K trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži

Tématem článku je problematika trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Samotným předmětem tohoto příspěvku je přitom obsah tohoto druhu trestu a s tím spojená rizika trestní odpovědnosti právnické osoby za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a), g) tr. zákoníku.

V případě, kdy je velká právnická osoba, vykonávající svou činnost z drtivé většiny díky veřejným zakázkám, resp. jako subdodavatel veřejných zakázek, odsouzena k trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, asi první, co jí v takové situaci může přijít na mysl, je to, že jde o její jasný konec; právnická osoba bude zřejmě muset propustit mnoho svých zaměstnanců, pokud jde o její finanční příjmy, ty podstatně klesnou, ne-li zcela vymizí. Co tak může právnickou osobu v této situaci napadnout, je možnost být poddodavatelem (subdodavatelem) veřejné zakázky. Jenže, může tak vůbec učinit? A nedopouštěla by se odsouzená právnická osoba v takovém případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) nebo g) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále tr. zákoník“)?

§ 21 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim:

Zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži

Odstavec 1: Soud může uložit trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži.

Odstavec 2: Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení jiného trestu není třeba.

Odstavec 3: Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů.

Rovina trestního práva

Pokud tuto problematiku analyzujeme nejprve ve světle trestního práva, pak podle ust. § 21 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále „ZTOPO“), spočívá trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu:

  1. a) uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek,
  2. b) účastnit se zadávacího řízení nebo
  3. c) veřejné soutěže podle jiných právních předpisů.

Zákaz toho kterého výše popsaného právnické osobě zakázaného jednání musí soud vymezit ve výrokové části rozsudku, a to zcela konkrétně, přesně. Uváděné je přitom velmi podstatné, neboť zejména na tom následně závisí samotná možnost právnické osoby být v potenciálním případě uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži poddodavatelem veřejné zakázky a riziko její teoretické trestní odpovědnosti za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) anebo g) tr. zákoníku.

Domnívám se, že vzhledem k výše uvedenému možnému obsahu trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži by soud nad rámec tohoto, tak, jak jej vymezuje zákon a dále uvádí a rozebírá též uznávaná odborná literatura, jít nikdy neměl. Jestliže by tedy soud obsah uloženého trestu ve svém rozsudku (byť třeba vedle dalšího) vymezil a vztáhl na zákaz být poddodavatelem veřejné zakázky, jednalo by se o nepřípustnou analogii v neprospěch pachatele, tedy, jinými slovy, případ porušení jedné ze základních zásad trestního práva hmotného.

Pro podporu uváděného jsou pak důležitá taktéž následující ustanovení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále též „ZZVZ“).

Odsouzená právnická osoba, které byl uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži podle ust. § 21 ZTOPO, nesmí především uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek. Podle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 124 ZZVZ se přitom zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Subdodavatel se zadavatelem žádnou takovou smlouvu neuzavírá, v jeho případě jde o právní vztah mezi ním a dodavatelem, včetně případných odpovědnostních vztahů. Rozšiřovat ono „uzavírání smluv na plnění veřejných zakázek“ také na zákaz uzavírání jakýchkoli smluv mezi dodavatelem a subdodavatelem – odsouzenou právnickou osobou – přitom není ve smyslu citovaného ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek a z důvodu nepřípustné analogie v neprospěch pachatele jakkoli možné.

Pokud jde o další možnou formu či obsah tohoto druhu trestu, pak tím je zákaz účasti v zadávacím řízení (anebo ve veřejné soutěži). Ust. § 5 ZZVZ na tomto místě uvádí, že dodavatelem se rozumí osoba, která nabízí poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací, nebo více těchto osob společně. V návaznosti na uváděné pak ust. § 47 ZZVZ stanoví, že dodavatel se stává účastníkem zadávacího řízení v okamžiku, kdy vyjádří předběžný zájem, podá žádost o účast nebo nabídku, nebo zahájí jednání se zadavatelem v zadávacím řízení. Ani toto se tedy poddodavatele nijak nedotýká.

Také uznávaná odborná literatura k řešenému obdobně uvádí, že „současně platí, že pod pojem zákaz uzavírat smlouvy nelze podřadit pojem plnit veřejnou zakázku“[1] nebo že se „tento druh trestu nevztahuje na jiné aktivity trestně odpovědné právnické osoby, např. na její účast ve veřejné dražbě podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách“.[2]

Jestliže by tak byl právnické osobě uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži s takovým, ať již výslovným, anebo faktickým vymezením jeho obsahu, že se právnické osobě zakazuje být také poddodavatelem veřejných zakázek, z pozice právnické osoby by bylo jednoznačně namístě podat odvolání, a to zejména s odkazem na zákaz analogie v neprospěch pachatele.

Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.

Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku pak spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.

Prvně, v návaznosti na již dříve uvedený výklad, lze dospět k závěru, že se právnická osoba odsouzená k trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustit jednoznačně nemůže; pokud by odsouzená právnická osoba vykonávala činnost subdodavatele veřejné zakázky, nemařila by a ani podstatně neztěžovala výkon rozhodnutí soudu tím, že by vykonávala činnost, která jí byla takovým rozhodnutím zakázána.

Pokud jde o účel trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži ve vztahu k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, lze dovodit, že tím je, obdobně jako v případě trestu zákazu činnosti, odejmout právnické osobě příležitost páchat trestnou činnost v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, pokud se právnická osoba dopustila trestné činnosti v souvislosti s takovou činností, a tím ztratila důvěryhodnost takovou činnost dále řádně vykonávat.[3] Akcentovat je tak zapotřebí zábranný účinek tohoto druhu trestu.

V případě subdodávání, tj. nikoli samotného dodávání veřejné zakázky, však právnická osoba vykonává činnost jak formálně, tak materiálně zcela odlišnou, právní vztah (včetně vztahů odpovědnostních) zde existuje pouze mezi ní a dodavatelem veřejné zakázky. Jak bylo již dříve jinými slovy uvedeno, hlavním smyslem, účelem či funkcí trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži je zabránit právnické osobě v dalším páchání trestné činnosti, pro kterou byla odsouzena, resp. v aktivitě (aktivitách), při které (při kterých) spáchala trestný čin. Ten by byl přitom i za situace, kdy by byla odsouzená právnická osoba subdodavatelem veřejné zakázky, naplněn; právnické osobě by byla odňata příležitost páchat trestnou činnost v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži a právnická osoba by uváděné respektovala. Pro představu a vhodnou komparaci přitom v případě fyzických osob uvádí odborná literatura, resp.  v minulosti bylo judikováno, že mařením účelu trestu může být např. užívání drogy odsouzeným ve věznici, když jedním z hlavních účelů nepodmíněného trestu odnětí svobody je náprava či výchova osoby odsouzeného.[4] Ani v tomto případě by se tak odsouzená právnická osoba nemohla trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, tentokráte podle ust. § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, dopustit.

Rovina trestního práva ve spojení s právem veřejných zakázek

Pokud pro komplexní analýzu problematiky nahlédneme do zákona o zadávání veřejných zakázek, pak, jak bylo dříve podrobně rozebráno, ačkoli by se uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži nemělo možnosti odsouzené právnické osoby být poddodavatelem jakkoli dotýkat, přesto tato možnost může být limitována zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Zákon o zadávání veřejných zakázek v ust. § 85 uvádí, že zadavatel může požadovat, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní a profesní způsobilost jeho poddodavatelů podle ust. § 74 a 77 ZZVZ. Způsobilým přitom na tomto místě není mj. ten dodavatel, resp. poddodavatel, který byl v zemi svého sídla v posledních pěti letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu [srov. ust. § 74 odst. 1 písm. a) ZZVZ].[5] Takovým trestným činem je např. trestný čin podvodu, úvěrového podvodu, dotačního podvodu, legalizace výnosů z trestné činnosti, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletich při veřejné dražbě, poškození finančních zájmů Evropské unie anebo třeba úplatkářství. Na tomto místě jde přitom však jednak o (pouze) fakultativní možnost zadavatele, jednak pak nejde vůbec o uložený druh trestu, nýbrž o spáchaný trestný čin a dobu pěti let od pravomocného odsouzení právnické osoby pro některý z vypočtených trestných činů, resp. od zahájení zadávacího řízení. V návaznosti na uváděné pak zákon o zadávání veřejných zakázek dále stanoví, že zadavatel může požadovat nahrazení poddodavatele, který neprokáže splnění zadavatelem požadovaných kritérií způsobilosti (nebo u kterého zadavatel prokáže důvody jeho nezpůsobilosti podle § 48 odst. 5). V takovém případě musí dodavatel poddodavatele nahradit nejpozději do konce zadavatelem stanovené přiměřené lhůty. I zde jde tedy pouze o fakultativní možnost zadavatele, pokud jde o jeho rozhodnutí o tom, zda k tomuto kroku přistoupí, či nikoli.

Pokud se v návaznosti na výše uvedené podíváme na případy, kdy může soud přistoupit k uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, ve většině případů půjde o případy odsouzení právnické osoby pro některý z trestných činů vypočtených v příloze č. 3 k zákonu o zadávání veřejných zakázek; to však není pravidlem – lze si představit situace, kdy půjde o trestný čin úplně jiný než v příloze č. 3 k zákonu o zadávání veřejných zakázek vypočtený. Tak nebo tak, vzhledem k uváděnému tedy a priori zákon o zadávání veřejných zakázek právnickou osobu odsouzenou k tomuto druhu trestu z možnosti být subdodavatelem veřejné zakázky bez dalšího nijak nevylučuje, avšak je nutné připustit, že tato možnost právnické osoby může být fakticky značně omezená.

Současně je přitom nutné dodat, že pokud by právnická osoba působila nebo v návaznosti na dříve uvedené zamýšlela působit jako poddodavatel veřejné zakázky a byl by jí uložen trest zákazu plnění veřejných zakázek a účasti ve veřejné soutěži, pak v případě, kdy by uváděné zadavatel zjistil, mohl by, resp. velmi často by přímo měl (srov. § 8 odst. 1 tr. řádu a povinnost státních orgánů neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin) podat trestní oznámení, neboť lze dospět k závěru, že by se bez bližších jak skutkových, tak právních okolností věci mohl zřejmě domnívat, že by právnická osoba mohla svým jednáním (tím, že zamýšlí být poddodavatelem veřejné zakázky) mařit jí uložený trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, resp. jeho účel.

Trestní oznámení by mohly podat samozřejmě taktéž osoby další, od zadavatele odlišné, typicky konkurenti dané právnické osoby. Není však možné, aby se právnická osoba tohoto trestného činu dopustila. Jak bylo již dříve uvedeno, soud právnické osobě takto definovaný zákaz uložit nemůže a nelze jej dovodit ani výkladem. Vlastní výkon činnosti subdodavatele veřejné zakázky – odsouzené právnické osoby – pak neodporuje ani samotnému účelu trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži.

Závěr 

S ohledem na veškeré dříve uvedené skutečnosti lze tedy závěrem shrnout, že na prvním místě záleží vždy na tom, jak soud v případě uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži ve výrokové části svého rozsudku obsah uloženého trestu přesně specifikuje.

V případě, kdy by soud právnické osobě zakázal též možnost být poddodavatelem veřejné zakázky, šlo by o postup, který není právně konformní, a tedy by bylo namístě proti výroku o trestu předmětného rozsudku podat odvolání, zejména s odkazem na zákaz analogie v neprospěch pachatele.

V opačném případě, tedy v případě, kdy by soud svým rozsudkem možnost být subdodavatelem právnické osobě explicitně či fakticky nezakázal, tato by poddodavatelem veřejné zakázky být mohla.

Věcí druhou je pak možnost právnické osoby být poddodavatelem ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť ten uvádí, že zadavatel může požadovat, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní a profesní způsobilost jeho poddodavatelů, a v případě neprokázání těchto způsobilostí či kritérií pak může požadovat nahrazení subdodavatele. Na tomto místě je však nutné upozornit na to, že jde jednak o (pouze) fakultativní možnost zadavatele, jednak pak nejde vůbec o uložený druh trestu, nýbrž o spáchaný trestný čin a dobu pěti let od pravomocného odsouzení právnické osoby pro některý z vypočtených trestných činů, resp. od zahájení zadávacího řízení.

Právnické osobě tedy nemůže být soudem zakázáno být subdodavatelem veřejné zakázky, samotné uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži v souladu s jeho zákonem stanoveným obsahem pak neznamená nemožnost být subdodavatelem veřejné zakázky, a právnická osoba se tak v případě uložení tohoto druhu trestu nemůže při její činnosti jakožto subdodavatele veřejné zakázky dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.[6]

JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D., je advokátkou spolupracující s AK Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s. r. o., současně působí na Katedře trestního práva Policejní akademie ČR v Praze jako akademický pracovník.


[1] J. Fenyk, L. Smejkal, I. Bílá: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Komentář, 2. vydání, Wolters Kluwer, Praha 2018, § 21.

[2] P. Šámal, J. Dědič, T. Gřivna, F. Púry, J. Říha: Trestní odpovědnost právnických osob, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2018, str. 478 a 481.

[3] J. Jelínek a kol.: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, 6. vydání, Leges, Praha 2017, str. 515.

[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1266/2007.

[5] Srov. přílohu č. 3 k zákonu o zadávávání veřejných zakázek.

[6] Tento příspěvek je výstupem vědeckovýzkumného úkolu „Možnosti využití nových technologií s důrazem na zefektivnění a urychlení činnosti orgánů činných v trestním řízení a dalších subjektů“, subúkolu „Základy trestní odpovědnosti s akcentem na zavádění nových postupů a technologií do trestního řízení“, řešeného na Policejní akademii České republiky v Praze.

Go to TOP