Přijetím exekučního řádu v roce 2001 vznikla v České republice nová právní profese – soudní exekutor. Stalo se tak v době, kdy státní monopol na vymáhání pohledávek nefungoval, a po vyhraném soudním sporu se rozsudky ukládaly do šuplíku. Nebylo možné je efektivně vykonat, uvádí ve svém článku JUDr. Antonín Blažek. A pokračuje:

Pozice exekutora ve státě byla vymezena statusem fyzické osoby, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Jeho nezávislost na státě byla zajištěna jeho podnikatelským postavením. Postavení podnikatele o několik let později posvětil Ústavní soud.

Činnost soudního exekutora je regulována zákonem, stát nad ní zajišťuje dohled, vedením exekuce pověřuje exekutora soud a o opravných prostředcích proti rozhodnutím exekutora rozhoduje soud.

Mezi exekutory od počátku panuje volná soutěž v mezích zákona. Právě ona měla být protiváhou k soudnímu vymáhání práva a vnést do něj nový impuls k pozdvihnutí tehdy tristní vymahatelnosti práva. Jak čas plynul, a soudní exekutoři se na úseku vymáhání pohledávek etablovali, začaly některé exekutorské úřady kvalitou i rozsahem práce převyšovat ty ostatní. Je to přirozené a v advokacii tomu není jinak.

Až někdy kolem roku 2008 se v řadách exekutorů zrodila myšlenka rajonizace exekutorských úřadů. Podle ní by měli exekutoři soutěžit jen na úrovni okresu a nelézt si do zelí. Nosným argumentem pro její zavedení byla výše cestovních náhrad. Tyto návrhy byly Poslaneckou sněmovnou zavrhnuty jak v roce 2009, tak v roce 2012. Namísto toho byly “zastropovány“ cestovní náhrady exekutorů. Výběr exekutora věřitelem zůstal zachován, neboť je žádoucí.

Po vyřešení cestovních náhrad se někdy kolem roku 2014 kritika přenesla z nákladů exekuce na soutěž samotnou. Opakovaně znovu a znovu se téma soutěže exekutorů démonizuje a fabulují se nejrůznější smyšlenky, ať už jde o nezdravost soutěže, poškozování dlužníka či dokonce korupční prostředí v exekucích. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak je otázkou, proč za celých 20 let nebyl žádný soudní exekutor nikdy kárně ani trestně stíhán za korupci mezi exekutorem a věřitelem. Přitom ve veřejné správě, policii a soudnictví, které soutěž nemají, byly korupční kauzy odhaleny. Vazba mezi korupcí a soutěží tak chybí. Dokonce ani přímé excesy jednání exekutora vůči povinnému nejsou časté. V kárném řízení jsou trestány nejčastěji průtahy v řízení.

Pravým důvodem těchto fabulací totiž je, aby věřitel ztratil právo volby exekutora, a tím se exekuční případy rovnoměrně rozdělily mezi všechny exekutory bez ohledu na kvalitu jimi vykonávané práce. To by bylo nejen proti smyslu vzniku soudního exekutora v České republice, ale šlo by to zcela proti trendu v Evropské unii, jehož jedinou výjimkou je Slovensko a Maďarsko.

Není proto divu, že idea tzv. teritoriality exekutorů[1] byla odmítnuta v letech 2014, 2015 a naposledy ji v září letošního roku odmítl i Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny při projednávání komplexní vládní novely exekučního práva. Po necelém měsíci však minulý týden Piráti v zásadě totožný návrh na její zavedení podali jako pozměňovací návrh k návrhu zákona, jehož cílem má být zavedení chráněného účtu.[2]

Z tématu teritoriality exekutorů a místní příslušnosti vůbec se tak stal jen nezdravý fetišismus malé skupiny exekutorů, kteří zneužívají politický populismus a dezinformaci k prosazování svých zájmů na úkor věřitelů a vlastně i dlužníků, neboť jim by teritorialita žádné úlevy nepřinesla. Jejich rétorika přitom zcela zamlčuje fakt, že na samotné soutěži exekutorů není nic nezdravého, naopak je to všude v Evropě běžný a osvědčený model přidělování případů soudnímu exekutorovi. Komise CEPEJ při Radě Evropy tento princip od roku 2009 doporučuje všem členským zemím a všude v Evropě, kde působí soukromí soudní exekutoři, existuje soutěž exekutorů a věřitel má právo výběru exekutora. Zahrnují ji vyspělé právní řády zemí, jako je Francie, Belgie, Nizozemí nebo Portugalsko, a to již desítky let. Přesto na systému výběru exekutora věřitelem nic závadného nenašly.

Ústavní soud České republiky dokonce výběr exekutora věřitelem označil za jeden z pilířů, na nichž je exekuční řád vystavěn, proto nepodléhejme tendenčnímu legislativnímu fetišismu.

[1] Princip spojující jak zavedení krajské místní příslušnosti, tak vyloučení výběru exekutora věřitelem založený na nahrazení soutěže exekutorů přídělovým systémem.

[2] Sněmovní tisk č. 986

JUDr. Antonín Blažek
autor působí jako advokát v Uherském Hradišti
Foto: Pixabay a archiv JUDr. A. Blažka