Před 70 lety skončila výuka na brněnských právech. Fakulta, která v meziválečném období dosahovala evropské úrovně, byla rozhodnutím o délce jedné věty zrušena. Sdílela tak osudy svého zakladatele Karla Engliše. Advokátní deník vám přináší sedmidílný seriál o jejím vzniku, budování a náhlém konci na podzim 1950.

Když v rektorátu úřadovalo gestapo

Konec rozkvětu mezinárodně významné školy i ochranné ruky, kterou nad ní držel profesor Engliš, přinesla mnichovská krize. V době, kdy Československo podstoupilo hitlerovskému Německu pohraničí, se totiž z někdejšího Masarykova oblíbence stal muž včerejška. Oproti exponovanějším osobnostem první republiky byl Karel Engliš ušetřen verbálních či fyzických útoků, dobře si však uvědomoval, že dny liberální demokracie jsou sečteny.

Když se v únoru 1939 uzavíralo Englišovo pětileté funkční období v čele národní banky, o dalším vývoji si nečinil iluze a využil toho, aby po téměř dvaceti letech dobrovolně odešel z mocenské scény. Nadále se chtěl soustředit na čistě akademické působení, a to nově jako profesor Karlovy univerzity v Praze. Přibližně půl roku po jeho jmenování však nacisté uzavřeli české vysoké školy, čímž se Englišovi na šest let uzavřela možnost jakéhokoli veřejného angažmá.

Budovu brněnský práv ve Veveří ulici zabralo ve stejné době gestapo. V suterénu fakulty si příslušníci nacistické tajné policie zřídili bar (na snímku) a v místnosti za kuchyní, výčepem a tanečním sálem rozvěsili obrazy svých předáků, jejichž autory byli zatčení čeští umělci.

Brněnské gestapo totiž v roce 1943 vyšetřovalo několik výtvarníků – jmenovitě Karla Mináře, Otakara Španiela, Julia Pelikána, Zdeňka Laudu – a architekta Ladislava Kozáka. Při té příležitosti jim velitel věznice L. Fahnenstich nařídil onu zadní místnost přebudovat a vyzdobit k oslavě slunovratu 1943 v duchu germánské mytologie.

Podle svědectví z roku 1945 bylo ještě po válce možné v místnostech kvestury možno vidět několik zaschlých tratolišť krve na stěně a na zemi. V budově se dokonce našly bambusové hole, jimiž byli vězňové biti.

Vít Pokorný, autor je předsedou Spolku přátel Karla Engliše
Foto: © archiv Masarykovy univerzity

(Pokračování 12. 12.)