Společné (kolektivní) investování, tedy podnikatelsky prováděná správa peněžních prostředků a penězi ocenitelných věcí shromážděných od investorů za účelem jejich společného investování na základě určené investiční strategie zpravidla na principu rozložení rizika ve prospěch těchto investorů, kdy výnos investice je zcela nebo zčásti závislý na hodnotě majetku, do kterého byly prostředky investovány, je jednou z regulovaných činností na finančním trhu. Takovou činnost smí vykonávat výhradně osoby s příslušným veřejnoprávním oprávněním, především pak investiční společnosti, a současně smí probíhat pouze v zákonem vymezených formách investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů. Z tohoto klíčového pravidla existuje několik výjimek. Jednou z nich je institut správy majetku srovnatelné s obhospodařováním dle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech,[1] kterému budou věnovány následující řádky.

Jeho podstatou je činnost správce shromažďujícího, spravujícího a investujícího v určitém zařízení majetek vložený investory ve prospěch těchto investorů obdobně, jako to činí investiční společnost v případě správy (obhospodařování) investičního fondu, aniž by však taková činnost podléhala související robustní regulaci. Otevírá tedy investorům možnost společně investovat v zásadě srovnatelně jako prostřednictvím investičního fondu do projektů, které se svou povahou, rozsahem nebo rizikovým profilem příliš nehodí pro tradiční, širšímu okruhu osob určená investiční schémata, a správcům možnost takové investice spravovat, a to za omezené regulatorní zátěže. To je však vyváženo některými omezeními.

Nesnadným úkolem je pojmenování zařízení, ve kterém shromažďování a investování majetku probíhá. Po zvážení jednotlivých variant se snad lze pro účely tohoto článku spokojit s termínem „alternativní fond“, odlišujícím tento typ zařízení od investičního fondu jako pojmu se ZISIF normovaným obsahem.[2]

Po opatrných začátcích, kdy v prvních dvou letech od účinnosti ZISIF, který předmětnou novinku do našeho právního řádu vnesl, dosahoval počet správců alternativních fondů pouhých jednotek, pozorujeme v posledních dvou letech jejich významné rozšíření. Jejich počet se každoročně rámcově zdvojnásobuje a aktuálně[3] již přesahuje 190. Z relativně okrajové (počtem, nikoliv však významem) skupiny subjektů finančního trhu se tak stává fenomén, se kterým je třeba v tržní praxi počítat.

Rostoucí popularita alternativních fondů není v kontextu tržních a regulatorních trendů příliš překvapivá. Lze zmínit především vliv dosavadního všeobecného hospodářského růstu a poptávky po alternativních investičních a spekulačních příležitostech, též v sektoru venture capital nebo kryptoaktiv, flexibilitu a jeho vhodnost pro širokou škálu investičních záměrů. Dále relativně nízkou regulatorní, finanční, personální a administrativní náročnost založení a správy, která vynikne zejména v přímém srovnání s „plnohodnotnými“ fondy kvalifikovaných investorů, tím spíše s fondy kolektivního investování určenými pro veřejnost. Konečně pak absenci vázanosti právním předpisem stanovenými investičními limity a požadavku na rozložení rizika, která umožňuje formulovat a následně provádět též velmi úzce zaměřené strategie investování.[4]

Vztah správy majetku srovnatelné s obhospodařováním a výjimek z působnosti ZISIF

Na první pohled by se mohlo zdát, že činnost správců alternativních fondů je další z výjimek, na které pravidla pro společné investování nedopadají.[5] Obdobně jako je tomu např. u shromažďování investic za účelem financování vlastního výrobního závodu nebo obdobného podnikatelského projektu mimo oblast finančních služeb.

Srovnáním s případy vynětí, resp. modifikace působnosti ZISIF,[6] které zákon konstruuje s ohledem na:

• za prvé specifickou povahu účelu, za kterým je majetek shromažďován (výrobní, rozvojová a sekuritizační výjimka),[7]
• za druhé specifickou povahu osob (investorů), od kterých je majetek shromažďován (fakultativní family office vehicles výjimka a koncernová výjimka),[8]
• za třetí odlišnou sektorovou regulaci činnosti, jejíž součástí shromažďování majetku od více osob a znak závislosti výnosu na výnosu shromážděného majetku z povahy věci je, a kde lze zřejmě v poměru k ZISIF dovodit vztah speciality (sektorová výjimka, tedy penzijní činnosti, sociální zabezpečení a pojišťovací činnosti), nestanoví-li speciální právní úprava jinak,[9] a konečně
• za čtvrté absenci vztahu správce a jeho činnosti k České republice,[10]

však vynikne odlišná povaha právního režimu správy majetku srovnatelné s obhospodařováním. Umožňuje totiž i jiné než v předchozím odstavci charakterizované a z působnosti ZISIF zcela nebo zčásti vyňaté shromažďování a správu majetku, a to za čistě nebo alespoň převážně investičním účelem (též v oblasti finančních služeb), aniž by vyžadoval po správci příslušné veřejnoprávní oprávnění, pro shromážděný majetek formu investičního fondu, nebo vztahoval ke shromažďování a správě majetku plný rozsah regulace ZISIF.

Z uvedeného je zřejmé, že pro výkon činností vyňatých z působnosti ZISIF, naplňujících znaky shromažďování a správy majetku, není registrace správce alternativního fondu nezbytná, byť je v zákonem vymezených případech možná. A naopak, správce, který by zamýšlel vykonávat z působnosti ZISIF vyňaté činnosti, u kterých zákon nepředpokládá možnost zvolit si režim alternativního fondu, s odkazem na vynětí činnosti z působnosti ZISIF zaregistrován nebude.

V případě správy srovnatelné s obhospodařováním se povinnosti dle ZISIF uplatní v modifikovaném a značně omezeném rozsahu. Předně se jedná o svou povahou administrativní a pro správce alternativních fondů specifickou povinnost podat žádost o zápis a být zapsán[11] v příslušném seznamu vedeném Českou národní bankou. Dále povinnost na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a na svých internetových stránkách uvádět údaj, ze kterého vyplývá, že správce nepodléhá dohledu České národní banky.[12] Konečně povinnost předkládat České národní bance vybrané výkazy, stanovené prováděcím právním předpisem,[13] na kterou se v praxi někdy zapomíná a jejíž nesplnění může vést až k výmazu správce z příslušného seznamu.[14]

Klíčovým omezením, a současně pojmovým znakem správy majetku srovnatelné s obhospodařováním, je aplikace obecného zákazu formulovaného ZISIF shromažďovat v alternativním fondu peněžní prostředky od veřejnosti,[15] stejně jako zákazu překročit zákonem stanovený rozhodný limit spravovaného majetku.[16]

Pojmové znaky správy majetku srovnatelné s obhospodařováním

Pro určení okruhu situací, na které pravidla správy majetku srovnatelné s obhospodařováním dopadají, podmínek výkonu takové správy a identifikaci jejích důsledků pro praxi, je nezbytné vymezit její pojmové znaky. Syntézou ustanovení upravujících správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním, ustanovení upravujících zákaz shromažďování majetku od veřejnosti za účelem společného investování, a konečně vymezení investičních fondů a contrario, lze dojít k závěru, že její podstatou je:

a)podnikatelsky prováděná správa majetku,

b)shromážděného od více investorů, nikoliv však od veřejnosti,

c)za účelem společného investování na základě určené strategie investování ve prospěch těchto investorů, kdy výnos je zcela nebo zčásti závislý na hodnotě majetku, do kterého byl majetek investován,

d)správcem se sídlem v České republice, přičemž však

e)spravovaný majetek není investičním fondem, resp. není v investičním fondu a správce není obhospodařovatelem investičního fondu, a konečně

f)objem spravovaného majetku je omezen rozhodným limitem.

Zatímco některé z těchto dílčích znaků nevyžadují další komentář nad rámec výkladu poskytnutého Českou národní bankou,[17] na jiné, a zejména důsledky z nich plynoucí, je vhodné se na tomto místě zaměřit.

Podnikatelská povaha správy

Požadavek na podnikatelskou povahu činnosti správce[18] plyne z obecného předpokladu, že poskytovatelé služeb na finančním trhu vykonávají své činnosti ve smyslu vymezení podnikatele v občanském zákoníku[19] zpravidla jako službu pro jiného. Na povaze činnosti nic nemění, je-li nebo bude-li samotný správce rovněž jedním z investorů do alternativního fondu. Stejně tak je nerozhodné, zda správce disponuje příslušným podnikatelským oprávněním, případně zda podmínky takového podnikatelského oprávnění nepřekračuje.[20] Tím samozřejmě nejsou dotčeny případné následky plynoucí správci z jiných právních předpisů.

Správou je pak třeba rozumět specifický typ správy cizího majetku. Otázka rozsahu aplikace příslušných ustanovení občanského zákoníku o (plné) správě cizího majetku na správu alternativního fondu není předmětem tohoto článku. Lze však snad alespoň stručně zmínit, že aktuální judikatura[21] zřejmě nasvědčuje možnosti široké aplikace obecné úpravy správy cizího majetku dle občanského zákoníku jako takové potenciálně i na správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním, zatímco povaha správy alternativního fondu spíše svědčí opačnému závěru. Za situace, kdy ani v literatuře nepanuje v tomto ohledu shoda, je praktické šíři aplikace příslušných ustanovení občanského zákoníku ve smlouvě s investory výslovně upravit, resp. vyloučit.[22]

Shromažďování od (více) investorů, nikoliv však od veřejnosti

Povaha správy majetku srovnatelné s obhospodařováním předpokládá shromažďování majetku a správu investic více investorů.[23] Okruh investorů je však omezen zákazem shromažďovat do alternativního fondu (v alternativním fondu) peněžní prostředky a penězi ocenitelné věci od veřejnosti.[24] Je to právě pojem veřejnost, který nejen v případě správy alternativních fondů působí problémy a který načrtává ne vždy jasně patrnou dělicí linii mezi bezpečným přístavem správy srovnatelné s obhospodařováním a zrádnými vodami pokoutného kolektivního investování, postihovaného citelnými sankcemi.

Vymezení pojmu „veřejnost“, resp. „veřejný“ je v literatuře[25] a dohledové praxi[26] dlouhodobě věnována značná pozornost. Pro účely tohoto textu lze shrnout, a současně v nezbytné míře zjednodušit, aktuální výklad následujícím způsobem.

Veřejnost je obecně vymezena dvěma kritérii:

• Za prvé kritériem početním, vyjádřeným hodnotou 20 oslovených osob, případně korigovaným hlediskem materiální vazby nabízejícího, resp. shromažďujícího a osloveného investora.[27]
• Za druhé pak kritériem povahy, resp. kvalifikovanosti investora jako adresáta nabízení investic, shromažďování majetku, nabídky investičních cenných papírů, přijímání vkladů atd.

Vztah obou kritérií je pak takový, že do počtu osob, které lze považovat za veřejnost, se nezapočítávají kvalifikovaní investoři.

Na první pohled se tak alternativní fondy ve věci zákazu shromažďovat majetek od veřejnosti neliší od fondů kvalifikovaných investorů, jejichž oprávnění v tomto ohledu respektuje monopol fondů kolektivního investování. Je však třeba upozornit na dvě důležité odlišnosti.

První plyne ze zákonného vymezení obou institutů. Zatímco investorem fondu kvalifikovaných investorů se může po právu stát pouze tzv. kvalifikovaný investor, u alternativního fondu takové omezení neplatí. Alternativní fond je tak otevřený i pro nekvalifikované investory jako „jednotky veřejnosti“, avšak pouze do počtu 20 oslovených osob, u fondů kvalifikovaných investorů by účast nekvalifikovaných investorů byla, bez ohledu na jejich počet, stižena od počátku sankcí zdánlivosti.[28]

Druhá plyne ze skutečnosti, že okruh osob, považovaných ve výše popsaných případech za kvalifikované investory, nemusí být dle aktuálního výkladu zastávaného Českou národní bankou totožný. Zatímco v případě fondů kvalifikovaných investorů je okruh kvalifikovaných investorů jednoznačně vymezen příslušným ustanovením ZISIF,[29] pro účely zákazu shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti jako meze působení alternativních fondů nebylo toto vymezení dosud zcela jednoznačné, v důsledku čehož Česká národní banka za kvali­fikované investory považovala pouze některé kategorie kvalifikovaných investorů ve smyslu ZISIF.[30]

Kategorie kvalifikovaných investorů ve smyslu ZISIF zahrnuje celou řadu finančních institucí a jiných specifických subjektů. Ty nyní nechme stranou. Zahrnuje však též fyzické a běžné právnické osoby, pokud učinily prohlášení o vědomosti si rizik a investici alespoň ve výši ekvivalentní částce 125 000 eur bez dalšího (vyšší limit),[31] nebo ve výši 1 000 000 Kč za současného vyhodnocení vhodnosti investice (nižší limit).[32]

Právě investory s nižším limitem Česká národní banka z okruhu kvalifikovaných investorů v případě alternativních fondů výkladem vyloučila. A to s odkazem na požadavek odpovídajícího povolení, předpokládajícího určitou kvalitu, resp. způsobilost subjektu provádějícího vyhodnocení vhodnosti.[33] Tento požadavek není splněn, provádí-li vyhodnocení správce alternativního fondu jako osoba bez povolení obhospodařovatele nebo administrátora investičního fondu.[34] Správcům alternativních fondů se v důsledku tohoto výkladu zužuje základna poten­ciálních investorů. I tyto jinak kvalifikované investory totiž musí hodnotit jako „jednotky veřejnosti“ a započítávat do limitu 20 oslovených osob.

Takový výklad však není jediný možný.

ZISIF ve vztahu k nižšímu limitu hovoří o vyhodnocení vhodnosti kvalifikovaných investorů, provedeném správcem dotčeného fondu, případně osobou správcem pověřenou.[35] Takovou pověřenou osobou[36] může být distributor, nabízející v rámci jím poskytovaných investičních služeb investici do příslušného fondu kvalifikovaných investorů.

Jestliže tedy má být uplatnění nižšího limitu podmíněno kvalifikovaným prováděním vyhodnocení vhodnosti, které garantuje správce fondu kvalifikovaných investorů jako regulovaný subjekt, a současně je-li správce v souladu se ZISIF oprávněn tuto činnost delegovat, lze tuto logiku zřejmě analogicky aplikovat pro případ shromažďování investic do alternativních fondů. Deleguje-li tedy správce vyhodnocení vhodnosti na regulovaný subjekt, který je oprávněn poskytovat investiční služby zahrnující posouzení vhodnosti, a provede-li ten samostatně vyhodnocení vhodnosti s odbornou péčí, bude zřejmě zajištěno účelem a smyslem zákona požadované kvalifikované provedení testu vhodnosti. A to i v situaci, kdy samotný správce k němu, pro absenci příslušného povolení, způsobilý není.

Obdobné platí pro případ, kdy správce je současně sám regulovaným subjektem, oprávněným na základě zákona o podnikání na kapitálovém trhu[37] poskytovat investiční služby zahrnující hodnocení vhodnosti. V tomto případě není důvod domnívat se, že vyhodnocení vhodnosti ve vztahu k investorům do jím spravovaného alternativního fondu takový subjekt provede s rozdílnou úrovní odbornosti než ve vztahu k zákazníkům jím poskytovaných investičních služeb.

V důsledku právě uvedeného zřejmě není důvod započítávat do limitu 20 nekvalifikovaných investorů alternativního fondu investora, který investuje více než 1 000 000 Kč a současně u něj správcem pověřený regulovaný subjekt nebo sám správce, který je současně regulovaným subjektem, provedl vyhodnocení vhodnosti. Shromažďování majetku od takového investora totiž nebude shromažďováním od veřejnosti.

Výkladové obtíže související s vymezením okruhu osob, které se pro účely zákazu shromažďovat majetek za veřejnost nepovažují, reflektuje i aktuální novela ZISIF. Výslovné vynětí celé množiny kvalifikovaných investorů (ve smyslu ZISIF) z působnosti zákazu shromažďovat peněžní prostředky a penězi ocenitelné věci od veřejnosti přitom podporuje výše učiněné závěry.[38]

Společné investování jako účel shromažďování a správy

Co činí správu alternativního fondu obdobou obhospodařování investičního fondu, je její samotný účel, tedy společné investování na základě určené strategie investování ve prospěch investorů, kdy výnos je zcela nebo zčásti závislý na hodnotě nebo výnosu majetku, do kterého byl majetek investován. S odkazem na odbornou literaturu[39] ponechme stranou klíčovou otázku závislosti zisku nebo ztráty investora na hodnotě majetku, do kterého alternativní fond investuje. Připojme však alespoň upozornění na možné porušení bankovního monopolu v případě, že by investice do alternativního fondu nebyla vystavena tržnímu riziku.[40]

Zaměřme se na prvek společného investování, resp. správy majetku investorů na společném základě. Ten je mimořádně důležitý. A především v případě, kdy prostředky investorů správce zamýšlí investovat do cenných papírů nebo jiných investičních nástrojů ve smyslu ZPKT. Odlišuje totiž výkon správy srovnatelné s obhospodařováním od jinak obdobné činnosti obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání,[41] která je regulovanou hlavní investiční službou ve smyslu výše zmíněného zákona.[42]

Obě formy správy spojuje volná úvaha správce v rámci limitů, předem vytyčených dokumentem, se kterým investor vyjadřuje souhlas. Tedy smlouvou o obhospodařování v případě individuální správy portfolia na straně jedné a investiční strategií, případně též právním titulem zakládajícím investici v případě správy majetku srovnatelné s obhospodařováním, na straně druhé. Zatímco v prvním případě správce spravuje majetek investora odděleně od majetku dalších investorů (byť např. činí identické investice v rámci typizovaných portfolií), v případě druhém je majetek investorů spravován, a tedy i investován, jako celek.

Poskytování hlavní investiční služby individuální správy portfolia obecně vyžaduje povolení dle ZPKT. Podstatou této investiční služby je činnost vykonávaná na základě smlouvy se zákazníkem, spočívající zpravidla ve formulaci rámcové investiční strategie na základě zákazníkem sdělených parametrů a následné autonomní realizaci formulované strategie po dobu určenou smlouvou ze strany poskytovatele této služby v podobě jednotlivých nákupů, prodejů a jiných operací s majetkem zákazníka, který zahrnuje investiční nástroje.[43] Autonomie při realizaci jednotlivých obchodů je přitom pojmovým znakem této investiční služby, poskytovatel disponuje vysokou mírou diskrece, která je limitována v zásadě pouze smluvně zakotvenými mantinely investiční strategie.

Z uvedeného je zřejmá obdoba znaků individuální správy portfolia ve smyslu ZPKT a obhospodařování investičního fondu ve smyslu ZISIF. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že (individuální) portfolio manažer má ve vztahu k zákaznickému majetku obdobnou pozici jako správce (obhospodařovatel) investičního fondu, tj. poskytovatel kolektivní správy portfolia ve vztahu k majetku v tomto fondu; smlouva se zákazníkem nebo jiný dokument, zakotvující investiční strategii, je pak obdobou statutu investičního fondu. Klíčovým rozdílem je povaha subjektu, kterému je taková služba poskytována.

To reflektuje též ZPKT, když stanoví, že k poskytování této hlavní investiční služby se povolení dle ZPKT nevyžaduje, pokud hlavní investiční službu poskytuje obhospodařovatel investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu.[44] Z uvedeného lze v souladu s komentářovou literaturou[45] dovodit, že ačkoliv obhospodařování konkrétního investičního fondu a jeho složka investování na účet takového investičního fondu může materiálně být investiční službou individuální správy portfolia jako obhospodařování investičního fondu, tedy „kolektivní“ správa portfolia, povolení dle ZPKT nevyžaduje. Na činnost takového obhospodařovatele se pak vztahují požadavky ZISIF na obhospodařovatele investičního fondu. Tomuto výkladu rovněž svědčí vymezení předmětu podnikání investiční společnosti, které důsledně rozlišuje obhospodařování investičních fondů a individuální správu portfolia,[46] a celá koncepce obhospodařování a administrace investičních fondů jako svébytných zařízení.

Výše uvedené však platí výslovně pouze pro oblast správy, a v tomto případě specificky její složky obhospodařování, investičních fondů.

Ačkoliv správa alternativního fondu, včetně její složky investování na účet takového fondu, není obhospodařováním investičního fondu už jen z důvodu, že alternativní fond není investičním fondem a správce fondu není obhospodařovatelem investičního fondu,[47] není na základě analýzy jednotlivých pojmových znaků pochyb, že správa alternativního fondu je svojí povahou v základních rysech srovnatelná s obhospodařováním investičního fondu. To ostatně potvrzuje už samotná rubrika § 15 ZISIF. Jinými slovy řečeno, jde materiálně o „kolektivní“ správu portfolia, která v případě, že je prováděna obhospodařovatelem investičního fondu ve vztahu k takovému investičnímu fondu, výslovně nevyžaduje povolení dle ZPKT. Analogicky proto správce alternativního fondu, spravující jej v limitech ust. § 15 ZISIF, povolení k poskytování příslušné investiční služby dle ZPKT taktéž není povinen získat. Postačí zápis správce do seznamu vedeného Českou národní bankou a dodržení základních znaků správy dle citovaného ustanovení.

Klíčové z hlediska aplikovatelné regulace je tedy posoudit objektivní povahu správy. Zejména, zda obsah s investicí související dokumentace, zejména investiční strategie, případně smlouvy o investici v závislosti na zvoleném typu správy, stejně jako skutečný výkon této správy, odpovídá správě investic jako celku.

V modelovém případě správce investuje získané prostředky investorů v sektoru investičních cenných papírů, které jsou investičním nástrojem ve smyslu ZPKT. Správce má dvě možnosti, jak majetek investorů spravovat. V prvním případě obsluhuje individuální účty investorů na příslušných trzích. Ve druhém případě pak obsluhuje účet pouze jeden, souhrnný, v rámci něhož dává pokyny k nákupu a prodeji aktiv ze spravovaného majetku, shromážděného od investorů, jako celku. Povaha správy je z tohoto příkladu zjevná. Zatímco druhý jmenovaný postup zákonem stanoveným hranicím správy alternativního fondu vyhoví, první nikoliv.

V případě, že by povaha správy byla individuální, a současně předmětem správy byly investiční nástroje, vyžadovala by taková činnost odpovídající povolení správce k poskytování investičních služeb. A to hned výrazně náročnější povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, neboť povolení investičního zprostředkovatele tuto investiční službu nezahrnuje.[48] Připomeňme také, pro již spravované alternativní fondy, že v případě registrace správce Česká národní banka žádost materiálně nepřezkoumává.[49] Samotný zápis správce do příslušného seznamu tak sám o sobě nezaručuje, že správce se v rámci správy nemůže, byť nevědomky, dostat do oblasti (neoprávněného) poskytování investičních služeb.

Alternativní fond není investičním fondem a jeho správce není obhospodařovatelem ve smyslu ZISIF

Alternativní fond, ve kterém je správa srovnatelná s obhospodařováním prováděna, není investičním fondem ve smyslu ZISIF. Není tedy ani fondem kolektivního investování, ani fondem kvalifikovaných investorů. Toto zdánlivě banální konstatování má několik praktických důsledků, na které je vhodné upozornit.

• Za prvé, ZISIF, na rozdíl od investičních fondů, nepředepisuje právní formu, kterou má alternativní fond nabývat, ani právní formu správce, který daný alternativní fond spravuje. Ta je ponechána na potřebách zúčastněných stran. To má však i druhou stránku. Spočívá v tom, že alternativní fond není oprávněn nabývat specifických právních, resp. organizačních forem vyhrazených investičním fondům. Zejména tedy nemůže být akciovou společností s proměnným základním kapitálem, investičním svěřenským fondem nebo podílovým fondem. Co do možností investora ukončit investici v průběhu trvání alternativního fondu odkupem podílů správcem, není předepsána otevřená nebo uzavřená forma. Tato otázka je rovněž ponechána na potřebách zainteresovaných subjektů.
• Za druhé, alternativní fond nemůže být základním investičním fondem ve smyslu daňového práva, byť by jeho akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo by v souladu se strategií investování investoval do zákonem o daních z příjmů předpokládaného okruhu aktiv.[50] To má za důsledek absenci možnosti využít zvláštní sazby daně z příjmů právnických osob pro tzv. základní investiční fondy.[51]
• Za třetí, je-li účast na alternativním fondu představována cenným papírem, takový cenný papír, gramatickým výkladem posuzováno, není cenným papírem kolektivního investování ve smyslu ZPKT.[52] Praktickou souvislostí při případném neveřejném nabízení takových cenných papírů jsou potom požadavky na rozsah veřejnoprávního oprávnění subjektů, které takovou nabídku mohou činit. Za zmínku stojí nemožnost využívat investiční zprostředkovatele, neboť jejich oprávnění v rámci zprostředkování investic (poskytování investiční služby přijímání a předávání pokynů) z relevantních kategorií investičních nástrojů aktuálně zahrnuje pouze cenné papíry kolektivního investování vydávané fondy kolektivního investování nebo fondy kvalifikovaných investorů.[53]
• Další otázky plynou z pozice správce ve vztahu k zvláštním právním předpisům. Správce není obhospodařovatelem ani administrátorem ve smyslu ZISIF, už jen proto, že tyto funkce jsou vztaženy výhradně k investičním fondům.

Relativně samostatnou a obsáhlou otázkou, kterou na tomto místě zmíníme jen telegraficky, je povaha činnosti správce z hlediska DPH. Její podstatou je (ne)zahrnutí činnosti správce do množiny činností, které jsou pro účely zákona o DPH považovány za finanční činnosti a jako takové osvobozeny od DPH bez nároku na odpočet.[54] Činnost správě majetku srovnatelné s obhospodařováním nejbližší, tedy obhospodařování nebo administrace investičního fondu, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů, ve smyslu zákona o DPH finanční činností je. Zda takovou činností je i správa alternativního fondu, je sporné. Při dodržení limitů správy srovnatelné s obhospodařováním, jak bylo podrobněji uvedeno výše, nepřipadá v úvahu ani finanční činnost obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj, s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů.

Připomeňme rovněž, že ačkoliv správce alternativního fondu obecně není povinnou osobou dle AML zákona, v případě investiční strategie zaměřené na kryptoaktiva jako osoba poskytující služby spojené s virtuální měnou povinnou osobou zřejmě bude.[55]

Řetězení investic alternativních fondů

Kromě výše analyzovaných otázek, souvisejících s jednotlivými pojmovými znaky správy majetku srovnatelné s obhospodařováním, přináší praxe další výkladové problémy. Zmíníme alespoň dva z nich.

Právní úprava nebrání správci alternativního fondu, jehož strategie investování to umožňuje, investovat spravovaný majetek do jiného alternativního fondu. V modelovém případě se investorem do konkrétního alternativního fondu mohou stát jeden nebo více dalších alternativních fondů, přičemž investory takových fondů jsou nekvalifikovaní investoři. Taková investice s sebou nese otázku souladu se zákazem shromažďovat investice od veřejnosti.

Konkrétně, zda zákazu podléhá situace, kdy do určitého alternativního fondu investují alternativní fondy jiných správců, a počet takto přímo i nepřímo investujících nekvalifikovaných investorů přesáhne 20 osob. Jinými slovy řečeno, zda investici hodnotit ve vzájemných souvislostech a na úrovni dotčeného správce sčítat počet takto nepřímo investujících nekvalifikovaných investorů s nekvalifikovanými přímými investory alternativního fondu, či nikoliv.

Případná interpretace ve smyslu sčítání přímých i nepřímých investorů bez dalšího se zdá příliš extenzivní. I v případě investic dalších alternativních fondů totiž platí, že jde o samostatná zařízení, a počet investorů je třeba vždy posuzovat výhradně na úrovni takového zařízení, tedy jednotlivého fondu a jeho správce. Pokud tedy do konkrétního alternativního fondu investuje prostřednictvím účasti na jiném alternativním fondu v součtu více než 20 nekvalifikovaných investorů, nejedná se obecně na úrovni správce dotčeného alternativního fondu o zakázané shromažďování peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věcí od veřejnosti, neboť relevantní je primárně počet a povaha přímých investorů alternativního fondu dotčeného správce.

Výše uvedený závěr však nelze uplatňovat paušálně, bez zohlednění okolností jednotlivého případu. V případě, že takovéto řetězení slouží, s přihlédnutím k materiálním znakům struktury, kterými jsou zejména blízkost, nebo dokonce totožnost strategie investování jednotlivých alternativních fondů, stejně jako personální nebo majetková propojenost správců, společně s prezentací navenek vůči investorům, k obcházení zákazu shromažďovat investice od veřejnosti, bude zřejmě namístě počet přímo i nepřímo investujících nekvalifikovaných investorů sčítat, a hodnotit tak celou strukturu ve vzájemných souvislostech materiálně jako pokoutný fond.

Správa více alternativních fondů totožným správcem

Stejně jako v případě investičních fondů, ani v případě alternativních fondů není vyloučena správa více takových zařízení jedním správcem. Relevantní otázkou se v takovém případě stává, vůči jakému základu vztáhnout kritérium objemu majetku pod správou a počtu nekvalifikovaných investorů. Jinak řečeno, zda jednotlivé alternativní fondy téhož správce posuzovat souhrnně, nebo odděleně.

V případě posuzování nepřekročení rozhodného limitu je třeba dojít k jednoznačnému závěru: objem majetku shromážděný v alternativních fondech tohoto správce se sčítá.[56] To odpovídá rovněž primárnímu účelu registrace správců alternativních fondů, tedy předcházet vzniku systémového rizika plynoucího z koncentrace spravovaného majetku u jediného neregulovaného správce v nadměrném objemu.

S ohledem na reálie tuzemského kapitálového trhu významnější otázkou je, zda lze tento závěr analogicky aplikovat i na druhý klíčový limit, tedy na maximální počet nekvalifikovaných investorů. Praktický význam odpovědi pro správce více alternativních fondů je přitom nasnadě, stejně jako možné negativní důsledky souhrnného překročení limitu. Připomeňme, že na odpovědi závisí, zda správce spravuje majetek investorů v souladu se zákonem, nebo se naopak dopouští pokoutného kolektivního investování. Při absenci jednoznačné úpravy v příslušných ustanoveních upravujících správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním je třeba vycházet z účelu zákazu shromažďovat prostředky od veřejnosti jinak, než normuje ZISIF. Případně též z vhodné analogie, je-li k dispozici.

Potenciální vodítko nalezneme v jiném segmentu regulace kapitálového trhu. A to při posuzování limitů výjimek z povinnosti uveřejnit prospekt v případě veřejné nabídky investičních cenných papírů ve smyslu nařízení o prospektu.[57] Emitent nebo nabízející není povinen uveřejnit prospekt, jestliže počet osob nabídkou oslovených nedosáhne 150. Relativně nedávno představila Česká národní banka interpretaci, vyžadující sčítat jednotlivé nabídky téhož emitenta, vykazující jednotící prvky. Jednotící prvky jsou dány u cenných papírů stejného druhu, mezi jejichž emisemi je úzká časová souvislost, které jsou z pohledu investora rámcově zaměnitelné a kde není ekonomický důvod pro to, aby byly cenné papíry vydány ve více emisích.[58]

I přes významné rozdíly v povaze společného investování na straně jedné a veřejné nabídky investičních cenných papírů na straně druhé se hledisko jednotících prvků zdá de lege ferenda inspirativní i pro oblast správy více alternativních fondů, samozřejmě po nezbytné adaptaci na oblast společného investování. Jestliže segmentace investorské základny v rámci více alternativních fondů má zjevně sloužit k obcházení zákazu shromažďování majetku od veřejnosti, je namístě nekvalifikované investory v rámci jednotlivých alternativních fondů téhož správce sčítat. Tuto skutečnost lze zřejmě dovozovat v případě, kdy strategie investování jednotlivých alternativních fondů je zcela identická, případně v základních rysech obdobná. Dalším vodítkem pro takový závěr může být investorská struktura jednotlivých alternativních fondů, zahrnující pouze nekvalifikované investory.

De lege lata však i v případě, že jednotící prvky správy nelze dovodit, je podle všeho namístě nekvalifikované investory v rámci jednotlivých alternativních fondů sčítat. Skutečnost, zda strategie investování budou zcela rozdílné nebo totožné, nebo zda investorskou základnu budou tvořit spolu s nekvalifikovanými investory i investoři kvalifikovaní, je nakonec nerozhodná. Je tomu tak z důvodu velmi široké formulace zákazu shromaž­ďovat prostředky od veřejnosti za účelem společného investování, odůvodněné principem ochrany nekvalifikovaných investorů. Zákaz platí univerzálně, bez ohledu na formu, v níž budou prostředky shromažďovány. Klíčový je účel, za kterým správce prostředky shromažďuje, tedy společné investování. Provádí-li tentýž správce společné investování ve více alternativních fondech, byť s odlišnou strategií investování, je stále totožným shromažďujícím subjektem. Posouzení okruhu oslovených investorů tak probíhá na jeho úrovni, nikoliv až o úroveň níže, u jednotlivých alternativních fondů. Opačný výklad by umožňoval existenci správců, kteří by v souhrnu působili jako správci pro veřejnost otevřených fondů kolektivního investování (byť by jejich investorská základna byla rozčleněna do několika alternativních fondů), aniž by však podléhali robustním požadavkům ZISIF, zajišťujícím mimo jiné ochranu investorů.

Výše uvedené platí v případě, kdy jednotlivé správcem spravované alternativní fondy nemají právní osobnost, jde např. o svěřenské fondy nebo smluvní, „neinstitucializovanou“ správu majetku investorů. Jak ale posoudit situaci, kdy správa probíhá v rámci jednotlivých alternativních fondů – samostatných právnických osob, které však jsou personálně nebo majetkově propojené? Je namístě vycházet z pojetí každé takové obchodní společnosti jako „samosprávného“ alternativního fondu, a limit tedy posuzovat individuálně ve vztahu ke každé takové obchodní společnosti?

Odpověď bude, zdá se, negativní. Důvody pro to jsou dva.

• Prvním je opět účel zákazu shromažďovat prostředky od veřejnosti, spolu s obecným principem zákazu obcházení zákona. Sloužila-li by taková struktura dle vnějších znaků k vyhýbání se omezení stanovenému ZISIF, měla by být posouzena materiálně. Takovými znaky mohou být např. způsob prezentace vůči potenciálním investorům, obdobnost strategie investování, smluv s investory nebo obchodních firem alternativních fondů, resp. jejich správců, apod.
• Druhým argumentem je analogická aplikace hranic výjimky ve vztahu k rozhodnému limitu. Jestliže unijní předloha výslovně hovoří o správci, který alternativní fondy spravuje buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím společnosti, s níž je správce spojen společným vedením nebo kontrolou, či podstatnou přímou nebo nepřímou účastí,[59] a to zřejmě za účelem zabránit zneužívání výjimky,[60] není zřejmě důvod nevztáhnout tuto logiku na soubor takto propojených alternativních fondů i v ohledu maximálního počtu nekvalifikovaných investorů v takto spravovaných alternativních fondech, a posuzovat počet investorů souhrnně.

Alternativní fond, nebo fond kvalifikovaných investorů?

Závěrečná úvaha se velmi stručně věnuje problematice volby struktury pro investiční projekty, určené kvalifikovaným investorům. Nebude pro některé projekty a menší správce majetku struktura zahrnující alternativní fond vhodnějším řešením než citelně nákladnější fond kvalifikovaných investorů?

Shrnutím výše učiněných závěrů můžeme totiž konstatovat, že:

• stejně jako u fondu kvalifikovaných investorů není správce vázán investičními limity,
• stejně jako u fondu kvalifikovaných investorů může být majetek shromažďován od neomezeného okruhu kvalifikovaných investorů,
• stejně jako u fondu kvalifikovaných investorů připadají v úvahu různé právní formy,

a k tomu navíc

• struktura nepodléhá robustní regulaci ani dohledu,
• struktura není vázána na minimální objem fondu v určitém čase od jeho vzniku,
• struktura může zahrnovat i omezený počet nekvalifikovaných investorů,
• struktura zahrnující alternativní fond šetří oproti plně regulované struktuře na počátečních a průběžných nákladech,
• je možné zvolit si také smluvní „neinstitucializovanou“ správu nebo formu běžného svěřenského fondu, kdy zprostředkování investice nebude investiční službou, neboť podíl na alternativním fondu nebude představován investičním nástrojem,

a to za cenu, že

• nelze přesáhnout (vysoký) rozhodný limit,
• nelze využít zvláštního (výhodnějšího) daňového režimu pro některé typy fondů kvalifikovaných investorů,
• nelze investice do takové struktury nabízet veřejně,
• při distribuci investic do alternativních fondů, které jsou představovány cenným papírem, nelze využít investiční zprostředkovatele.

Čistě regulatorní optikou posuzováno jsou výhody alternativních fondů zřejmé. Neméně významné, možná fakticky ještě významnější, jsou však vlivy obchodní, mimoprávní. Zde se naopak projevují výhody struktury zahrnující fond kvalifikovaných investorů jako tradiční regulovaný nástroj. Jednou z takových výhod je vysoká reputace, důvěra a obecně nižší právní rizika, která se s regulovaným způsobem podnikání na kapitálovém trhu pojí. Tyto veličiny mají svůj odraz jak na úrovni individuálních kvalifikovaných investorů, tak na úrovni investorů institucionálních. Individuální investor může takovou investici hodnotit jako serióznější, obdobně se mohou zachovat oddělení odpovědná za řízení rizik a právní oddělení institucionálních investorů. Relevantní mohou být rovněž při získávání úvěrového financování projektů, nezanedbatelný je též jejich marketingový dopad.

Nezbývá než uzavřít, že takto položená otázka nemá a nemůže mít univerzální odpověď. Výhody a nevýhody jednotlivých struktur je vždy třeba vyhodnotit ve vztahu k okolnostem každého jednotlivého případu, a to s vědomím limitů a otevřených otázek, které s sebou správa alternativního fondu přináší.[61]

JUDr. Martin Hobza, Ph.D., je advokátem a vědeckým pracovníkem na Katedře evropského práva Právnické fakulty UK v Praze.

---

[1] Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“).

[2] Z hlediska unijního práva, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (dále jen „AIFMD“), jde v případě alternativního fondu o podlimitní alternativní investiční fond. Z hlediska ZISIF pak nejde o investiční fond (§ 92 odst. 1 ZISIF), tedy ani fond kolektivního investování, ani fond kvalifikovaných investorů. Česká národní banka hovoří v souvislosti se správou srovnatelnou s obhospodařováním o zařízení, resp. fondu. V praxi se lze setkat s označením „minifond“, „malý fond“, nebo i „nefond“, stejně jako s označením „(alternativní) investiční fond dle § 15 ZISIF“.

[3] Stav k 1. červenci 2020.

[4] Od účinnosti novelizace nařízení vlády č. 243/2013 Sb. nařízením vlády č. 133/2017 Sb. došlo k odstranění většiny investičních limitů u fondů kvalifikovaných investorů. I nadále je však pro fondy kvalifikovaných investorů zdůrazněna zásada investování na principu rozložení rizika, byť tato neplatí absolutně (srov. § 95 odst. 1 ZISIF).

[5] S výjimkou posouzení, zda jde či nejde o pokoutný fond ve smyslu § 98 ZISIF.

[6] V podrobnostech srov. J. Šovar: § 2 až 4, in J. Šovar, A. Králík, J. Beran, D. Doležalová a kol.: Zákon o investičních společnostech a investičních fondech – Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2015, str. 5 a násl.

[7] Srov. § 2 písm. a), b) a c) ZISIF.

[8] Srov. § 2a písm. a) a b) ZISIF.

[9] Srov. § 3 písm. a), b) a c) ZISIF.

[10] Srov. § 4 ZISIF.

[11] Požadavek na trvání zápisu do seznamu, vložený do § 15 ZISIF jednou z novel, reaguje na dřívější možnost z hlediska zákonodárce nežádoucího doslovného výkladu, akcentujícího splnění zákonné podmínky při pouhém podání žádosti o zápis.

[12] Srov. § 637 odst. 2 ZISIF.

[13] Srov. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 249/2013 Sb., o oznamování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance.

[14] Jak plyne z aktuálních zveřejněných sankčních rozhodnutí České národní banky. Srov. např. ČNB [online], 2019 [cit. 2019-10-05]. Rozhodnutí České národní banky sp. zn. Sp/2019/268/573. Dostupné z: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb)cs/dohled-financni-trh/.galleries/prilohy/S-Sp-2019_00268_CNB_573.pdf.

[15] Srov. § 98 odst. 1 ZISIF.

[16] Ve výši ekvivalentu 100 000 000, resp. 500 000 000 eur. Srov. § 16 odst. 1 ZISIF.

[17] ČNB, T. Cuník [online], 2016 [cit. 2019-10-05]. Správa majetku srovnatelná s obhospodařováním (§ 15 ZISIF). Dostupné z: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/casto-kladene-dotazy/.galleries/stanoviska_a_odpovedi/pdf/sprava_majetku_srovnatelna_s_obhospodarovanim_par_15_zisif.pdf.

[18] Srov. výdělečně živnostenským nebo obdobným způsobem, § 15 odst. 1 věta první ZISIF.

[19] Srov. § 420 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[20] Srov. op. cit. sub 17, str. 2.

[21] Srov. J. Lokajíček: K šíři aplikovatelnosti institutu správy cizího majetku, Právní rozhledy č. 18/2019, str. 637-640, a tam analyzované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 819/2018.

[22] Srov. J. Lokajíček: K šíři aplikovatelnosti institutu správy cizího majetku, Právní rozhledy č. 18/2019, str. 637-640, a tam analyzované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 819/2018.

[23] K otázce znaku plurality investorů srov. op. cit. sub 17, str. 3.

[24] Jak plyne z § 98 odst. 1 ZISIF a jak rovněž uvádí materiál ČNB ke správě majetku srovnatelné s obhospodařováním. Srov op. cit. sub 17, str. 4.

[25] Srov. zejména Z. Husták, J. Šovar, M. Franěk, A. Smutný, K. Cetlová, D. Doležalová: Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář, C. H. Beck, Praha 2012, str. 345 a násl. v případě veřejné nabídky investičních cenných papírů; resp. op. cit. sub 6, str. 673 a násl. v případě nabízení investic do investičních fondů; A. Smutný: Poznámky k definici veřejné nabídky, Právní rozhledy č. 18/2008, str. 679 a násl., V. Pihera: Veřejné nabídky cenných papírů, Právní rozhledy č. 5/2003, str. 220 a násl., a J. Kokeš, A. Smutný: K investování finančních prostředků třetích osob do cenných papírů, Právní rozhledy č. 14/2011, str. 495 a násl., nebo nejnověji M. Hobza, L. Mazanec: „Veřejnost“ na finančním trhu: aktuální výkladové otázky, Obchodněprávní revue č. 7-8/2019, str. 176-186.

[26] Aktuálně ČNB, T. Cuník [online], 2018 [cit. 2019-10-06]. Pojem „veřejnost“ v předpisech na finančním trhu. Dostupné z www: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/stanoviska_a_odpovedi/pdf/pojem_verejnost.pdf, 4 strany.

[27] Ačkoliv se kritérium 20 osob často interpretuje jako pevně stanovené, v oblasti zákazu shromažďovat investice od veřejnosti zřejmě určitý prostor pro odchýlení zůstává. Srov. podrobněji M. Hobza, L. Mazanec, op. cit. sub 25, str. 182-183.

[28] Srov. § 272 odst. 3 ZISIF.

[29] Srov. § 272 odst. 1 a 2 ZISIF.

[30] Srov. § 98 odst. 2 ZISIF ve znění účinném do 30. 4. 2020 a od 1. 5. 2020.

[31] § 272 odst. 1 písm. h) bod 1 a písm. i) bod 1.

[32] § 272 odst. 1 písm. h) bod 2 a písm. i) bod 2.

[33] V návaznosti na § 272 odst. 1 písm. h) bod 2 a písm. i) bod 2 ZISIF.

[34] Jak uvádí Česká národní banka: „ZISIF uvádí ještě alternativní limit 1 000 000 Kč, který je podmíněn provedením testu vhodnosti, který provádí osoba s odpovídajícím povolením ČNB (obhospodařovatel nebo administrátor investičního fondu). V případě osob bez povolení ČNB nelze předpokládat kvalifikované provádění testu vhodnosti, tento nižší práh investice se proto u osob bez povolení ČNB neuplatní a uplatní se pouze vyšší práh (125 000 eur), který není podmíněn určitou kvalitou osoby provádějící posouzení vhodnosti pro investory a je spojen jen s obecným zvážením znalosti rizik spojených s investováním.“ ČNB [online], 2018 [cit. 2019-10-07]. Pojem „veřejnost“ v předpisech na finančním trhu. Dostupné z: https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/stanoviska_a_odpovedi/pdf/pojem_verejnost.pdf, str. 4.

[35] § 272 odst. 1 písm. h) bod 2 a písm. i) bod 2 ZISIF.

[36] Možnost zajistit provedení testu vhodnosti osobou odlišnou od administrátora výslovně uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 148/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Srov. Ministerstvo financí ČR [online], 2016 [cit. 2019-10-10]. Revidovaná důvodová zpráva k zákonu č. 148/2016 Sb. Dostupné z: https://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/kapitalovy-trh/podnikani-na-kapitalovem-trhu/2016/snemovni-tisk-571-vyhlasen-ve-sbirce-zak-24965, str. 26-27.

[37] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“).

[38] Srov. § 98 odst. 2 ZISIF ve znění účinném k 1. 5. 2020.

[39] Srov. zejména V. Pihera: Investiční fond, Vyměřování teritoria, Obchodněprávní revue č. 17/2017, str. 241 a násl., a dále komentář k příslušným ustanovením ZISIF viz op. cit. sub 6.

[40] Srov. § 2 odst. 1 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách.

[41] Hlavní investiční služba obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání ve smyslu § 4 odst. 2 písm. d) ZPKT, dále také individuální správa portfolia.

[42] A která může obsahově odpovídat správě cizího majetku, zahrnujícího investiční nástroj, ve smyslu občanského zákoníku. Srov. J. Pauly: Rekodifikace a správa cizího majetku zahrnujícího investiční nástroje, Obchodní právo č. 7/2014, str. 277.

[43] MiFID II definuje tuto službu jako správu portfolií v souladu s pověřeními od zákazníků s možností vlastního uvážení ve vztahu k jednotlivým zákazníkům, pokud tato portfolia zahrnují jeden nebo více finančních nástrojů. Srov. čl. 4 odst. 1 bod 8) MiFID II.

[44] Srov. § 4b odst. 1 písm. i) ZPKT.

[45] Z. Husták: § 4b. Výjimky z povolení k poskytování investičních služeb in Z. Husták, J. Šovar, M. Franěk, A. Smutný, K. Cetlová, D. Doležalová, op. cit. sub 25, str. 91.

[46] Srov. § 11 odst. 1 písm. a) a c) ZISIF.

[47] Podrobněji viz níže.

[48] Srov. § 29 odst. 1 ZPKT.

[49] Srov. § 503 odst. 3 ZISIF.

[50] Srov. § 17b zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

[51] Jedná se o 5% sazbu daně z příjmu právnických osob pro základní investiční fondy. Srov. § 21 odst. 2 zákona o daních z příjmů.

[52] Posuzováno optikou výkladu v souladu s unijními předlohami ZPKT a ZISIF je však tento závěr k (delší) diskusi, pro kterou zde nezbývá místo. Telegraficky pouze uveďme, že alternativní fond dle § 15 ZISIF, s ohledem na povahu výjimky dle čl. 3 odst. 2 AIFMD, je ve smyslu unijního práva alternativním investičním fondem, byť podlimitním a podléhajícím regulaci AIFMD v minimálním rozsahu. S ohledem na vymezení units in collective investment undertakings v MiFID II jako unijní předlohy kategorie cenných papírů kolektivního investování dle ZPKT se nabízí závěr, zda pojem „cenný papír kolektivního investování“ nevykládat v souladu s unijní předlohou a nevztáhnout jej i na podíly na alternativním fondu dle § 15 ZISIF, představované cenným papírem.

[53] Srov. § 29 odst. 3 písm. a) a b) v kombinaci s § 3 odst. 1 písm. b) a odst. 3 ZPKT. Stranou ponechme případ, kdy by daná činnost mohla být považována za poskytování investiční služby umisťování investičních nástrojů bez závazku jejich upsání ve smyslu § 4 odst. 2 písm. h) ZPKT, ke kterému není investiční zprostředkovatel vůbec oprávněn.

[54] Srov. § 54 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

[55] Srov. § 2 odst. 1 písm. l) zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

[56] Srov. § 15 odst. 1 poslední větu, § 16 odst. 1 ZISIF, recital 17, čl. 3 odst. 2 AIFMD. Tomu odpovídá též přístup ČNB, kdy správce při registraci uvádí příslušné údaje za všechny jím spravované alternativní fondy.

[57] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu, a o zrušení směrnice 2003/71/ES.

[58] Srov. ČNB, V. Vlasák, V. Ossendorf [online], 2018 [cit. 2019-10-22]. Veřejné nabízení více emisí cenných papírů. Dostupné z: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb)cs/casto-kladene-dotazy/.galleries/stanoviska_a_odpovedi/pdf/verejne_nabizeni_vice_emisi_cp.pdf, str. 2.

[59] Srov. čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) AIFMD.

[60] A. Králík: K působnosti nové směrnice o správcích alternativních investičních fondů, Obchodněprávní revue č. 10/2011, str. 305.

[61] Tento text byl zpracován s finanční podporou a v rámci projektu „Europeanization as a determiner of legal regulation of financial services and taxation“, PRIMUS HUM/17, realizovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v roce 2020.