Je nepřípustné, aby veřejní opatrovníci přenášeli své povinnosti, včetně hospodaření s majetkem opatrovanců, na poskytovatele sociální služby, na níž jsou opatrovanci závislí, konstatovala zástupkyně ombudsmana Mgr. Monika Šimůnková. Tímto jednáním opatrovníci nejen obcházejí zákonnou úpravu, ale také vystavují opatrovance nepřiměřenému riziku zneužití.

Zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková šetřila postup veřejného opatrovníka (obce) při výkonu opatrovnictví u více než 40 klientů jednoho domova pro osoby se zdravotním postižením. Zjistila, že starosta jako opatrovník svým jménem zmocnil ředitele zařízení k nakládání s veškerým majetkem svých klientů. „Takový postup je zcela nepřípustný. Opatrovníka ustanovuje vždy soud, ten se nemůže svých povinností zřeknout jednostranným jednáním vůči jiné osobě,“ uvedla k případu zástupkyně ombudsmana Šimůnková.

Občanský zákoník navíc explicitně zakazuje, aby se opatrovníkem člověka stalo zařízení, v němž tento člověk pobývá a které o něj pečuje. To platí i v případně zaměstnance takového zařízení. A to kvůli střetu zájmů a riziku finančního zneužití klientů. „Pokud opatrovník zmocnil ředitele k přijímání důchodů klientů a k hospodaření s nimi, obchází tím zákon,“ dodala Monika Šimůnková. Na základě její intervence došlo ke změně, opatrovník zřídil jednotlivým klientům samostatné účty, do kterých nemají zaměstnanci zařízení přístup.

Není to první případ nesrovnalostí s hospodařením s majetkem klientů, se kterým se zástupkyně veřejného ochránce práv setkala. V jiném zařízení měla například ředitelka dispoziční právo s účtem klienta, v dalším se za peníze klientů bez jejich vědomí nakupoval nábytek, který pak využívali ostatní klienti i zaměstnanci.

„Ne vždy jsou tato pochybení způsobena špatným úmyslem. V České republice chybí jednotný postup, jak by měla zařízení sociálních služeb při nakládání s majetkem svých klientů postupovat. Praxe je značně roztříštěná a někteří poskytovatelé v tom tápou,“ doplnila Mgr. Šimůnková.

V budoucnu se Mgr. Monika Šimůnková chystá cíleně věnovat problematice hospodaření klientů v pobytových sociálních službách. Chce také vést diskusi o nastavení optimálního standardu v této oblasti. K tomu osloví zástupce poskytovatelů sociálních služeb i dotčené rezorty.

Další informace k této problematice

• Zástupkyně ombudsmana Mgr. Monika Šimůnková se problematice výkonu veřejného opatrovnictví věnuje v rámci šetření individuálních podnětů nebo při systematických návštěvách pobytových sociálních služeb. Více informací lze nalézt v individuálních i souhrnných zprávách z těchto návštěv.
• Soud ustanoví opatrovníka zejména člověku omezenému ve svéprávnosti. V poslední době některé soudy jmenují opatrovníka také dalším osobám, které mají obtíže samostatně právně jednat. Jde například o klienty pobytových sociálních služeb, kterým z vlastního jednání nehrozí riziko, nenaplňují tedy kritéria pro omezení svéprávnosti.
• Opatrovníkem se může stát fyzická osoba, tedy rodinný příslušník či jiná blízká osoba. Pokud člověk nemá žádnou blízkou osobu způsobilou k výkonu opatrovnictví, soud jeho opatrovníkem ustanoví obec, ve které bydlí (§ 471 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Opatrovnictví pak vykonává sám starosta (v případě menších obcí), případně jim pověření zaměstnanci obce.
• V minulosti se stávaly opatrovníky také pobytové sociální služby nebo jejich ředitelé, od r. 2014 to zakazuje občanský zákoník (§ 63 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
• Opatrovník je ustanoven k podpoře člověka při právním jednání, včetně hospodaření s majetkem. K povinnostem opatrovníka viz Opatrovnictví nebo Opatrovnictví  – mýty a fakta.
• Oblast opatrovnictví, svéprávnosti a dalších podpůrných opatření dlouhodobě postrádá gestora, dílčí úkoly jsou rozděleny mezi Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnostia Ministerstvo vnitra.
  

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: LenkaHeckova – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=80892350