Odsouzený cizinec nemusí automaticky přijít o trvalý pobyt, rozhodl ÚS
V pondělí 21. prosince 2020 Ústavní soud zveřejnil nález sp. zn. I. ÚS 945/20, podle něhož platí, že neposoudily-li správní soudy při přezkumu rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého základního zájmu společnosti v souladu s požadavky práva EU, nýbrž automaticky vycházely pouze z předchozího odsouzení za trestný čin, postupovaly v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušily tím právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
První senát Ústavního soudu částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl.
Stěžovatel je třicetiletý státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, který pobýval na území České republiky od roku 2003 na základě povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (otec je občanem České republiky). Stěžovatel byl v červenci 2016 odsouzen za spáchání zločinu výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky (v listopadu 2016 byl podmínečně propuštěn). Trestný čin měl spáchat v přesně nezjištěném období, nejméně od 9. 1. 2015 do 12. 1. 2015, kdy po předchozích domluvách s dalšími spolupachateli vietnamské národnosti zajišťoval výrobu a následnou distribuci metamfetaminu.
Ministerstvo vnitra následně v roce 2018 zrušilo stěžovateli povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 871 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítla, neboť dospěla k závěru, že z okolností trestné činnosti je dostatečně zřejmé, že se stěžovatel dopustil jednání, které představuje trvající ohrožení veřejného pořádku.
Stěžovatel se poté neúspěšně obrátil na správní soudy. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jeho žalobu zamítl. Podle soudu postupovala komise v souladu s principem přiměřenosti podle č. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen Směrnice). Podle Krajského soudu závěr správních orgánů o typové závažnosti drogové trestné činnosti ve vietnamské komunitě nepřestavuje prvek generální prevence, nýbrž určení základní intenzity zásahu do zájmu na ochraně společnosti.
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu je v rozporu s právem EU, neboť je odůvodněno skutečnostmi, které nespočívají výlučně na jeho straně, ale je o zdůvodnění generální prevencí. Podle stěžovatele nelze i přes odsouzení za drogovou trestnou činnost bez dalšího dovozovat, že představuje aktuální nebezpečí pro veřejný pořádek.
Soudní moc má povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem a porušení této povinnosti je Ústavním soudem považováno za porušení čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
V nyní projednávané věci je unijní právo uplatňováno. Ustanovení čl. 27 odst. 2 Směrnice, které stanoví podmínky omezení práva vstupu a práva pobytu, se použije na všechny typy rozhodnutí, jimiž se omezuje svoboda pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků, tedy i na zrušení povolení k trvalému pobytu občana EU a jeho rodinného příslušníka ve smyslu § 87l zákona o pobytu cizinců.
Podle předmětného ustanovení Směrnice předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě neodůvodňuje automatické přijetí opatření omezujících výkon práva na volný pohyb. Jinými slovy, samotné předchozí odsouzení dotyčného pro trestný čin nepostačuje k tomu, aby bylo možné automaticky vycházet z toho, že dotyčný představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, jež je samo o sobě způsobilé odůvodnit omezení práv, které mu přiznává unijní právo.
Konečně nejsou podle čl. 27 odst. 2 Směrnice přípustná odůvodnění, která přímo nesouvisejí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s tzv. generální prevencí. Z toho plyne, že unijní právo brání omezení práva pobytu založenému na důvodech obecné prevence, o kterém je rozhodnuto s cílem odradit ostatní cizince, obzvláště bylo-li takové opatření přijato automaticky v důsledku odsouzení pro trestný čin, aniž by bylo přihlédnuto k osobnímu chování pachatele trestného činu nebo nebezpečí, které představuje pro veřejný pořádek.
Právní věta: Neposoudily-li správní soudy při přezkumu rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého základního zájmu společnosti v souladu s požadavky práva EU, nýbrž automaticky vycházely pouze z předchozího odsouzení za trestný čin, postupovaly v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušily tím právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na správních soudech bude znovu posoudit správní rozhodnutí ve světle výše vyložených požadavků Směrnice.
V dalším řízení bude třeba zkoumat, zda (a proč právě) osobní chování stěžovatele představuje skutečné, aktuální, konkrétní a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti; kromě samotné existence předchozího trestního odsouzení je třeba vzít v úvahu další aspekty jako například uložený trest, míru zapojení stěžovatele do trestné činnosti, rozsah způsobené škody, četnost trestných činů, tendenci k opakování trestné činnosti či chování stěžovatele v době po odsouzení. Teprve pak lze posuzovat přiměřenost případného zrušení povolení k pobytu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 945/20 vyhlášený dne 21. prosince 2020 naleznete ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: Pixabay