Ve stínu dramaticky rostoucích čísel osob, které se „pozitivně“ potkaly s covidem-19, přichází ke svým čtenářům letošní Bulletin advokacie č. 9, do jehož obsahu redakce právě kvůli současné epidemiologické situaci musela zasahovat na poslední chvíli ještě v tiskárně – posouvají se totiž termíny konferencí Právo & Praxe v Ostravě, Praze i Brně a organizátoři též přesunuli až na příští červen termín XXVIII. Karlovarských právnických dnů.

Ani pandemie onemocnění Covid-19 ale nezabránila slavnostnímu křtu dvou publikací, vydaných v rámci projektu ČAK Advokáti do škol, který se konal 9. září 2020 v sídle ČAK na Národní třídě.

Z odborné části nového čísla BA lze jistě jako „článek první volby“ doporučit příspěvek Karla Berana Advokát a judikatura po deseti letech, který navazuje na článek Tomáše Sokola Advokát a judikatura z BA č. 11/2010 a z perspektivy nového občanského zákoníku, přijatého v mezidobí, se znovu zamýšlí nad tím, jakými judikáty může, resp. musí argumentovat soudce a jakými judikáty by měl či může v řízení před soudem argumentovat advokát.

Další dva příspěvky nového BA jsou skvělou přípravou na dvě různé novely, účinné od 1. 1. 2021. První příspěvek od dvojice autorů, Jana Dědiče a Jana Lasáka, nazvaný Bezúplatná plnění společníkům po velké novele zákona o obchodních korporacích, rozebírá novou regulaci zakazující obchodním korporacím poskytovat bezúplatné plnění svým společníkům (členům) a osobám jim blízkým, jak ji přinese novela č. 33/2020 Sb., zákona o obchodních korporacích.

Druhý příspěvek od Petr Podrazila Nová právní úprava dovolené – strašák, nebo žádoucí změna, pak je, jak již sám název napovídá, věnován koncepční změně způsobu výpočtu dovolené, jak ji od Nového roku 2021 přinese novela zákoníku práce č. 285/2020 Sb.

Pracovněprávní tematice se pak věnuje i příspěvek Jany Komendové Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s nimi pro účely náhrady škody v pracovním právu z pohledu soudní praxe.

Z oblasti trestního práva přináší BA č. 9 článek Tomáše Plíhala a Adama Hefnera Dopady zajištění nemovitosti dle § 79a trestního řádu na poskytování ubytovacích služeb, ve kterém autoři dovozují, že krátkodobé poskytování ubytovacích služeb v zajištěné nemovitosti nenarušuje smysl a účel takového zajištění a vlastník nemovitosti tím neporušuje ustanovení § 79a trestního řádu.

Do oblasti dosud téměř odborně nezmapované, neboť právní úprava institutu nespolehlivého plátce DPH byla přijata teprve k 1. 1. 2013, se pak vydal Vladimír Balcar ve svém příspěvku Obrana proti označení plátce DPH za nespolehlivého, v němž se zaměřil na možnosti obrany plátce DPH proti jeho označení za nespolehlivého, a to jak z pohledu použitelných prostředků, tak i co do uplatnitelných námitek.

Z judikatury pak v prvé řadě upozorňujeme na glosu Petra Tégla a Filipa Melzera k rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, který se věnuje předpokladům „zjevnosti“ porušení dobrých mravů a veřejného pořádku ve smyslu § 588 o. z.

Nebezpečí nákazy covidem-19 pak jistě nehrozí ani při večerní domácí četbě nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 146/20, který se vyjadřuje ke stanovení odměny advokáta za zastupování více poškozených v trestním řízení.

Pohodové čtení přeje redakce Bulletinu advokacie.