Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 10. února 2021:

 

Odpovědnost státu za škodu (Odpovědnost státu za újmu), Soupis, Exekuce, § 13 předpisu č. 82/1998 Sb., § 52 předpisu č. 120/2001 Sb., § 51 předpisu č. 37/1992 Sb.

Soudní exekutor může pojmout silniční motorové vozidlo do soupisu movitých věcí, ačkoliv je mu při soupisu předložen technický průkaz osvědčující vlastnictví třetí osoby, pouze tehdy, má-li důvodné pochybnosti o pravdivosti údajů v technickém průkazu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1330/2020)

 

Opatrovník, Odpovědnost státu za škodu (Odpovědnost státu za újmu), § 8 předpisu č. 82/1998 Sb., § 13 předpisu č. 82/1998 Sb., § 29 o. s. ř.

Nejde o nárok z titulu nesprávného úředního postupu, požaduje-li poškozený náhradu škody, jež mu měla vzniknout tím, že mu byl v rozporu se zněním § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, je-li tato škoda odvozována od zmenšení jmění v důsledku přijetí konečného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, jež bylo vydáno v řízení zatíženém vytýkanou vadou; požadavek na náhradu škody tak bylo možno s úspěchem uplatnit jen z titulu nezákonného (konečného) rozhodnutí, tedy takového, které by bylo v předepsaném řízení zrušeno či změněno pro nezákonnost.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1511/2020)

 

Daň spotřební, čl. 23 odst. 4 předpisu č. 11/1975 Sb.

Spotřební daň je „jinou výlohou“ ve smyslu článku 23 odst. 4 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3530/2019)

 

Smír, Pravomoc soudu, Podmínky řízení, § 28 předpisu č. 85/1996 Sb., § 7 o. s. ř., § 8 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013, § 103 o. s. ř., § 104 o. s. ř.

Skutečnost, že sporu mezi advokáty nebo advokátními koncipienty nepředcházelo smírčí řízení podle § 28 zákona o advokacii, není důvodem k zastavení řízení o žalobě podle § 104 o. s. ř.; nejde o podmínku řízení ve smyslu § 103 o. s. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 62/2020)

 

Omezení svéprávnosti (o. z.) [Svéprávnost (o. z.)], § 157 odst. 2 o. s. ř., § 155 odst. 1 o. s. ř., § 40 odst. 2 předpisu č. 292/2013 Sb.

Rozsah, v jakém se výrokem rozsudku omezuje způsobilost člověka samostatně právně jednat, nelze vymezit zástupně použitím zkratek „apod.“, „atp.“ nebo „atd.“.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 24 Cdo 844/2020)

 

Duševní útrapy (o. z.) [Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (o. z.)], Náhrada škody, Rozsudek mezitímní, § 2959 o. z., § 2918 o. z., § 152 odst. 2 o. s. ř.

Při rozhodování o základu nároku na náhradu nemajetkové újmy druhotných obětí podle § 2959 o. z. mezitímním rozsudkem musí být vyřešeny všechny sporné otázky existence všech uplatněných nároků včetně promlčení, solidární povahy plnění při pluralitě účastníků i spoluzpůsobení si újmy poškozeným ve smyslu § 2918 o. z., kromě výše plnění.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019)

 

Insolvence, Neúčinnost právního jednání, Pojistné na zdravotní pojištění, § 111 předpisu č. 182/2006 Sb., § 4 předpisu č. 48/1997 Sb., § 5 předpisu č. 48/1997 Sb., § 6 předpisu č. 48/1997 Sb., § 3 předpisu č. 592/1992 Sb., § 5 předpisu č. 592/1992 Sb.

Zúčtoval-li (budoucí) insolvenční dlužník svým zaměstnancům příjmy ze závislé činnosti (§ 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a odvedl-li (přímo) příslušné zdravotní pojišťovně pojistné na zdravotní pojištění, jehož plátci byli tito zaměstnanci, nešlo o plnění z majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 97/2018)

 

Insolvenční řízení, Pohledávka, Rozhodnutí o úpadku, Incidenční spory (žaloba odpůrčí), § 111 IZ., § 165 IZ., § 173 odst. 1 IZ., § 229 odst. 3 písm. b) ins. zák.

Pohledávku, která vznikla před rozhodnutím o úpadku a kterou je věřitel povinen přihlásit do insolvenčního řízení (chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka) nejpozději do uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené v rozhodnutí o úpadku, není dlužník (jako osoba s dispozičním oprávněním ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 písm. b/ insolvenčního zákona) oprávněn uspokojit před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, jestliže již nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. To platí bez zřetele k tomu, že šlo o pohledávku, která vznikla (až) po zahájení insolvenčního řízení a která v době do (účinnosti) rozhodnutí o úpadku dlužníka mohla být uspokojena proto, že šlo o právní jednání nutné ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování závodu v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti nebo ke splnění procesních sankcí (§ 111 odst. 2 insolvenčního zákona).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sen. zn. 29 ICdo 113/2018)

 

Incidenční spory, Odporovatelnost, Započtení pohledávky, § 237 odst. 1 ins. zák., § 239 odst. 1 IZ., § 572 obč. zák., § 1981 o. z., § 3028 odst. 3 o. z.

V řízení o určení neúčinnosti smlouvy, kterou dlužník uzavřel s dalšími třemi osobami, není insolvenční správce oprávněn ani povinen podat odpůrčí žalobu proti těmto osobám jen proto, že byly smluvními stranami takové smlouvy. Žalobu, kterou se domáhá vyslovení neúčinnosti takové smlouvy a zároveň vydání peněžitého plnění, které na základě smlouvy ušlo z dlužníkova majetku, nebo rovnocenné (peněžité) náhrady za původní dlužníkovo plnění, které (již) není možné vydat do majetkové podstaty, podává insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 insolvenčního zákona vůči osobám, „v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn“ nebo vůči osobám, „které z něho měly prospěch“, bez zřetele k tomu, že případně nejde o smluvní strany smlouvy.

Tzv. „vícestranný zápočet“ nebo „kruhový zápočet“ má při absenci „vzájemně započitatelného (stejnorodého) plnění“ mezi jednotlivými dvojicemi věřitelů povahu dohody o zrušení nesplněného závazku (dluhu).

Pro odpověď na otázku, zda dohoda o zrušení nesplněného závazku (dluhu) uzavřená v době od 1. ledna 2014 se řídí ustanovením § 572 odst. 2 a 3 obč. zák., nebo (již) ustanovením § 1981 o. z., je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodné, jakou právní úpravou se řídí závazkový právní poměr, z něhož vznikl ten který neuspokojený závazek (dluh), jenž taková dohoda ruší.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 128/2018)

 

Insolvence, Incidenční spory, Zpracování, § 159 odst. 1 písm. b) předpisu č. 182/2006 Sb., § 225 předpisu č. 182/2006 Sb., § 135b předpisu č. 40/1964 Sb., § 1074 předpisu č. 89/2012 Sb., § 1075 předpisu č. 89/2012 Sb.

Vylučovací žalobou podle § 159 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona se lze úspěšně domoci i vyloučení náhradního peněžitého plnění dosaženého zpracováním věci sepsané do majetkové podstaty dlužníka.

Jestliže movitá věc, která je předmětem vylučovací žaloby, zanikne zpracováním, lze pokračovat v excindačním řízení, vyplývá-li ze zákona, že okamžikem zpracování věci vzniklo žalobci (vylučovateli) vlastnické právo k věci vzniklé zpracováním; předmětem řízení je bez dalšího (bez nutnosti měnit žalobu) nová věc. V těch případech, kdy žalobci (vylučovateli) vzniklo (u věci nezpracované v dobré víře) časově omezené právo „volby výhodnějšího řešení“ (§ 1075 odst. 1 a 2 o. z.), lze v excindačním řízení pokračovat poté, co se na základě provedené volby nebo v důsledku jejího nevyužití vyjasnilo, že žalobci (vylučovateli) vzniklo vlastnické právo k věci vzniklé zpracováním; předmětem řízení se takto rovněž stává (bez nutnosti měnit žalobu) nová věc. Vyplývá-li ze zákona, že okamžikem zpracování věci vzniklo žalobci (vylučovateli) pouze právo požadovat za zpracovanou věc peněžité plnění, jehož hodnota je „ukryta“ ve věci vzniklé zpracováním, je ve smyslu ustanovení § 225 odst. 5 insolvenčního zákona „výtěžkem“ tohoto „jiného nakládání“ s věcí (jejího zpracování do nové věci) „podíl“ žalobce (vylučovatele) na věci vzniklé zpracováním v míře odpovídající „hodnotě zpracované věci“. V souladu s ustanovením § 225 odst. 5 a 6 insolvenčního zákona se v takovém případě stává předmětem řízení bez dalšího (bez nutnosti měnit žalobu) tento podíl na nové věci.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018)

 

Odměna, Insolvenční správce (odměna, náklady), § 38 odst. 1 ins. zák., § 1 předpisu č. 313/2007 Sb. ve znění od 1. 1. 2014, § 2a předpisu č. 313/2007 Sb. ve znění od 1. 1. 2014, předpisu č. 313/2007 Sb. ve znění od 1. 1. 2014.

Bez ohledu na konečnou výši výtěžku zpeněžení má insolvenční správce při zpeněžení majetku v konkursu jednak nárok na odměnu ve výši nejméně 45 000 Kč (dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jednak („dále“) nárok na odměnu ve výši 1000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky (do limitu 1 000 000 Kč) [§ 2a vyhlášky]. V těch případech, kdy ke zpeněžení majetku vůbec nedojde, platí, že podle ustanovení § 1 této vyhlášky nevznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu za zpeněžování. Jestliže insolvenční správce v takovém insolvenčním řízení nepřezkoumal žádnou přihlášku, lze jeho odměnu určit jen podle § 5 vyhlášky. Insolvenční správce, který v takovém insolvenčním řízení přezkoumal alespoň jednu přihlášku, má nárok na odměnu minimálně ve výši 45 000 Kč (§ 2a poslední věta vyhlášky). Úprava obsažená v ustanovení § 2a poslední věty vyhlášky (však) není „doplněním“ odměny určené podle § 1 odst. 5 vyhlášky.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sen. zn. 29 NSČR 122/2018)

 

Insolvenční správce, Odvolání, Záloha, § 7 ins. zák., § 38 ins. zák., § 412 odst. 1 písm. b) ins. zák., § 3 písm. b) předpisu č. 313/2007 Sb., § 7 odst. 4 předpisu č. 313/2007 Sb., § 10 ins. zák., § 11 ins. zák., § 91 ins. zák., § 218 písm. c) ins. zák.

Usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o tom, zda insolvenčnímu správci povolí zálohu na odměnu a hotové výdaje, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti [§ 10 písm. b) insolvenčního zákona ve spojení s § 11 insolvenčního zákona] a proti němuž není odvolání přípustné, jelikož insolvenční zákon nestanoví jinak (§ 91 insolvenčního zákona).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2020, sen. zn. 29 NSČR 130/2019)

 

Úroky z prodlení, Právní nástupnictví, Cena, § 3 odst. 3 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, § 9 odst. 5 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, § 32 odst. 3 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, § 2 odst. 2 písm. d) předpisu č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, § 54 odst. 13 předpisu č. 165/2012 Sb.

V případě prodlení provozovatele přenosové nebo regionální distribuční soustavy s úhradou některé z forem podpory výroby elektřiny (zeleného bonusu, výkupní ceny či příspěvku k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla) ve výši stanovené pro rok 2012 má výrobce elektřiny právo na úroky z prodlení. Odmítl-li provozovatel přenosové nebo regionální distribuční soustavy uhradit výrobci tuto podporu, přešla s účinností od 1. 1. 2013 povinnost k jejímu zaplacení včetně úroku z prodlení na operátora trhu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1264/2019)

 

Advokacie, Náhrada škody, § 16 předpisu č. 85/1996 Sb.

Advokát, který zastupuje oprávněného při vymáhání pohledávky v exekuci, je povinen pravidelně ověřovat v insolvenčním rejstříku, zda nebylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného.

Vyjde-li v průběhu exekučního řízení najevo, že ve vztahu k majetku povinného bylo zahájeno insolvenční řízení, je advokát povinen konzultovat s oprávněným další postup nebo zajistit práva oprávněného přihlášením vymáhané pohledávky do insolvenčního řízení.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1858/2019)

 

Pojištění, Zavinění, § 3 písm. a) předpisu č. 37/2004 Sb., § 3 písm. b) předpisu č. 37/2004 Sb., § 4 předpisu č. 140/1961 Sb., § 5 předpisu č. 140/1961 Sb., § 15 předpisu č. 40/2009 Sb., § 16 předpisu č. 40/2009 Sb., § 135 odst. 1 o. s. ř.

Jednání pojistníka či pojištěného v případě havarijního pojištění vozidel může představovat úmyslné jednání vylučující nahodilost skutečnosti označené jako pojistná událost v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, a to i ve formě nepřímého úmyslu (např. poškození pojištěného vozidla vědomým porušením dopravních předpisů jízdou v provozu extrémně vysokou rychlostí za dalších mimořádných okolností dopravní nehody), byť byl pojistník či pojištěný v souvislosti s tímto jednáním shledán v trestním řízení vinným nedbalostním trestným činem, jehož objektem je život, zdraví nebo majetek třetích osob.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1016/2019)

 

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: archiv NS/Aleš Ležatka