplatněnou; okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku s touto námitkou žádným způsobem nevypořádal.’

Vzhledem k výši žalované částky, o níž v předmětném sporu jde, se Ústavní soud soustředil na to, zda napadeným rozsudkem okresního soudu došlo k takovému porušení stěžovatelova základního práva na soudní ochranu, které lze označit za tzv. kvalifikovanou vadu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 (N 11/80 SbNU 139)]. Po seznámení se stěžovatelovou argumentací a se spisem okresního soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť okresní soud se dopustil při posuzování žalobního návrhu vycházejícího sice z podústavního práva a týkajícího se bagatelní částky neakceptovatelné „libovůle“, když nereagoval na řádně vznesenou IV. ÚS 2983/20 4 námitku promlčení majetkového práva (pohledávky) žalobkyně. 12.

Ústavní soud připomíná, že občanský soudní řád zajišťuje ochranu subjektivních práv a oprávněných zájmů účastníků meritorním rozhodnutím, tj. rozhodnutím o věci samé, kterým je ve sporném řízení rozhodnutí o konkrétním právním následku, jehož se žalobce domáhá žalobou na plnění či žalobou konstitutivní, případně rozhodnutí o existenci či neexistenci určitého právního poměru či práva, jehož se žalobce domáhá určovací žalobou. Ve sporném řízení se ve věci samé rozhoduje zásadně rozsudkem (§ 152 o. s. ř.), pro který jsou stanoveny obligatorní obsahové náležitosti, a to jak pro jeho vyhlášení, tak pro písemné vyhotovení (§ 156 o. s. ř. a násl.), kromě jiného též pro jeho odůvodnění (srov. § 156 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je třeba, aby soud, kromě jiného, v odůvodnění uvedl, jak se ve věci vyjádřil žalovaný).

K obsahu odůvodnění rozsudku zaujal Ústavní soud tyto závěry:

„Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, pozn. jde o právo na soudní ochranu) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení. Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští. Nutno rovněž připomenout, že Ústavní soud v této souvislosti posuzuje toliko otázku, zda uplatněná námitka měla vztah k projednávané věci; přitom již zpravidla neposuzuje případný relevantní dopad na rozhodnutí ve věci samé, neboť je to právě obecný soud, který se potom obsahem této námitky musí zabývat.“ [nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)]. 13.

V nyní posuzované věci Ústavní soud zjistil, že okresní soud se dopustil procesního pochybení s ústavně právní relevancí, protože – ačkoliv je to jeho povinností – nereagoval na stěžovatelovu námitku o promlčení nároku žalobkyně, kterou uplatnil ve vyjádření k žalobě. Tímto postupem okresní soud nedostál své povinnosti plynoucí z uvedených ustanovení občanského soudního řádu a v konečném důsledku (v souladu s citovaným nálezem sp. zn IV. ÚS 3441/11) porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu. Ústavní soud neposuzoval důvodnost stěžovatelovy námitky promlčení, neboť jde o záležitost patřící do kompetence okresního soudu (ve smyslu třetí věty citovaného nálezu).

Ústavní soud neposuzoval důvodnost stěžovatelovy námitky promlčení, neboť jde o záležitost patřící do kompetence okresního soudu.

Právní věta: Nereaguje-li obecný soud na řádně vznesenou námitku promlčení účastníkem řízení, dojde k porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2983/20 ze dne 23. března 2021 naleznete
zde

Zdroj. Ústavní soud
Foto: canva.com 

 

Go to TOP