Česká advokátní komora přijala stanovisko ke stížnostem advokátů na postup soudů v době pandemie onemocnění covid-19, které dnes 26. března 2021 současně zaslala ministryni spravedlnosti a předsedům krajských soudů. V poslední době totiž Komora zaznamenává výrazné navýšení počtu stížností advokátů na postup některých soudů, kdy dochází k situacím, že někteří soudci vyžadují potvrzení o absolvování testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem jakožto podmínku umožnění přítomnosti účastníka řízení a jeho zástupce při soudním jednání.

V jednom z případů došlo dokonce k vyvinutí tlaku na účastníka řízení, aby na místě vypověděl advokátovi, který se neprokázal negativním testem, plnou moc pod pohrůžkou uložení povinnosti k náhradě nákladů spojených s odročením jednání. Dále je Česká advokátní komora obeznámena se skutečností, že soudy nevyhovují žádosti o odročení jednání z důvodu pozitivního výsledku testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 a následné karantény (izolace) nebo jiného důvodu spojeného s probíhající pandemií a příslušnými mimořádnými opatřeními, a to s odkazem na povinnost zajištění substituce pro dané soudní řízení.

Česká advokátní komora si plně uvědomuje, jak náročná je stávající situace pro všechny osoby zúčastněné na soudních řízeních a bere v potaz jak aspekty právní, tak psychologické (resp. psychické), nicméně při veškerém respektu k moci soudní konstatuje představenstvo České advokátní komory následující:

Ochranné prostředky dýchacích cest

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2021 č.j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN zakazuje všem osobám s účinností od 1. 3. 2021 do odvolání tohoto mimořádného opatření pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének, a to v místech uvedených v tomto opatření v odst. 1 a 2.
Zároveň jsou zde stanoveny výjimky (odst. 3), kdy se výše uvedený zákaz nevztahuje na konkrétní skupiny osob, mimo jiné v souladu s odst. 3 písm. p) na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení. Jak je uvedeno v odůvodnění tohoto opatření, výjimka podle písm. p) se vztahuje na „soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení“ vzhledem k tomu, aby používání ochranných prostředků nenarušilo řádný průběh soudního procesu, protože možnost sledovat výraz tváře osob zúčastněných na soudním řízení přispívá k poznatkům důležitým pro soudní řízení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že během soudního řízení výše uvedené osoby, tedy i advokáti jakožto zástupci účastníků řízení, nemají povinnost mít nasazené ochranné prostředky dýchacích cest. Případné požadavky úředních osob, aby advokáti používali ochranné prostředky během přítomnosti v jednací síni, lze tedy akceptovat pouze v případech, kdy se nejedná o místo a dobu soudního řízení (tedy např. při pohybu v budově soudu mimo zasedací místnost v době, kdy neprobíhá soudní řízení).

Prokázání negativního testu

Pokud jde o vyžadování potvrzení o negativním testu na covid-19 jakožto podmínky umožnění přítomnosti účastníka řízení a jeho zástupce při soudním jednání, nevyplývá tento požadavek v současné době z žádného právního předpisu.

Vláda ČR vydala 1. 3. 2021 usnesení č. 242 k mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, ve kterém vyjádřila předběžný souhlas s vydáním mimořádných opatření a kterým se nařizuje všem zaměstnavatelům na území ČR nad stanovený počet zaměstnanců, jež jsou podnikatelem nebo státním nebo národním podnikem, umožnit svým zaměstnancům osobní přítomnost na pracovišti zaměstnavatele pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil v posledních sedmi dnech RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2, POC antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS – CoV-2 nebo na pracovišti zaměstnavatele preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého mu zaměstnavatelem.
Ministerstvo zdravotnictví následně vydalo určitý počet mimořádných opatření, která se týkala povinného testování prováděného zaměstnancům příslušným zaměstnavatelem. Ohledně otázky testování v budovách soudů je rozhodné mimořádné opatření č. j. MZDR 9364/2021- 1/MIN/KAN ze dne 5. 3. 2021 o povinnosti veřejného zaměstnavatele testovat své zaměstnance na přítomnost viru SARS-CoV-2 způsoby zde uvedenými.
Dalším významným dokumentem pro tuto problematiku je mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví
č. j. MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN vydané 1. 3. 2021, které nařizuje povinnost zaměstnavatelům (rozlišeným dle počtu osob, které zaměstnávají) testovat své zaměstnance na přítomnost daného viru.
Dne 5. 3. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví další mimořádné opatření č. j. MZDR 47828/2020-21/MIN/KAN, kterým se mění výše uvedené mimořádné nařízení z 1. 3. 2021. Tato novela vkládá do mimořádného opatření ustanovení bodu V., ve kterém je doplněn okruh osob, které se pro účely daných mimořádných opatření taktéž považují za zaměstnance: jsou jimi osoby dočasně přidělení zaměstnanci agentury práce a další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní vztah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci. Novela tedy rozšiřuje definici pojmu „zaměstnanec“ tak, aby dopadala i na další kategorie osob, které se vyskytují na pracovišti společně se zaměstnanci a jsou z epidemiologického hlediska významné, aby se i tyto jiné osoby musely podrobit testování. Dne 15. 3. 2021 Ministerstvo zdravotnictví přijalo další mimořádné opatření č. j. MZDR 47828/2020-22/MIN/KAN, které novelizovalo výše uvedená opatření v tom směru, že upravilo velikost zaměstnavatele, resp. počet zaměstnanců, od kterého se nařizuje povinnost pravidelného testování.

Dle veškerých výše uvedených mimořádných opatření je tedy zřejmé, že advokát vstupující do budovy soudu za účelem soudního řízení nespadá do definice osob, které lze považovat za zaměstnance a které tedy musí podstoupit povinné testování či předložit potvrzení.

Dne 22. 3. 2021 ovšem přijalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření č. j. MZDR 47828/2020-26/MIN/KAN, které stanovuje novou povinnost pro osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky, přičemž tyto osoby smí nejpozději od 6. dubna 2021 vstupovat na své pracoviště či místo výkonu práce pouze za předpokladu, že podstoupily v posledních 7 dnech RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2, POC antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prováděný laickou osobou, není-li v čl. VI stanoveno jinak, a jeho výsledek je negativní.

Lze tedy uzavřít, že od 6. 4. 2021 se i advokáti jakožto osoby samostatně výdělečně činné budou muset testovat (v průběhu sedmi dní) a na své pracoviště či místo výkonu práce vstupovat pouze za předpokladu, že výsledek testu byl negativní. Za místo výkonu práce lze považovat i prostory budovy soudu, kde se má příslušné soudní jednání uskutečnit, neboť zde advokát poskytuje právní služby. K prokázání provedení testu s negativním výsledkem by mělo dostačovat buď čestné prohlášení advokáta s informací, kdy došlo k provedení testu, jakým typem a konečný výsledek, to v případě samotestování, nebo potvrzení o absolvování testu provedeného kompetentním subjektem.

Nevyhovění žádosti o odročení jednání s odkazem na možnost zadání věci do substituce (se zvláštním důrazem na žádosti o odročení v souvislosti s pandemií či ze zdravotních důvodů)

Je-li účastník řízení zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím zástupce. I právní zástupce může z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) požádat o odročení jednání. K tomu, aby žádost o odročení byla podložena důležitým důvodem, je potřebné, aby zástupce tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují se jednání zúčastnit, a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních, tedy zda mohla být překážka předvídána, případně odvrácena (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1073/2006, ze dne 14. 12. 2006).
V současné, obtížně předvídatelné, pandemické době považujeme za daný důležitý důvod pro odročení jednání jak vlastní onemocnění nemocí covid-19, tak karanténu či izolaci nařízenou advokátovi jakožto právnímu zástupci účastníka řízení. V případě pozitivního výsledku testu provedeného standardní metodou RT-PCR se pozitivní osobě nařizuje izolace dle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví k nařizování izolací a karantén a zahajují se epidemiologická šetření s cílem nařídit karanténu všem osobám, které byly v epidemiologicky významném kontaktu s pozitivní osobou. Takovýmto mimořádným opatřením je opatření ze dne 26. 2. 2021 č. j. MZDR 40555/2020-3/MIN/KAN, které nařizuje všem poskytovatelům zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, všem krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy postupovat k zabránění šíření epidemie onemocnění covid-19 tak, že nařídí izolaci či karanténní opatření v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle příslušných ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví se izolací rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob. Izolace se liší od karantény tím, že v případě izolace osoba již onemocněla infekční nemocí či jeví její příznaky. Do karantény se umisťuje zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy.

O takovýchto opatření není vydáváno fyzické osobě žádné potvrzení, kterým by se daná osoba mohla tímto prokázat. Zároveň ale není důvod, aby si fyzická osoba, v tomto případě advokát, nechala vystavit potvrzení o pracovní neschopnosti, neboť (pokud mu to zdravotní stav umožňuje) může některé záležitosti týkající se výkonu advokacie vykonávat např. ze svého bydliště. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (§ 26) umožňuje advokátovi dát se zastoupit jiným advokátem. Zásadně tedy platí, že advokát tohoto práva může využít. Důležitou podmínkou je však sousloví v rámci svého pověření. Vždy záleží na dohodě advokáta s klientem a není vyloučeno, že klient si při převzetí právního zastupování s advokátem vymíní, že si substituci nepřeje, a advokát všechny jeho záležitosti obstará osobně. Takové ujednání je legitimní a advokát je nemůže jednostranně porušit. V opačném případě by se mohl dopustit kárného provinění.
Otázku substituce je ale třeba vykládat také s ohledem na současnou pandemickou situaci, která je zcela nepředvídatelná, a i přes značné nasazení advokáta v řešení záležitostí svého klienta může dojít k situaci, kdy je advokátovi nečekaně nařízena výše uvedená izolace či karanténa. Zcela zásadním a naprosto samozřejmým je v případě substituce podrobné seznámení substituta s převzatou věcí. Pokud substitut nemá dostatečný prostor pro přípravu a převzetí zastoupení, není schopen hájit řádně práva a oprávněné zájmy klienta, a takovýto případný nedbalý výkon substituce by rozhodně nepodporoval důvěru veřejnosti v důstojný výkon advokacie, jak to oběma stranám substitučního vztahu ukládá § 17 zákona o advokacii. Českou advokátní komorou byl např. zaznamenán případ, kdy advokátce byla nařízena karanténa a záležitost, která měla být řešena v rámci soudního jednání, byla mimořádně obtížná s velmi složitými skutkovými a právními otázkami (mj. spis o rozsahu cca 10 000 stran). I po vysvětlení a bez ohledu na názor klienta byla advokátka opakovaně vyzývána k zajištění substituce.
Posouzení a zhodnocení včasnosti a důvodnosti žádosti o odročení jednání je plně v kompetenci soudů. Proto bychom uvítali, kdyby v takto obtížné době došlo k vzájemnému pochopení, neboť teprve touto cestou může být v dnešní nepředvídatelné době dostatečně zajištěna ochrana ústavních práv účastníků řízení vyplývající především z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Na závěr je nutné vyzdvihnout obětavý osobní přístup jak soudců a dalšího justičního personálu, tak advokátů, kteří se i přes nelehkou dobu snaží v maximální možné míře hájit a prosazovat práva a oprávněné zájmy svých klientů, neboť riziko nákazy z osobního kontaktu se nevyhýbá žádné skupině společnosti.

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory
Foto: Pixabay