Jak napovídá titulek, v tomto článku je čtenářům nabídnut extrémní pohled na výklad zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a jsou přitom dány do souvislostí nepravděpodobné možnosti. Ovšem, co je v dnešní době nepravděpodobné a co se skutečně může stát? 

 

 

Nejdříve stručně, co zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, znamená pro znalce. Znalecká činnost je nákladnější a mnohem administrativně náročnější. Znalci, kanceláře i ústavy musejí být pojištěni. Zákon klade ale i větší nároky na administrativu znalce. Zákon ukládá znalci mnoho povinností a jejich nedodržení sankcionuje jako přestupek. Celkem se znalec může dopustit 15 přestupků. Jen jeden z patnácti přestupků uvaluje na znalce sankci za nepravdivý posudek. Posudek musí být pravdivý. Znalci se budou usilovněji hádat a dohadování o znaleckou odměnu bude urputnější. Pokud totiž znalec vyúčtuje znalečné, a soud mu ho nepřizná v plné výši (například na žádost strany sporu), pak se znalec dopouští přestupku (§ 39 odst. 2 písm. o). Pokud znalec dvakrát chybně vyúčtuje znalečné, pak se dopouští přestupku opakovaně. To může být důvodem pro ztrátu znaleckého oprávnění (§14 odst. 1 písm. e). Pokuty za přestupek jsou značné, až 500 000 korun. Trestání znalců je drakonické. Je zde velké riziko, že znalci, kteří nemají znaleckou činnost jako hlavní zdroj svého příjmu (znalci – fanatici), vrátí znalecké oprávnění. Znalec také může být zbaven znaleckého oprávnění pro nečinnost, vyhotoví-li méně než čtyři posudky za pět let. To bude problém v případech, kdy znalec působí v minoritních oborech a nebude za něj náhrada.

 

A dále obšírněji, co znamená, či může znamenat, zákon pro advokáty.

1. Neexistence znalců, porušení rovnosti zbraní?

Pokud v nějakém minoritním oboru nebudou znalci, může orgán veřejné moci „výjimečně ustanovit k podání znaleckého posudku i jinou osobu, která není zapsána do seznamu znalců pro daný obor a odvětví a případně specializaci, má potřebné předpoklady pro to, aby podala znalecký posudek a vyslovila se svým ustanovením souhlas“ (§ 26). Toliko orgán veřejné moci. Nikoli advokát například v trestním řízení. Tento problém nepřinesl až nový zákon o znalcích. Může však být umocněn, protože mnozí znalci vrátí oprávnění – viz výše stručné shrnutí zákona.

2. Nahlížení do živých soudních spisů Ministerstvem spravedlnosti

Ministerstvo (moc výkonná) v rámci své dohledové činnosti (§ 35 odst. 6) má, jako správní orgán, dokonce možnost nahlížet do části „živých“ soudních i správních spisů.

Odst. 6 zní: „Pro účely posouzení skutečností, které mají vliv na trvání oprávnění vykonávat znaleckou činnost, je ministerstvo oprávněno nahlížet do částí soudního nebo správního spisu, které tyto skutečnosti obsahují, jestliže nevyplývají z pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu.“

Je zánik oprávnění vykonávat znaleckou činnost v rámci správního řízení natolik významná věc, aby ministerstvo (moc výkonná) bylo oprávněno úkolovat soud (moc soudní) zprostředkováním nahlížení do neukončených soudních spisů? Připomínám, že se jedná „jen“ o správní řízení. Nejedná se o trestní řízení ve věci nepravdivého znaleckého posudku.

3. Nahlížení do posudků Ministerstvem spravedlnosti

Ministerstvo má právo vyžádat si od znalce náhodně vybrané posudky (§ 35 odst. 3).

Odst. 3 zní: „Ministerstvo si může vyžádat náhodně vybrané posudky znalce za účelem kontroly podle odstavce 2.“

Aby je kontrolovalo. Posudky budou posuzovat členové poradních sborů, tedy jiní znalci. Bude si také vybírat nenáhodně na základě podnětu (§ 36), jinak by podnět ztratil smysl. Hovořím zde o posudcích. Nikoli o posudcích, které již znalec obhajoval před soudem. Nebo o posudcích, které již byly založeny advokáty do soudního spisu. Posudky budou v rámci ministerstva kontrolovat členové poradních sborů. Tito budou nepochybně vázáni mlčenlivostí, takže únik informací nebude hrozit. Budou také nepochybně vyloučeni z kontroly, pokud budou podjatí ve vztahu ke znalci. Takže vyřizování účtů mezi znalci také nebude hrozit. Připomínám, že ministerstvo spravuje evidenci posudků (§ 29), což je databáze, kde všichni znalci on-line zapisují všechny znalecké posudky. Jako kdyby existovala obdobná databáze všech soudních rozhodnutí a správní orgán k ní měl přístup.

4. Nahlížení do evidence posudků Ministerstvem spravedlnosti i jiným orgánem veřejné moci

V evidenci posudků budou zapsány všechny zadané [§ 29 odst. 3 písm. h)] znalecké posudky v celé České republice (nikoli jen vypracované), a to včetně příslušného jednacího čísla orgánu veřejné moci (§ 29 odst. 3 písm. h). Takže informace, že znalec zpracovává v konkrétní soudní věci pro advokáta znalecký posudek, nebude 100% tajná.

Kdo může oficiálně do této databáze nahlížet? Samozřejmě, že Ministerstvo spravedlnosti. Kdo dále může oficiálně do této databáze nahlížet? Na to odpovídá § 29 odst. 5: „Na základě odůvodněné žádosti udělí správce evidence posudků (Ministerstvo spravedlnosti) přístup v nezbytném rozsahu do neveřejné části rovněž jinému orgánu veřejné moci.“

Předpokládejme, že pro advokáta vytvořil znalec posudek (v souladu s § 110a trestního řádu). Pokud se advokátův znalec dopustí v rámci posudku – byť jen formální – chyby, pak orgány činné v trestním řízení jsou povinny na tuto chybu upozornit ministerstvo (§ 36 odst. 1) a to zahájí správní řízení. Připomínám, že zákon zná 15 přestupků, kterých se může znalec dopustit. A jen jedním z přestupků je nepravdivý posudek. Postačí, pokud znalec nedodrží formální náležitosti uvedené v zákoně (§ 28), například znalec pojal část „posudek“ a část „odůvodnění“ jako jednu část. Druhá formálně chybí. I když posudek je pravdivý a přezkoumatelný, je zde formální provinění. A nastupuje § 36 odst. 1: „Zjistí-li orgán veřejné moci skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s výkonem znalecké činnosti došlo k porušení tohoto zákona, oznámí to bez zbytečného odkladu ministerstvu.“

Přiznávám, že tato výtka platí obousměrně. Pokud znalec orgánů činných v trestním řízení udělá formální chybu, pak advokát na tuto chybu může upozornit orgán činný v trestním řízení, a ten má opět oznamovací povinnost.

5. Stvrzení posudku proti vůli advokáta?

Představme si situaci, kdy v trestním řízení znalec pro advokáta vyhotoví v souladu s § 110a posudek. Advokát posudek prostuduje, zjistí, že se mu nehodí do strategie obhajoby, a posudek do spisu nezaloží. O existenci posudku se dozví státní zástupce nebo soud a požádá znalce, aby posudek předložil a osobně stvrdil. Znalec je znalý a poslušný zákonů a zná své povinnost. Například povinnost dle § 28 odst. 6: „Znalec je povinen znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci, před nímž má být znalecký posudek použit, osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit.“

Má znalec obhajovat svůj posudek proti vůli advokáta-zadavatele? Proč by si měl znalec „pálit prsty“ a jednat v rozporu s § 28 odst. 6?

6. Závěr – paranoia mě opouští

Paranoia byla zbytečná. Výklad zákona může být jen v souladu s článkem 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.). Daná ustanovení budou nepochybně interpretována v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny, jakož i s čl. 37 odst. 2 Listiny (právo na právní pomoc) a také s čl. 13 Listiny (tajemství jiných písemností a záznamů). Takže jistě uvedené omezení nebudou zneužita k jiným účelům, než pro která byla stanovena, tedy pro organizaci znalecké činnosti. Nebudou ve svém důsledku zneužita v trestních řízeních proti obžalovanému. A budou i v rámci řízení se znalci využívána umírněně, protože i většina znalců píše znalecké posudky z fanatismu. A není to jejich hlavní výdělečná činnost.

 

 

Autor JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA,
působí jako znalec pro obor Ekonomika, odvětví ceny
a odhady a správa národního majetku ve společnosti BDO ZNALEX, s. r. o.
Foto: Pixabay a archiv AD