ESLP k povinnosti mlčenlivosti advokáta a jejího zproštění ve vztahu ke klientovi

Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ze dne 19. listopadu 2020 ve věci sp. zn. 24173/18, Klaus Müller proti Německu rozhodl ve věci profesního tajemství a povinnosti mlčenlivosti a vztahu advokát – klient, že nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy (práva na respektování soukromého a rodinného života).

Stěžovatel, Klaus Müller, německý státní příslušník – profesí advokát, podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) pro porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (EÚLP).  S odvoláním na článek 8 EÚLP (právo na respektování soukromého a rodinného života) stěžovatel uvedl, že donucením jeho osoby svědčit v rámci soudního řízení byla porušena jeho profesní povinnost advokáta – povinnost mlčenlivosti.

ESLP šesti hlasy proti jednomu rozhodl, že nedošlo k porušení článku 8 EÚLP.


V letech 1996 až 2014 poskytl stěžovatel (advokát) a jeho advokátní kancelář právní poradenství čtyřem společnostem, které se v roce 2014 dostaly do platební neschopnosti. V roce 2017 bylo zahájeno trestní řízení proti bývalým jednatelům těchto společností. Stěžovatel byl předvolán jako svědek. Navzdory tomu, že stávající jednatelé společností v době soudního procesu zprostili advokáta povinnosti mlčenlivosti, stěžovatel odmítl vypovídat a tvrdil, že je stále vázán povinností mlčenlivosti, protože nebyl zproštěn této povinnosti také bývalými jednateli společnosti.

Německý právní rámec a praxe:

Článek 53 trestního řádu stanoví pravidla týkající se práva odmítnout vypovídat z profesních důvodů. V tomto ustanovení je uvedeno:

„(1) Následující osoby mohou … odmítnout svědčit:

  1. advokáti … týkající se informací, které jim byly v rámci výkonu profese sděleny nebo jim byly známy;

(2) Osoby uvedené v odst. 1 první větě číslech 2 až 3b nemohou odmítnout vypovídat, pokud byly zproštěny povinnosti mlčenlivosti. … “

Článek 70 trestního řádu stanoví:

„(1) Svědkovi, který bez právního důvodu odmítne vypovídat …, bude uloženo nahradit náklady způsobené tímto odmítnutím. Současně mu bude uložena správní pokuta, a pokud pokuta není uhrazena, nařídí se správní vazba/zadržení.

(2) Správní vazbu/zadržení lze rovněž nařídit k donucení svědka vypovídat; tato správní vazba/zadržení však nesmí trvat déle než po dobu trvání řízení před příslušným soudem či po dobu šesti měsíců.

(4) Pokud byla tato opatření vyčerpána, nelze je znovu uplatnit ve stejném řízení nebo v jiném řízení, je-li předmětem řízení stejný čin. “


Článek 203 trestního zákoníku stanoví:

„(1) Kdokoli neoprávněně prozradí tajemství jiné osoby, zejména tajemství týkající se osobního soukromí nebo obchodní tajemství, které mu bylo sděleno při výkonu profese

(3) advokáta, …

bude potrestán odnětím svobody na dobu nepřesahující jeden rok nebo pokutou.

… “


Odvolací soudy v Německu zaujaly v posledních cca 20 letech různá stanoviska k otázce, kdo musí v případě změny ve vedení společnosti zprostit povinnosti mlčenlivosti advokáta, který společnosti poskytoval právní poradenství.

Jedna skupina odvolacích soudů zastává názor, že je dostatečné, pokud advokáta zprostí povinnosti mlčenlivosti stávající vedení společnosti (nebo insolvenční správce) a dodatečné zproštění povinnosti mlčenlivosti bývalým vedením společnosti není nutné. Tyto soudy v zásadě tvrdí, že existoval smluvní vztah pouze mezi advokátem a společností, která jako taková byla chráněna povinností advokáta zachovávat mlčenlivost a mohla sama rozhodnout, zda je nebo není v jejím zájmu zprostit advokáta této povinnosti.

Druhá skupina odvolacích soudů se naopak domnívá, že jak stávající zástupci společnosti, tak bývalí zástupci, musí zprostit advokáta společnosti, které poskytuje právní poradenství, povinnosti mlčenlivosti. Tyto soudy zdůrazňují, že vztah důvěry chráněný povinností mlčenlivosti může existovat pouze mezi jednotlivými osobami, nikoli mezi společností jako právnickou osobou a advokátem, fyzickou osobou. Advokát navíc při poskytování právních služeb zástupcům ve vedení společnosti je obvykle informován také o osobních záležitostech těchto zástupců.

Řízení před německými soudy:

Dvakrát krajský soud v Münsteru rozhodl, že stěžovatel neměl právo odmítnout vypovídat, a uložil mu pokutu. Poprvé odvolací soud v Hammu zrušil pokutu. Ve druhém odvolacím řízení již odvolací soud potvrdil rozhodnutí krajského soudu. Uznal odlišnou judikaturu odvolacích soudů v Německu v obdobných věcech. Uvedl, že vztah advokát-klient existuje pouze mezi společností a jejím advokátem a že zájmy bývalého generálního ředitele mohou být v rozporu se stávajícími zájmy společnosti.

Stěžovatel podal ústavní stížnost k federálnímu ústavnímu soudu, který ji zamítl.

Stěžovatel později zaplatil pokutu 600 Eur a před soudem vypovídal, jinak by mu mohl být uložen trest tzv. „správního zadržení/správní vazby“ (administrative detention) v délce až 6 měsíců.

Stížnost a řízení před ESLP:

Stěžovatel následně podal stížnost pro porušení článku 8 EÚLP.

ESLP uvedl, že sice došlo k zásahu do stěžovatelova práva chráněného článkem 8 EÚLP, nicméně v rámci posouzení tohoto zásahu a jeho oprávněnosti konstatoval, že zásah byl oprávněný a v souladu se zákonem. Při posuzování dalšího parametru, zda byl zásah legitimním, taktéž uvedl, že ano. Podle článku 8 odst. 2 EÚLP je nezbytné předcházet trestné činnosti, přičemž tento pojem zahrnuje zajišťování důkazů za účelem odhalování a stíhání trestné činnosti. V poslední řadě ESLP posuzoval, zda byl tento zásah nezbytný v demokratické společnosti, a i zde se ztotožnil s názorem německé vlády. Vnitrostátní soudy dostatečně odůvodnily svá rozhodnutí o uložení správní pokuty a v této souvislosti vysvětlily svůj postoj k rozsahu výsady profesního tajemství – povinnosti mlčenlivosti. Tento výklad byl formulován s dostatečnou přesností, aby stěžovatel mohl v rámci projednávané věci uzpůsobit své chování.

Rozsudek ESLP: Nedošlo tak k porušení článku 8 EÚLP.

Celý rozsudek je k dispozici v anglickém jazyce: http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-206165

Zdroj: ESLP
Foto: Pixabay

Go to TOP