Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2020, 236 stran, 320 Kč.

Praktická příručka k zákonu o registru smluv (č. 340/2015 Sb.) od Martina Krause doplňuje aktuální, leč postupnými novelizacemi již poněkud překonanou a beztak celkově malou nabídku komentářů tohoto zákona. Ty jsou zatím jen tři a všechny pochází z roku 2016, tedy před oběma podstatnými obsahovými novelami provedenými zákony č. 249/2017 Sb. s účinností od 18. 8. 2017 a č. 177/2019 Sb. s účinností od 1. 11. 2019.

První komentář kolektivu autorů z advokátní kanceláře Rowan Legal pod vedením Viléma Podešvy z roku 2016 od Wolters Kluwer se týkal primárně práva veřejných zakázek a zákon o registru smluv komentoval dobře, ale spíše optikou veřejných zakázek a jen jako okrajové téma k nim. Druhý komentář Martina Prokeše vyšel pouze v elektronické podobě a jako relativně stručný text o rozsahu cca 100 stran v nakladatelství C. H. Beck. Etalonem v oboru je tak vynikající velký komentář z pera autorského kolektivu právníků Frank Bold advokáti vydaný nakladatelstvím C. H. Beck v listopadu 2016 o rozsahu 456 stran.

Příručka Martina Krause má tedy v současné době zásadní výhodu – je jediná aktuální. Ale není to výhoda jediná. Martin Kraus je zaměstnancem gesčně příslušného Ministerstva vnitra a gesčně příslušného útvaru pro registr smluv, jímž je odbor eGovernmentu. To z něj samozřejmě činí do jisté míry komentář „autorský“, jakkoli autor publikace ani Ministerstvo vnitra nejsou autory samotného zákona.

Pro připomenutí, původní návrh zákona o registru smluv sepsal poslanec Jan Farský a předložil jej jako sněmovní tisk č. 740 v 6. volebním období Poslanecké sněmovny v roce 2012. Tehdy však zákon vypadal úplně jinak. Byl zpracován podle slovenského vzoru, nikoli jako samostatný zákon, ale jako soubor novel stávajících zákonů, a to zákona o svobodném přístupu k informacím, zákona o veřejných zakázkách a pak starého i nového občanského zákoníku a obchodního zákoníku, v nichž byly normovány soukromoprávní následky (ne)uveřejnění smlouvy. Ministerstvo spravedlnosti, kde jsem tehdy působil jako náměstek ministra pro legislativu, zásadně nesouhlasilo s novelizací civilních kodexů, a proto si vzalo v ústavněprávním výboru za úkol přepracovat návrh do podoby samostatného zvláštního zákona. Autorské práce pak vedl prof. Eliáš s podporou legislativy Ministerstva spravedlnosti.

Po přijetí zákona však přešla gesce na Ministerstvo vnitra, a to zejména v rámci spuštění a provozu informačního systému registru smluv, částečně snad i v rámci zbytkové působnosti k předpisům týkajícím se veřejné správy, byť zákon je sám o sobě předpisem práva soukromého a týká se uzavírání smluv (podobně jako koncese či veřejné zakázky). Martin Kraus působí na Ministerstvu vnitra od roku 2012, takže byl u implementace zákona a řešení všech možných výkladových problémů od samého počátku. A to je znát. Autor má mimořádný praktický přehled a zkušenosti s tématem, které částečně zúročil již v publikované metodice Ministerstva vnitra k zákonu (vedl přípravu veřejnoprávní části metodiky a kontroloval externími advokáty připravenou soukromoprávní část). Pochopitelně, autor měl i hlavní odborné slovo za gestora při přijímání jednotlivých novel.

Těžko bychom tedy hledali vhodnějšího kandidáta na praktickou příručku k tomuto zákonu, než je Martin Kraus.

Autor se chopil svého úkolu zodpovědně, jak se na úředníka státu sluší, ale možná až překvapivě nekonven­čně a prakticky. Nerozepisuje se teoreticky, nepapouškuje zbytečně texty norem, ale jde hned k jádru problémů, které dobře zná. Na ty hned odpovídá a příručku doprovází praktickými tipy, příklady z praxe, vzory a shrnutími závěrů. Je to opravdu instruktivní a praktické.

Jen na ukázku toho, jak autor podává praktické tipy: „Uveřejňujte raději všechny dodatky smluv uzavřené k již zveřejněným smlouvám. Tím neuděláte chybu v posuzování privativní a kumulativní novace, budete mít ve smlouvách a jejich dodatcích přehled, a navíc kontrola velmi často požaduje uveřejnění všech dodatků. Na druhou stranu se ozvěte, pokud by někdo z neuveřejnění dodatku, který být uveřejněn nemusí, dovozoval například jeho zrušení, potažmo dokonce zrušení celé smlouvy.“ To není řeč formalisty úředníka ani teoretizujícího vědce či akademika, ale srozumitelný a návodný text pro praxi. Je třeba si uvědomit, že zákon o registru smluv musí používat i množství povinných subjektů typu mateřských školek, městských divadel či domovů pro seniory, které nemají žádnou teo­retickou výbavu pro aplikaci práva.

Na rozdíl od velkého komentáře Frank Bold, který i díky většímu rozsahu a teoretickým úvahám umožňoval polemiku a měl jsem k němu, byť jen dílčí, výhrady či jiné právní názory na několik otázek, Krausova praktická příručka je v tomto ohledu nekonfliktní. Představuje osvědčená, středová a obecně přijímaná řešení a ani při velkém úsilí v ní nemohu najít nic, s čím bych vyloženě nesouhlasil. Je to dáno jak povahou a účelem praktické příručky, tak i tím, že s Martinem Krausem již roky na tématu registru smluv spolupracujeme v rámci přednášek, dotazů veřejnosti, metodiky Ministerstva vnitra i novel. Známe se dlouho, a měli-li jsme někdy různé názory na některé problémy, již jsme si je dávno vyřešili.

Závěrem mohu jen konstatovat, že se aplikační praxi konečně dostává jasná, srozumitelná a mimořádně praktická příručka od uznávaného odborníka se zázemím gesčně příslušného Ministerstva vnitra. To má velkou výhodu, neboť lze s poměrně vysokou spolehlivostí předpokládat, že názory a doporučení v této knize jsou fakticky i názory a doporučeními Ministerstva vnitra, jakkoli si to můžeme jen potichu myslet.

Mgr. FRANTIŠEK KORBEL, Ph.D., advokát, AK Havel & Partners