ÚS odmítl návrh senátorů na zrušení usnesení vlády o nouzovém stavu
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) odmítlo ve svém usnesení zveřejněném 25. března 2021 návrh skupiny 35 senátorů
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) odmítlo ve svém usnesení zveřejněném 25. března 2021 návrh skupiny 35 senátorů na zrušení usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února na dobu 14 dnů, vyhlášeného pod č. 59/2021 Sb., neboť k jeho projednání není příslušný. Řízení o návrzích na zrušení navazujících usnesení vlády o přijetí krizových opatření bylo zastaveno, neboť tato usnesení v průběhu řízení před Ústavním soudem pozbyla platnosti.
„Ústavní soud návrh senátorů zamítl (a zčásti odmítl). I přesto jej však považuji za úspěšný. Podařilo se pohnout Ústavním soudem alespoň v tom, že v odůvodnění uvedl, že vyhlášení nouzového stavu vládou v únoru 2021 v rozporu s vůlí Poslanecké sněmovny bylo nezákonné. Pět ústavních soudců vyslovilo s takovým postupem velmi ostrý nesouhlas. Podstatné však je, že většina pléna cítila, že se k tak flagrantnímu porušení ústavy musí alespoň nějak vyslovit. Velmi to oceňuji,“ uvedl k rozhodnutí ÚS advokát JUDr. Petr Toman, LL.M., který senátory před Ústavním soudem zastupoval a zároveň připravoval text návrhu.
Již z předcházející judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20, Pl. ÚS 11/20) lze připomenout, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a „izolovaný“ přezkum Ústavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o „akt vládnutí“ politické povahy a náleží tak do rámce ústavně politického přezkumu Poslaneckou sněmovnou. Ostatně Poslanecká sněmovna dne 18. 2. 2021 přijala usnesení, jímž zrušila nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocněním covid-19, nejpozději však k 27. 2. 2012.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se již napadeným rozhodnutím o vyhlášení nouzového stavu zabýval (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/21, Pl. ÚS 9/21 a Pl. ÚS 10/21) a ve všech případech návrh odmítl.
Ačkoliv se tedy Ústavní soud nemohl zabývat věcným přezkumem usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, připojil tzv. obiter dictum. Dodává, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky nelze vykládat prostřednictvím běžného zákona o krizovém řízení. Jestliže pak ústavní zákon o bezpečnosti České republiky kogentně stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav nejdéle na dobu 30 dnů a uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny (čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2), jiný postup při prodloužení nouzového stavu není možný. Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze „nově“ vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy „povolený“ nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila. Stanoví-li § 3 odst. 5 krizového zákona pravidlo, že „Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu“, především to není možné vykládat tak, že jde o jakousi výjimku ve vztahu k možnosti prodlužování nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákon o bezpečnosti. Žádosti musí obligatorně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí a teprve na základě zhodnocení situace závěr, že není „možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí“ (§ 3 odst. 5 krizového zákona). Navíc jde o pouhou žádost hejtmana/ů, kterou není vláda vázána.
Soudce zpravodaj prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc., k obiter dictum uvedl, že je to obecný výklad, není pro vládu závazný, nicméně by mohl být doporučením, jak by měla vláda postupovat. „Ústavní soud říká, že není možné prodlužovat nouzový stav, když Sněmovna nedá souhlas s prodloužením, a už vůbec ne na základě hejtmanů. Od nich je to žádost, vláda tím není vázaná a není to jejich povinnost, navíc žádosti hejtmanů by měla předcházet vyhlášení jiných opatření, než se obrátí na vládu,“ řekl profesor Sládeček.
K usnesení zaujali odlišné stanovisko soudci prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., JUDr. Josef Fiala, CSc., prof. JUDr. Jan Filip, CSc., JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., a soudkyně JUDr. Milada Tomková. Společné odlišné stanovisko měli Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Radovan Suchánek, kritizovali obiter dictum. „Ústavní soud jím, bohužel, znovu vykročil na pole nezdrženlivého arbitra právně politických sporů, který si nemůže odpustit dát své mínění alespoň ex post veřejně najevo, ačkoli pro to nemá žádný procesní prostor,“ stojí v usnesení. Podobně argumentoval Jan Filip, podle kterého je výrok usnesení v rozporu se „vzkazem“ obiter dictum. Milada Tomková pak nesouhlasila s předpokladem, že ÚS nemá pravomoc přezkoumat vyhlášení nouzového stavu – měla opačný názor.
Text usnesení Ústavního soudu ze dne 16. března 2021 pod sp. zn. Pl. ÚS 12/21 včetně disentů je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud; AD
Foto: Pixabay