Dne 22. února 2021 Ústavní soud zveřejnil svůj nález sp. zn. III. ÚS 3463/20, podle kterého platí, že o protiústavnost jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných administrativních pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený „na věcně nesprávných argumentech“.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, které bylo napadeno ústavní stížností, byla podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“) ze dne 19. 8. 2020.

Rozhodnutí policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o zajištění finanční hotovosti ve výši 13 400 Kč, bylo stěžovateli doručeno 19. 8. 2020. Lhůta pro podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne 19. 8. 2020 o zajištění finanční hotovosti skončila v pondělí 24. 8. 2020. Právě v tento den byla policejnímu orgánu podána prostřednictvím obhájkyně stěžovatele blanketní stížnost se sdělením, že bude odůvodněna ve lhůtě 10 dnů poté, co bude obhájkyni stěžovatele umožněno nahlížet do spisu. Následně dne 10. 9. 2020 bylo policejnímu orgánu skutečně doručeno avizované odůvodnění stížnosti. Napadeným usnesením obvodního soudu však byla stížnost stěžovatele zamítnuta jako opožděná.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítl, že rozhodnutím obvodního soudu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, a to v důsledku zásadního procesního pochybení ať již ze strany orgánů činných v trestním řízení, kteří obvodnímu soudu blanketní stížnost buď nepostoupily, nebo ze strany obvodního soudu, který k včasné blanketní stížnosti nepřihlédl.

Obvodní soud ve vyjádření ke stížnosti uvedl, že ve spisovém materiálu, který měl k dispozici, je založena pouze stížnost vč. odůvodnění datovaná dnem 9. 9. 2020. Z obsahu této stížnosti ani z dalšího přitom nebylo patrné, že by dříve byla podána ještě jiná (blanketní) stížnost.

Stěžovatel v replice doložil elektronickou doručenku k datové zprávě, kterou byla dne 24. 8. 2020 policejnímu orgánu doručena blanketní stížnost. Současně stěžovatel nesouhlasí s tvrzením obvodního soudu, že z obsahu odůvodnění stížnosti ze dne 9. 9. 2020 nebylo vůbec patrné, že dříve nebyla podána blanketní stížnost, jelikož v samotném podání ze dne 9. 9. 2020 se uvádí, že „…obviněný podal (..) stížnost, kterou odůvodňuje následovně.“

Ústavní soud zvážil obsah napadeného rozhodnutí i průběh řízení, který mu předcházelo, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných administrativních pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený „na věcně nesprávných argumentech“.

K problematice blanketního opravného prostředku uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 308/97 (N 63/11 SbNU 119), že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl. V praxi se jedná především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí.

Uvedená obecná východiska (viz také nález ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2130/20) dopadají i na nyní posuzovanou věc, v níž obvodní soud nevzal v potaz v zákonné lhůtě podanou blanketní stížnost, byť faktického pochybení se dopustil zřejmě již policejní orgán, který tuto blanketní stížnost nezaložil do spisu, na jehož základě následně obvodní soud rozhodoval a který měl k dispozici. Obvodní soud tedy vycházel z toho, že žádná blanketní stížnost nebyla v zákonné lhůtě podána a vycházel pouze z dodatečně doplněného odůvodnění stížnosti, které však posuzoval izolovaně jako novou stížnost, pročež dospěl k závěru, že byla podána po lhůtě.

Z vyžádané doručenky datové zprávy je však zřejmé, že blanketní stížnost byla v zákonné lhůtě doručena policejnímu orgánu dne 24. 8. 2020. K tíži stěžovatele rozhodně nemůže jít pochybení policejního orgánu, který patrně blanketní stížnost vůbec nezaložil do spisového materiálu. Obvodní soud současně nevyvinul žádnou iniciativu k tomu, aby si ověřil, zda stěžovatel avizovanou blanketní stížnost (na niž se odkazuje v odůvodnění stížnosti) v zákonné lhůtě policejnímu orgánu skutečně zaslal.

Toto administrativní pochybení mělo jednoznačně negativní dopad do sféry stěžovatele. Pokud by obvodní soud měl spolu s odůvodněním k dispozici i samotnou blanketní stížnost, která následnému odůvodnění stížnosti logicky předcházela a která byla podána ve lhůtě, musel by se stížností meritorně zabývat a vypořádat jednotlivé stěžovatelovy námitky. Nesprávným postupem orgánů veřejné moci tak vznikla situace, kdy obvodní soud de facto zamítl námitky stěžovatele bez jejich meritorního přezkoumání.

Ústavní soud proto shrnuje, že Obvodní soud pro Prahu 4 tím, že rozhodl, aniž by vypořádal konkrétní stěžovatelovy námitky obsažené právě v doplnění stížnosti ze dne 9. 9. 2020, porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3463/20 vyhlášený dne 22. února 2021 naleznete ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com