Advokátní etika je mrtvá, ať žijí pravidla profesionálního chování!

JUDr. Lukáš Slanina

Proč existují advokáti? Aby hledali mravní rozměr svého chování nebo poskytovali právní služby za peníze? Podle zákona o advokacii je výkon advokacie poskytování právních služeb zpravidla za odměnu. V tomto přízemně zjednodušujícím příspěvku spolkneme pýchu i s noblesou a zamyslíme se nad tím, jestli si my, advokáti, sami neškodíme tím, že pravidla, která nám pomáhají vydělat peníze, označujeme zbytečně vzletně za etická pravidla, a tím z nich v našich hlavách vytváříme místo naší stavovské kultury takový náš školní řád. Podobně jako u školního řádu, pokud nevezmu pravidla za svá, budu spíše inklinovat k jejich ignorování.


Z hrušky dolů

Při advokátních zkouškách je moje první otázka na zkoušené: „Jak byste své babičce/synovci/kamarádce vysvětlili, že je lepší využít služeb advokáta než vinkláře?” Zcela přesvědčivou odpověď jsem od zkoušených zatím neslyšel. Určitě to je i tím, že jsem zkoušel pouze v jednom ze zkušebních termínů, ale můj dojem, že to není zcela jasné, pramení i z nejistých odpovědí koncipientů na mé dotazy při seminářích o profesní etice.

Matoucí dojem týkaj ící se praktického významu etického kodexu pro podnikání advokáta zřejmě pramení z použití pojmu etika/etický. Tento pojem může být při vědomí významu pravidel profesionálního chování advokáta zavádějící. Pojem etika/etický evokuje výkladovou perspektivu jakéhosi neuchopitelného mravního principu, který má málo společného s praktickým světem advokátního podnikání.

Etický kodex advokáta má mnohem blíže k pravidlům firemní kultury advokátního stavu než k etickému zamyšlení nad mravností konání advokáta. V USA se pro etický kodex využívá obvykle spojení “Rules of Professional Conduct”. Pokud by se naše pravidla profesionální etiky označovala za pravidla profesionálního chování, přestalo by se o kodexu těchto pravidel přemýšlet jako o neužitečném efemérně neuchopitelném vyjádření morálních hodnot, ale na první dobrou by bylo zřejmé, že jde jen o pravidla chování advokáta.

Jakmile se v hlavě zbavíme představy o mravnostním rozměru pravidel profesionálního chování, ale podíváme se na ně jako na společný prodejní argument celé profese, tak se nám budou dodržovat daleko snáz. Občasné povzdechy nad povinností dodržovat pravidla profesionálního chování bych přirovnal k dřívějším nářkům e-shopistů nad jejich povinností akceptovat odstoupení od smlouvy ve čtrnáctidenní lhůtě. V počátcích rozvoje e-shopů vnímali jejich provozovatelé jako nespravedlivé, že oproti kamenným prodejnám musí akceptovat vrácení rozbaleného zboží ve dvoutýdenní l hůtě. Pouze část z nich viděla za roh a uvědomovala si, že poskytnutím lhůty k vrácení nákupu vytvářejí důvěru zákazníků v on-line nakupování, a tím si otevírají dveře k jeho obrovskému růstu.

Samoregulace advokátního stavu má vedle ušlechtilých cílů směřujících k obecnému blahu i neopomenutelný podnikatelský přínos. Vlastní závazek advokátů k dodržování pravidel profesionálního chování a podrobení se kárné odpovědnosti je nejdůležitější kolektivní prodejní argument advokacie jako celku.

Co odlišuje člověka od zvířat? Rozum. Co odlišuje advokáta od vinkláře? Pravidla chování advokáta.

Centrální hvězdou advokátního vesmíru je úspěšné podnikání při ochraně a prosazování oprávněných zájmů klientů. Vše ostatní už jen obíhá s menšími či většími odstředivými tendencemi kolem. Nejblíže centru obíhá zájem advokátů na nezávislém výkonu advokacie a v jeho těsné blízkosti se míhá zájem společnosti na zajištění kvalitních právních služeb.

V takto definovaném vesmíru je pro tři uvedené objekty nejvýhodnější, když si advokáti sami vytvářejí silný samoregulační systém, který spočívá v advokátní samosprávě a v dodržování vlastních pravidel profesní etiky. Pro stát je tento model výhodný v přenesení nákladů na správu advokacie na samotné advokáty. P ro klienty je výhodné, že se při výběru poskytovatele právní pomoci z řad advokátů mohou spolehnout na to, že advokát je vázán pravidly profesionálního chování, má adekvátní vzdělání, jeho znalosti byly podrobeny určitému přezkumu při advokátní zkoušce a pro případné pochybení má uzavřeno pojištění a nese kárnou odpovědnost. Pro advokáty představuje největší výhodu samosprávného modelu garance jejich relativní nezávislosti na státní moci.

Každý advokát jako jednotlivec prodává své služby především skrze svou erudici a z ní plynoucí reputaci. K tomu, aby byl ve svém podnikatelském snažení úspěšný, je velmi užitečné mít zázemí onoho kolektivního prodejního argumentu, který odlišuje advokáta od právníka. My, advokáti, bychom tak měli mít před očima fakt, že znalost a dodržování pravidel profesionálního chování nám dává jedinečný nástroj pro rozvoj důvěry našich klientů v nás, advokáty, což se odrazí v našem úspěšném podnikání.


JUDr. Lukáš Slanina, advokát/partner ARROWS advokátní kancelář, člen kontrolní rady ČAK
Foto: archiv autora; www.canva.com

Go to TOP